... O vztazích..

Vztahy mezi "dvojplameny"-párovými, karmickými, spřátelenými dušemi....rozdíly mezi karmickým a duchovním partnerem, falešný dvojplamen...muž a žena, koho a proč si vybíráme a další...

Mnohdy se setkáváte s lidmi, s nimiž máte ihned velmi silné pouto, jakoby jste se znali odjakživa, i když se třeba setkáváte poprvé. A někdy se po krátkém intenzivním setkání nebo několika setkáních ten druhý z vašeho života vypaří. Lekne se, neustojí to. Není na takové setkání připraven. Má se teprve rozpomenout. Někdy to trvá moc let. Ne rok, dva, často téměř i až do konce života. Často se tak děje i když už jste ve vztahu s jiným člověkem, často zasáhne ten druhý, co si myslí, že má na něj „právo“ a „papír“, a často je to pocit viny nebo nepatřičnosti, strachu z toho, co se všecko může stát, když to včas neutnu, protože ta blízkost je tak silná, že nemáte šanci se tomu ubránit......Přestože to oba dva velmi bolí a přestože vědí, že to nechceme a ztrácíme část sama samých. A je jedno, jestli jste opačného pohlaví, nebo stejného, jestli jste přátelé, milenci nebo kolegové a kolegyně....najednou je prázdno. Cítíte se neúplní, sami, bezmocní, bolí vás srdce a nemůžete si pomoct, abyste na toho druhého nemysleli, aby vám nechyběl, abyste k němu necítili postupně zoufalství, naštvání, vztek, uraženost, bezmoc, prázdnotu, pocit ztráty sebe samého..... tento stav může trvat i roky...protože třeba měl ten druhý něco pro vás udělat a on to vzdal, tak musí přijít přesmyčka a vyměnit se pásek ve filmu vašeho života, abyste dokázali ten úkol splnit třeba jinak, s jiným, nebo alespoň se o to pokusit...ty pocity, vnímání druhé své poloviny dvojplamene, to přejde, utlumí se to, mnohdy ale až za mnoho let, avšak láska i lety stále zůstává. I když si ji zakazujete, nic vám to není platné. Je to něco, s čím si nevíte rady. Snažíte se být nad věcí a mít se pod kontrolou a i žít s tím, co jste si ho pro život vybrali, a časem chybí radost, časem nevíte, proč tu vlastně jste...záleží, jak silné je vaše ego, jak moc si jste ochotni pocity připustit.... dosáhli jste všeho, co jste si předsevzali, jste úspěšní, spokojení, máte všecko, co jste si přáli...a přesto se cítíte zoufale prázdní. Přátelé, poznáváte se v těchto řádcích? Ano, někteří tyto pocity známe důvěrně. Pokud nepochopíte a především vnitřně nepřijmete, neprožijete, že jste stále spolu, i když se fyzicky nevidíte. Když je vám nejhůř, ten druhý ví a přijde nějakým způsobem na pomoc. Protože jste stále spojeni, cítí to v sobě, váš neklid, obavy, nejistotu...a někdy hledá, kde se to bere, jestli jsou to jeho pocity nebo čí..a když je vědomý, a když ví, tak pozná, že patří vám....  Někdy jen jeho energie, někdy ve snu, někdy se „náhodně“ setkáte na mžik oka.  A pokud se opět setkáte, je to jako poprvé, bezmezná silná láska a přitažlivost, chápaní a slyšení beze slov. Nic není kromě této síly. Není na světě nic většího, než tato bezpodmínečná láska dvojplamenů. Nechápete a nerozumíte, pokud nevíte nic o párových duších. Jedna duše, obě polarity spojené spolu zády k sobě. Navždy.

Mohu vás ujistit, že to není nic jednoduchého a že toho není každý schopen. Často mají takové duše chápáno jen rozumem, nikoliv z pohledu duše,„těžké učení“, protože často byli rozděleni i násilně v mnoha životech, často si i ubližovali, často se nepoznali nebo pozdě, proto bolest této duše, když nejsou spolu, je velmi hluboká. .Trvá to celý život, který ted žijete, ale je to tak stejně od stvoření věků. Děje se to vyspělým duším, které mají za sebou hodně podobných „ínkarnací“ a mají společný úkol, proto se stále dokola setkávají. I se učí být spolu i bez sebe. A tak poznat v sobě celý svět.

Když se Vám to stane, berte to jako DAR. Protože je to vzácný dar. Pochopí jen ten, který to prožil sám na sobě.

„ A tu jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco udělat už jenom tím, že tu jsem a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho. Je to něco, pro co lze žít. Erich Maria Remarque“

Protože se tímto někteří více hlouběji zabývají a píší o tom, najdete zde články, které to více a srozumitelně popisují.  A protože vím, že říkají pravdu, sama ze své zkušenosti, tak si je zde dovolím sdílet. Ať vám pomohou má slova i jejich k pochopení vašeho života.

AA MICHAEL - MUŽSKO-ŽENSKÉ PŘEMĚNY, ZODPOVĚDNOST ZA SPOLEČNÝ CÍL

 

 

Milovaní,

čekají vás v oblasti vztahů dost náročné časy.
Především pro muže teď přichází doba zmatků
a jakési vnitřní nejistoty
,
protože aniž to většina tuší,
velice radikálně se mění jejich
vnitřní i vnější prostředí.
Jsou to změny zprvu nepozorované,
ale 
budou je vnímat skrze své ženy a partnerky.


Jde o ženskou energii,
která se navrací zpátky ze zóny pokřivenosti
a dává se do rovnováhy s mužstvím.
Obě polarity tak směřují k původně navrženému modelu
Božské Mužství /Božské Ženství
a tento proces je nezadržitelný.

Některé muže to doslova porazí, odzbrojí, vykolejí
a oni nebudou schopni rozkrýt „pravé důvody“.

Novinkou pro ně ovšem bude, že díky tomuto přerodu
pocítí emocionální bolest,
jakou dosud,
z valné většiny, zažívaly „pouze ženy“
a ženy budou ty,
které budou pozorovat
co se to děje s jejich muži a partnery.
Nabádám teď jejich ženskou moudrost a vlídnost,
aby je dlouho „nenechaly trápit“,

protože 
to není cíl této
mužsko-ženské přeměny.

Tím je stav rovnováhy,
ale pro ženskou část bude i nadále
snazší ji vycítit, udržet harmonii, vylepšit okolní atmosféru,
i kdyby to mělo znamenat
„jen mlčet a nedělat vůbec nic“.
Doby emocionálního zachraňování, kohokoliv,
tahání jeho horkých kaštanů a přehnané pomáhání
v oblasti citů
ta už je nenávratně pryč.

Sama Země se nachází
na zcela jiném „podlaží“
než je ještě před chvílí..

Na druhou stranu, o to těžší,
ve smyslu celospolečenské zodpovědnosti
to teď budou ženy mít,
protože budou muset 
převzít ještě více
„mužských pozic“
, hlavně těch vedoucích a manažerských,
protože právě tyto pozice budou muži „opouštěny“.
Některé firmy a společnosti to může přivést
do nečekaných, téměř neřešitelných situací.
Jsou totiž práce, které ženy dělat nechtějí
a to ani při sebelepší finanční kompenzaci.
Ženy cítí, co jaká práce „stojí“ a ví, pro co se rozhodují.

Přerody nitra, které se teď budou dít a které pocítí nejvíce muži
nejsou v žádném případě negativní.
Naopak. 
Po čase ti muži sami dosvědčí, jaká úleva
nastala jejich duši, když se tak náhle
„začali cítit jinak“ a podle toho i konali.

I pro ženy je to stále dobrá zpráva,
přestože je teď mnohé čeká
víc práce, větší veřejná působení,
vyžadující profesionalitu, přesnost,
dobré vyjadřovací schopnosti, odvahu, sílu a pevnost v odhodlání,
ale i jejich ženský cit.
A také charisma, o které
budou muset pečovat jako o svůj velký poklad,
o jejich Ducha..

Některé své počiny a aktivity tak
budou ženy v blízké době
přehodnocovat a podrobovat
sebe-kontrole a analýze,
nakolik jejich práce a služba jsou oproštěny od
vlivů ega.
Ty totiž, tyto egoistické prvky,
podprahově dál působí,
jakkoliv to mohou navenek skrývat a maskovat
.
A lidé pak vycítí, že taková služba
jede zároveň vlastně na několika kolejích,
což degraduje nejen to všechno dobré, co dělají,
ale i je samotné, jelikož tím
roste ženské ego – povýšenost a pýcha.
Nelze pak nikomu pomáhat a být mu příkladem
v takovém „módu Světla“, když vrhá stíny,
kterých si zákonitě pak nejsou vědomy.
Ale duše, které se právě probouzejí a přicházejí k nim
mohou být zmateny,
kdo se to vydává za jejich navigátor(k)y.

To není výtka, 
pouze upozornění,
že i obyčejný člověk dokáže rozpoznat,
že není všechno zlato,
co se před očima třpytí.
Některé ženy tak čeká
nová vlna poctivého
sebe-objevování, kdo jsou,
proč jsou tady a jakou ony v tom hrají roli.

Skončila doba předskokanů.
Země se posunula, postoupila výš
a pojem Jednoty, všech se všemi,
teď musí uznat i ti, jež doposud
operovali spíše jen na duchovní úrovni.
Dimenze se již postupně slévají
do jediného obrazu
Všeho Co Je.

Končí doba výlučnosti,
planetární kvantové pole vstřebává každou myšlenku, cit
a vše se vlní rychlejším tempem v jeho odpovědi,
sjednocené a „bez vzdáleností“.
Brzy pocítíte
jak každý souvisí s každým, jedno s druhým
a jak důležité je mít a udržovat
čistotu své mysli.

Urychlí se i doba
potřebná na manifestaci myšlenky do hmoty
a tak žádný úmysl již nebude možné skrýt „jako nevyřčený“.

Jediní, kdo tedy budou
stále „takoví jací jsou“ jsou malé děti, novorozenci.
Ale i vy směřujete k takovému „obratu“.
k bodu svého vykoupení
a totálního vystoupení ze všech rolí, které hrajete,
byť mnozí, co čtou tyto zprávy mají za to,
že role ve sféře duchovna jsou v pořádku, potřebné, že tak to má být.
Jakmile však máte pocit či dokonce touhu po tom
mít anebo vědět víc než novorozenci, řečeno metaforicky,
je tam ego, které se o něco snaží a které přemýšlí
jak to naplnit.
Odevzdání (se) těchto všech zbytečností,
které vás čeká a které se již postupně děje
ve vaší osobnosti, 
je odevzdání se Boží vůli,
bez spekulací o tom,
jak to (pro mě) je výhodné či nikoliv.
Pochopení této vyšší úrovně pokory
je nutné pro pochopení Boží Lásky

Boha Otce/Matky, která se na vás
snáší už teď,
ale vůči které musíte
„stát nazí“ jako ty právě narozené děti,
protože tím doopravdy jste,
Děti Boží..

A je o vás postaráno, o všechny,
pro každého je určená jeho cesta i směr,
jež jste si zvolili ještě před narozením.
Pocítíte to neomylně,
ale teď, aby se tak stalo,
je potřeba cosi odložit,
nechat proměnit vaše nitra,
aby mohlo nastat vaše znovuzrození
.

Já jsem archanděl Michael
a jsem tady s vámi, chráním vás, skrze vaše strážné anděly.
Očekávejte Proměnu,
vás i vašeho okolí
a buďte nápomocní v tom, co přichází.

Mír ať je s vámi se všemi.

Pro všechny, kdo jsou na Cestě lásky a za Osvobozením sebe sama, napsala a sdílí Renata Sabi. Tento text je možné v nezkrácené a neupravené podobě dál kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, bude-li připojena celá tato poznámka, včetně funkčních odkazů  http://www.exmity.cz/

Vztah dvojplamenů a karmických duchovních dvojčat

 https://www.youtube.com/watch?v=WysMpEXrDvQ

MILOVÁNÍ NA ÚROVNI DUŠÍ – ČEKÁ NÁS ZMĚNA VE 2018

Začínají na nás působit nádherné energie. Dnům, kdy byl v našich vztazích praktikován sex a to mluvím o sexu, různých pomůckách a neřízených radovánkách, kterým tímto odzvonilo. Nyní jsou na planetě ve vyšších vibracích energie, které nás budou učit do slova a do písmene se „MILOVAT“.

A jak to bude vlastně bude vypadat?

Něžné dotyky a polibky, několik hodin v objetí, kdy se naše těla propojí na několika úrovních v dimenzích, které jsou k tomu určené. Přijde to jako blesk z čistého nebe, kdy se s Vaším partnerem duše propojíte a najdete to, co jste vždy hledali.

Bude to překrásné, dokonalé a vyjímečné. Touha a láska v té nejčistší podobě budou pulzovat každou buňkou Vašeho těla až do DNA. Najednou zjistíte, že jste tu jeden pro druhého. Najednou z jistíte, že máte vedle sebe člověka, kterému můžete absolutně věřit. Víte, že mu můžete svěřit do rukou svůj život a že jste v bezpečí. Najednou cítíte, že jste doma. Cítíte tu překrásnou energii, která mezi Vámi je. Je to dokonalá souhra Vašich energetických polí. Jsou tam vlastnosti, které jste nikdy v životě u svých dosavadních partnerů neměli. Je tam čistá bezpodmínečná láska, svoboda, touha, zodpovědnost, důvěra, pochopení a zároveň absolutní odevzdání. Jeden druhého si vážíte a jeden druhého milujete se vším, co k němu patří.

„MILOVÁNÍ BEZPODMÍNEČNÉ, JE LÁSKA V TÉ NEJČISTŠÍ PODOBĚ“  

Až v roce 2017 dojde ke spojování partnerů duší, dojde i tomu, že Vás vesmír naučí se vzájemně milovat na úplně jiných úrovních. I přesto, že bude toto milování gradovat i k milování a spojení jako do teď. (tedy mám na mysli, že se dojde ke styku, stejně jako nyní) to, co tomu bude předcházet, bude úplně jiné. Dokonalé a láskyplné plnění touhy dvou duší. Bude se praktikovat Tantra ( teď mám na mysli opravdovou tantru z vyšších dimenzí, ne přízemní tantru, kterou najdete v mnoha pochybných podnicích). Tantra je dokonalé mazlení a hlazení po celém těle. Spojené s masáží energetických center a bodů na těle. Hlazení se navzájem pírky a dotýkáte se jeden druhého, tak, jak se Vás nikdo nikdy nedotýkal. Bude to spojené i s naciťováním energií. Taková telepatie, kdy budete přesně vědět a cítit v celém těle, co ten druhý potřebuje, aniž by Vám to řekl.

Proč Vám to ale všechno vyprávím :-)))

Protože až potkáte partnera duše, okamžitě budete vědět, že on je ten pravý a nebo ta pravá. Ucítíte úplně jiné energie. Pochopíte, že ty pocity, které máte, ty silné emoce, že tento partner, je Vám naprosto oddaný, že mu můžete věřit a že si ho vážíte, jsou ty prvotní signály, které povedou k Vašemu postupnému sblížení. Tato partnerství – partnerství DVOU PLAMENŮ – je úplně jiná úroveň lásky. Věřte mi, že jste to nikdy nezažili a pokud to propásnete, budete toho do smrti litovat. Nebojte se, až k Vám přijde partner duše. Přestaňte lpět na minulosti a otevřete se té nejkrásnější budoucnosti, která Vás dva čeká.

Milujte se a prožívejte každý den 

LÁSKA VÁS POVEDE, ZAPOMEŇTE NA STRACH A DOVOLTE LÁSCE, ABY K VÁM PŘIŠLA

DOVOLTE SI KONEČNĚ POZNAT, JAKÉ TO JE, BÝT MILOVÁN OPRAVDU A BEZ PODMÍNEK.

 Autor: Tina Energy 

Kosmická svatba: Váš pravý

 partner vám byl předem vybrán

29.5.2017 by redakce 1 Comment

Jednou z nejvznešenějších otázek vesmíru je: „Máme vybranou spřízněnou duši od narození?“ Lidé se o to zajímali již před tisíci lety.

Co znamená kosmická svatba? Odpověď zní ano.

Na jakém principu funguje kosmická svatba?

Vesmír nebo kosmos nám již předem vybral naši spřízněnou duši. Ačkoli se to může zdát trochu přitažené za vlasy, vesmír má pro nás velký plán – včetně lidí v našem životě.

To je důvod, proč je takové nezbytné řídit se svými pocity ve střevech. Ať už tomu rozumíme nebo ne, tento střevní pocit má potenciál vést k naší spřízněné duši.

Zatímco má pro nás vesmír předem vybranou spřízněnou duši, lidé často ignorují pocit ve střevech nebo si zvyknou na jiný druh osobních problémů.

To způsobuje, že nikdy nenaplní „proroctví lásky“, které jim bylo stanoveno vesmírem. Kosmická svatba zaručeně nejen uspěje, ale v průběhu času také rozkvete do překrásné, milující a empatické sounáležitosti.

Avšak opak je také stejný. Pokud jsou dva lidé spolu – a vesmír to nechtěl pro tuto věčnost – a vzali se, jejich manželství je předurčeno k neúspěchu. Trocha kruté, nicméně je to jen způsob fungování vesmíru.

Pravděpodobně se zajímáte, proč vám vesmír někdy přinese tuto strašlivou ex do vašeho života a neuvažujete nesprávné.

Bože, my všichni máme za sebou nějaké zlé bývalé vztahy. Nicméně, náš vztah s minulými partnery vlastně nikdy nerozkvetl – lépe řečeno, narazili jsme a spálili se – no stále jsme dostali vynikající lekce z tohoto vztahu.

Navíc jsme po rozchodu získali pocit svobody. Víte, že je to pravda. Svatba s pravým spojením srdce se v současné době stává více a více vzácnější.

Láska není taková, jak zobrazují všechny filmy, s nimiž člověk ztrácí čas. Láska je bolestivá, bystrá, úzkostlivá, vzrušující, působivá a změna sama o sobě.

Pokud nezažíváte chvějící se pocit ve střevech při vašem partnerovi, je to v pořádku. Nikdy byste se neměli cítit vinni za cestu, jakou vám vesmír předurčil.

Tam venku existuje někdo úžasný, nikdy se nezřeknete domova.  

Soňa Sofi: Karmické cykly 

Stejně jako náš vlastní život, tak i věčný život má své cykly. Naše duše vidí mnohem dál než osobnost. Tuto inkarnaci spatřuje jako cosi pomíjivého, ale velmi smysluplného. Na přitažlivost a utváření osudu mají důležitý vliv určité plány naší duše. Tyto plány vedou duši, aby se vtělila na Zemi, a s nimi také přichází. Existují období štěstí, skleslosti, smutku, služby, lásky a učení – tedy ohromné množství zkušeností, podněcovaných záměry duše. Takto to může pokračovat po mnoho životů i mezi nimi.

Pro některé lidi je těžké a složité uvěřit v inkarnaci, ale když se podíváte na zákony energie a hmoty, opravdu to dává smysl. Hmota se rozpadá, zato energie se přeměňuje, může se i změnit v jinou formu, ale nikdy nezmizí. Naše duše je také taková a je nesmrtelná. Začátkem života je duchovní energie, která pak nabude fyzické podoby, a duchovní energii si stále udržujeme. Když naše fyzická energie zemře, duchovní energie zůstane a vezme si s sebou informace, které byly zakódovány do našeho osobního a nekonečného vědomí. Proto spousta věcí, které dnes zažíváme, pramení z předchozích životů a objevuje se proto, abychom na nich my a naše duše mohli společně pracovat.

Každý život je součástí vývoje naší duše i součástí nekonečného vývoje naší identity. Když přijdeme do tohoto života. Možná zapomeneme na svůj božský zdroj, ale neztratíme duchovní vědění. Jen v průběhu života přidáváme a nahráváme další události spolu s novými informacemi do „skladu“ zkušeností naší duše. Každá zkušenost, z tohoto i z jiných životů, se zakóduje do našeho nekonečného vědomí. Proto se často ocitáme ve spojení s určitými lidmi a zažíváme určité situace.

Hodně lidí pojetí karmy mate. Myslí si, že jde o způsob trestu kvůli nějakým neznámým prohřeškům, možná v dost hrozivém příběhu. Nicméně jsem studiem karmy pochopila, že karma není trest, ale jde o energii. Je to návrat energie, kterou jsme v minulosti vypustili a která se znovu vynořila, abychom dostali možnost ji znovu prožít a napravit. Karma není žádný vesmírný ortel, kterým máme splatit nějaké strašlivé dluhy. Je to volba naší nesmrtelné duše, která chce vypátrat, jak se určité energie cítí, a zároveň příležitost zažít emoce, jež jsme v minulosti způsobili sobě i druhým.

Karma má významný vliv na lidi i zážitky, které se přitahují. V našem životě působí jako velmi důležitá energie. Spolu s energií zákonů, životních cyklů, je to významný faktor při utváření našeho osudu. Karma není osud, jak se mnozí domnívají.

Velkou část své karmické cesty ujdeme kvůli učení, nicméně naše duše má možná se svými karmickými volbami i jiné úmysly. Možná má velké plány, které si nejsme schopni sami uvědomit. Stejně jako rodiče u dítěte i duše ví, co je doopravdy důležité.

Karma je součástí toho všeho. Náš nekonečný život má však větší význam, než se dá pochopit za jeden pozemský život. Může pomoct vědět, co se stalo v minulosti a proč to má vliv na to, co se nám děje nyní. Jsou tři hlavní důvody pro karmické vzory, které si naše duše vybírá: opakování, odškodnění a „odplata“.

Karmické vzory.

1.Karmické opakování.

Duše touží zažívat, a to, co zažívá ráda, touží opakovat. V první řadě táhne duši k pozemské inkarnaci zážitek tělesnosti, jako například alkohol, jídlo a sex. Všechny tyto pocity dokážou být velmi přesvědčivé. Naše blažené reakce na tyto a mnoho dalších věcí se zakódují do našeho nekonečného vědomí a mohou být hnací silou ve chvíli, kdy se rozhodujeme, co bychom v tomto životě rádi zažili. Jestliže děláte nějakou činnost, která vám jde jako po másle, pak je jasné, že jste to dělali i v minulém životě. Když zjistíte, že se učíte například nějaký nový jazyk a snadno se ho učíte, zřejmě jste s ním mluvili i v minulém životě. A pokud zažijete fenomén „láska na první pohled“, téměř jistě jste onu osobu milovali již předtím. Lze sice snadno chápat, proč jsme v našich životech chtěli jisté věci zopakovat, ale rovněž je důležité vědět, že tato touha po opakování také často vytváří problémy, pokud jde o karmu. Může také vážně ovlivňovat formování našeho osudu – a ne vždy zrovna dobrým způsobem.

Například současné závislosti (tvořící skutečné překážky přitažlivosti) často pramení z karmických vzorů opakování. Pokud máte například v současnosti problémy s alkoholem, je možné, že jste byli alkoholici i v minulém životě a honba za uspokojením a sklony k úniku se zapsaly hluboko do vašich tužeb. Jestli jste v minulém životě byli chorobní hráči, vaše duše toto nutkání znovu oživila – ať už z touhy po zážitku, nebo proto, že se chce vyléčit. Vlastně jakýkoli vzor, na němž se cítíte zaseknutí, může být komické opakování, a když tohle budete vědět, může vám to pomoci odpoutat se a pohnout se v životě dál.

To platí i u vztahů. Možná jste se stejnou osobou, se kterou jste byli již mnohokrát před tím. Možná jde o radostný, nebo naopak škodlivý svazek, ale přesto vás v něčem možná drží touha po opakování. Zdravé a šťastné vztahy jsou bezpečnými útočišti, kde dvě duše společně pracují na svých poučeních. Avšak ve vztazích, které vám ubližují, tomu tak není.

Proč bychom měli opakovat závislosti a náročné vztahy? Často proto, že nás přitahuje a drží to, co známe. Ale stejně často je to proto, že je nám předurčeno to opakovat, dokud se nenaučíme se toho pustit. V lidské zkušenosti je učení se odpojování jedním z hlavních předmětů školy života.

Jakýkoli opakující se vzor lze změnit. Je velmi snadné stát se závislým na alkoholu, jídle, sexu, hazardních hrách, drogách i vztazích, protože počáteční nadšení může být neodolatelné. Když ale vzor začne být destruktivní nebo potupný, poznáte, že nadešel čas vymazat tento kód ze svého vědomí. Možná se v nějakém vztahu cítíte závislí a připadá vám, jako kdybyste nemohli bez toho druhého nebo něčeho žít. Omyl! Vše, co si potřebujete uvědomit, jste vy sami a nezáleží na tom, jaký negativní vzor v sobě nosíte. Jestliže se vrátíte ke své vrozené síle a hodnotě, už dál nebudete potřebovat opakovat nezdravé návyky z tohoto či jiného života.

2. Karmické odškodnění.

Další karmickou cestou, která může vést k nezdravému chování a závislostem, je potřeba odškodnění. Karmické odškodnění vychází z touhy po obrácení energie z minulých zážitků. Pokud jste v minulém životě zažili nějaké nezvyklé poměry, silná touha po odškodnění může způsobit, že se tentokrát vrtnou opačným směrem. Stejně jako na opakování, i na tohle můžete reagovat nepřiměřeně.

Klíčem je rovnováha a sebeposílení. Vybudujte si pevný, rozumný a soustředěný přístup ke všemu, po čem toužíte. Rozhodujte se po zralém uvážení a ne ze zvyku. Když vysednete z horské dráhy emocí, budete schopni přitáhnout stejně zdravé lidi i situace ze správných důvodů.

Karmické odškodnění se může projevit různě, tak jako karmické opakování. Například v podobě vztahových problémů vám v minulosti někdo ublížil a vy jste si možná zakódovali závěr, že láska pro vás není bezpečná. Teď třeba žijete podle tohoto kódu a divíte se, proč nikoho nepřitahujete. Můžete se takto cítit v současné situaci. Pamatujte, že ať jde o minulost, nebo přítomnost, máte možnost změnit přesvědčení založená na strachu, a místo toho si zakódovat víru a sebeposílení. Přeci nechcete, aby vaše zklamání v lásce v tomto životě způsobilo, že v tom příštím budete žít v celibátu.

Karmické odškodnění však takto funguje. Vaše vysoce nabyté zážitky vytvářejí touhu nebo strach a vy tyto emoce následujete se silným záměrem zvrátit situaci. Tím vznikne houpačka energetických vzorů, která se často zakládá na zcela opačných hnacích silách – přílišné touze nebo hlubokém odporu. Máte však možnost se vypořádat s obojím. Vaše vzory ve stylu „všechno nebo nic“ zmizí, když do svých životních extrémů vnesete více uvědomění. Zbavte se přetrvávajících závislostí a falešných soudů a získejte zpět svou moc. Uznejte svou sílu v přítomném okamžiku a osvoboďte se od jakéhokoli vlivu minulosti.

Karmické odškodnění může být také příčinou vaší dnešní finanční situace, a to dobré i špatné. Může nastat jakákoli situace, kdy například člověk může vydělávat skutečně velmi dobře, ale není spokojen se svou prací a nespokojenost se může stupňovat. Takový člověk mohl v předchozí inkarnaci být bohatým, svobodným, ale většinu času mohl trávit společenským životem a peníze rozházet ne právě na dobročinné účely. Mohl svůj majetek doslova prohýřit a také litovat na sklonku života toho, jak se choval sobecky. Příčin současného finančního nedostatku může být mnoho. Lze však tyto příčiny odhalit s pomocí odborníků na karmu, karmalogie, karmické astrologie či regresí. Pochopením své minulosti lze zcela změnit naší současnost. Vždycky lze najít řešení, pokud se ovšem člověk rozhodne pro změnu sám u sebe, nikoli tak, že to za vás někdo odpracuje. V postupu řešení problémů používám k odhalení několik technik - karmickou numerologii, karmickou astrologii, karty, kyvadlo a zejména Akášické vědění, které odhalí člověku příčinu a ukáže jak, tedy i řešení daného problému.

3. Karmická „odplata“

Pojetí odplaty je jednou z nejobtížněji pochopitelných částí karmy. Jde o komický vzor, který vypadá jako trest, ale není tomu tak. Stejně jako odškodnění, i odplata je zvrat energie, ale jejím účelem je osvítit člověka tím, že mu dovolí zažít stejný druh energie, jaký zažíval v minulém životě. Pokud jste například v minulém životě vystupovali kriticky, možná jste se na tuto pozemskou rovinu vrátili proto, abyste zažili vztahy, v nichž sklidíte kritiku. Tím pádem poznáte, co takový typ chování obnáší. Dostanete příležitost pohnout se k vyššímu zájmu a stát se laskavějšími a láskyplnějšími.

Bohužel tento zakódovaný záměr vás může někdy uvrhnout ještě hlouběji do negativního vzoru. Například jste v minulém životě žili v manželství, kde vás týrali. Je možné, že jste zažili tolik strádání a násilí, že jste do svých záměrů pro příští život zakódovali nenávist a touhu po pomstě. Pak je docela dobře možné, že se vrátíte ke vztahu se stejnou osobou, jenže agresor budete tentokrát vy a ten druhý oběť. Sice se pomstíte, ale rozhodně se nepohnete dopředu.

Tohle prohazování rolí je v manželstvích i ve vztazích mezi rodiči a dětmi dosti časté. Průběh může být tak nabitý emocemi, že se někdy opakuje stále znovu po mnoho životů, nebo aspoň tak dlouho, dokud se jedna ze stran nerozhodne dát se cestou upřímné úcty a lásky a posune se ke vznešenějším životním posláním, což jsem učinila osobně já sama. Nemusíte se vracet a znovu si vyměňovat role, abyste někomu něco oplatili. Musíte jen vytvořit záměr zbavit se toho. Místo, abyste se chovali netečně nebo agresivně, chopte se své pravé síly. Poděkujte za zkušenosti a vědění, které jste z toho získali, a jděte dál se záměrem ctít sami sebe i svůj vývoj.

Vaše vztahy k vám přicházejí za jistým účelem. Když přemýšlíte o nějakých problémových osobách, pošlete jim lásku své duše a jemné léčivé světlo.

Studium karmy může být velmi zajímavé a dokáže nám významně pomoci pochopit, jak minulé vztahy ovlivňují ty současné a zároveň i aktuální situace. Stačí si jen všímat vzorů ve svém současném životě. Poznejte oblasti, kde ztrácíte svou sílu nebo se ji pokoušíte získat nepoctivě pomocí nepřátelství, manipulace nebo úniku. Zeptejte se sami sebe: Co se mě moje duše tímhle snaží naučit? Co mám změnit?

Lekce duše se obvykle týkají skutečných priorit, sebelásky a soucitu, nalezení klidu a skutečné síly ve vlastním životě, ale taky pomoci vytvářet je i pro druhé. Ať je váš současný vzor či problém sebetěžší, vaše duše vždycky touží pohybovat se k ryzosti a pravdě. V naší společnosti jsou to vzácnosti. Ať už jde o lásku, moc či hodnotu, záměry duše nejsou nikdy falešné, povrchní ani mylné.

S láskou úctou a hlubokou pokorou v srdci Soňa Sofi.

   

Muž poznává pravdu prostřednictvím ženy

V listopadovém čísle opět pokračujeme v rozhovoru s Tomášem Keltnerem. Položili jsme mu otázku, na kterou už delší dobu hledáme odpověď.

Proč nám tak moc záleží na přijetí a požehnání od našich rodičů?

Je to potvrzení správnosti. Souvisí to se sebevědomím a sebejistotou. Mluvili jsme o tom, že sebevědomí souvisí s tělem a sebejistota s duší. Naši rodiče jsou první autorita, se kterou se tu na zemi potkáváme. A proto od nich potřebujeme potvrzení naší správnosti, což nám dodává sebejistotu. Ale neděje se to způsobem, že oni řeknou ,,Jsi tu správně". K tomuto mentálnímu přenosu dochází až o hodně později.

Úplně na začátku od nich potřebujeme cítit správnost. Správnost je bez pochybností, ale bohužel systém je nastavený právě skrz pochybnosti. Nemáme víru, ale pochybnosti. Vymezujeme se konfliktem, určujeme se přes pochybnost a ne přes víru.

Pochybnost je už v početí. Jestli partner se kterým jsme, je ten pravý. Máme problém, že partnery si neumíme vybírat. Pochybnost v průběhu těhotenství, prenatálního vývoje, porodu, první okamžiky života jsou také v pochybnosti. Neustále všechno kontrolujeme, jestli je to v pořádku. Kdybychom věřili, nemáme potřebu pořád něco kontrolova

Proč si tak zoufale potřebujeme potvrdit svoji správnost?

Od počátku jsme přes nevědomé rodiče programování k pochybnostem. V první řadě jsme naučeni pochybovat o sobě: ,,Jsem správně a jsem tu správně? Neměl bych být někde jinde, v jiné rodině s jinými lidmi?" A na tomto stavíme vše ostatní a díky tomu má v sobě vše otisk pochybnosti a ne víry. To v nás spouští obrovskou potřebu potvrzování od rodičů. Je to program, který v sobě máme, aby nám nedovolil se osvobodit. Když potvrzení nedostaneme od rodičů, chceme ho od někoho jiného. Partnera, společnosti, vzdělávání... Přes toto všechno se snažíme najít a potvrdit si naši správnost. Hluboko pod tímto vším je strach z nepřijetí, neustále se opakující téma.

Takže problém rodičovství spočívá ve špatném výběru partnera?

Přesně tak. Nebyly nám dány správné instrukce o tom, jak si ho vybrat správně. My si ho vybereme vizuálně, což je mužský způsob. Hlavou, rozumem a podle toho kdo se nám líbí, a to je zoufale málo. Nevnímáme, kdo ten člověk skutečně je.

Moudrost vedení by v sobě měla obsahovat žena, ale systematickým ničením žen se jejich sebevědomí změnilo a snížilo. Ženy se teď pokoušejí podobat spíše mužům, takže si muže už nevybírají podle toho co cítí, ale podle toho jestli se jim líbí. To je velký problém, protože si nevyberou správně.

Rozumem se správný partner vybrat nedá. To se musí cítit. Základní rozdíl mezi mužem a ženou je, že muž myslí a žena cítí. Jak se žena snaží myslet, což se právě ve společnosti děje, je stavěná do pozice rozbitého muže. Ona se pokouší opravit, přijmout standardy které patří mužům a podle toho se chovat. A podle toho si vybírá i partnera, takže nemůže vzniknout funkční vztah. To je důvod, proč je dnes tolik vztahů nefunkčních. Začínají prostě na špatném základu.

Ženy neprocházejí zasvěcením, matky nezasvěcují své dcery a ty potom hledají ženskost v mužích, což je nesmysl. Muž nemůže zasvětit ženu a stejně tak žena nemůže zasvětit muže. Žena může muže obřezat, vykastrovat, ale neudělá z chlapce chlapa.

A to se bohužel se vztazích velmi často děje. Když se muž bojí tak zesměšňuje, což je velký problém. Zesměšňuje ženu, to co cítí a ona, protože nemá jistotu a není zasvěcená, si postupem času řekne: ,,Není na tom něco, když muž který mě miluje (v podstatě to však není láska ale vlastnění), o mně tohle tvrdí?"

Když muž ženu velmi dlouho zesměšňuje, úplně ji rozhází a ona přestane vědět.

Je potřeba si uvědomit, že žena je Bohu blíže než muž. Dokáže se sama kalibrovat (pozn.: jinými slovy naladit na správnou ,,božskou" vlnu, rezonanci). Když je sama tak zná pravdu a skutečnost. Protože pravda je jenom jedna, nejsou rozdílné druhy pravd. Moje pravda, tvoje pravda, jejich pravda, objektivní pravda, subjektivní pravda... to jsou pseudofilozofické nesmysly. Pravda je jen jedna a to je skutečnost.

My jsme od skutečnosti velmi vzdálení. Největší propast mezi námi a skutečností tvoří rozum. Žena je sama schopná vnímat skutečnost, pravdu. Takže žená zná pravdu a muž by se pravdu měl dozvídat od ženy, ne od jiného muže, nebo z nějakého systému, učení, či náboženství. To jsou lidské plytké vědomosti. Žena pozná prapodstatu. Žena se sama dokáže dostat do stavu stability, pozice kdy je vědomá.

Vědomá žena je v podstatě vědma. Vědomá žena je sama o sobě zdrojem světla, ona je světlo. Proto žena nemůže být osvícená, to je nesmyslný esoterický pojem. Ženy prahnou po osvícení a to je zoufalý projev nepochopení a usídlení mužského principu v ženách. Osvícený může být pouze muž a to právě svojí vědmou, ženou, jejím světlem.

Žena je skutečná stabilita, kterou v ní nachází muž, ten je potom vnější stabilitou, o kterou se následně ve vnějším světě opírá žena. Uvnitř je žena spojená s Bohem, venku je spojená s mužem a muž skrze ženu poznává pravdu.

Muži jsou skvělí učitelé a učitelé jsou velmi důležití, ale pravda leží mimo učení. Učení je ruka ukazující na Měsíc a žena je tímto měsícem. Je sluncem, zdrojem toho světla. Ona to světlo nese. Ukazuje, kterým směrem se dát.

Rozdíl mezi bytostí ženy a muže je ten, že žena je spojená s Bohem a zná pravdu. Muž je sám, a rozhoduje se sám. To je velmi důležitá pravda, která by měla být předávána v rámci mužského zasvěcení.

Muž nefunguje v mužských kruzích a nevyužívá ženskou energii k nalezení sebe sama. Muž se rozhoduje sám. To dělá muže mužem a je oddělený od Boha, spojuje se s ním prostřednictvím vědomé ženy.

Spojením muže a ženy může vzniknout nové dílo, reprodukce, nový život, další generace. Od tohoto jsme se ale odklonili a vytváříme vztahy, páry a rodiče dle zcela odlišných hodnot. Nedovolujeme ženám cítit, nutíme je přmemýšlet, rozumově analyzovat, vybírat si partnera rozumovým způsobem, ne podle toho, co žena cítí.

Chyba má vlastnost sněhové koule. Když se valí z kopce, nabaluje se, nevyřeší se sama. Je to jako s rozbitým autem. Když ho nespravíme, samo od sebe se to nezmění, a když ho budeme dále používat v tomto stavu, rozbije se ještě víc. S chybou je to stejné, má tendenci se sama od sebe zvětšovat, ne řešit. Když je na začátku špatné rozhodnutí, má tendenci se zhoršovat. Chybí rovnováha. Je to rozbíhání dějů, které jsou defektní a obsahují chyby.

V rodových liniích, ať už mužských či ženských se pak musí najít někdo, kdo to všechno začne řešit. Žena by se měla v první řadě zaměřovat na sebe a na to, co cítí. A věřit tomu, co cítí. To je začátek trénování, kalibrování sebe samé. Problém je, když je dohromady více žen. Jak se říká, když se potkají čtyři ženy, tři jsou správně a jedna z nich ne, tak po rozchodě jsou čtyři špatně. Chybí jim totiž mužský element.

Co do toho mužský element přináší?

Vnější stabilitu, vnější pevnost, formu, a hranice. Téma hranic je velmi důležité. Celá existence, celé stvoření je o tvaru a o formě - a v podstatě o hranicích. Naše tělo je složené z buněk a buňku definuje její hranice. Kdyby nebyly hranice, nebyl by tvar a ani život. Je nesmysl se domnívat, že hranice jsou nesprávné a musí se rušit. Naopak, hranice vymezují, odkud se kam něco děje. Tak je to v pořádku, tak to bylo stvořené. My bychom jako tvůrcové - Bohu rovní - neměli měnit základní nastavení této hry, této reality. A jedno ze základních nastavení jsou hranice. Když nějaká buňka ztratí své hranice, zmizí a rozplyne se, pohltí ji něco jiné, něco co je větší a silnější, co svoje hranice má. Něco, co má svoji víru a nezáleží na tom, jestli si myslíme, že je dobrá nebo špatná.

Můžeme zjednodušeně říct, že když jsou v mém nitru pochybnosti, je velký předpoklad, že mě pohltí něco větší, stanu se součástí nějakého systému nebo člověka, který je silnější než já a já převezmu jeho zákony a pořádek?

Když jsou v člověku pochybnosti, tak ty pochybnosti naruší něco, co bychom mohli nazývat imunitním systémem, obranyschopností, ,,sebetvořením".

Já ztrácím schopnost sebe-tvořit" a když ztrácím schopnost tvořit sebe, tak se navazuji na silnější prvky, které tuto schopnost mají a stávám se více méně jejich součástí, až úplně zaniknu. Pochybnost je tma. Pochybnost je nepřítomnost víry. Je to nepřítomnost pána v domě, vytváří to možnost, aby přišel někdo jiný a obsadil uvolněné nehlídané místo. Ty dveře se nesmí otevřít.

Jak pracovat s pochybností?

Jsou dva způsoby. Ženský a mužský.

- Mužský jde přes informace, přes poznání. Je to cesta, kterou v současné době této společnosti doporučuji, protože je v principu mužská. Mužský element, mužský strach v tom hraje velkou roli.

- Žena to řeší prostřednictvím cítění, ona cítí jak to ve skutečnosti je. Ona nemusí vědět jak nebo proč, to nebo ono, odkud kam... Ona to cítí a co cítí, to je správné.

Muž tuto schopnost nemá. Když vedle sebe nemá vědomou ženu, tak je to s jeho pravdivostí velmi pochybné. Nemá se přes koho stabilizovat a vytváří se v něm strach. Ten následně plodí agresivitu. Toto můžeme vidět u mužů, kteří jsou bez lásky. A v kulturách, kde láska po celé generace chybí.

Žena je velmí důležitý, řekl bych i nejdůležitější prvek stvoření. Co se týče tvorby stability. Svobodná a vědomá žena je základním stavebním kamenem, skálou na které vše ostatní stojí. Na to, aby žena tou skálou mohla být, potřebuje vedle sebe muže, který nemá strach. Znamená to, že rozum muže tvoří víra a ne pochybnost.

Toto je funkční spojení: Vědomá žena s osvíceným mužem. Mužem, který je osvícený ženou a oba společně tvoří frekvenci víry, která dále tvoří.

Žena tvoří vnitřní stabilitu, muž tvoří vnější stabilitu. Spolu tvoří stabilní prvek, který ze sebe vysílá něco jako správně fungující imunitní systém. Do takového spojení není možné zvenku žádným způsobem vstoupit. Ani agresivitou, ani jemnohmotnou frekvencí, ani kouzly, ani sílou. Takovou harmonickou dvojici není možné narušit. Když je takto postavený celý národ, tak tento národ nebojuje, není šance ho ohrozit nějakým způsobem zvenku. Dá se strašit a děsit, ale nedá se pokořit. Problém je, že něco takového tu není, společnost je momentálně plná vyděšených mužů hledajících svoji matku a zničených žen bez sebevědomí, které netvoří své fyzické tělo, aby si zasloužily částečné přijetí od kohokoliv.

Ještě bych se ráda vrátila zpět k ženskému způsobu práce s pochybností

Pochybnost v podstatě pochází z muže. Je to mužská záležitost implementovaná do ženy. Žena neobsahuje pochybnost, ona ji netvoří, ani to nedokáže. Žena je jediná bytost ve stvoření, která tvoří přijetí. Nikdo jiný přijetí netvoří. To tvoří žena, pokud je svobodná.

Pochybnost je něco, co je do ženy implantováno zevnitř skrz rozumovou část - mužský element. Pochybnost není součástí ženy. Když se žena přestane soustředit na rozum a začne se soustředit na sebe, bude větší váhu přikládat tomu co cítí a ne tomu co ví a myslí nebo říkají muži. I kdyby je považovala za velkou autoritu.

Taková žena nemá pochybnosti. Pochybnost tu nemá místo, neuchytí se na ženě. Žena je zdrojem světla a tma nemá možnost v přítomnosti tohoto světla pravdy existovat. To je mužská záležitost, záležitost hmoty. Tmu, respektive stín, vytváří hmota... Když se světlu do cesty postaví hmota, vytváří se stín. To je to co tvoří muž, to je mužská práce. Diavolo - symbol oddělení.

Není to ženská záležitost, jak je nám po celá tisíciletí předkládáno mužským systémem náboženství. To, že žena je prvotní problém a hřích, je ženská záležitost, je nesmysl. Žena je projeveným světlem, není možnost aby v ní existovala tma. To dokáže jedině muž. Ale je nutné dodat, že muži jsou produktem žen, každý muž je produktem své matky

Je pravda, že když jsem ve spojení sama se sebou, pochybnost není.

Žena ví, protože je blíž k Bohu, je s ním v přímém spojení. Ona zná pravdu, tu jedinou skutečnou. Žena je schopná skutečnost cítit, ona nemusí poznávat, přemýšlet, analyzovat. To musí muž, protože necítí.

Problém začíná tehdy, kdy se žena začne chovat jako muž, přebírá mužské vzorce chování a ustrašený muž v ní pak necítí ženu, ale muže. To znamená, že se stává soupeřem a začínají spolu bojovat. Bojují spolu v podstatě dva muži, a ani jeden není úplně správně, ani jeden není úplný. Jeden má mužské tělo, druhý má ženské tělo a mužského principu moc.

Výsledkem boje není prohra nebo výhra, výsledkem boje je pouze boj. Je nesmírně destruktivní. Nemá smysl opravovat nefunkční vztahy. V první řadě je potřeba začít od sebe.

Nastane-li problém, ptám se sebe: ,,Co se děje, jaký mám problém?"

Neříkám: ,,Jaký ty máš problém, měl by sis ho vyřešit."

Žena je silnější než muž, co se týče vnitřní síly. Je stabilizujícím prvkem společnosti. Když žena neplní svoji funkci stabilizujícícho prvku, tak společnost která je mužská, se ztrácí a přechází do destrukce. Čistě mužská společnost nebo kultura bez zásadního vlivu žen má jen a pouze destruktivní charakter, což okolo sebe můžeme vidět v současné době.

stránky časopisu Vitalita: www.vitalitanet.sk

Potřebuji tě - ve vztahu

 

Zřejmě se množí vztahy, kde jeden z páru začne na sobě více pracovat, duchovně se rozvíjí, hledá svoje chyby, karmické zátěže, kdy a jak vznikly, chodí na různé semináře, konstelace, nechává se provést při regresi svými minulými životy, aby zjistil ( pokud má nějaký problém ), kde „je zakopaný pes“ – a jejich partner to špatně nese. Za prvé – je to změna z toho věčného stejnodenního programu, ale jen pro partnera. Za druhé – je to změna partnera jako takového. Jeho osobnost se mění, dostává se „jinam“, přestává mít strach, přestává být závislý nejen na partnerovi, ale i na vztahu. Za třetí – je to příchod nového vztahu, kdy jeden z partnerů už toho druhého nepotřebuje tak, jak tomu bylo ještě před několika lety. Jeden z partnerů směřuje ke svému osobnímu vnitřnímu klidu ( konečně ) a druhý partner se naopak dostává do tlaku ze strachu, že ho partner už nebude potřebovat a že ho opustí.

Je to možné, protože když jsou dva lidé na jiné úrovni myšlení a vnímání reality a mají jiné cíle, tak spolu mají málo společného. Je to vývoj, ale lidé se naučili být ve vztahu od svatby do smrti. To ovšem neznamená, že oba nutně stagnují. Někdy se to stane, že jsou na stejné úrovni myšlení a mají stejné cíle po celý život, vyvíjí se buď minimálně a nebo postupně spolu docházejí k novým poznatkům, spolupracují, takže když se mění, tak oba a stále jim to klape. Jenže valná většina vztahů je takových, že se dva poznají a zjistí, že se do vztahu hodí, že si vyhovují, že se potřebují ve 20ti letech ( navíc jsou zamilovaní, že ) a zůstanou spolu, ale jeden z nich třeba hodně čte nebo je více intuitivní či se zajímá o duchovní vývoj jen tak a vtáhne ho to – a rozvíjí se, zatímco druhý zůstává na původním standardu. Jejich vidění světa a cíle se během 5 – 10ti let změní natolik, že pokud má co říct jeden, druhého to nezajímá a pokud druhý chce, aby první s ním šel něco vyzkoušet, aby pochopil něco zvláštního, tak ten nechce, nezajímá jej to nebo se toho bojí, nedůvěřuje. Vyčítá partnerovi, že se děsně změnil. Ano, vyčítá vyvíjejícímu se partnerovi, že se vyvinul, zatímco on stagnuje. Každý to máme jinak. Ale pod nátlakem citového vydírání ( Já jsem při tobě stál, když…. Já jsem ti tenkrát zachránil život… Kdyby nebylo mě, tak nejsi tam, kde jsi… ) pokročilý partner, pokud ještě nemá dostatek sebelásky, podlehne a zůstane ve vztahu. Ale začne se trápit, nemůže být sám sebou, musí se snažit být takový, jako předtím a nebo jen s ohledem na partnera se „svým koníčkům“ ( jak partner onu změnu většinou nazývá ) věnuje sporadicky. Časem na zapřenou a ještě později si stejně najde jinde spřízněnou duši a partnera třeba podvádí. Pokud se takto sejdou dva ze stejných vztahů, podvádějí oba, cítí se krásně a mizerně zároveň, protože našli spřízněnou duši, ale zároveň podvádějí svého partnera.

Sebeláska není sobectví a pozná se to tak, že nic neděláte na úkor někoho jiného. Když se rozloučím s partnerem, se kterým jsem sice prožila mnoho hezkých ( později i nehezkých ) let, ale další život s ním mě ubíjí – je to čestné. Nepodvádím jej. On sice nechápe, jak to, že jsem se tak změnila, proč ho chci opustit, protože on je stejný a vidí svět a život stejnýma očima. Pro něj je to rána a samozřejmě se snaží držet se vztahu „zuby nehty“. Ale já neodcházím, abych na jeho úkor něčeho dosáhla. Já odcházím, protože trpím v nerovném vztahu, kde cítím, že mi není dovoleno se chovat přirozeně, jak to cítím, protože druhý to tak necítí. Ale pokud se již nehodí on ke mně, nehodím se ani já k němu – o čemž svědčí i to, že on poznal, že jsem se změnila a kvituje to s nelibostí. Proč chce se mnou stále být, přestože se k sobě očividně již nehodíme?

Je to zvyk. Zvykli jsme si na vztah, na stereotypy v něm vytvořené, na povahu druhého i s jeho chybami, nejen přednostmi. Člověk nerad opouští zaběhnuté koleje, tento vztah je taková jistojistá jistota, vím, co od něj můžu čekat. A to se jednomu partnerovi líbí, ale tomu druhému už právě ne. Je to stejné, jako když jedou na dovolenou dva neplavci – sluní se na břehu rybníka, nanejvýš se ráchají při břehu, kde dosáhnou na dno. Jezdí sem, do toho klidného kouta rok co rok. A pak si jeden z nich přečte, že voda ho udrží a může i plavat ve velké hloubce a neutopí se – jen se to naučit v nějakém kurzu… Zaplatí si kurz, naučí se plavat a pak se jede zase na dovolenou. Nadšený ze svého nového umění plave tam a zpět od břehu ke břehu, pokřikuje na partnera nadšeně zprostřed rybníka, láká ho, je šťastný a takový volnější, svobodnější. A partner? Buď se zasnaží a také se naučí plavat a pak spolu pokračují v pohodě oba. Nebo se bojí, je mu to protivné, argumentuje, že to k životu není potřeba a kdesi cosi a zůstane neplavcem. Ještě příští rok jedou na totéž místo, kde se situace opakuje a ani jednoho už celá dovolená nejen nebaví, ale dokonce se rozhádají. Další rok chce partner-plavec jinam – na přehradu, k moři.. kamkoliv, kde je víc vody, větší zážitky. Neplavec už nechce ani k rybníku a raději zůstane doma. Plavec má z dovolené nádherné zážitky, ale neplavec je ani nechce slyšet, akorát by se naštval… A nakonec si plavec najde spřízněnou duši – plavce, se kterým bude sdílet svůj život v novém rozměru a bude šťastný, zatímco neplavec si najde opět neplavce, se kterým bude taky šťastný, dokud nenastane chvíle, že si partner opět přečte něco o plavání a rozhodne se absolvovat kurz. To se může opakovat mnohokrát, než se neplavec konečně odhodlá a plavat se naučí také. Ale musí k tomu dojít sám, svým tempem, svojí hlavou. Každý to máme v životě jinak. A proč se máme trápit ve vztahu, který nám „začne být těsný“, pokud se začneme rozpínat a naše duše okusí svobodu. Nikdo se nevrací rád do klece, pokud se naučil lítat. Chce ten pocit zažívat už pořád, ne jen vzpomínat, jak si to jednou vyzkoušel a jaké to bylo krásné.

Hodně štěstí všem, při setkání i rozcházení, protože obojí je součástí našeho života. Nedržte při sobě násilím partnera, který chce odejít. Škodíte tím nakonec sami sobě, protože on vás může začít obviňovat, že mu bráníte v rozletu a začne vás nesnášet, budete mít doma dusno – a nebo vám začne zahýbat. Ani jedno není hezká vyhlídka. A nebo se „vám obětuje“ a utrápí se po vašem boku. Vy si to pak pěkně vyzkoušíte také – v dalším životě, věřte tomu. Protože všichni zažijeme jednu i druhou stranu téže situace, dokonce více stran ( i děti trpí v takovém nerovném partnerství, jednou můžete být dítětem, které trpí hádkami rodičů a nakonec samo uteče z takového „domova“ ). Buďte sami k sobě láskyplní a dopřejte si to pohodlí vztahu, dokud vyhovuje oběma, ale jakmile něco budete muset již prosazovat přes obrovský odpor partnera, tak to za to nestojí – vemte si, že budete žít ještě 50 let, nebo „jen“ 20 let. To celou tu dobu chcete trpět tím, že budete vzájemně bojovat s partnerem o to, jestli má pravdu on nebo vy a budete se buď hádat nebo se trpně podřídíte a budete dělat to, co se od vás očekává? Kdo to očekává? Člověk, který vás zřejmě nemiluje nebo vůbec neuznává vaši osobnost, protože vám „nařizuje“ stát se jiným než jste. Stát se takovým, jakým on POTŘEBUJE abyste byl, aby on byl šťastný. Na vaše štěstí on z vysoka kašle. Uvědomujete si to vůbec?

Prevzaté z:  http://www.laska-vztahy-duse.cz/news/potrebuji-te-ve-vztahu/  

 

DVOJPLAMEN - DOKONALÁ LÁSKA

Mnozí z nás hledají toho správného partnera, se kterým budou šťastní, s nímž prožijí život s harmonii, porozumění, souznění, a hluboké naplněné lásce. Říká se, že každý máme někde svůj protějšek, své “druhé já”, svou polovinu, jejíž blízkost nás naplnuje hlubokým štěstím klidem a radostí.
Tento článek vám ukazuje cestu, jak je do svého života přivolat. Nejprve se ale musíme stát samostatnými, celistvými vyrovnanými bytostmi, abychom takový dokonalý vztah dokázali žít.
Následující rozhovor je s angličankou Elizabeth Claire Prophet, která svůj dvojpaprsek a naplněný partnerský vztah tady na Zemi nalezla

Jak lze podle vás zařídit, aby každý potkal svou dokonalou lásku? Odkud vzešla tato osoba a jaký je její vztah k nám?

ECP: Dvojpaprsek, nebo také dvojplamen, božský dopňek, dokonalá láska, se zrodila z prvotního útvaru vejcovitého tvaru naplněného bílým plamenem. Je to vajíčko světla, v kterém jsi stvořen v Centrálním Slunci, té nejvyšší koncentraci čistého Ducha ve vesmíru. Bůh vezme toto vajíčko a dá v něm vzniknout dvěma sférám světla. Každá z těchto sfér vypadá jako kauzální tělo nejvyššího vyjádření schématu vašeho skutečného Já.

Představte si toto schéma dvakrát. Při sestupu z těchto světelných sfér do Hmoty, se pak rodí duše, které jsou protějšky těchto sfér Ducha. Jsou označovány jako dvoupaprsky, protože pocházejí z jediného prvotního světelného vajíčka. Elektronová Přítomnost takové duše je přesným duplikátem té druhé. Když duše sestupují do formy, jedna převezme kladnou, mužskou a druhá zápornou, ženskou polaritu. Vajíčko obsahuje unikátní vzor, je to detailní elektronový plán, který máš pouze ty a tvůj dvoupaprsek. Jsi Božím obrazem, protože z něho jsi byl stvořen. Nikdo v celém vesmíru nemůže sdílet tuto jedinečnost s tebou, protože ty jsi byl zrozen pouze jedenkrát, duchovně.

My všichni jsme začínali dávno, v zlatých časech s dokonalou osobou, s naším dvoupaprskem, ale potom jsme si začali vytvářet karmu. Jak jsme upadali do nižších vibrací, byli jsme odděleni od našeho dvojpaprsku. Ztratili jsme fyzické vyjádření našeho božského protějšku v ráji a začali jsme s vytvářením závazků k ostatním lidem. A to je důvod, proč jsme si vtělení za vtělením volili různé partnery. Někteří z nich mohou být partnery duše, jiné vztahy jsou karmické. Doufejme, že děláme v těchto vztazích jen to nejlepší, rozvíjíme v nich lásku, protože jen tak docílíme konkrétního účelu a také vyrovnáme karmu. Zákon karmy vyžaduje, abychom nejprve splnili naše závazky z minulých vztahů. To je vždy naše prvotní povinnost. A to vás může oddalovat od vašeho dvojpaprsku po celé životy. Cílem je vyrovnat karmu, stát se čistým na cestě Ducha Svatého a dosáhnout znovusjednocení s Bohem a se svým dvoupaprskem. Šplhat nahoru po žebříku života zpět do Zdroje odkud pocházíme. A je to dlouhý příběh o ztrátě na samém počátku bytí až k opětovnému shledání.

Karma je energie/vědomí v akci; zákon příčiny, následku a odplaty. Je také označován jako zákon karmického kola, který nařizuje, že cokoli provedeme nás uzavře do cyklického kruhu, dokud nedojde k jeho rozřešení. Pavel říká: „Co člověk zaseje, to také sklidí.” Newton pozoroval, že pro každou akci existuje rovnocenná, opozitní reakce. Zákon karmy vyžaduje reinkarnaci duše, dokud není karmický cyklus vyrovnán. Takto život od života člověk určuje svůj osud svými činy, nevyjímaje jeho myšlenky, pocity, slova a skutky.

Můžete objasnit rozdíl mezi dvoupaprskem a partnerem duše? Pochopila jsem, že když se nemůžete sjednotit se svým dvoupaprskem v tomto životě, můžete zatím najít partnera duše. Původně jsem myslela, že tyto dva pojmy jsou pouze rozdílným vyjádřením stejného konceptu.

ECP: Partner duše je osoba, s kterou můžete pracovat po mnoho století na stejných misích nebo na stejných iniciacích čaker – paralelní cesta vývoje duše. A ačkoli mohou být velmi přitahováni, pouta mezi partnery duše můžete v podstatě definovat více jako bratrský/sesterský vztah. Partneři duše mohou mít skvělá manželství i prožitek silného souznění v srdcích. Je zde vnímán pocit jsme kamarádi, jsme poutníci na společné cestě a co děláme, máme dělat společně.

Možná jste se sešli v mnoha životech a možná cítíte silnou vazbu. Ale pokud skutečně meditujete na niterné úrovni, víte, že tento vztah není nejvyšší nebo není tak hluboký jako vztah s osobou, která je vaším přímým protějškem – dvoupaprskem, kterého znáte jako vaše druhé Já od prvního momentu vašeho zrodu ve Velkém Centrálním Slunci. Máte jenom jeden dvoupaprsek, ale můžete spolupracovat s mnoha bratry a sestrami na různých místech. Řekněme, že si v tomto životě zvolíte úkol ovládat hudbu. Pravděpodobně se dáte dohromady s mnoha muzikanty a možná najdete někoho, s kým spolupracujete více, kdo je váš přítel a s kterým nesdílíte pouze lásku k harmonii, ale také skutečnou duševní komunikaci na stejné vlnové délce a vzájemně rozvíjíte stejnou čakru jednoho ze sedmi paprsků. Vašemu úsilí přichází požehnání z mocné Já Jsem Přítomnosti obou dvoupaprsků – tvého dvoupaprsku a dvoupaprsku druhé osoby. Tak to znamená partner duše – někdo, koho můžeš skutečně milovat, respektovat a sdílet s ním.

Vztah dvou partnerů duše má co dočinění s čakrou „duchovního srdce” – která obsahuje více než prosté emoce. Spojení je způsobeno spíše paralelním a vzájemným vývojem než stejným původem. Je to požehnaná zkušenost mít někoho, kdo je přítel (někdo, komu můžete důvěřovat a on zase vám) s kým sdílíte skutečnou oddanost společným cílům, stejně tak jako starostlivou péči.

Je věk vodnáře dobou, kdy je více pravděpodobné, že potkáme svůj dvoupaprsek? Je možnost spojení sil setkáním s vlastním dvoupaprskem, které se stalo vám s Markem Prophetem, druh spojení, která jsou teď prospěšná pro tento svět, aby přinesla více lásky do našich životů?

ECP: Je velmi příznivá doba pro setkání s vlastním dvoupaprskem, protože je to přáním Velkého Bílého Bratrstva jako součást podpory našich duší na cestě za jejím osvobozením, na které bys měl být spojen se svým protějškem k úžasné realizaci opravdové svobody, být tím, kým jsi v Bohu – ve vašich společných kauzálních tělech. Také, protože jsme v závěru věku ryb, předpokládá se, že vyrovnáme naši karmu. A tak můžeme překonat karmická manželství a manželství s partnery duše. Konec věku ryb je doba, kdy je možné vyrovnat velké množství karmy, a to je také důvod proč lidé v předchozím desetiletí radikálně změnily názor na partnerství – lidé měli potřebu reagovat a vyřešit stará skóre a pokračovat v hledání nejvyššího doplňku vyjádření jejich bytí na duchovní cestě.

O vztah dvoupaprsků je dnes zvýšený zájem, protože to je vztah, který vám umožňuje naplnit velkou část našeho palčivého osudu. Bůh to ví. Bůh podporuje opravdové vztahy dvoupaprsků a partnerů duše, protože na začátku nás Bůh stvořil k tomu milovat jeden druhého, stejně jako On miluje nás.

Co je tedy třeba podniknout, když hluboce toužíme nalézt svůj dvoupaprsek?

ECP: Nejdříve musíte sjednotit vaši Já Jsem Přítomnost a Kristovo vědomí. To je vnitřní polarita. To je to nejúžasnější, nejintenzivnější a nejpožehnanější sjednocení, které můžeme zažít. To je cíl Cesty. Když dosáhnete sjednocení s vaší Božskou podstatou, vstupujete tím také do nejužšího spojení s bílým plamenem v jádru vašeho bytí, skrz které naleznete toho jednoho jediného, který s vámi byl na samém začátku. Váš vztah s vaším dvoupaprskem začal nejprve v úžasném vajíčku z bílého plamene, který se zdvojil ve dvě sféry Božské identity.

Nyní, můžete rozvinout polaritu v člověku s vaším dvoupaprskem, s partnerem duše nebo s kýmkoli jiným. Měli jste zkušenosti z mnoha životů, v kterých jste byli přitahováni lidmi, s kterými se můžete setkávat i v tomto životě. Ale ta jediná polarita je z původního světelného vajíčka, ta Elektronová Přítomnost, je ta z vašeho dvoupaprsku. Tímto způsobem je hluboká opravdovost jedinečnosti dvoupaprsků zakořeněna velmi hluboko v Božské podstatě. Tak je sjednocení s Bohem skutečnou cestou a skutečným hledáním. Důvod, proč jsme rozděleni od našeho dvoupaprsku v čase a prostoru je díky našim inkarnacím ve fyzické úrovni. 

Odchýlili jsme se od naší původní Jedinečnosti a zapletli se do dalších vztahů, další karmy. Tak se možná cítíte dychtiví a osamělí v davu, protože polovina vašeho duchovního bytí je neznámo kde. Ale chápejte, můžete sedět vedle svého dvoupaprsku a nikdo o tom nemá ani tušení, protože jste byli rozděleni po mnoha tisíců let a nepoznáte se díky závoji karmy. A pak je to tragédie hledání a hledání a neuvědomování si, že dvoupaprsek je, mysticky myšleno, nalezení sám sebe. Pokud člověk nenalezl vlastní spiritualitu, není schopen rozeznat, že „Jediný samotný, jsem já sám,” jak píseň pokračuje. Nyní, pokud je tvůj dvoupaprsek vzestoupen, už skutečně s jeho/její Já Jsem Přítomností, tíhneš k tomu cítit se více celistvý, protože tvůj dvoupaprsek dosáhl boží jednoty. Pokud je tvůj dvoupaprsek na stejné úrovni ve znalostech a vtělení, můžete se vzájemně nalézt. Pokud má dvoupaprsek méně znalostí a je více pozemsky vázán, možná v sobě nalezneš velkou dichitonomii – miluješ Cestu, ale musíš se ponořit do astrálního moře, protože někde v pozemských a iluzorních podmínkách je tvoje druhá polovička, ke které cítíš oddanost zachránit ji a pozvednout.

Při hledání svého dvouparsku tedy doporučujete neúčastnit se jiných vztahů? – Řekněme, že někoho potkám a rozhodnu se společně strávit pouze omezený čas, protože vnímám, že to není to pravé pro štastné partnerství. Doporučujete nezačínat takové vztahy?

ECP: Myslím, že je to vaše individuální svobodná vůle, vaše osobní rozhodnutí. Pokud zamýšlíte jít po Cestě a směřovat k Bohu a k více trvalým věcem, musíte si uvědomit, že navázání takových vztahů bere čas a energii a určité množství vašich osobních vstupů, protože každé přátelství vyžaduje vklad sebe samého. Pro toto vtělení jste dostali pouze energii, čas a prostor – je to jako bankovní účet. Každý se sám musí rozhodnout, jak chce naložit se svým životem a životní silou – se svým bankovním účtem.
Můj názor je, že pokud jste vázáni nebo při nejmenším usazeni v nesprávném vztahu, můžete svůj dvoupaprsek minout. Jeden z důvodů proč jsme odděleni od našeho dvoupaprsku je fakt, že Zákon nás nutí manifestovat nejprve celistvost našeho vlastního nitra. Celistvost je magnet a ta magnetizuje naši celistvost. Takže pokud je naše vědomí nekompletní nebo pokud máme v mysli ukryty záznamy smutku nebo bolesti nebo smrt nebo umírání nebo problémy z neodpuštění k vašemu dvoupaprsku z minulých životů, je to v nás samotných a blokuje to nalezení dokonalého spojení. Tak můžeme strávit spoustu času přecházením ze vztahu do vztahu a vlastně nikdy nedojít k sjednocení – sjednocení, po kterém toužíme, které je první s naší milovanou Já Jsem Přítomností a poté, skrze Světlo, s naším dvoupaprskem.

Slova Ježíše v tomto případě zní skutečně pravdivě. Řekl: „ Hledejte nejdříve království Boha a jeho spravedlivost a všechny tyto věci budou vám dány.” Tuto větu jsem se naučila, když jsem byla ještě malé dítě a pomáhala mi po celá dlouhá léta. Předtím, než jsem potkala svůj dvoupaprsek – kterým je Mark Prophet, jak víte – dospěla jsem k závěru, vzhledem k tomu, že jsem na spirituální cestě, věřím v Nanebevzestoupené Mistry, věřím v karmu a reinkarnaci, žádný muž mě vůbec nebude chtít. Byla jsem definitivně přesvědčena, že budu svobodná po celý zbytek mého života. A šla jsem přímo do srdce poznání Saint Germaina, Mistrů, nalezení mé mise a služby. Během usilování o poznání co je má mise, jsem narazila na osobu, která měla stejnou misi – Marka Propheta. Nikdy bych ho nenalezla, pokud bych nejdříve nehledala uvědomění Boha a jeho spravedlivost.

Nyní, když jste se setkali se svým dvoupaprskem, ještě neznamená, že všechno bude nádherné. Můžeme uniknout ze spojení kvůli konfliktní karmě, osobnosti a astrologickým vzorcům. Já jsem si připomněla minulé životy s Markem řady století předtím, kdy upřednostňoval ostatní přede mnou a bylo to pro mě docela bolestivé čelit těmto záznamům. Uvědomila jsem si, přestože jsem měla smysl pro lásku a odpuštění, že zde zůstalo trochu pocitů záště a trápení. Uvědomila jsem si, že to musím očistit fialovým plamenem, protože jinak by to zasahovalo do našeho současného vztahu. A tak jsem se toho vzdala a náš vztah byl vyléčen. To co zjišťujeme je, že můžeme stát tváří tvář našemu dvoupaprsku, ale pokud nemáme touhu dát, milovat a obětovat, nebude náš vztah úspěšný, nebudeme mít úspěšné manželství a nebudeme zastupovat Otce/Matku Boha našim dětem, kteří v nás musí mít příklad harmonie. Viděla jsem dvoupaprsky, kteří se navzájem nepoznali a šli dál po svých rozdělených cestách, protože byli tak zahleděni do sebe a zachyceni do svých vlastních problémů. Viděla jsem další manželství, kde tvrdě bojovali, protože se nevzdali svého ega kvůli iluzi skvělejší a vyšší lásky. To je tak destruktivní a tak zbytečné!

Říkáš, že dvoupaprsky se navzájem nemusí poznat. V kterém bodu tedy dojde k sjednocení? Co můžeme dělat? Zdá se nevyhnutelné, že v určitém bodu znovusjednocení nastane.

ECP: Můžete zavolat Boha, „Ukaž mi, kdo je můj dvoupaprsek.” Ale rozvoj vašich vnitřních schopností, vašeho vnitřního vědění, přichází skrze vzývání, skrze používání fialového plamene (Chrám fialového plamene svobody – Mistr Saint Germain – Vlastnosti: Svoboda a Proměna). Je to nejúčinnější prostředek na planetě k spirituálnímu rozvoji. Bude to vrchol všech ostatních duchovních cest, meditací, forem, asán, kterými projdete. Pokud budete používat fialový plamen pilně, zaznamenáte to.

Samozřejmě, váš dvoupaprsek vás má poznat také, to je další důležitý důvod k vzývání fialového plamene. Protože mu můžete celý den říkat, „Ty jsi můj dvoupaprsek,” a on může říci, „Ztracený, jak víš”. Nejrychlejší cesta, kterou znám, jak toho dosáhnout, je vzývání. Věřte mi, když vám říkám, že zde není nic skvělejšího než věda mluveného Slova. Přeji vám, abyste mě všichni mohli vidět před 25 lety a akceleraci mého života a Boha ve mně jen díky vědě mluveného Slova a požehnané podpoře Mistrů.

Ráda bych měla nějaké vodítko, jak rozpoznat svůj dvoupaprsek od falešného. Nedávno jsem byla zasnoubená a uvědomila jsem si, že přítel má nějaké vlastnosti, pro které bych s ním nemohla žít. Nicméně měl také řadu dobrých vlastností. Bylo to velmi těžké se od něho odloučit. Myslím, že jsem udělala moudré rozhodnutí, ale ráda bych měla nějaké vodítko.

ECP: Většina lidí má dobré i špatné vlastnosti. A obecně je rozhodnutí o našem partnerství založeno na tom, zda jsme schopni za těchto podmínek s danou osobou žít a za okolnosti, že nás pojí velká láska. Určit, kdo je náš dvoupaprsek pomocí dobrých a špatných lidských vlastností není bezpečná metoda, protože znalost dvoupapsrku je velmi niterná záležitost.

Téměř nejlepší je zavřít oči, zvnitřnit se a sledovat plamen srdce. Někdy může být vnější testování a analyzování chybné. To co můžeme udělat, je jít do srdce srdcí. Manželství je něco jako absolutní závazek, obzvláště pokud jste na Cestě.
To opravňuje předcházející období samoty, motliteb, postění se, volání k Archandělu Michaelovi, aby nás ochránil před tím, před čím nás varuje svatý Pavel: „ Nebuďte nerovní spojeni dohromady…kvůli čemu spojovat světlo s temnotou? ” a „Nezamotejte se opět do jařma otroctví.” Chápejte, že známkou opravdové lásky je svoboda, ne omezování pravdy vaší nebo druhých. A pak vám to Bůh řekne, tedy jestli mu dáte příležitost. Pokud to nechcete vědět, protože toužíte po určité osobě víc, než chcete znát Pravdu, pak se můžete dostat do potíží. Takže nechala jsi oči otevřené, byla jsi poctivá – „Miluji tuto osobu, ale s těmito zlozvyky opravdu nemůžu žít.” Pak to vypadá jako dobré rozhodnutí.

Díky akceleraci, o které jsme hovořili, a konci věku Ryb, jsme předurčení setkat se s naším dvoupaprskem v tomto životě?

ECP: Předně, každý si musí uvědomit, že statisticky dáno a ze zákona pravděpodobnosti, ne každého dvoupaprsek je v odpovídajícím věku, je volný, je vtělený a nutně volající potom se stát někoho doplňkem. Váš dvoupaprsek může být Vzestoupený Mistr, váš dvoupaprsek může být dítě, váš dvoupaprsek může být v jiných oktávách světla čekající na opětovné zrození na Zem. A tak doufáme, že náš dvoupaprsek může být zde, ale musíme být připraveni, samozřejmě. Pro případ, že není našim osudem setkat se s ním v tomto životě, i v tomto případě je stále hlavním cílem sjednocení s Bohem, následování Ztraceného Učení Ježíše, který nás učil vedle Vzestoupených Mistrů, pozvednutí a oslavování vlastního světla a svého dvoupaprsku, a to i tehdy, když není s námi. Protože, jak jinak, realita dvoupaprsku není pouhé maso a krev hmoty.

Dvoupaprsek je bytost, která se na vnitřní úrovni, na úrovni kauzálního těla od nás nikdy neoddělila – ten, kdo je vždy uvnitř našeho srdce. To, o čem mluvíme, je pouze o vnějším oddělení. To je to, co je tak bolestivé. Když už je zřejmé, že božím plánem není setkat se v tomto životě s vlastním dvoupaprskem, neznamená to, že Bůh nám neposkytne partnera, druha, manžela, manželku. Bude to možná partner duše, osoba, s kterou jste byli velmi dobří přátele po dlouhou dobu. Někdo o koho se hluboce zajímáme, někdo s kým můžeme dokončit zvolený úkol. Vztah, který je duševně uspokojivý, protože je zaměřený na splnění určitého plánu. Je také možné, že máte karmu, která nemůže být vyrovnána žádným jiným způsobem než manželstvím. Takové manželství může být uspokojující díky lekcím, kterým se v něm máte naučit skrze lásku, kterou v něm dáváte dětem a všem ostatním. A tak kromě našeho volání po dvojpaprsku k tomu tedy potřebujeme i soulad s Božím plánem. Jaký je náš boží plán? Kdo je nám předurčen k založení rodiny nebo s kým máme obchodovat, dělat to nebo tamto?

Myslím si, že volání k Bohu a vzývání na Cestě jsou tou nejlepší pojistkou pro nejlepší možný výsledek za předpokladu, že jsme se dostali z vlivu předchozích kol. Nyní už nikdy nezaujmete osobu takových stejných kvalit, jako když jsme měli bloky, strachy a všechny druhy různých schizmat v duši, protože zaujmete pouze takové osoby, jako jsme my sami. Pak budete dva na rozřešení problémů. Myslím si, že byste se měli uvolnit a radovat se, protože se můžete radovat v Bohu.

Vadí to, pokud se neshledáme se svým dvoupaprskem? Je to něco, co je nezbytné? Myslím to v tom smyslu, pokud se neshledáme, zda to zpomalí náš vývoj?

ECP: Jak víte, naše životní plány jsou velmi spletité. Sestoupili jsme do vtělení s určitým úkolem. Máme vyrovnat mnoho účtů a přijmout zodpovědnosti, které jsme předtím prostě vypustili. Někdy je třeba dostat se přes mnoho záležitostí ještě před tím, než přijde na řadu setkání s naším dvoupaprskem. Může to být chlapec odvedle, kterého známe celý svůj život. Ale nejdříve je třeba odstranit z cesty všechno ostatní. To je pro každého rozdílné. Někdy je naprosto nezbytné, abyste nalezli svůj dvoupaprsek, ale někdy to pro tento život není v plánu.

Chápejte, co musíte pochopit je, že Ježíš řekl, dny budou zkráceny kvůli volbě a zkrácení dnů znamená akceleraci cyklů. Více cyklů z minulosti znamená více podnětů, které jste si stanovili dokončit (přeměnit nebo vyřešit) a tím více podnětů, které mohou vlastně urychlit tvůj život. Jinými slovy, v tomto životě můžeš udělat víc s použitím fialového plamene, než jsi mohl za normálních podmínek v předchozích životech. Ve vašem životě se nic nezmění bez svatého ohně. Doporučuji si přečíst knihu „The Science of the Spoken Word” od Marka Propheta a mě – skvělé, máš jednu! Je to kniha pro dvoupaprsky, protože ti dává každodenní nástroj k přeměně karmy fialovým plamenem v souladu s tvojí službou životu. Můžete psát dopisy Bohu. Fungují. Napište je, založte do své Bible a pak na svůj osobní oltář, kde se modlíte nebo meditujete. Potom požádejte Boha, pokud je to Jeho vůle a v souladu s božím plánem, aby vás potěšil a odhalil, kdo je váš dvoupaprsek a jak můžete spolupracovat na vnitřních nebo vnějších úrovních s touto osobou.

Je možné říci, že pokud se inkarnujete jako žena, tak napříč všemi inkarnacemi budete vždy žena?

ECP: Ne. Měníme mužské i ženské inkarnace. Polarita Ducha je jedna věc, ale v této oktávě bytí je naší zkouškou rozvinutí obou, tedy mužských i ženských charakteristik.

Musíš si vzít někoho, s kým máš společnou karmu? A co je to vlastně karmické manželství?

ECP: Nemusíš si někoho vzít, jen abys vyrovnala karmu, pokud to zvládáš jinak. Můžeš mít karmu, která manželství nařizuje, to je pak karmické manželství, ale máš také karmu s mnoha jinými lidmi, které si nemusíš brát, aby byla karma vyrovnána. Nyní, když se vdáš – a já osobně věřím, že vztah by měl být v manželství naplněn, pokud manželé hodlají být trpěliví – vezmeš na sebe karmu někoho jiného. A to je skutečný význam slibu před oltářem: „V nemoci a ve zdraví” myšleno v karmických cyklech.

To je tedy závažnost manželského slibu a důvod proč se lidé mohou manželství bránit. Odtud vzešla fráze „Líbánky skončily”. Když se na někoho podíváš, poté co jsi vše ostatní promyslela, musíš si říct, „Chci sdílet karmu tohoto člověka?” Karma je okolnost. Typ osoby, problémy které řeší nebo záležitosti, ve kterých se angažují, dokonce jejich profese, je jejich karmou. Možná potkáte v životě lidi, s kterými jsme byli manželé v předchozích životech. Karmická pouta, hluboká emocionální pouta a nevyřešené vztahy, to vše obvykle křižuje naši cestu v tomto daném životě. To, s čím se musíme v tomto životě vypořádat, rozhodla Svatá Kristova Přítomnost a Karmická rada. Nejlepší způsob jak se s nimi vypořádat, je používat často fialový plamen a modlit se, aby byla naše karma vyrovnána a vrátit zpět do proudu života – našim duším, našim kauzálním tělům – dar lásky z naší Já Jsem Přítomnosti, aby byly zaplaceny všechny dluhy. Karma ti brání nalézt dokonalého druha a měla bys vědět, že fialový plamen vyvolaný ze svatého srdce Ježíše a Saint Germaina (Saint Joseph) je vše pohlcující oheň Svatého Ducha, který vyrovnává karmu.

Co s tím, když jsme v karmickém manželství?

ECP: Žádný z nás skutečně neví, do čeho vstupujeme a kdy vstoupíme do vztahu nebo manželství. Lidé rostou a cyklus za cyklem a během let je karma přehrána. Věci, které jsme v lidech neviděli, se mohou vynořit později. Vztah může přinést situace, které by nikdo nikdy nečekal. Takže někdy je to pouto, které trvá a někdy je to karmické manželství.

Co se vztahem, který nás odděluje od našeho dvoupaprsku nebo slouží k vyrovnání karmy? Pokud je v něm spousty problému, je dobré se rozejít?

ECP: Tak sem směřujeme. Rada zhrzeným milencům! Dobrá, možná ano nebo také ne. Věřím v práci – v pilnou práci – v manželství. A věřím, že bychom vždy měli milovat v každé osobě Boha. Jsme oddaní Bohu nebo dvoupaprsku a všichni bychom se měli pokusit na našem manželství zapracovat. A pokud nepracujeme, měli bychom být právě tak chytří, abychom to poznali a modlit se za to a pochopit, že pokud to nepřekročíme a vytvoříme si další karmu, plýtváme oběma životy, naším i partnera, zatímco by jsme mohli vykonat hodně dobrého bez dalšího zatěžování vztahu, které očividně nevede ani jednu stranu konstruktivním směrem.

Osobně si myslím, že v problémovém vztahu, který je komplikovaný a zdánlivě bez šance, bysme měli dělat to, co řekl Ježíš – modli se a posti se. A hovořím o postění se fialovým plamenem, dynamickým vzýváním Svatého Ducha, stejně tak jako vodou s trochou citrónové nebo jablečně nebo mrkvové šťávy po několik dní. Zatímco si pročišťuješ svoji hlavu, nalaď se na Boha a opravdově hledej odpověď na tvé otázky v duši.

Co je fialový plamen? Jak je schopný přeměnit karmu? V čem je jeho síla? Je to živá bytost? Nebo jak to dělá?

ECP: Fialový plamen, který spravuje archanděl Zadkiel a další bytosti byl přislíben ve Starém i Novém Zákonu. Je to svatý oheň. Mojžíš vypovídá jako očitý svědek. Říká, „ Bůh je pohlcující oheň.” A Pavel říká, že se svatým ohněm by měl zkusit pracovat každý člověk. Dobře, Bůh se zřejmě nechystá nás strávit, své děti, tak co tedy stravuje se svým ohněm? Stravuje naše hříchy, naše konflikty, problémy, naši karmu. Bůh řekl, že v tamtěch dnech „Nebudu si pamatovat jejich hříchy více.” Je také prorokováno v Knize Zjevení, že jakmile sedmý anděl začne znít, Bůh ukončí svá tajemství.

Sedmým andělem je Mistr Saint Germain, představitel hierarchie ve věku vodnáře, ten který nám přináší fialový plamen. Dar fialového plamene je výjimkou pro věk vodnáře. Je to plamen svobody, odpuštění a alchymie. A když je plamen vzýván, prochází skrz podvědomí a ve spojení s vaším plným vědomím, vaši láskou, vaši dobrou prací Bohu a lidem, fialový plamen jako zprostředkovatel Svatého Ducha spaluje všechny záznamy minulosti. Tímto způsobem dosahujeme osvobození na Západě tohoto věku. Tomu odpovídá cesta, kterou učili jogíni a avataři jako cestu k osvobození duše. Je správná doba vzývat fialový plamen mantrou, kterou si všichni můžete zapamatovat velmi snadno:
„Já jsem bytost fialového plamene. Já jsem čistota, kterou Bůh žádá!”
Opakujme to všichni společně. Já jsem bytost fialového plamene! Já jsem čistota, kterou Bůh žádá! (12x). Když použijete jméno Boha, Já Jsem, používáte jméno, které Bůh předal Mojžíšovi. Je to síla svatého jména, která uvolňuje světlo z tvého kauzálního těla. Protože váš dvoupaprsek má kauzální tělo s identickým elektronovým vzorem – blueprint (ačkoliv od okamžiku stvoření si každý sám vyvíjí vlastní individualitu), můžeš také stáhnout fialový plamen z kauzálního těla tvého dvoupaprsku. Nebo můžeš poskytnout fialový plamen svému dvojpaprsku.

Pak říkej: „Můj dvoupaprsek je bytost fialového plamene! Můj dvoupaprsek je čistota, kterou Bůh žádá!” To je rozkaz, který můžete přikázat. Pak říkejte: Ve jménu Ježíše Krista, Já volávám fialový plamen ze srdce Saint Germaina, Mistra sedmého paprsku, Velkého Bílého Bratrstva a z našich kauzálních těl a v mém jménu a jménu mého dvoupaprsku, kdekoliv milovaný může být v nekonečných světech. Ve jménu Svatého Ducha, Já nařizuji: Můj dvoupaprsek je bytost fialového plamene! Můj dvoupaprsek je čistota, kterou Bůh žádá! (řekněte to nejméně devětkrát).

Příkaz nebo „mantra” je klíč, který odemyká světlo vašeho kauzálního těla a způsobuje jeho sestup do fyzické manifestace. Vy všichni máte své poklady uchovávané v ráji. Vaše pozitivní skutky, pozitivní karma z minulých životů – každé pozitivní momentum: všechno je zaznamenáno tam v těchto duhových sférách světla. Ve fialové sféře je uchováno veškeré momentum fialového plamene, který jsi kdy volal, společně s každou službou a zasvěcení sedmému paprsku. Když vyvoláváte fialový plamen své momentum fialového plamene vám také posílají Mistři fialového plamene, kteří slouží Zemi a jejímu vývoji. Ve skutečnosti si můžete vizualizovat váš božský doplněk planoucí fialovým plamenem, zatímco voláte toto: Můj dvoupaprsek je bytost fialového plamene! Můj dvoupaprsek je čistota, kterou Bůh žádá! (9x)

Existuje něco konkrétního, co můžeme udělat, abychom ochránili náš dvoupaprsek?

ECP: Určitě. Máte oprávnění, mimořádné oprávnění vzývat ochranu vašeho dvoupaprsku, protože jste spojeni na zmíněné úrovni kauzálního těla. Můžete říkat: „Ve jménu mé Mocné Já Jsem Přítomnosti, nyní já volám o vítězství mého dvoupaprsku, o osvobození mého dvoupaprsku silou mocného modrého plamene a mečem archanděla Michaela. Legie světla, vstupte do akce teď hned! A kdekoli můj dvoupaprsek je, osvoboďte jej/ji a učiňte jej/ji volným. Osvoboďte mě a učiňte mě volnou. Osvoboďte nás k naplnění Božího plánu a k dosažení jednoty v úrovni Krista a v úrovni našich čaker. A jestliže to je vůle Boží, sjednoťte nás v naší celoživotní službě. My děkujeme vám a přijímáme to jako splněné v této hodině v plné síle podle Boží vůle. Amen.”

Pak si vizualizujte modrý plamen a archanděla Michaela a jeho modro-světelné anděle kolem sebe a vašeho dvoupaprsku. Poté můžete následně 15-20 minut vzývat fialový plamen pro vás i váš dvoupaprsek – k příčině a jádru všeho toho, co stojí mezi vámi a vaší dokonalou láskou. A toto je něco, co můžete dělat tak často, jak budete chtít. Jestliže tato vzývání a vizualizaci budete dělat denně, vystavíte Momentum síly s anděly prvního a sedmého paprsku, kteří vám a vašemu dvoupaprsku budou pomáhat ve všech možných směrech.

 Vzývání může být užito na všechno. Můžete zvolit jakékoliv vzývání a po úvodní formuli předat modlitbu Ježíši, Bohu nebo vaší Mocné Já Jsem Přítomnosti a požadovat osvobození vašeho dvoupaprsku, jestliže ten je ve fyzickém ztělesnění a jestliže to je vůle Boží, že vy dva se máte setkat. Setkání, samozřejmě, není jediným cílem. Cílem má být modlitba, aby váš dvoupaprsek nalezl Boha a dosáhnul znovusjednocení s Bohem, protože to je skutečné místo setkání dvoupaprsků.

Tak určitá vzývání, která činíte, budou pomáhat vašemu dvoupaprsku stejně tak, jako pomáhají vám – jestliže vzýváte fialový plamen pro svobodu nebo modrý plamen pro ochranu nebo zelené plameny pro léčení, zlatý plamen osvícení pro řešení problémů, a tak dále. Pak svěřte udržování vaší lásky Bohu a jděte se věnovat službě osvobodit celý život. Protože kde milujete, kde sloužíte, kde dáváte, všechny vaše energie jsou také dostupné vašemu dvoupaprsku.

Tak všechno pozitivní co vy děláte, právě tak pomůže vašemu dvoupaprsku a pomáhá vyrovnávat vaší karmu – a tak můžete přijít k tomu bodu velkého znovuspojení, které je pouze začátkem. Vy a váš dvoupaprsek jste předurčeni kráčet spolu celou věčností, solárním světlem, stát se zodpovědnými jako kmotři životních proudů a evolucí za tímto systémem světů. Tam, kde je nekonečno možností. A jednou – jste volni bez řetězů karmy a bez kola znovuzrození, budete volni k naplnění vašeho osudu – společně, světy bez konců…

z angl.originálu od Elizabeth Claire Prophet – přeložila Hanka M.
přibližně 4 roky starý ale stále aktuální článek je převzat z 
webu cestyksobe.cz


Více zde: http://www.kvantova-astrologie.cz/news/dvojplamen-dokonala-laska/
 

Vendula Kociánová: Muži milují silné ženy, do doby, než z nich vytáhnou raněné chlapce

Většinu mužů přitahují silné ženy.  Někdo si na ni troufne jiný jen tak z povzdálí kouká a představuje si, jaká je asi v posteli, ale všichni jsou nějakým způsobem vzrušeni. Silná žena jim nedá spát. Když je ještě navíc krásná, způsobí v mužských hlavách úplnou paniku. Buď probudí odpor, nebo nekontrolovatelný chtíč.

Obklopuji se silnými ženami a všechny mají nebo měly stejný problém. Mít spokojený vztah. Protože se samy sebe nebojí, začínají s nápravou nejprve u sebe. Hloubají se v tom, co dělají ve vztahu špatně, jak se mohou zlepšit, kde se zapomněly, kde mohou vylepšit svůj charakter. Prostě a jednoduše, jak udělat partnera šťastnějšího.

Často je to stojí nemálo sil. Silné ženy, které chtějí spokojený partnerský život, se často dostanou až na samou hranici sebemrskačství, kdy neustále hledají chyby jen na sobě a idealizují si partnera. Nakonec skončí vyčerpané, ponížené, sešlapané a s hrůzou si uvědomí, že zapomněly samy na sebe. Znova se najdou, vyrostou, získají vnitřní energii, náboj, kreativitu a to ještě větší než s předchozím partnerem.

Čas na nalezení božského v sobě

Muž je však o tuto její energii obrán a je nucen se sám plácat v tom, co mu žena poodkryla. Setkání s touto ženou je pro muže taková pomyslná smrt před nalezením Boha. Přišel o iluze o sobě samém, zjistil, že je ve svém stávajícím životě nespokojen, přišel třeba i o práci a v konečném důsledku o přítelkyni.  Nemá nic, co by stálo za řeč a to je ten nejlepší startovací můstek pro nalezení Boha v sobě a nastolení harmonie v životě. Protože MUŽ NALÉZÁ BOHA, AŽ O VŠE PŘICHÁZÍ

Být silnou ženou je těžká řehole

Silné ženy nejsou bezcitné a hrubé mrchy. Naopak. Jsou to extrémně citlivé a empatické bytosti. Mají vyvinutý šestý smysl a intuici extrémně. Často ví, na co jejich partner myslí. Vědí už po pár hodinách či dnech, kde jsou jeho slabé stránky a s čím se v životě potýká. Silná žena hned pozná, co muž skrývá za bolístky, ale taky ví, jak mu s tím pomoci. Čeká, až je muž ochoten se na sebe podívat z nadhledu a odstranit ze svého života to, co jej tíží a co už nepatří do jejich vztahu. Když už má silná žena nabytou vnitřní moudrost, tak na slabé stránky svého partnera neupozorňuje. Jen systematicky svým vlastním životem a přístupem vytahuje nitku po nitce to, co je třeba zpracovat. Dělá to většinou nevědomě. Jen tím, že občas něco prohodí, zažije, projeví se přirozeně. Už to stačí, aby snadno a lehce dosáhla tam, kde se muž nechtěl ani podívat. Do pekla sebe sama

Kámen úrazu. Muž je odhalen

Muž nesnese, když je odhalen. Vybudoval si za svůj život určitou masku, kterou okouzluje každou ženu. Při povrchních vztazích zůstává vždy neodhalen, ale co když si do života přitáhne ženu, která ho dokáže odhalit i po pár dnech a ještě ho milovat? Se všemi jeho slabostmi a chybami? Neuvěří tomu. V rámci zachování si vlastní tváře začne být buď agresivní a pokusí se ženu ponižovat nebo ji začne ignorovat, psychologicky napínat a vyčerpávat a jinak trestat. Aby si uvědomila, že její přirozenost se mu vlastně příčí a zasahuje ho tam, kde už není ochoten se vidět. Nakonec vztah jeden či druhý ukončí a oba jsou zasaženi. Žena nedůvěrou, slabostí a neochotou muže přiznat si, kde svá slabá místa má a muž zůstává dál nahý, cítí se zraněn a je nucen řešit si své bolístky sám.

K čemu to vlastně všechno je?

Na „silnou ženu“ nikdo nezapomene. Když přijde muži do života, je to většinou něco, co ještě nezažil a bývá to nejvíc transformující vztah. Pro ni je to další zkušenost a dílek do skládačky s názvem „sebeláska“, kterou si buduje celý život. Pokud je muž ochoten přiznat, že nějaké slabosti má, ona ho vyzdvihne na světlo a pomůže mu, aby se viděl ve stejně božském, tak jak vidí ona jeho. Podá mu pomocnou ruku a řekne „pojď, lásko, ukážu ti, jak úžasný jsi. To všechno kolem jsou malichernosti.“ Pakliže si muž svou slabost a zranitelnost nechce přiznat a dále hraje role, na které byl zvyklý, nastává kolotoč utrpení obou. Z jeho strany obviňování a nemožnost se hnout dál, z její strany zrada z nepochopení a marnost konání.

Nebojíte se silných žen, bojíte se sebe.

Muži pokud vás přitahují silné ženy, je to proto, že vaše duše podvědomě vyhledává, aby už bylo na světlo světa nekompromisně vytaženo to, co jste zatím tak úspěšně před sebou skrývali. Věřte, že setkání s takovou ženou bude nádherné, ale také bude velmi bolet. Ne proto, že ona vás raní, ale proto, že uvidíte jasně své vlastní bolístky, hradby kolem srdce, nepodařené vztahy s rodinou, ego masky a těžko budete něco skrývat. A to chce odvahu. Velkou odvahu.

Sebe zvládne málokdo

Takové ženy jsou často vztahy velmi unavené, protože do každého vztahu dají vše, veškerou svou energii a když vztah skončí je to pro ně jako ztracený miliardový projekt. Pokaždé doufají, že teď už je to do konce života. Často pak slyší „ zase tě nezvládl, no jo, tebe zvládne málokdo.“ Ale opak je pravdou. Sebe zvládne málokdo. Podívat se jaký jsem, je ten nejtěžší úkol k pochopení na tomto světě. Pakliže není vůle k práci na sobě, není nic, co by vztah s takovou ženou mohlo udržet. Ale nic není náhoda. Pakliže tato zkouška není pochopena, přijdou další a důraznější.

Neokrajujte se, nejste shnilé jablko

Silné ženy, nestyďte se za to, jaké jste. Často býváte osočovány z čarodějnictví, z toho, že s vámi nejde vydržet, ale bez vás taky ne. Nesnažte se ze sebe ukrajovat a přizpůsobovat se. Učte se pokoře, lásce a trpělivosti. Každý má svou cestu, a když vás někdo zase nedá, nezoufejte. Vždyť je to krásné. Nepřestávejte věřit tomu, že na světě existuje někdo, kdo má odvahu poprat se sám se sebou, kdo je ochoten přijmout vaši přirozenost a sílu a nechá se vámi vést do té nejčernější tmy a pomůže vám pak na oplátku najít cestu zpět ke světlu. Ruku v ruce, uzdraveni a šťastni.

část textu:  Dvoupaprsek a Dvojplamen , 2014 v Partner duše 

Zdroj:www.unitingtwinflames.com

 Z anglického originálu pro www.kruhysvetla.blog.cz přeložila Lenka S.

Přichází doba, kdy mnozí z nás jdou do konečných fází naší dlouhé, předlouhé duchovní pouti a je nám umožněno setkat se se svým dvouplamenem…

Mocná Agapé volá je zpět, oni reagují na její hlas a probouzejí se. Hledají cestu k sobě, k druhému a naplňují pouto, které je celá tisíciletí posvátně spojovalo. Nesou energii Nové země, rodí děti Nové země a vibračně pozvedají naší planetu. A jejich úkol? Jsou! Jen tím že se setkají, spojí, konají, je jejich síla zažehnuta, velká síla, rovna přílivu. Zažehávají svůj plamen života, zapalují posvátnou jiskru života v sobě a září…Nesou sebou a v sobě energii Slunce i Měsíce a jejich Střed je střed Země. V jejich a z jejich spojení vykvétají myrtové květy a svou vůní vábí i uklidňují duše v okolí. Netouží po záchraně světa, oni ji nesou v sobě. Neptají se co mají dělat, prostě to žijí. A slova jež vysloví, léčí linie jejich předků i linie stejně energeticky laděných duší. Léčí svou přítomností a probouzí touhu jít a hledat svou druhou část, svůj plamen, jež pradávno byl od nás oddělen a my jsme slíbili, že jednou se opět setkáme a spojíme. A Bůh ví, jestli je to romantické, láskyplné, kouzelné? Je i není. Hloubka tohoto spojení překračuje hranice našeho chápání a otevírá světy okolo jen tím, že se mu otevíráme. Mizí zamilovanost, mizí hranice našich běžných vztahů a vnímané pocity se vymykají naší slovní zásobě. Tak mnohdy místo slov a díků za tuto krásu jen mlčíme a cítíme slzy, které nám stékají po tváři a ani ty slzy vlastně nejsou fyzicky naše. Jsou to slzy naší duše, která ví a cítí, že tohle je pro ni, právě pro ni, to nejkrásnější a nejdůležitější co měla prožít. K čemu se měla vrátit, s čím splynout. Nenechá nás vykoupat v těchto kapičkách vděčnosti a my se v nocích probouzíme vděčností za tohle všechno, co smíme, nebo jsme směli prožít…

Netoužíme zachytit jeden druhého do svých sítí a pevně jej svázat. Vnímáme jen vlnu, která nás spojuje i odděluje a souzníme s ní. Ve chvílích společného střetnutí cítíme sebe, druhého a Zemi. Cítíme a slyšíme náš dech, náš společný dech, který se v některých chvílích sjednotí… a to je skutečné posvátné spojení… To je to, co tolik potřebuje naše Země, naše planeta. To je část jednoty, kterou můžeme zažít, prožít a vrátit k nám na Zemi…

A je to opravdu tak důležité? Není to jen představa? Rozdíl je v tom, že to žijete. Že vnímáte otevřeně, s důvěrou impulsy, které k vám přichází a prožíváte je. Zároveň vnímáte i ten přesah, tu sílu z vašeho spojení a s úctou ji přijímáte. Nehledáte, už vše máte. Otevíráte své srdce s takovou důvěrou jen proto, protože ten druhý jej má stejně tak otevřeno. Stejně tak cítí a vidí to, co přichází a přitom tomu nemusí rozumět. Jen ví, že takto je to v pořádku… Takto to má být…

A každý okamžik našich setkání, každá minuta našich prožitků je posvátná. Přináší lék pro tolik zraněných duší a nese naději pro ty, kdož hledají a touží zapálit ten plamen a žít jej. Tak, jak jej chceme žít my, od věky věků…

PARTNERSTVÍ - SJEDNOCENÍ DVOJPLAMENŮ

Hledáte spojení se svým pravým partnerem, svým Dvojplamenem, člověka, který je pravým odrazem Bohem stvořené druhé poloviny vaší bytosti? Jste ochotní s Boží pomocí otevřít své srdce? Tyto stránky, UnitingTwinFlames (Sjednocení Dvojplamenů) byly vytvořeny pod vedením Boha, aby probudily Lásku spřízněných partnerů na Zemi tak, aby každá bytost mohla zažívat opravdovou Lásku a extázi.

Bůh slíbil, že ty, kdo jsou ochotni opravdově otevřít svá srdce, spojí s jejich Dvojplameny – nejdříve v jejich vědomí a skrze jejich srdce a poté ve hmotném světě. Láska Dvojplamenů je přesně tím, čím jak bylo míněno, mají partnerské vztahy být. Je to právě tato Láska, která může uzdravit náš svět

Yael Powell, mystička a jasnovidka, společně se svým Dvojplamenem, manželem Dougem, dostává Poselství od Boha během svých denních meditací již více než 35 let. Tato neobyčejná poselství jsou podrobně popsána na našich sesterských webových stránkách http://www.circleoflight.net. Skrze tato Poselství Bůh odhaluje, že každý z nás má svůj Dvojplamen, spřízněnou duši – druhou polovinu naší bytosti.

 Každý člověk byl v okamžiku Stvoření Bohem stvořen se svým Dvojplamenem, druhou polovinou sebe. Každý pár Dvojplamenů (“dva, kteří jsou jedním”) je jedinečnou a individuální buňkou v Božím Srdci se svojí vlastní vibrační signaturou. Každý pár je jednou bytostí avšak se dvěma proudy vědomí – Posvátným Mužstvím a Posvátným Ženstvím. Není to o pohlavích v pozemských lidských tělech (ani nezbytně o tělech na Zemi), ale o velkolepých silách či elektrických proudech Stvoření.

Váš Dvojplamen je nedílnou a celistvou součástí vašeho vlastního energetického pole, který je a vždy byl společně vámi. Nikdy jste nebyli oddělení od svého Dvojplamene, ani byste nemohli být. Byli jste stvořeni společně a jste tou stejnou energií. Tady na Zemi většina z nás ztratila vědomí o tomto našem Dvojčeti, ale naše srdce se nyní otevírají během transformace, která se nyní v našem světě uskutečňuje a my pociťujeme dychtivou touhu nikoli pouze po vztahu na Zemi, ale i po znovusjednocení s druhou částí nás samých.

Bůh vám skrze tyto webové stránky pomůže najít čistou reflexi vašeho Dvojplamene, který je vždy s vámi. Bůh nás vede, abychom se nejdříve rozhodli vstoupit do úrovně srdce a sjednotit se s božským pociťováním našeho Dvojplamene v hlubokých úrovních našeho vědomí předtím než začnete usilovat o vaše setkání ve hmotném světě. Silná přitažlivost této opravdové Lásky v rovině ducha vám přitáhne svůj zrcadlový obraz do hmotné reality. Jestliže s někým nyní jste, Bůh vám ukáže, jak otevřít své srdce a umožnit tak svému Dvojplameni, aby se mohl plně projevovat skrze člověka, se kterým jste. Někteří se možná rozhodnou vyživovat svůj vztah svým Dvojplamenem na úrovni vědomí, bez jeho odrazu ve hmotném světě. Jestliže jste ve svém srdci pravdiví, cokoli si přejete se může projevit ve vašem životě.

* Bůh se nachází za hranicemi slov, čistá, vědomá, všezahrnující Láska. Bůh se nachází za hranicemi pohlaví, přesto však v sobě zahrnuje Božské mužství a Božské ženství. Proto vás vybízíme, abyste používali jakékoli slovo, které je vám příjemné zatímco budete číst nebo naslouchat těmto Poselstvím. Vězte, že ctíme všechna slova označující Boha. Rovněž přijímáme s otevřenou náručí všechny, kteří kdy dokonale ztělesňovali Boží Lásku na Zemi.

Vlastnosti Dvojplamenů

Když jste otevřeli své srdce energii vašeho Dvojplamene, cítíte Lásku, jakou jste nikdy předtím nezažili.

  Objevují se pocity důvěrnosti a něčeho známého, které jsou naprosto nepopíratelné. On nebo ona je vaším dokonalým zrcadlem!

  Tento pocit “zamilovanosti” prožíváte neustále, a proudí vámi vlny extáze a blaženosti.

  Vaším srdcem proudí Láska k vašemu Dvojplameni a odevzdání se vašemu Dvojplameni se stává tou nejdůležitější věcí ve vašem životě.  

Duševní dvojčata

adminČer 17, 2015 v Partner duše

Duševní dvojčata jsou poslední rozdělení duše. Jsou to poslední podjednotky ze společného základu. Při konečném rozdělení si slíbili, že se znovu sjednotí, až splní své povinnosti na Zemi před tím, než překročí hranice duchovního světa a vzestoupí zpět ke zdroji. Dokud byli ještě spolu, v jednotě, každý z nich byl androgynní, nikoliv mužská a ženská část. Pouze při konečném rozdělení na jednotlivce na sebe berou buď mužskou, nebo ženskou podobu. Tato základní genderová polarizace s nimi zůstává po všechny inkarnace na Zemi, dokud se znovu nesetkají a nesjednotí. Jakmile se sjednotí, znovu se stanou androgynními.

Po dobu, kdy jsou sami, ať už na Zemi, nebo v duchovní sféře, ačkoliv jsou buď mužského nebo ženského rodu, oba obsahují aspekty jin i jang. Jinými slovy, každý z nich má v sobě jak ženské tak mužské vlastnosti a každý z nich je musí vyvážit pokaždé, když sestupuje do inkarnace, podle sexuální orientace v dané inkarnaci. Dvojče, které je původně mužského rodu, si do své psýché nastaví více z elementu jang. Ženské dvojče bude mít v ženské inkarnaci více jin. Pokud chce mužské dvojče sestoupit do ženského těla, může tak učinit, protože má ve výbavě éterického a jemnohmnotného těla i jin elementy.

Jedním z ukazatelů, že máme v sobě oba genderové elementy, je období adolescence. Mladý chlapec, který dorůstá v muže, může mít homosexuální tendence typu zbožňování jiného muže, například nějakého hrdiny. Jakmile překoná traumatické dospívání, stává se opět plnohodnotným mužem. To samé platí o dospívání v ženu.

Máme mnoho spřízněných duší, ale jen jedno duševní dvojče. Duševní dvojče je plně vybaveno být samostatným jedincem. Není to jen polovina duše. Avšak protože spolu se svým dvojčetem byli jeden celek než sestoupili až do fyzické reality na Zemi, toto pouto a touha po svém dvojčeti zůstávají podvědomě přítomny. Neustálé pulsování oné touhy po svém dvojčeti není nijak hluboko v podvědomí. Stává se více a více vědomým, čím víc se jedinec blíží stavu osvícení. To znamená, že od chvíle, kdy jsme se stali člověkem, pracovali jsme a usilovali o znovunavrácení se do stavu, kdy můžeme znovu splynout se svým dvojčetem. To ovšem může trvat stovky tisíc inkarnací. Protože jsou si zpočátku obě dvojčata tak podobná, musí projít mnoha koly inkarnací, aby, až se znovu sjednotí, obohatili se navzájem. Po splynutí už však nebudou dvojicí, ale trojicí! Podle Omraama Mikhaela Ivanhova „člověk potkává své dvojče celkem dvanáctkrát během všech inkarnací na Zemi.“ Před posledním setkáním jsou některé z inkarnací plné utrpení, jako Romeo a Julie. To znamená, že setkání nutně neznamená šťastné manželství. Bolest a utrpení sužují obě dvojčata, ale jejich vzájemná láska je vždycky silnější. Věřím, že poslední inkarnace je odlišná. V tomto posledním životě obě dvojčata pracují na misi ku prospěchu lidstva a tento poslední život by měl být prost problémů se zdravím a s hmotným zabezpečením. Mohu se v tomto mýlit, ale předpokládám, že tomu nějak takto bude. Jinak by měli problém svou misi dobře plnit. Edgar Cayce a jeho duševní dvojče Glynn Davis jsou toho dobrým příkladem. Oba byli zdraví, dokud nezemřeli. Glynn zemřela o mnoho později a byla to ona, kdo pracoval na Edgarově díle, dokud nezemřela. Glynn Davis byla Edgarova sekretářka po mnoho let. Pracovala tvrdě a odhodlaně a metodicky a nahrála všechny Edgarovy přednášky pro další generace. Obě duševní dvojčata byla oddaná stejné službě lidstvu.

Jak se na naše dvojče připravit?

Připravujeme se tím, že duchovně rosteme a stáváme se celistvými a nezávislými. Musíme zvýšit svoje vibrace tím, že se zbavíme chamtivosti, chtíče a zloby. Z obvyklé sebestřednosti se postupně staneme nezištnými. Tím nejtěžším úkolem je uskromnit se, protože pýcha nás činí slepými vůči našemu dvojčeti. Pak přichází na řadu fáze božské nespokojenosti, které se lze zbavit odpuštěním. Nejprve odpusťte sami sobě a pak ostatním. Pak se naučte milovat sami sebe a potom ostatní. V životě, který předchází tomu, kdy máme potkat své dvojče, bychom měli být dostatečně duchovně vyspělí, znát svou misi a následovat svůj životní plán s odhodláním a radostí. Je potřeba sebe-disciplíny. Jedno z dvojčat může být zaneprázdněno prací natolik, že si nevšimne přítomnosti druhého. A přesto jedno dvojče pomáhá druhému skrze energetickou výměnu. Tento proces není vždy rozpoznán oběma. Nejlepší způsob jak zvýšit svůj duchovní status je ponořit se do sebe. Shrneme si to do několika bodů:

  1. Duchovní disciplína: Naučte se duchovní disciplíně, která zahrnuje meditaci. Je potřeba naučit se dosáhnout tichosti a klidu bez jakýchkoli myšlenek. V tomto tichu a klidu se vynoří tichý hlásek, který nám prozradí, jaké další kroky máme podniknout. Tato disciplína nám také pomůže zbavit se chtíče, chamtivosti, zloby, sobectví a pýchy. Je to samozřejmě pomalý proces, ale s pomocí meditace je to rychlejší než jakákoliv jiná metoda. V hloubce oné prázdnoty a klidu se automaticky vynoří blaženost, a pokud si dokážeme tuto blaženost udržet, radost a štěstí nás budou provázet každý den. „Zklidni se a věz, že já jsem Bůh.“
  2. Uvolnění: Jakmile se rozhodnete kráčet po této cestě, je vaším základním cílem nechat věci plynout. Musíte se naučit být spokojeni s takovým materiálním komfortem, jaký je k dispozici. „Všeho s mírou“ mělo by být vaše moto. Ve vyspělých a rozvojových zemích visí ve vzduchu strašák takzvaných 5 „C“. Všichni prahnou po autech (cars), vlastním bytu (condominium), kreditních kartách (credit cars), kariéře (career), a klubech (clubs) – členství v nějaké skupině. Jakoby nikomu nedocházelo, že nic z toho si na onen svět nemůžeme vzít. Jeden příběh pro ilustraci: Mladý student cestuje za oceán, aby se zdokonalil v určitých dovednostech. Země za mořem má však přísně střežené finance – žádné peníze se nesmí přivézt do země ani být vyvezeny ven. Nicméně student si zde může vydělávat na živobytí a pokrytí svých potřeb. Studium trvá 10 let. Najde si tedy práci na částečný úvazek, kterou může vykonávat, zatímco studuje dovednosti, kvůli jejichž zdokonalení přijel. Je v té práci však natolik úspěšný, že za dva roky ji vezme na plný úvazek. Koupí si byt, auto a v peněžence má několik kreditních karet. Stane se členem několika prestižních klubů v této zemi a z lukrativní práce udělá svou kariéru, přičemž nadobro zapomene, co vlastně přijel studovat – měl se zdokonalit v soucitu, moudrosti a bezpodmínečné lásce. Na všechno zapomněl. Za deset let, když přijde čas jeho návratu domů, neumí vůbec nic. A co je nejhorší, nemůže si vzít domů vůbec nic ze svého bohatství, které získal, protože země, ve které studoval, nedovoluje vývoz své měny a hlavně, jeho domovská země vůbec nepoužívá peníze. Měnou jeho vlasti je karma a zásluhy. Přesně toto se stává nám všem s tím rozdílem, že délka studia trvá průměrně 50-80 let, nikoliv 10. A ona zámořská země je planeta Země. Naším domovem je duchovní svět.
  3. Naše cesta a dovednosti: Všichni jsme obdaření určitými dovednostmi, které si neseme z předchozích životů. Následujeme svoje sklony a ten, který nám přináší nejvíce radosti, by měl být co nejvíce rozvíjen a uplatněn v podobě povolání či profese. Nemusí být vůbec lukrativní, ale hlavní je, když je naplňující. Pokud je talent zároveň povoláním, je člověk schopen nejen si vydělat na živobytí, ale i posloužit lidstvu. To znamená, že pokud je zaměstnáním pomáhat hendikepovaným lidem, starým lidem nebo mentálně postiženým dětem, pak je toto povolání zároveň součástí duchovního růstu. Pokud je naší prací učit mladé lidi, měli bychom rovněž dbát na to, abychom do toho dávali srdce i duši a neučili jen proto, abychom si vydělali peníze. Učitel by měl svým učením zároveň vštěpovat duchovní hodnoty.
  4. Příroda a výživa: Při našem odpočinku bychom měli umět vychutnávat přírodu. Cvičit na pláži nebo v lese mezi stromy je ideální. Měli bychom si dopřávat procházky v lesích, plavání v moři, práci na zahrádce s rostlinami a keři. Další formy odpočinku by měli zahrnovat poslech klasické hudby. Například Mozart, Brahms, Beethoven, Schubert nebo Mahler. Pokud jste nic z toho dosud neposlouchali, zkuste tomu přijít na chuť. Hlasité rockové hudbě, zvláště metalové bychom se měli za všech okolností vyvarovat, protože tyto typy hudby nejen ohlušují, ale také nevhodně stimulují naši třetí čakru. A neměli bychom zapomínat ani na péči o mysl a tělo. Vhodné jídlo, zelenina a ryby, vyhýbání se alkoholu, drogám a kouření vede ke zdravému životu. Dostatek odpočinku ve formě spánku by běžnému člověku stačil, duchovně založení jedinci by k němu měli rozhodně zařadit ještě meditaci.
  5. Předposlední krok: Od této chvíle se musíme chovat, jako by každý vztah mohl být dvojplamenný. Ona nebo on možná nebudou tím pravým, ale přinejmenším se tím učíme jak se chovat, až nakonec potkáme své skutečné dvojče. Pokaždé, když vstoupíme do nějakého vztahu, měli bychom se k partnerovi chovat jako k našemu skutečnému dvojčeti. Štěstí toho druhého musí být víc než naše vlastní. Starejte se o partnerovo štěstí a bezpečí i za cenu vlastní újmy. Musíme si pamatovat, že v tomto předposledním stádiu jsou obě dvojčata těsně před probuzením/osvícením a jejich hledání je doprovázeno obdobími osamělosti a samoty. Tyto chvíle osamělosti jsou falešným pocitem oddělení od naší duše. S tím nám velmi pomůže meditace a znovupropojení s naším nitrem a s naším skutečným já. Jakmile k tomu dojde, dostaví se blaženost. Osamělost a smutek zmizí a duše se znovu rozzáří světlem.

Rozpoznání dvojčete

Duševní dvojčata mají stejné vibrace. Pochází ze stejného zdroje, ačkoliv ne ze stejného lůna. Jsou jako jedna osoba ve dvou tělech, nikoliv ale duše rozdělená ve dví. Proto i po milionech let oddělenosti, když se potkají, instinktivně vědí, že jsou dvojčata. Jejich vize, pocity a poslání jsou stejné, jakoby se dívali na svět ze stejného místa, nikoliv jako dvě různé osoby každá svýma očima, které porovnávají svoje vize jeden s druhým. Duševní dvojčata vidí totéž svým společným třetím okem. V obou tato vize vyvolá totožné pocity i přesto, že každý má trochu odlišnou osobnost – jejich pohledy jsou vlastně doplňující se navzájem. Proto se poslední dobou potkávají vedeni společným cílem. Cit, který chovají jeden k druhému, není nic menšího než božská láska. Bezpodmínečnost jejich lásky je jako milovat svého bližního jako sebe samého. Jeden druhého nemilují navzdory jeho chybám, ale s jeho chybami stejně jako s jeho přednostmi.

Láska mezi duševními dvojčaty je ideál, který by měl být vzorem ostatním. Harmonie a péče jeden o druhého nedovolují žádnou závist, podráždění nebo vztek. Bolest a utrpení se nemá odkud vynořovat. Pokud k bolesti přece jen dochází, je důsledkem nějakého opomenutí, nebo nedostatku bdělosti, neboť ani jeden z nich nemá absolutně žádný záměr zraňovat.

První setkání

Jak zmínil Omraam Mikhael Ivanhov, duševní dvojčata se během svých všech lidských inkarnací setkají dvanáctkrát. To znamená, že před tímto posledním pobytem mohlo být až 11 předchozích setkání. Každé z nich bylo dramatické, pamětihodné a elektrizující. Podle súfijského učení jsou duševní dvojčata jako římské prstýnky propletené jeden s druhým. Když spolu utvoří vztah během inkarnace, jsou si velice blízko, jako by se ony prstýnky téměř překrývaly. Když jsou oddělení kvůli nedorozumění nebo protože se inkarnovali v různých zemích, prstýnky se snaží oddělit, ale nejde to. Zůstávají propojené jak v pozemských inkarnacích, tak v přestávkách během pobytu v duchovní říši. Vždycky mají společný osobní prostor v mezeře mezi prstýnky. Pokud jsou kdykoliv spolu, je toto pouto až hypnoticky významné. Je to jako zvláštní pocit energie, která prochází mezi nimi mimo jejich kontrolu. Tento proud energie je krásný i vzrušující zároveň. Díky němu se dvojčata navzájem poznají, aniž by používali intelekt. Sdílejí společný pocit, lásku stejné kvality a tím končí jejich osamělost. Nicméně ne každé setkání duševních dvojčat končí dobře. Některé spolu nemohou být. Někteří se dokonce rozvedou a zemřou, aniž by došli naplnění. Samozřejmě to ale není případ jejich poslední inkarnace.

Když dojde k jejich poslednímu setkání před vzestupem do duchovních sfér, obě dvojčata jsou už buď osvícená, nebo těsně před tím. Proto v tomto stádiu, je jejich rozpoznání vzájemné. Protože jsou tolik vyspělí, jejich poslední inkarnace má společný cíl. Mají stejné aspirace, oba budou pracovat pro dobro lidstva. Stejná intenzita lásky a soucitu je činí odolnými v cestě za jejich cílem. Jeden z nich může být vůdce a inovátor, zatímco ten druhý je neúnavný pracant. Oba by měli inklinovat nejlépe buď k umění, nebo k vědě, aby se jejich snahy nedrobily, pokud by byl jeden tam a druhý jinde. Ale to není zas až tak podstatné. Jejich společný cíl je všeobecně pozvedat a upevňovat kvalitu lidství. Nejlépe skrze léčení, umění apod. I v případě, že nepracují ve stejném oboru, mají stejnou vizi a mohou se doplňovat, protože mají stejný vkus a stejné záliby. Jejich duševní kapacita je stejného řádu. Jejich chutě v jídle, hudbě a smyslu pro humor jsou stejné. Oba budou mít rádi buď moře, nebo hory. Jejich rukopis je podobný stejně jako linie na dlaních. V tomto stádiu vývoje mají oba vytříbený smysl pro humor a nekonfliktní povahu. Člověk by je mohl poslouchat do nekonečna. Musíte takový pár vidět na vlastní oči, abyste viděli, jak jsou sehraní. Samozřejmě jsou to jen lidé a mají mezi sebou rozdíly stejně jako zdravou soutěživost. Výsledkem je však vždy dobro pro lidstvo. To, co by se dalo nazvat bojem nikdy netrvá dlouho a udobření je o to láskyplnější. Někdy se jim stává, že dělají stejné věci ve stejnou dobu – například píší jeden druhému dopis v tu samou chvíli.

Před setkáním obyčejně duševní dvojčata pociťují, že přichází čas, kdy se mají setkat. Když k setkání dojde, pociťují tak elektrizující a explozivní energii, že není pochyb, je to „ono“. Nicméně to ještě není konec. Spíše to je začátek následného procesu, který má proběhnout v této inkarnaci. Oba se musí ještě vyvinout a získat zkušenost. Oba musí pokračovat v práci na sobě, dokud nejsou natolik blízko dokonalosti, že je to opravňuje vstoupit do duchovních sfér navždy, aniž by se museli znovu vrátit na Zemi.

Když se potkají, věkový rozdíl pro ně nehraje roli. Mohou být i 50 let od sebe, ale pro ně to není vůbec důležité. Nezkoušejí změnit jeden druhého, přijímají druhého takového, jaký je. Oba jsou obyčejně ve stejném zdravotním stavu, buď zdraví, nebo stejným způsobem zdravotně omezeni. Oba mají silné telepatické propojení, a pokud je smutný jeden, pak i ten druhý. Stejně tak i radost nakazí druhého velmi záhy, i přesto, že jsou třeba vzdáleni tisíce mil. Oba mají také tendenci narodit se do podobných sociálních podmínek, pokud ne, mohou vyvstat obtíže kvůli odlišnému společenskému statusu.

Falešné dvojče

Někdy se stane, že v rámci svého nadšení vidíme dvojče i v někom, kdo jím není. Pokud jde o radostný vztah, je to pochopitelné. Takový omyl obyčejně trvá, dokud nejsou oba zraněni, snílek nejvíce. Náš pohled utkví na našich podobnostech a vysní si je do fantastických rozměrů. Když pak vztah odumírá, všichni to vidí, jen snílek se neustále drží své fantazie, k jeho velké smůle.

Svůj životní plán připravujeme podle své karmy ještě před příchodem na Zem. Náš plán může být však kdykoli změněn nebo upraven, protože máme svobodu výběru. Na druhou stranu, co se našeho dvojčete týče, tady není na výběr. Od chvíle kdy se individualizujeme, naše dvojče má v osudu psáno, že se vrátí v poslední inkarnaci. Můžeme snít a přát si to sebevíc, nic nemůže přimět naše dvojče přijít tehdy, kdy my chceme.

Když jsme osamělí, jsme zranitelní. Občas si vytvoříme iluzi a věříme jí natolik, že nás od našeho pravého dvojčete ve skutečnosti odvádí pryč. Takzvaní „guruové“, kteří tvrdí osamělé ženě, že je jejich dvojče, mohou takovou iluzi vytvořit. Za nějakou dobu ho tato žena přestane bavit a najde si jiné „dvojče“. Protože je to „guru“, žena mu bezmezně důvěřuje. Jsou i tací, kteří tvrdí, že mají dvojčata dvě! Takový falešný guru oslňuje své žáky svým světlem, protože oběť tomu chce věřit kvůli své osamělosti a také proto, že jí připadá lepší mít dvojče, které je guruem, než někoho obyčejného.

Čas setkání s naším dvojčetem je mimo naši kontrolu. Celé to záleží na duchovním pokroku dvojčat. Po výše zmíněném varování bych rád skončil trochu veselejší notou. Tím jak přecházíme do věku Vodnáře, bude setkání dvojčat přibývat, bude jich mnohem víc, než bylo doposud. To jsou dobré zprávy. Také to znamená, že taková sjednocená dvojice bude vyzařovat více světla, než prostý součet dvou jedinců. A čím více takových dvojic bude na Zemi vznikat, tím víc světla se bude šířit a to samo o sobě bude pozvedat vědomí celé planety. Během vodnářského věku vstupujeme do věku osvícení.

Sex duševních dvojčat

Když se dvojčata setkají, fyzický sex není to hlavní ani to největší ze všech potěšení. Samozřejmě že si dovedou užít fyzické milování, ale už to není jen o sexu. Je to láska nejen mezi dvěma těly ale hlavně mezi dvěma dušemi. V této době velmi málo dvojčat dospělo ke sjednocení v duchovní rovině. Nemusejí být fyzicky spolu. Mohou být vzdáleni tisíce mil, ale v duchovní rovině se setkávají a radují se spolu. Tato radost a potěšení jsou mnohem více uspokojivé, než fyzické milování. Takový názor mají ti, kdo to zažili.

Obtíže

Když se dvojčata setkávají poprvé dokonce i ve své poslední inkarnaci, mají mnozí rozdíly fyzického, emocionálního i intelektuálního druhu, protože jsou dvěma různými osobnostmi. Jako první musí duše tyto obtíže překonat sama v sobě. Teprve pak musí přizpůsobovat, co je potřeba druhému dvojčeti. To znamená, že každý musí sám za sebe překonat svoje fobie, potřeby, touhy a slabou vůli před tím, než se se svým dvojčetem setká, aby byl sám za sebe plně šťastný jedinec. Měl by být připraven sloužit druhému tím, že bude dávat přednost jeho potřebám před svými. A naopak. Ten zápas se sebou samými i spolu dohromady rozhodně zvýrazní pouto mezi dvojčaty. To proto, že mají různé psychologické pozadí a odlišné osobnosti s různou emocionální výbavou. Když budou žít v blízkém vztahu, budou mít mezi sebou i běžné konflikty, které budou ale vždycky velmi rychle vyřešeny. To proto, že mají společný cíl. Pokud je to emocionální konflikt, je téměř nesnesitelný, protože jsou dvojčata. Proto, aby nemuseli vidět toho druhého trpět, snaží se vyřešit problém tak rychle, jak je to jen možné.

Protože putovali inkarnacemi každý sám za sebe, získali každý svoji dobrou a špatnou karmu. Jakmile se potkají a pracují společně, řeší i své karmické dluhy společně. Stejně tak i požívají výhod dobré karmy společně. Ve skutečnosti se karma tvoří na úrovni duše, takže se vzájemně nepatrně ovlivňovali svou karmou po celou dobu.

U některých párů nepochybně dojde k velkému tlaku, který může skončit i dočasným rozchodem. Některé páry budou muset trpět pospolu, protože mají společnou karmu. Je tolik možností v bezpočtu kombinací a permutací. V některém případě odlišné prostředí a karma svede dohromady dva velmi odlišné jedince. Jim to ale vůbec nevadí. V tomto případě se „protiklady přitahují“. Všechny odlišnosti jsou tu proto, aby se v jejich životě doplňovaly. Takže rozdíly fyzického, emocionálního a psychologického charakteru je nijak netrhají od sebe, protože jejich duše jsou spojené jako siamská dvojčata. Kompatibilita je na duchovní úrovni, a ta rozhoduje, nikoliv povrchní rozdíly.

Překážky

Překážky na osobní úrovni už by měli být v momentě setkání převážně vyřešeny. Nicméně mohou se objevit nějaké vnější překážky. Jeden nebo obě dvojčata mohou být už vdaní/ženatí. Tento věčný trojúhelník obvykle mívají už téměř osvícení jedinci usmíření s existující rodinou. Pokud byste slyšeli, že někdo opustil rodinu, aby mohl být se svým dvojčetem, pak si můžete být jisti, že tento pár není ve své poslední inkarnaci. Pokud je dvojče již ve vztahu, je příliš zodpovědné a udělá všechno proto, aby ctilo již existující svazek. Dvojčata vědí příliš dobře, že pro takovou překážku existuje velmi dobrý důvod. Buď je to zkouška, nebo nevyřešená karma. Dvojčata tak zůstanou milujícími přáteli nebo kolegy, aniž by se narušilo něčí manželství. Také proto, že je nepohání vášnivý fyzický sex, neboť jejich láska je mu nadřazená. Mohou se setkávat v noci na úrovni ducha, aby spolu pozvedli nějakou společnou záležitost. Mohou se setkávat buď v astrálním světě, nebo v mysli. Vědí, že jejich rozdělení je dočasné a nic na světě jim nemůže zabránit v jejich konečném sjednocení. Samozřejmě se může občas stát, že jejich setkání předchází rozpadu manželství, ale v takových případech je manželství už na pokraji krachu. Tento rozpad může být výhodou pro poškozené strany, aby mohli i oni začít nový vztah s novým partnerem. Dvojčata, která se setkávají v poslední inkarnaci, pracují na své věrnosti, radosti a důvěře a jejich svazek je pevný jako skála.

Může být však i několik případů, kdy jedna duše nedosáhla stejného stupně vývoje, jako druhá. Jeden partner mohl toho druhého „přerůst“ a v takovém případě může mít méně vyspělý partner někdy velmi otravné požadavky na své duchovnější dvojče. Vyspělejší dvojče to však musí ustát s velkou dávkou tolerance a trpělivosti, jinak celý vývoj ustrne. V tomto klíčovém okamžiku by byla škoda, aby toto ustrnutí odradilo od dalšího růstu. Například pokud jedna duše trpí neurotickou poruchou, může to škodit oběma. Pečující partner proto musí obětovat svůj dosud hladký pokrok, aby konfrontoval neurotického partnera s pravdou celé obtížnosti. To může otřást manželstvím, ale musí se to stát. Nemá cenu šetřit klacek, protože se bojíte ublížit zlobivému dítěti. Pokud nezasáhnete hned, ublíží to dítěti později ještě mnohem více. Toto sebeobětování musí být vytrvalé a pevné, jinak nebude fungovat, protože mnoho neurotických poruch má kořeny v minulých životech. Ten pokus za to stojí, protože je pro dobro obou dvojčat a odměnou je osvícení a konečné sjednocení s dvojčetem. Pak už jen přejdete do vyšších duchovních sfér a více se na Zemi nevrátíte.

Závěr

Každý člověk na Zemi se přibližuje blíž a blíž ke svému dvojčeti, ať o tom ví, nebo ne, ať si to přeje, nebo ne. Cesta hledání se započala v okamžiku, kdy jsme se osamostatnili před mnoha věky. V našich počátečních stádiích jsme si této „honby za pokladem“ nebyli vědomi. Jen jsme poslouchali naše instinkty a touhy. Ale teď, když přecházíme do věku Vodnáře, začínáme si uvědomovat důvod této pouti. Začínáme cítit, jako by nás něco popohánělo, abychom svou pouť dokončili, protože už se blížíme k cíli. Kdy svoje dvojče potkáme, nemůžeme vědět. Může to být zítra, nebo v příštím životě. Je to mystická cesta, kdy najdeme sebe sama v „temné noci duše“ a pochopíme, že nastal čas. V tomto stádiu vývoje je samota velice intenzívní a bolestivá. Tato temnota smutku, utrpení a bolesti se zdá být bez konce. Jakmile však potkáme své dvojče, rázem se ocitneme na opačném konci stupnice! Může to být zdravotní sestra, doktor, nebo sociální pracovnice. Možná, že své dvojče potkáte na shromáždění věřících, které jste začali navštěvovat. Nikdy nevíte…ale ono se určitě objeví. Pokud k tomu nedojde v tomto životě, možná v tom příštím. Nezoufejte. Vaše dvojče přijde. V tomhle nemáte na výběr.

Autor: Dr. Tan Kheng Khoo

Zdroj: http://www.kktanhp.com/twin_souls.htm

Přeložila: Eidheann

Převzato: http://divine-love.quicksnake.cz

 

Znaky vztahu s dvojplamenem

Zdroj Překlad: Eidheann, http://divine-love.quicksnake.cz,/

Prevzaté z: http://cestaduse.wordpress.com/

Fáze vztahu dvojplamenů

Vztah dvojplamenů není vůbec dokonalý, jak by se mohlo zdát, obzvláště ne na začátku (obyčejně to trvá několik let). Po tom, co si mnoho lidí přečte o sjednocení dvojplamenů a jejich dokonale vyvážených energiích, mylně se domnívají, že je to něco jako pohádka, něco jako: potkáš svůj dvojplamen a budeš žít šťastně až na věky.

Není tomu tak. Je to sice dokonalý vztah, ale vyžaduje mnoho práce od obou partnerů.

Poté co od sebe byli před miliony let odděleni, oba dvojplameny prošly mnoha bolestmi a utrpeními…A nahromadily si v tomto procesu mnoho negativních emocí. Proto chvíli trvá, než se vše dostane zpět do rovnováhy. A může to být opravdu obtížné. Ale dostanete se z toho. Láska vás povede. A nakonec se svět stane vaším plátnem a vy dvěma malíři…Spolu, v lásce, harmonii a věčné blaženosti.

Podle mého názoru je pět hlavních fází ve vztahu dvojplamenů. Každý tomuto vztahu rozumí odlišně… a není přesné schéma ani přesná období pro žádnou z těchto fází. Každý vztah se liší. Chci se s vámi podělit o tyto informace, abyste tomuto vztahu lépe porozuměli. Nejsou žádná pravidla. Není žádný přesný vzorec, který by padl na míru všem vztahům mezi dvojplameny. Každý vztah bude jedinečný, stejně jako je každý pár.

Tyto fáze však většinou nějakým způsobem rezonují se všemi dvojplameny:

Fáze 1 – Příprava

Tato fáze předchází skutečnému setkání dvojplamenů. Ale počítám ji jako jednu z fází, protože je nedílnou součástí každého vztahu.

Co se během této fáze děje?

-  Karmické vztahy

Jeden nebo dva vážně zničující vztahy. Začínají silnými emocemi a končí bolestně. Říká se jim karmické vztahy.

-  Pocit prázdnoty a silná touha po „Tom pravém“

Poté, co si projdete karmickými vztahy, dostaví se touha najít „Toho pravého/Tu pravou“

Budete chtít potkat vaši dokonalou lásku, jejíž obraz nosíte ve svých představách (někdy i ve snech).

Tato představa odpovídá vašemu dvojplameni, ačkoli si to ještě neuvědomujete.

Děje se to, protože vaše duše ví, že váš dvojplamen přichází.

Fáze 2 – Setkání / Nahlédnutí do ráje

V této fázi se poprvé setkáváte se svým dvojplamenem (v této inkarnaci).

Můžete se pokoušet odolat, ale stejně se zamilujete. Pak nastává krátké období „dokonalosti“. To nazývám „Nahlédnutí do ráje“.

Co se děje v této fázi?

První setkání

Potkáte svůj dvojplamen za neobvyklých okolností nebo na neobvyklém místě. (Tam, kde byste nikdy nečekali, že potkáte svého životního partnera). Tato osoba se vám bude zdát nějakým způsobem zvláštní. I přesto, že o něm vůbec nemusíte uvažovat jako o partnerovi.

Prvotní přitažlivost

Brzy zjistíte, že jste k němu přitahováni. Možná vůbec nejste připraveni na vztah (protože možná procházíte karmickým vztahem) takže se pokusíte této přitažlivosti odolat. Brzy ale stejně naprosto propadnete v hlubokou zamilovanost.

Krátké období toho nejdokonalejšího vztahu jaký jste kdy zažili.

Po prvotní přitažlivosti zjistíte, že jste se ocitli v hluboce romantickém vztahu. Bude se zdát ve všech ohledech dokonalý. Ve svém partnerovi najdete všechno, co jste chtěli a mnohem víc.

Takhle má vztah dvojplamenů totiž ve skutečnosti vypadat. A takovým se opravdu stane (pokud ne ještě lepším) potom, co si projdete všemi problémy v nastávající fázi. Toto krátké období dokonalosti mezi vámi obnovuje vzpomínky, které jste vždy nosili kdesi hluboko uvnitř sebe. A nutí vás to projít skrz další fázi (která je poněkud tvrdá).

Je to jako filmová ukázka toho, co se odehraje ve čtvrté fázi, kdy dojde k sjednocení.

Fáze 3 – Tanec – Srovnání karmy

Tohle je tvrdá fáze. Přichází na řadu, když už váš vztah nějakou dobu trvá. V této fázi se začíná vynořovat na povrch všechna nahromaděná negativita a nízké emoce. Z pohledu člověka se zdá velmi těžké tím projít, ale ve skutečnosti se jedná a božský proces, ve kterém se oba dvojplameny s pomocí toho druhého hluboce čistí. To jim pak pomáhá dosáhnout vyšších stupňů energie, aby mohli společně vstoupit v blaženost.

V této fázi také dochází k tomu, že jsou oba dvojplameny duchovně povzneseny… V této fázi začínají hledat a nacházet odpovědi na otázky týkající se jejich spirituality. Pokud jste ve vztahu se svým dvojplamenem, jste pravděpodobně v této fázi (protože právě touto dobou hledáte informace).

Co se děje v této fázi?

Hádky a soupeření

V této fázi dochází k mnoha hádkám a půtkám. To proto, že negativita ukrytá v každém z nás (obvykle v nevědomí) vyplouvá na povrch. Vaše dvojče vám to bude zrcadlit, takže si budete myslet, že je to v něm, zatímco ve skutečnosti je to ve vás. Tím začíná hluboce očistný proces.

Hra viny

Každý z dvojplamenů vidí v tom druhém svou vlastní negativitu a nepořádek. Stejně tak vyplouvají na povrch ty nejhlubší strachy a frustrace. Myslíte, že je to v tom druhém a začnete se navzájem obviňovat. Možná si to neuvědomíte na vědomé úrovni, ale je to čistící proces, což je velice prospěšná věc.

Uprchlík a pronásledovatel

Hádky a obviňování způsobí mnoho zmatků (protože spirituální proces obyčejně není pochopen rozumem, neboť jsme zvyklí důvěřovat logice více než pocitům.)

Jeden z dvojplamenů, se v tomto okamžiku dostává do role uprchlíka (což je obyčejně muž). Uprchlík se snaží vyhýbat partnerovi a utéci ze vztahu. To proto, že uprchlík nerozumí, o co tu jde a má pocit, že ztrácí kontrolu.

Druhý z dvojpalmenů se stává takzvaným honičem/pronásledovatelem (obyčejně žena).

Honič je duchovně více vědomý než uprchlík a snaží se dohonit uprchlíka. Honič většinou touží po nějaké formě potvrzení či závazku.  Honič se chce většinou podvědomě i vědomě dostat co nejrychleji skrz tuto těžkou fázi a dosáhnout sjednocení se svým dvojplamenem.

Honič je hluboce šokován a zraněn útěkem a neočekávaným chováním uprchlíka. Protože tomu všemu chce přijít na kloub, začíná hledat informace a číst o této problematice, což obyčejně vede k povznesení honiče.

Uprchlík se rovněž dočká určitého duchovního povznesení, buď vědomou snahou honiče, nebo tím, že zažije duševní šok, když to honič vzdá a opustí svůj dvojplamen.

Fáze trvá tím déle, čím více uprchlík utíká. Nakonec se však uprchlík vrátí a karma může být srovnána.

Fáze 4 – Sjednocení

Toto je fáze sjednocení. Rozdělené duše se znovu stávají jedinou. To se nejdříve odehraje na úrovni duše a teprve potom fyzicky. (Ano, teď přichází na řadu svatba, ačkoliv v některých vzácných případech nemusí být součástí plánu)

K sjednocení dochází, když jsou si oba partneři plni vědomi spirituální reality.

Fáze 5 – Věčná blaženost – Být láskou

Toto je fáze „šťastně až na věky“.

V tomto čase jsou oba dvojplameny plně duchovně vědomí a povznesení. Dokonalá láska a harmonie. Užívají si své posvátné lásky a intimity a mají moc tvořit, cokoliv si představí… Svět se stává pro ně plátnem a oni malují barvami lásky.

A na konci své pouti na Zemi, společně vzestoupí…A pokračují v dalším objevování. Tak, jako mnohokrát před tím. V jiných světech na jiných planetách… V tomto vesmíru i mimo něj. Spolu, v lásce, radosti a míru, spolu ve věčné blaženosti…

Autor: TheEternalBliss, Přeložila: Eidheann
Zdroj: 
http://divine-love.quicksnake.cz/  

Pro dvojpaprsky na cestě k sobě

Napsal Eidheann Co je to dvojplamen?

Už dlouho jsem neměla vyloženě "nutkání" něco napsat, ale ke konci roku mě nějak popadlo. Dlouho jsem přemýšlela nad titulkem... jak do pár slov shrnout těžkosti, které potkávají některé osoby na jejich (duchovní) cestě? Jak, když oni sami tomu někdy nerozumí? Pokud nevíte, co jsou dvojpaprsky, doporučuji vám přečíst únorový speciál zaměřený na toto téma. Dozvíte se tam vše potřebné :-)

Tento článek je určen především těm, kteří už své duchovní dvojče našli a katapultovalo je to na cestu, která je občas k zešílení... Chci vám pomoci. Chci vám říct věci, na které nejspíš časem sami přijdete, ale přečíst si je teď vám může ubrat několik starostí a předejít spoustě bolesti. Ne, nestačí si přečíst tento článek a vše nebude hned růžové, ale třeba vám to ukáže, co je třeba dál dělat, aby došlo k dalšímu průlomu nebo zkrátka jakémukoli zlepšení vaší současné situace. Vždy je to na vás, jestli si slova jen přečtete a zapomenete nebo s tím i něco uděláte. A pokud se vás téma dvojpaprsků netýká, můžete si článek přečíst také - spoustu věcí, které zde budu zmiňovat, musí časem pochopit každý, i ten, kdo nastoupil "duchovní cestu" dobrovolně. Poznání dvojpaprsku tento proces jen urychluje a tak trochu i vynucuje :-)

Milí čtenáři, hledající, ztracení i nacházející... chci vám, říct, že...

Vaše intuice má pravdu

Je úplně jedno, co vám říká váš rozum, rodina nebo přátelé a jak věci vypadají navenek. Když potkáte svůj dvojpaprsek, vše, na čem záleží, je vaše srdce a vaše intuice. Co je mezi vámi nedokáže lidský rozum nikdy plně pochopit. Poznáte toho druhého spolehlivě, ale rozum může pochybovat. Můžou se objevit těžkosti, rozejdete se, vypadá to, že je vše ztraceno... a uvnitř cítíte, že není, že k sobě patříte. Tak kdo má teď pravdu? Ten pocit? Rozum? Vždy vaše intuice a pokud pochybujete, pokud nevěříte sobě, ani lásce, ani ničemu z těch krásných věcí, co jste zažili, je to pro vás lekce, jak se naučit sebedůvěře. Protože budou chvíle, kdy to budete jen vy a vaše pravda a celý svět proti vám... a tyto chvíle vás mají naučit, že nepotřebujete ničí potvrzení ani souhlas, dokonce ani souhlas vlastního rozumu. Jen vaše intuice má pravdu. Bez ohledu na to, co kdo říká, bez ohledu na váš rozum, ONA má pravdu.

První věc, kterou se musíte naučit, je důvěřovat sobě. Bez výjimek. Naprosto a zcela. Můžete se zmýlit, každý se mýlí, ale nemůžete žít podle čistého vědomí a svědomí někoho jiného. Budete muset pochopit, že váš vztah s tím druhým - to, co k sobě cítíte - je naprosto jedinečný. Není ani z tohoto světa. Budete muset pochopit, že všichni ostatní se mýlí, protože posuzují dle zkušenosti s jinými vztahy - a tyto zkušenosti se na váš vztah s dvojpaprskem nevztahují. Pravidla pro jiné vztahy neplatí. Dokonce ani pravidla pro vztahy dvojpaprsků, o kterých někteří píší, neplatí. Pravidla neexistují. Je to jen mezi vámi dvěma a jediný návod máte v sobě, ve své intuici, ve svém srdci. Zapomeňte na to, že máte zavolat až tři dny po schůzce, nesnažte se dělat lepšími, než jste. Když se rozejdete, zahoďte všechna chytrá přísloví typu "dvakrát do stejné řeky nevstoupíš". Doslova vyhoďte vše, co víte o vztazích, z hlavy. Dokud si budete vybírat pravdu ostatních před tou vaší, nemůžete svůj vnitřní boj vyhrát. Ta vaše se totiž nikdy nepřestane ozývat - ani když ji budete vytrvale odmítat a zapírat, pořád tady bude a vy budete trpět vnitřní rozervaností tak dlouho, než to konečně pochopíte a začnete jí být věrní.

Vy rozhodujete, jak to dopadne

V návaznosti na předchozí bod - ono všechno souvisí se vším - je nutné zdůraznit, že nikdo neví, jak to mezi vámi dopadne. Nikdo nemá patent na rozum. O tom rozhodujete jen vy. Vy jste ten druhý a naopak. Máte společnou duši. Vše, co děláte, co si myslíte, co cítíte ovlivňuje toho druhého.


We are stars

Fashioned in the flash and bone

We are islands

Excuses to remain alone

We are moons

through ourselves around each other

We are oceans

being controlled by the pull of another

The Pierces - We are stars


Pokud vaše intuice říká, že on/ona je ten pravý, ten, kdo k vám patří, koho znáte celé věky a s kým cítíte věci, jaké jste mysleli, že ani cítit nedokážete... vykašlete se na to, co říkají ostatní. To vy rozhodujete, kdy je čas jít. Vy rozhodujete, jak to dopadne. A jestli to má být nebo nemá - to je vaše rozhodnutí. Můžete si myslet, že existuje osud, že už je vše stejně předpovězeno - ale není. Pravdou je, že vaše duše si vybrala některé zkušenosti, rozhodla se prožít určité věci - ale vy máte i tak svobodnou vůli. A pokud dokážete udělat ve svém životě posun, jaký duše nečekala, tak svůj osud prostě změníte. Je pravděpodobné, že už teď jste sešli z cesty alespoň v drobnostech a vytvořili si vlastní osud. Nic není stoprocentně dané. Obzvlášť, pokud na sobě pracujete, měníte své myšlení, poznáváte se a přijímáte - už teď měníte věci. Karty vám mohou říct, že se řítíte do určité budoucnosti - aktuálně - ale už za pár hodin se mohou věci změnit, jen proto, že jste si díky kartám něco uvědomili, že jste našli novou informaci, rozhodli se udělat něco, co jste do té doby odkládali - a vaše budoucnost se změní.

I když teď věci třeba vypadají beznadějně, nejste se svým dvojpaprskem, máte pocit, že mu na vás nezáleží, cítíte se odmítnuti nebo vidíte nepřekonatelné překážky... vše je možné překonat. Vy tvoříte překážky a vy je dokážete i vymazat. Ne Bůh nebo andělé, ale vy. Vyžaduje to čas a práci, protože ne vždy hned víme, jak jsme překážky vytvořili a jak je smazat, ale jde to a vy to dokážete. Je to jen na vás. Na vás. Je jedno, co teď dělá ten druhý. Působíte na sebe, na oba. Když se posunete, posune se i on/a. Takže bez ohledu na to, jestli spolu mluvíte nebo ne... nemusíte se snažit toho druhého "vylepšovat". Pracujte na sobě a pomůže to oběma. Nemůžu si pomoci, ale připomíná mi to lektvar ze Shreka 2. Stačí, když vypije jeden, a šťastní budou oba :-) Ti dva jsou v mnoha věcech krásnou ukázkou spřízněných duší.

 

Zrcadlíte nejen své problémy, ale i lásku

Možná už jste si všimli, že jste jeden pro druhého zrcadlem. Nacházíte na druhém věci, které na sobě milujete nebo které naopak nesnášíte, vyvolává ve vás vzpomínky na doby, kdy jste cítili bolest, ale hlavně vám vždy ukazuje, jací jste vy sami. Kdykoli chcete na druhém něco změnit, kdykoli vás na něm něco rozčiluje, je na čase se zeptat: "Co mě rozčiluje na mně? Co chci změnit na sobě? Co na sobě nesnáším? Nedělám někdy to samé, co teď dělá on/a?" Někdy je těžké si nebrat osobně, co vám ten druhý provádí svým odmítáním, chladem, hádkami, apod., ale jelikož on/a je vy, vždy nakonec zjistíte, že jen odráží něco, co je už ve vás. Dokonce i vaši lásku k sobě. Když vidíte na druhém vlastnost, kterou milujete - a máte ji taky - pomáhá vám to milovat více sebe. A tím vám pomáhá. Stejně tak vám dvojpaprske podvědomě pomáhá zjistit, co vám působí bolest, co v sobě nemáte vyřešené, co na obě odmítáte, nesnášíte, co ignorujete a před čím utíkáte. Vytahuje na světlo všechno. A ano, někdy to dost bolí, ale kdyby to nebolelo, tak bychom se tím přece nezabývali.

This is how you remind me... of who I really am. - Nickelback

Na druhou stranu je dobré vědět - obzvlášť, když nejste spolu a vše vypadá beznadějně a ten druhý je odtažitý nebo vás ignoruje - že k vám cítí to samé, co vy k němu. Nejde to jinak, byli jste tak vytvoření, neodolatelní jeden pro druhého, neschopní se nenávidět - protože byste nenáviděli akorát tak sebe a to stejně není k přežití. Věřte tomu, že kdykoli na toho druhého myslíte s láskou, úctou, pochopením... kdykoli vzpomínáte na to, jak vám spolu bylo dobře a co jste cítili... buďte si jisti, že ten druhý cítí a cítil to samé. Také vás miluje, také vás obdivuje, také má dojem, že jste to nejdokonalejší stvoření, jaké kdy poznal - i když to tak nevypadá, je to tak. A vy to zjistíte, až se dáte dohromady - pokud dát se dohromady je to, co si přejete a pro co se rozhodnete. Do té doby tomu potřebujete uvěřit, protože vám to pomůže zmírnit bolest z odloučení a vypořádat se s pocitem, že nejste dost dobří. Šance totiž jsou, že pokud vás odmítla vaše spřízněná duše, budete mít pocit, že musíte být totálně vadní, jinak by to neudělala. Ale vadní nejste a tato lekce vám pomůže to časem pochopit.

Nezapomínejte také na to, že ten druhý je pořád s vámi. Vaše duše nikdy nemůže být úplně rozdělená, nejste dvě půlky, jste jako dva paprsky jednoho světla a to světlo je pořád s vámi. I když nemůžete s tím druhým přímo mluvit, můžete mu posílat myšlenky, pocity, můžete se na něj vědomě naladit a cítit ho, třeba když večer usínáte. Můžete si představovat, jak je vedle vás a jelikož mozek se nechá snadno ošálit, pokud to bude dost živá představa, budete se cítit i jako byste byli spolu - a to vám uleví od bolesti z odloučení. Ostatně, není to až tak úplně iluze. Nikdy nejste rozdělení a nikdy nebudete. V každém okamžiku, i když to nevnímáte, jste duševně spolu a jste si oporou a ovlivňujete se. A pokud chcete tomu druhému pomáhat a nemůžete s ním ani mluvit, pořád mu můžete posílat lásku a pochopení na dálku. A on to ucítí.

 

Nejprve se postarejte o sebe

Učte se milovat sebe stejně, jako milujete toho druhého. Učte se o sebe starat, být si oporou, obejmout se, když je vám mizerně, dopřát si útěchu, mluvte se sebou v duchu hezky, nevyčítejte si, nesuďte se. Učte se nejprve lásce k sobě a když nevíte jak, představte si, že by na vašem místě byl ten druhý. Křičeli byste na něj za to, za co v duchu křičíte na sebe? Nesnažte se měnit, abyste se komukoli zalíbili. Neobětujte své štěstí a svou pravdu pro nic na světě. Jděte za svými sny, i když s vámi ten druhý teď není. Prostě pracujte na sobě. A hlavně se přijměte. Přijměte své dobré i špatné stránky stejně, jako přijímáte toho druhého. Naučte se obdivovat vlastnosti, které milujete na druhých, i u sebe. Naučte se cítit dobře ve své společnosti. Je to dlouhá cesta a ne vždy víme, jak si tím projít, ale zvládnete to. Pokud v něco věříte, můžete to požádat o pomoc, pomodlit se... A jinak se prostě držte své intuice, poslouchejte, co říká, všímejte si znamení kolem a buďte rozhodnutí. Vždy je hlavní se rozhodnout.
Rozhodněte se, že se začnete přijmat. Rozhodněte se něco naučit a naučíte se to. Příležitosti se ukáží. A představujte si toho druhého na svém místě a co byste k němu cítili. To vám hodně pomůže cítit to samé k sobě :-) Možná si na cestě k sebe-lásce a sebe-přijetí projdete různými osobnostními testy, duchovními články, cvičeními, meditacemi, ... to je v pořádku. Nevěřte ale slepě všemu. To pravé by ve vás mělo vyvolat nadšení. Možná trochu nervozitu, ale v zásadě pozitivní pocity. Měli byste cítit "páni, to je ono!". A když to necítíte... tak to možná pro vás není to pravé. A druhá věc - vytrvejte. Stává se často, že objevíme skvělou knihu, cvičení, zkusíme to jednou, přečteme jednou, a pak na to zapomeneme. Přečíst nestačí. Vše je třeba aplikovat prakticky a hlavně to hned nevzdat - pokud cítíte, že je to dobré a pomáhá, pak lenost nepouštějte do cesty.

 

Je v pořádku cítit vše, co cítíte

Ať už cítíte hroznou bolest z odloučení nebo nádherné pocity lásky, je to v pořádku, je to dobře, je to jedno... je to, jak to je. Časem pochopíte, že vaše emoce jsou cenné, ať už jsou jakékoli. Když je vám zle, přijměte to. Plačte. Klidně plačte celé hodiny. Rozum třeba řekne, že je to hloupost, brečet pro někoho, kdo na vás kašle. Nevadí. Brečte. Stýská se vám? Nevadí. Toužíte po tom druhém? Nevadí. Možná něco říká, že je to špatně. Rozum, přátelé, ... Možná byste neměli chtít někoho, kdo je zadaný nebo s vámi nemluví. Ale víte co? Ať už to je nebo není váš dvojpaprsek, ať jsou věci jakkoli, máte plné právo na své pocity. Můžete být smutní, stýskat si, brečet nebo se radovat z kdejaké hlouposti kdykoli chcete. Můžete, i když nechcete. Přijmout své pocity je součástí přijetí sebe. Cokoli cítíte, přijměte to. Nesuďte se. Neřešte, co byste měli. Prociťte to. A pak se můžete ptát. Můžete se ptát, proč cítíte zrovna tohle a co s tím můžete udělat. Ne proto, abyste to přestali cítit a byli zase "hodní". Prostě jen z lásky k sobě, ze snahy vyslechnout své emoce a jednat podle nich. Emoce totiž pomáhají. Říkají, co rozum nechce slyšet, ale co slyšet potřebujete. Říkají, kdy je vám s někým dobře a kdy není. Kdy vám něco slouží a neslouží.
Nelze dostatečně zdůraznit, jak je důležité dělat to, co vám působí radost a nedělat to, co vás ničí. Někdy vás ničí jen myšlenky. Někdy vás neničí někoho milovat - ničí vás pochybovat o tom, že on miluje vás. A jindy vás ničí žít v iluzi o lásce někoho, kdo vás nemiluje. Vaše intuice a pocity vám řeknou, kdy je to tak a kdy jinak. Ale musíte je poslouchat. A stát si za tím i před ostatními. Možná vás odsoudí, možná vás nepochopí, ale pokud se chcete posunout, musíte si věřit, své intuici a svým pocitům, a musíte si za nimi stát bez ohledu na vše. Pokud vy sebe nebudete bránit, tak kdo? Ostatní to s vámi mohou myslet dobře, ale přesto se mýlit, protože nemají vaše pocity a neví, co je dobré pro vás. Poděkujte jim za rady, ale stůjte si za tím, že vy víte, co je pro vás nejlepší - věřte sobě a lidé začnou věřit vám a respektovat váše pocity stejně, jako je respektujete vy. Možná jim dokonce budete vzorem v tom, jak mají jednat sami se sebou.

 

Nikdy se do ničeho nenuťte

Poslední bod souvisí s prvním a mým doporučením zahodit všechna pravidla. Dokonce i ta duchovní. Jsou chvíle, kdy je třeba odpustit, pustit se, vzdát věci a dát je do rukou vyšších sil a jsou chvíle, kdy to není ten nejlepší nápad. Pokud zrovna cítíte, že nedokážete odpustit, nenuťte se do toho. Pokud cítíte silný odpor, když se snažíte nechat něco nebo někoho jít, tak to nedělejte. Vaše tělo, intuice a pocity ví lépe, co je pro vás nejlepší, než jakýkoli článek nebo doporučení. Do ničeho se nenuťte. Nenuťte se přestat milovat, začít nenávidět, nenuťte se přejít křivdu nebo nic necítit. To pravé pro vás nebude vyžadovat sebezapření. Na jednu stranu je dobré pustit všechno to negativní, co cítíte k tomu druhému, nechat minulost za sebou, pustit strach z dalších zranění, ale... někdy to prostě hned nejde. Tak se do toho nenuťte. A pokud to opravdu chcete, tak se jen rozhodněte. Řekněte si: Chci odpustit. A počkejte, co se stane. Pokud to opravdu chcete, dostanete šanci. Najdete nějaký způsob, nějakou informaci, která vám s tím pomůže. Nechtějte od sebe všechno hned. Buďte na sebe hodní. Stejně to platí se vším, nejen s odpouštěním. Možná teď není ta pravá chvíle pro utěšování vnitřního dítěte, možná teď nevíte jak. Možná to přijde později. Možná máte udělat něco jiného. Ale věřte sobě. A vše bude v pořádku.

Shrnutí

Na začátku jsem psala, že nestačí věci číst, ale je třeba je také aplikovat. Pokud jste tedy článek dočetli až sem, přináším vám stručné shrnutí článku, zkrátka ty nejdůležitější myšlenky v několika bodech a doporučení, jak podle nich jednat.

Autor článku: Nerisa

Zdroj: http://tajemne.blog.cz/1701/pro-dvojpaprsky-na-ceste-k-sobe

 

Klíčem k tajemství božské lásky je vidět lásku takovou, jaká je, a ne takovou, jakou si ji vysníte, nebo vymyslíte.

Příčinou většiny neštěstí na zemi je, že muž a žena zapomněli jak se fyzicky milovat. To je ta největší tragédie. A toto zapomnění trvá už mnoho tisíc let, a pomalu se zhoršuje, takže dnes je to tragédie celého lidstva. Není možné ji vyřešit v masovém měřítku. Na to je problém příliš osobní a příliš hluboký. Musíme to udělat každý sám – a každá sama – jiná cesta není.

Základní neštěstí ženy – její věčná nespokojenost – pramení z toho, že muž přestal být schopen se jí opravdově přiblížit, dotknout se jí na fyzické úrovni. Její přemíra emocí, deprese, plačtivá frustrace, dokonce i premenstruační tenze – a okolnosti vedoucí k hysterektomii a dalším nemocem dělohy pramení v sexuálním selhání muže, v tom, že on není schopen při milování uvolnit její nejkrásnější, nejhlubší ženské energie. Tyto neobyčejně krásné božské energie jsou velmi intenzivní a vyjmečné. Pokud v ženě zůstávají nedotčeny a nevyužity, jak je tomu ve většině případů, degenerují v duševní a emoční poruchy a časem vykrystalizují do fyzických potíží. Lůno je matkou všech věcí.

Základní neštěstí muže – jeho věčný neklid – existuje, protože zapomněl, jak se milovat, a tím ztratil a opustil svoji božskou autoritu a sexuální vládu nad sebou samým. Jeho emoční a duševní úpadek se projevuje jako posedlost sexem. Všichni muži bez výjimky jsou posedlí sexem. To znamená nutkavé sexuální fantazie, chronická masturbace (i když žijí s partnerkou), sexuální potlačování vedoucí k hněvu a násilí, všeobecné symptomy honby za bohatstvím a hledání zapomnění v práci. Zaneprázdněnost a shromažďování majetku jsou kompenzací – kompenzují neschopnost být dobrým milencem a ( u obou pohlaví) jsou to zástěrky neschopnosti milovat nebo strachu z lásky.

Kvůli zanedbávání lásky a zanedbávání ženy muž trpí předčasnou ejakulací, vinou, úzkostí, sebepochybností, impotencí, odumíráním sexuální touhy, maskovaným jako nezájem. Potlačený strach ze selhání se projevuje sexuální zdrženlivostí, nebo sexuálním siláctvím a nedostatkem skutečné moudrosti. S tím vším musí žít žena a prohlubuje se tak její hluboká nespokojenost a prohlubuje se i základní neklid muže. Bez ohledu na to, jak moc žena miluje svého muže, jak moc mu chce dát svou lásku, nemůže se pro něj vzdát svých božských energií, pokud on není sám sebou, celistvý, pokud nežije v souladu s láskou. A protože jen málo mužů je samo sebou, propast nespokojenosti mezi mužem a ženou se zvětšuje. Aby se muž stal úplným, musí do svého těla vstřebat božské ženské energie, které může žena v sobě uvolnit jen skrze opravdu dobré fyzické milování. Ale k tomu muž musí být skutečně mužem. Musí být schopen ženu skutečně milovat, to znamená milovat ji nesobecky během fyzického milování. Musí být schopen přijmout a vyjádřit dostatek lásky svým tělem, aby se mohl dotknout té nejvyšší části ženy, musí milovat natolik, aby uvolnil božské energie z jejího nejhlubšího středu. Být schopen milovat tímto způsobem je jediná autorita, kterou muž nad ženou může mít – a tu ztratil.

Tato schopnost vyžaduje čistou lásku. Nezávisí na technice. Muž může rozvinout svoji sexuální techniku, ale ta nestačí k božskému milování. Vzrušující pocity jsou jistě velmi uspokojující a dávají mu určitou autoritu, ale nejsou tou láskou, po které žena touží. Může ji to uspokojit, tak jako dobré jídlo. Ale brzy bude znovu hladová a za nějaký čas zanevře na svůj apetit, nebo na sebe sama, protože bude vědět, že není milována. Muž zklamal v těchto staletích ve službě lásce, zklamal fyzicky ve službě ženě, která je zosobněním lásky. Trestem pro muže je její tyranizující emocionalita. Jednoho dne jej omráčí, šokuje a někdy také zničí.Pro muže jsou silné emoce ženy velmi těžce zvladatelné a pochopitelné. Je to ta část ženy, které nerozumí a neumí ji zvládat. Muž má z ženských emocí hrůzu. Snaží se pro celou situaci najít alibi, vykřičet se na různých úrovních, ale nakonec často ve vztahu zestárne a vzdá to, aby měl klid. A tak společně zestárnou v pocitu bezpečí a jistoty, ale jsou bez života a v kompromisu. Žena musí být milována. Budoucnost lidstva závisí na tom, aby byla žena milována, protože pouze když je žena skutečně milována, pak může muž být skutečně sám sebou a získat ztracenou autoritu. Jedině tehdy zavládne na zemi klid a mír. Ale ženu, jaká je teď, nemůže muž, jaký je teď, milovat dlouho. Spolu jsou uvězněni v bludném kruhu, a pokud zůstanou ponecháni svým vlastním představám o lásce, není pro ně cesty ven.

Žena se naučila, jak se milovat, skrze muže, který neví, jak se milovat. To je důvod, proč milování nestojí za nic. Od počátku věků byla žena manipulována a učena, že nejvyšším vyjádřením její lásky je sexuálně uspokojit muže. Opak je pravdou. Nejvyšším vyjádřením lásky je, když muž poskytuje ženě sexuální rozkoš. A toho je muž schopen, jen když dokáže zapomenout na svou posedlost orgasmem a dokáže být dostatečně nesobecký a přítomný v lásce, aby pomohl ženě shromáždit její božské energie a aby je od ní mohl přijmout. Ony jsou pro muže tím nejvyšším vyjádřením lásky.

Muž ženu po dlouhé věky učil, aby ho uspokojila a byla mu po vůli. Tím ji naučil, aby po něm toužila, aby promítala svoji touhu na něj, aby se snažila být pro něj atraktivní. Přivedl ji k závislosti na emočním a fyzickém hladovění po jeho sexuální pozornosti. Dokázal to tím, že zanedbával lásku k ní. Žena nedostávala potvrzení lásky – své skutečné podstaty – protože nebylo muže, který by ji opravdu dobře miloval. Spokojila se proto s pouhým pohlavním vzrušováním, o kterém jí muž tvrdil, že je to láska. Muž ji naučil, že fyzické milování nemá jiný účel, než dělání dětí nebo sobecké potěšení. Muž skrze své sobectví naučil ženu být sobeckou. Naučil ji, aby ho vzrušovala, když láska nebyla přítomná. Naučil ji sexuálně se předvádět svým oblečením, líčením, pózováním pro jejich společnou zábavu. Povzbuzoval ji, aby se nechala od něj vzrušovat (a aby on sám se mohl vzrušovat) až k orgasmu skrze manuální dráždění klitorisu, místo aby miloval krásu celého jejího těla.

Droga sexu bez lásky umrtvila ženu, a tak jako všechny závislosti v sobě nese strach – strach ze ztráty muže, ze ztráty jeho pozornosti, strach z jiných žen ve formě žárlivosti a ženské konkurence. Pokud ho neuspokojí ona, udělá to brzy jiná žena. S tím se pojí myšlenka, kterou do ní zaseli její sexuální partneři: když nevyhoví, bude opuštěna. Jako reakci na tuto mužskou hanebnost objevila žena moc svého pohlaví – kundí moc (pochází z pojmenování energie „kundalini“ ) – svoji moc provokovat, vzrušovat, škádlit a manipulovat muže aniž by mu z toho něco káplo, tím že mu odepře to, po čem touží. Ale kouzlo kundí moci brzy přestane působit, poté co mu dovolí vstoupit do jejího těla, protože ta moc je z velké části imaginární. Brzy jí bude unaven a uteče za jinou.

Nevědomá závislost ženy na proměnách mužova sexuálního zájmu určuje její volbu partnera. Buď si vybírá vzrušujícího muže, o kterém si myslí, že ho bude mít pod kontrolou, nebo příjemného a bezpečného partnera, kterého může nenápadně ovládat. Oba typy vztahu obvykle končí – buďto katastrofou, nebo nudou a nezájmem.

Mužská sexualita vstupuje do ženy během pohlavního styku, a protože je hmotná, zůstává v ní. Důsledkem je neustálý lehký stín deprese, kterou žena nemůže vysvětlit a pokládá ji za normální. Zamlžuje její vnímavost, zanechává ji ve vleku emocí a s pocitem, že není sama sebou. Tato mužská sexualita je aktivním, sobeckým pudem, který ze světa učinil místo plné násilí, místo bez lásky. Tento destruktivní stín muže, který zůstává v ženě, ovlivňuje její volbu partnera. Tak, že si zřídka kdy vybere „toho pravého“. Stín muže v ní je pochybnost. A je to ten stín, kdo si volí. Když chce mít žena právo volby, musí si zvolit a pak žít s tímto stínem, s touto pochybností o muži a o sobě.

Žena, je-li ve své přirozenosti, není závislá na muži. Ona ho miluje. V lásce není přítomná závislost ani strach ze ztráty. Žena je ze své podstaty pasivním, přitahujícím principem. Je neodolatelným živoucím magnetem. Přitahuje k sobě skrze svoji přirozenost takového muže, který je schopen milovat ji pravdivě a božsky. Není to otázka volby. K tomu, aby se žena mohla vrátit do stavu své zářící přirozenosti, stavu čisté lásky, bude potřebovat dost času. Ale protože si už dost vytrpěla díky mužské sexualitě, pomalu se učí, jak nedělat kompromisy, když nedostává dostatek lásky. A to k ní nakonec přivede muže, který dokáže odstranit stín ze své lásky.

To, co ženu odvádí od její pravé přirozenosti, je pouze mužův nedostatek lásky. Aby unikla jeho sexualitě, oddává se svému snu o lásce. Její děti jsou pro ni náhražkou jeho lásky. Na rozdíl od muže, skutečná žena může existovat bez pohlavního styku a bez masturbace. Čeká na lásku, ne na sex. Žena je nadržená, jen když se identifikuje s mužskou sexualitou, kterou on v ní povzbuzuje. Nymfomanie je mužský vynález a projekce jeho fantazií, stejně jako sex-shopy, pornografie a prostituce. Všechny jsou důsledkem mužské sexuality a nedostatku lásky všech zúčastněných. Žena se stala obětí mužovy nadvlády. Moderní žena je dnes pyšná na svůj pokrok v překonání mužské nadvlády ve světě, ale neuvědomuje si, že je pořád svázaná jeho orgasmickou sexualitou a klitorální náhražkou lásky. Její protesty se ve skutečnosti týkají lásky, ne rovnoprávnosti – ale to není slyšet v hlučné mužské aréně.

Tohle je mužský svět a je postaven na síle sexuální agrese. Mužská nadvláda začala v sexu a v sexu dál trvá v nezmenšené míře. To žena nezmění pochodováním s transparenty, nebo vyhýbáním se sexu. Po staletí už zkouší všechno, co může. Nic z toho nefungovalo a nebude fungovat. Řešením je, že se ujme vedení v lásce. To neznamená ovládat muže. Znamená to hluboko uvnitř vědět co je správné a pravdivé a držet se toho, i když to bude třeba znamenat, že ji muž opustí. Žena je láska. Všechno, co musí udělat, je uvědomit si to a odhodit své sebepochybnosti a strach.

***Z knihy: Barry Long - ”Sexual Love the Divine Way” přeložila Kateřina Kramolišová - www.zenskekruhy.cz

Zdroj - http://tantra.cz/svet/barrylong.html

Klíčem vztahu jsi vždycky ty sám

Vztah mezi dvojplameny nejde "napasovat" do žádného tradičního vzorce. Vztah mezi dvojplameny je něčím mnohem víc. Jeden z nejhezčích popisů toho, o co v takovém vztahu jde jsem našla na stránce Dr. Divy Verdun. Zde je překlad:

Vztah dvouplamenů není ani tolik o vztahu mezi dvěma osobami jako o tom, že vás tento vztah přivede do vyšší úrovně vědomí vztahu sama se sebou. Nemusíte mít se svým dvojplamenem romantický vztah. Ten vztah je tím, čím je. Nesnažíte se ani vtáhnout svůj dvojplamen do vztahu, jaký si představuje vaše ego. Prostě ho necháváte být tím, kým je a milujete ho takového, jaký je. Není tu žádné hodnocení, žádná potřeba kontroly. Pochopíte, že všechno, co prožíváte je ve skutečnosti o vás! Je to o tom, že se stáváte více tím, kým opravdu jste.

Pokud je ve hře vaše ego, pak nemůžete být ve vztahu s dvojplamenem. Nejspíš se jen snažíte idealizovat si tu osobu jako svůj dvojplamen, abyste posloužili svému egu, protože ten vztah může být neplnohodnotný a disfunkční a vy nejste ochotni si připustit plnou realitu.

Vztah s dvojplamenem vás vyvede z vašeho ega do duchovního probuzení vás samotných na úrovni bezpodmínečné lásky, která začne u vás a postupně se rozvine ke všem ostatním. Jakmile dosáhnete tohoto stadia harmonie uvnitř vás samotných, váš vztah s dvojplamenem se vyvine do vyšší úrovně, protože váš partner se probouzí na své vlastní duchovní cestě stejně jako vy.

Vztah mezi dvojplameny není možné konceptualizovat tím, co my nazýváme „běžným“ nebo „typickým“ romantickým vztahem. Tento vztah je tomuto pojetí natolik vzdálený, že vaše duše pozná bez dalších otázek, když potkáte svůj dvojplamen.  Není pochyb ani otázek, pokud jde o to, co cítí vaše duše v takovém vztahu. Když tuto osobu potkáte, zkrátka ve své duši víte, že je to ona a ona to ví též. To však neznamená, že budete mít hollywoodský románek. Znamená to pouze, že jste potkali druhou polovinu vaší duše, ale jste pořád jedinečný a plně funkční člověk.

Pokud se do vztahu vy nebo váš partner musíte nutit, pak to nemůže být vaše dvojče. Možná je to jen vaše spřízněná duše, která vešla do vašeho života, aby vás něco naučila, něco vyléčila, nebo povzbudila k růstu.

V určitém okamžiku, jakmile oba dvojplameny dosáhnou odevzdání se, je vztah pozvednut na úroveň, která je mimo oba zúčastněné. Stane se to více záležitostí komunity a zájmu o ostatní. Je to harmonizující kreativní práce, kdy dvojplameny používají sílu plamenu k rozdávání bezpodmínečné lásky ve velkém měřítku. Pamatujte si, že dvojplameny byly odděleny, ale vždycky k sobě připoutány, takže stádia, kterými si procházejí, nejsou totéž, jako udržování běžného vztahu jaký známe. Tím, že si těmito stádii procházejí, pomáhá upevnit vnitřní přesvědčení, že se jejich duše znají, ale všechna stadia jsou především k tomu, aby došlo k probuzení vlastní duše na vyšším stupni spirituality a bytí.

Fáze „uprchlíka“ není o tom, že od tebe, nebo ze vztahu někdo utíká, tak jak by se tomu na první pohled mohlo zdát. Je to o tom, že utíkáš před vlastním probuzením. Tvé ego bojuje proti všemu, aby přežilo chybné ideologie, které tě poutaly k tradicionalismu a stahovaly do negativních energií a myšlenek pohřbívajících mocnější síly žijící uvnitř tebe. Fáze uprchlíka je o TOBĚ! Ne o tvém dvojčeti. Pokud tvé dvojče utíká a ty to cítíš, posunul ses do vyššího stadia a v tomto stadiu už máš utíkání za sebou a tvé ego se vzdalo a už se dále nesnaží uvěznit druhou osobu tvými vlastními potřebami. Přijímáš růst, který je se stádiem utíkání spojený a přijímáš smrt ega, což je nezbytné k tomu, abys našel tu mocnou sílu sebepoznání na hlubší úrovni.

Bolest, kterou cítíš v této fázi utíkání, pochází z tvých dávných zranění a bolestí tím víc, čím víc se ego snaží ochránit samo sebe před zraněním a připomenout ti tvé hluboko uložené strachy z opuštění a odmítnutí. Protože si znovu prožíváš minulé bolesti, může to vést k tomu, že se stáhneš zpátky nebo přerušíš komunikaci, jak tě tvé ego ovládá, aby ochránilo samo sebe před potenciální bolestí. A proto opakuji, fáze uprchlíka není fází odsuzování tvého dvojčete, je to fáze tvého růstu.

Ono krásné požehnání vztahu mezi dvojplameny je v tom, že je to pro tebe a tvou duši tak neuvěřitelně jedinečný zážitek, že víš bez jakýchkoli pochyb, že tato osoba je součástí tvé duše. Pravdou je, že neexistuje nic, co by tato osoba mohla udělat, aby to poskvrnilo lásku, kterou k ní cítíš. NIC! Ta nejhlubší láska, kterou můžeš zažít je bezpodmínečná na všech úrovních a nemá strach z odmítnutí, opuštění, zranění nebo hanby. Není tu proto, aby někoho kontrolovala nebo nutila do čehokoliv. Všechno na vztahu dvojplamenů se zdá, že se vyvíjí podle svého, když uděláš krok zpět a dovolíš SÍLE DUCHA, aby v tobě explodovala. Ta síla je LÁSKA ve své nejčistší podobě a tato láska je láskou, která zrodí duši. Je to tato láska duší, kterou sdílíš se svým dvojplamenem, která nemůže být zlomena, souzena, zraněna nebo poškozena. JE PROSTĚ TÍM, ČÍM JE!

Jenom ty můžeš vědět, jestli je někdo tvůj dvojplamen. Není to žádný neplnohodnotný, sociopatický, strádající, střídavě horký a chladný vztah. Je to něco, co uvnitř své duše cítíš jako dokonalost, i přesto, že se to v danou chvíli dokonalé nezdá. Pravdou je, že jako celek je to v tvé duši a ve tvé mysli stále dokonalé. V takovém vztahu se neobětuješ ani nevzdáváš sebe ani ničeho, co ti patří. Místo toho rosteš k většímu poznání sebe sama a vědomí vlastní síly.

Autorka: Dr. Diva Verdun        Přeložila: Eidheann

(http://drdivaphd.wordpress.com/2012/11/03/soul-mates-vs-twin-flames-and-the-stages-of-twin-flame-relationships/

Prevzaté z: http://divine-love.quicksnake.cz/

OD KARMICKÉHO PARTNERA K PARTEROVI DUŠE…

Je třeba pochopit, že naše duše, naše energie, je bezpohlavní a bereme na sebe pouze kabát, tedy tělo, a v něm se posouváme dále po naší karmické pouti. S příchodem na tento svět pak většinou zapomínáme, s jakým úkolem jsme tady přišli. A pochopitelně se to týká i vztahů.

 Spousta lidí řekne, že má smůlu na partnery.

Otázkou je, zda je to opravdu smůla nebo jen příležitost k duchovnímu rozvoji. Co když si s těmi partnery máme pouze něco dořešit z minulosti, něčemu se naučit, něco pochopit, odpustit si a jít dále?

Takovým vztahům můžeme říkat karmické.

Přesto stále doufáme, že potkáme pravou lásku.

Pak jsme zklamáni, že to tak není. V každém životním období může být pro nás určitý partner ten pravý, ten správný pro vývoj naší duše.

Důležité je pochopit, že to, co vyzařujeme, to i přitahujeme.

Většina žen i mužů sní o dokonalém partnerovi. Přitom dokonalost neexistuje. Existuje rovnováha a ta je podstatná. Pokud nejsme v rovnováze, jakého můžeme přitáhnout do svého života partnera? Opět v nerovnováze.

Nový vztah jako náplast.

Mnoho lidí skáče ze vztahu do vztahu, ve snaze nebýt sám. Najít si další náplast na vztah předchozí, který nebyl naplňující. Většinou se stane, že to, co jsme si s předchozím partnerem nedořešili a neuzavřeli v pochopení, odpuštění a lásce, budeme opět řešit ve vztahu novém. Týká se to pochopitelně i minulosti, tedy minulých životů. 

Myslíme si, že milujeme a přitom zaměňujeme lásku za vášeň a touhu.

Chceme mít, vlastnit a většinou žijeme v iluzi dokonalého vztahu.

„Milujete-li něco, nechte to odejít, vrátí-li se to, je to vaše, pokud ne, nikdy to vaše nebylo.“ Je jen na nás, zda jsme schopni opustit staré a nepotřebné, v odpuštění, lásce a vytvořit prostor pro nové.

“Přestaň pořád řešit ty chlapy! Moc se na ně upínáš.“

Přesně tak zněla slova jedné mé kamarádky, když jsem opět před léty řešila zcela nefunkční vztah. Velice jsem se upnula na svého partnera a nedělala jsem nic jiného, než se utvrzovala v tom, zda mu na mně záleží a miluje mně.

Bojíme se samoty.

Nechceme být sami, protože nám společnost od malička vštěpuje, že musíme mít partnera, manžela a žít ve svazcích. 

Buď sama sebou. Postav sama sebe na pevné základy. Pak potkáš partnera, který je také bude mít postavené. Co vysíláš, to přitahuješ. Podívej se do svého nitra, co tam máš? Co můžeš tomu svému potenciálnímu partnerovi nyní nabídnout? 

Nauč se projevit svou ženskost a zranitelnost.

Přestaň si hrát na hrdinku a soběstačnou ženu. Pak potkáváš muže, kteří tě jen využívají.

Nauč se přijímat pomoc. Nauč se i o ni požádat a komunikuj!

Žena by se měla naučit muže žádat o pomoc a jasně mu říct, co potřebuje. A není to žádná ostuda. Slušný a hodný muž, ženu, kterou miluje, rád podpoří, splní jí její přání. Klidně bude i vysávat, ale musí mu někdo říct, že to je to, po čem jeho žena touží.

Myslíme si, že si nezasloužíme jiného, lepšího partnera.

Z toho vyplývá, že si nedůvěřujeme a považujeme se za méněcenné. Nemáme se rádi. Příčiny, proč tomu je, jsou většinou v minulosti…

Láska až za hrob.

Pokud svého partnera nezdravě milujeme, lpíme na něm a tzv. ho stavíme nad Boha a nadevše, může se stát, že v dalším životě nás týž partner může naopak nenávidět. A to proto, abychom se naučili nevytvářet extrém a jednali v rovnováze.

Trpitelský komplex.

Někdy si naplánujeme tyrany nad sebou.

A příčina?

Pocit viny a sebeobviňování.

Jen ať mě trápí, zasloužím si to.

Přestat se vinit a litovat. Odpustit si!

Odpouštěcí list a rituál

Zapalte si bílou svíčku, kterou pak nechejte dohořet a napište odpouštěcí list. Vypište se ze svých emocí a na závěr udělejte prohlášení, že se zříkáte veškeré viny a lítosti, od teď až navždy. List pak spalte a nechte ho venku větrem rozfoukat. Pak si doma zatančete, jakýsi svůj tanec radosti. Uvidíte, že vše z vás krásně opadne a budete se cítit jako znovuzrozená. Pochopitelně si ten rituál můžete udělat zcela po svém. To už je na vás, jak to cítíte.

Karmické vztahy bolí. Jsou provázány pouty minulosti a jejich odstřihávání je náročné a bolestivé. Někdo jich má za sebou méně, někdo více.

Nejsme schopni odejít.Někdy nejsme schopni ze vztahu odejít napoprvé, i to se stává. Neustále se do něho vracíme. Může to být tím, že spousta věcí zůstalo otevřených, nepochopených a nedořešených.

Už nikoho nepotkám. Jsem stará na lásku. Žádného partnera už nechci. Kdo nic neudělá, nic nemá. Většinou chce být litován.

Naslouchejte svému nitru. Stovka lidí vám může říkat a radit, co máte dělat a vy se stejně zařídíte po svém. Nechte promlouvat srdce.

Procházíte bolestným vztahovým očistcem? Odžíváte si s partnerem důležitý příběh a útěk většinou nic neřeší. Pokud se mají dát věci do rovnováhy, tak je řešení ku prospěchu věci.

Upnutí. Pokud se stále upínáte k jednomu partnerovi, třeba i v myšlenkách, a nedáte šanci nikomu jinému, nikdo jiný ani přijít nemůže.

Každý z nás má v tomto okamžiku ideálního partnera a to takového, který nám zrcadlí právě ty úkoly, které jsme doposud nevyřídili. Není to sice příjemné, je to však správné.

Slovo tvoří

Tím, co říkáte, tvoříte vlastní realitu, svůj vlastní život. Pozor na výroky: „MÁM TĚ STRAŠNĚ RÁDA“ anebo „HROZNĚ TĚ MILUJI” Vy si myslíte, že říkáte něco hezkého, ale vy tím v podstatě přivoláváte STRACH. Jak můžete tedy spojovat LÁSKU se strachem? Vyslovili jste kletbu, ve které vzýváte strach a přivoláváte ho do svého života, do svého vztahu.

Anebo v druhém případě vzýváte hrůzu a rozpolcenost. Mějte na paměti, že vámi vyřčená slova, mohou stát nejen za vašim ÚSPĚCHEM, ale i NEZDAREM. Tvoříte slovem, hřešíte slovem.  Zkuste to nedělat a budete překvapeni, jak se vám změní nejen život, ale i vztahy.

Mnohdy žijeme v iluzi. Partner se kvůli mně určitě změní. Ano, ovšem pokud je v jeho zájmu na sobě pracovat.

Domněnky

Nevolá, nepíše. Něco se mu stalo.

Nevolá, nepíše. Podvádí mně.

Vždy je všechno jinak. Je třeba nejednat ukvapeně a nevynášet předem soudy.

Láska není jen nějaká zamilovanost do někoho nebo něčeho.Rozhodně to není synonymum partnerského vztahu. Láska je hluboké přijetí sebe sama se vším, jak jsem a co dělám; s mými světlými i stinnými stránkami. Láska je hluboké přijetí všech lidí se vším, jací jsou a co dělají. Láska je hluboké přijetí reality takové, jaká je. Hluboká láska neříká: „mám ho rád i přes jeho negativní vlastnosti“. Hluboká láska říká: „mám ho rád i s jeho negativními vlastnostmi“. Tím je přijímá.

Kdo neumí ocenit sám sebe, těžko může čekat, že jej ocení druzí. Kdo nemiluje sám sebe, těžko může čekat, že jej bude milovat partner/ka. Nejdřív musí mít člověk lásku sám k sobě, pak teprve může milovat druhé a realitu. Ale pozor, mít druhého člověka rád neznamená jej vlastnit nebo ovládat.

Nebojte se vykročit do neznáma….

TŘEBA TAM NA VÁS ČEKÁ VÁŠ DUCHOVNÍ PARTNER

Duchovní vztahy již přirozeně plynou, jsou založeny na porozumění a důvěře a oba partneři již dosáhli určité úrovně.

Není v nich místo pro ego a pro touhu vlastnit a za každou cenu mít jeden druhého. Tito partneři jdou ruku v ruce duchovním rozvojem a posouvají se společně dále.

Jste jako párek ptáků. Nevadí jeden druhému při letu a nezasahují si do prostoru, ale přesto o sobě ví, i když jsou od sebe na míle daleko. 

V duchovní lásce se o ničem nepochybuje, je tady obdiv, úcta a důvěra, které společně vytvářejí obrovské dílo.

Oba již žijete přítomností. Neřešíte, co bude a co bylo. Vychutnáváte si každý společný okamžik, a pokud se vaše cesty rozejdou, nebolí to. Ba naopak. Budete oba považovat za přínosné vědomí, že na každého z nás čeká něco nového a hezkého. Přejete jeden druhému jen to nejlepší.

Pokud pochybujete o mužích a dáváte jim za vinu, jací jsou, vězte, že za vším stojí žena a jedině žena může uzdravit tento svět…

Je důležité, aby ženy vedly své syny k lásce, soucitu a důvěře a učily je projevit své city a otevřít svá srdce! Tam to všechno začíná a také končí. To žena utváří z muže, muže.

Článek je úryvek z knihy Vesmírná sinusoida – Okno do mé duše

Autor: Ester Davidová

SPŘÍZNĚNÉ DUŠE

"Duše přechází z formy do formy a cíle její pouti jsou různé.Svá těla svlékáš a skládáš jako šat. Pocházíš z věčného." (Hermes Trismegistos)

Jedna z překážek, která nám brání v tom, abychom se o duši a jejím duchovním světě dozvěděli více, je skutečnost, že naše vědomí je neobyčejně omezené. V tomto lidském těle žijeme pomoci velmi úzkého pásma smyslových vjemů.

Je ještě jeden důvod, proč si neuvědomujeme přirozenost svých duší- náš mozek, který je rozdělen na pravou a levou hemisféru. Každá z nich má odlišné funkce, ale obě jsou nezbytné pro výklad a pochopení hmotné i nehmotné skutečnosti.

V pravé hemisféře máme zakotvenu vizi svého života. Umožňuje nám ledacos si představit, snít, myslet intuitivně a mimo časem omezenou skutečnost. Tento fakt souvisí s pochopením podstaty naší duše, protože duše k nám promlouvá skrz naši pravou mysl.

Levá hemisféra- logická, rozumová část řeší veškeré detaily, aby naše vize byly naplněny.

Pokud se naše obě hemisféry doplňují, je naše myšlení v rovnováze. Řídíme-li se v životě jen suchým rozumem, pak věříme, že všechno má své hranice, tedy začátek a konec. Pokud budeme nadšenci pouze pravé poloviny, budeme se chovat lehkovážně bez pevné půdy pod nohama.

Duše je od nás vzdálena pouze jednu myšlenku. Je to zdroj našich nejhlubších pocitů. Když něco cítíme hluboko uvnitř, když něco zkrátka víme, pak jsme ve spojení se svou duší. Duše je k tělu připojena tím, čemu se říká stříbrná nit. Když přijde čas, aby duše opustila tělo, nit se od těla uvolní a duše se může vrátit zase domů.

Naše duše je zde na Zemi z určitého důvodu. Proto její magnetická část k nám bude přitahovat lidi a situace, se kterými je třeba se setkat a elektrická část bude zodpovědná za naše reakce. Co se nám protiví, s tím se budeme setkávat. Neustále k sobě přitahujeme situace, ale naše reakce ovládají naše děti citového a mentálního těla= naše pocity pod vedením "ega".

Proč jsme zapomněli kdo doopravdy jsme? Proč si nepamatujeme odkud doopravdy pocházíme?

Zapomnění bylo součástí plánu, protože kdybychom byli v neustálém kontaktu s naší duší, pak bychom nemohli poznat lidský život úplně.

Když duše vstoupí do těla, nedostane možnost poznat své osobní archivy, aby každý život mohla začít s čistým štítem. Amnézie je součástí duchovní smlouvy. Dnešní děti jsou ale jiné. Patří mezi tzv. indigové a křišťálové děti. Liší se od nás v určitých směrech, což jim ne vždy ulehčuje život. Nechtějí přijmout určitá pravidla a omezení dnešní společnosti. Není to chyba, protože jsou zde proto, aby nám pomohly vyřešit věci rychle a důrazně. Jsou to děti, které si uvědomují, kým opravdu jsou.

Kdo ale probudí nás? Odpověď zní: členové rodiny duší, s nimiž jsme v silném spojení. Pravděpodobně nebudeme věnovat svou pozornost tomu, kdo na nás nemá žádný vliv. Tito členové rodiny duší jsou s námi v kontaktu po mnoho životů. Snaží se, abychom již přestali spát a probudili se. Jsou to naše spřízněné duše.

My a naše spřízněná duše jsme spoustu inkarnací prožili společně a naše pouto je proto silnější než s některými členy rodiny duší. Toto spojení může být báječné nebo neobyčejně náročné.

Náročná spojení na nás mohou mít takový účinek jako drátěnka na připečené zbytky v hrnci, zatímco ta báječná připomínají leštění překrásně jemnou utěrkou. Obě jsou stejně důležité. Po kontaktu s drátěnkou se cítíme zranitelní, odhalení, vzdorující, bránící se, oklamaní, bezmocní, rozhořčení, provinilí, zahanbení, zrazení, ponížení nebo bezcenní, ale právě skrz tato okna vytvořená z negativních pocitů uvidíme pravé opaky těchto emocí.

Než se ujmeme inkarnace, domluvíme s těmito členy rodiny duší a dalšími dušemi v naší komunitě podmínky a zkušenosti života, které v dané inkarnaci chceme zažít , které nám oni umožní- zprostředkují svým chováním.

Důležitost spřízněných duší spočívá v tom, že nám umožňují růst, učit se a postoupit na vyšší úroveň vědomí, která leží mimo naše já a naši osobnost.

Nejsilněji spřízněné duše na nás nejvíce naléhají a nutí nás tak překročit naše dosud poznané hranice bezpečí a strachu. Od svých spřízněných duší nemůžeme odejít a stejně tak nemůžeme ignorovat situace, které nám spřízněné duše svou přítomností v našich životech vytvoří. Pokud odmítáme lekci přijmout, dostaneme ji znovu, ale v jiné formě.

Důvody, proč se setkáváme se spřízněnými dušemi mohou být následující:

- Spřízněné duše nám pomáhají se zaměřit na téma rodiny našich duší.

- Existuje mezi námi nedořešená záležitost.

- Něco jim dlužíme nebo naopak něco dluží ony nám.

- Svazují nás sliby a prokletí, a proto je nutné sliby splnit a od prokletí se

osvobodit.

- Toužíme ukončit karmický cyklus oko za oko- zub za zub.

Se svými spřízněnými dušemi jsme spojeni tzv. ladičkovým efektem. Mezi námi bude existovat vzájemná rezonance, která může být buď obzvláště nepříjemná nebo naopak připomínat lásku na první pohled. Tato rezonance pak vytvoří spojení, díky němuž se budeme se svými spřízněnými dušemi neustále objevovat v různých situacích.

Naše duše ví, čím je třeba se zabývat. Proto se za určitých okolností objevíme na určitém místě s určitými lidmi. Z těchto setkání pak vyplynou nová ponaučení a zkušenosti. Naše vzájemné vazby jsou cvičištěm pro práci s duší. Právě díky tomuto vzájemnému působení poznáváme svou ryzí povahu.

Existují některá témata, v nichž spřízněné duše hrají důležitější roli než ostatní. V tématech jako vyhnanství, chudoba, onemocnění nebo ztráta majetku se klíčový hráč nemusí vyskytovat, ale v následujících tématech se spřízněnou duší zcela jistě setkáme: rodič- dítě, odpuštění - pomsta, zrada, opuštění, moc, sexualita, svoboda-závazek, milostný trojúhelník, láska- nenávist.

Spřízněná duše je ten, s nímž jsme v silném spojení. Tito kolegové se v naší blízkosti nacházejí již celé věky a budou nás dále šťouchat do žeber do té doby, než se probudíme. Budu nás hladit proti srsti a nakonec vyleští naše srdce do plného lesku, kdy z nás láska bude přímo vyzařovat.

"Pouze ve vztahu poznáte sami sebe,ne v odcizení, a už vůbec ne v osamocení." (J. Krišnamurti)

***
Zpracováno dle: Co jsou to spřízněné duše- Sue Minns
copyright© 2009 Iva Radulayová
http://www.amiresah.cz/art by: Andrew

Vztah podle svých přání si vytvoříte, když budete následovat univerzální zákony vztahů. Vnější odráží vnitřní.
       Když se soustředíte na vyšší smysl vašeho vztahu, rozvíjíte si jeho vizi a zkoumáte svá přesvědčení, tvoříte duchovní vztah. Dalším krokem je učení se a následování univerzálních zákonů vztahů. Když jim porozumíte a následujete tyto principy můžete si vytvořit vztah, jaký chcete.

       Možná jste se snažili najít nebo si vytvořit ve svém živote dokonalou lásku. Čistá, jasná, opravdová láska existuje na úrovni duše mezi dušemi. I ten nejchápavější člověk nebude vždycky schopen milovat vás tak, jak si to představuje vaše osobnost. Některé vztahy se tomu blíží, ale vždycky se v nich najdou nějaké oblasti, v nichž se necítíte zcela milováni, pochopeni nebo oceňováni. Když tohle víte, dokážete lépe pochopit ostatní a odpustit jim, protože je vám jasné, že není možné, aby vás zcela a beze zbytku uspokojili.

       Můžete tedy přestat hledat dokonalého člověka, kterého byste mohli milovat, nebo se snažit měnit lidi, s nimiž žijete, aby vás víc uspokojovali. Místo toho se můžete podívat, jak vaše prožitky ve vztahu odrážejí něco, co se děje uvnitř vás samotných.

Poznejte esencí toho, co chcete, jakmile znáte esenci, můžete využít mnoha nejrůznějších forem.

     Jeden z univerzálních zákonů ve vztazích říká, že pro vytvoření vztahu, jaký chcete, se potřebujete soustředit více na tvoření esence, než na specifickou formu. Co je tou esencí? Je to pocit, duchovní kvalita; je to láska duše. Když chybí esence, nebude fungovat žádná forma. Když je však přítomna, funguje mnoho forem. Esencí toho, co chcete, může být například láskyplné spojení, kdy o sebe oba navzájem pečujete. Možná si myslíte, že to prožijete, když půjdete ven a strávíte s druhým člověkem nějaký čas — konkrétní forma. Jenže, když vás někdo pozve ven a stejně s vámi nevytváří láskyplné spojení, pak vám daná konkrétní forma — procházka — nepřinese to, co chcete. Ale když s vámi daný člověk vytvoří báječné spojení plné lásky, zafunguje mnoho forem, dokonce i to, že zůstanete doma.

     Lidé mají často konkrétní představy co mají druzí udělat, aby ukázali jejich lásku. Možná chcete, aby vám nějaký člověk projevoval lásku určitým způsobem, aby vám například pozorně naslouchal, byl k vám něžný nebo vás oceňoval. Po dětech možná chcete, aby vám pomohli s drobnými úkoly, věnovali vám pozornost, řídili se vašimi doporučeními a dělali to, co se vám líbí. Po přátelích byste chtěli, aby se s vámi pravidelně setkávali, odpovídali na vaše telefony a byli vám k dispozici, když s nimi chcete trávit čas. Po životním partnerovi zase můžete chtít, aby vás více finančně podporoval nebo překvapoval různými dárky, bral vás na krásná místa nebo aby vám pozorně naslouchal. Žádné vnější formy vám nepřinesou trvalou radost. Osobnost není nikdy šťastná nadlouho. Když jsou některá její přání naplněna, přijde se seznamem mnoha dalších! Když se otevřete a budete přijímat esenci toho, co chcete, namísto očekávání konkrétních forem, může k vám přijít láska od kohokoliv a ode všech. To vám přinese opravdovou radost a trvalé štěstí.

     Ptejte se sebe sama, jaké pocity, jaké kvality lásky si přejete mít v tomto vztahu. Mohou to být pocity jasu, jemnosti, spojení nebo harmonie. Spojte se se svou duší a přejte si od ní tyto pocity a kvality lásky, když roznášíte energii mezi svými srdečními centry. Nadechněte se a přeneste energii ze svého srdečního centra do svého hlavového centra, abyste procítili jas a jednotu lásky. Vydechněte a pošlete světlo ze svého hlavového centra do skrytého bodu, abyste posílili svou vůli milovat. Znovu se nadechněte a vytáhněte energii solárního plexu do svého srdečního centra, abyste se odevzdali lásce. Prociťujte všude kolem sebe Univerzální Přítomnost Lásky, která zesílí vaši schopnost projevovat lásku. Pomyslete na člověka, kterého jste si vybrali. Spojte se v rovině duše a vyzařujte kvality lásky duše, které chcete zažívat ve vašem vztahu.

     Požádejte svou duši, aby vám pomohla přijímat vhledy týkající se nových možností, jak být spolu, které by vám pomohly tyto kvality lásky prožívat. Když si budete představovat, jak se tyto kvality objevují ve vašem spojení s tímto člověkem, dříve nebo později k tomu dojde. Když si vytvoříte duchovní kvality lásky ve vašem vztahu, odpovídající formy a Struktury se přirozeně rozvinou.

     Nezůstávejte u konkrétní podoby, v jaké byste chtěli od tohoto člověka dostávat lásku a podívejte se, jestli vám ji nenabízí nějakým jiným způsobem, který jste si dříve třeba neuvědomovali. Lidé vám obvykle neodpírají to, co chcete, protože by vás chtěli zraňovat nebo zadržovat svou lásku. Dávají ji často způsobem, jakým ji sami dostávali nebo jakým ji chtějí přijímat. I když je o to přímo požádáte, nemusí být schopni projevit lásku tak, jak chcete, protože takové chování je jim cizí. Může jim to připadat nepřirozené, anebo budou mít potíže vůbec uvěřit, že to pro vás tolik znamená. Lidem se můžete přiblížit, když se vzdáte potřeby přijímat lásku určitým způsobem a najdete mezi vámi esenci lásky.

     Rozpoznávejte všechny podoby, v nichž vám lidé dávají esenci lásky, a to i ty kterých jste si doposud nevšimli nebo jste je neuznávali. Poděkujte lidem za každý dar lásky, jenž vám nabídnou. Nespoléhejte se na gesta nebo vnější projevy jako důkaz toho, že vás lidé milují. Spoléhejte raději na pocit lásky, který mezi vámi je.

 Věřte ve svou schopnost vytvořit si vztah, jaký chcete.

 Důležitým principem při vytváření vztahu je věřit, že můžete vytvořit, co chcete. Budete pro to potřebovat uvolnit jakékoliv pocity že jste obětí, včetně sebelítosti, obviňování nebo myšlenek, že nemůžete mít, co chcete proto, že vám v tom někdo brání. Máte ve svém životě někoho, koho viníte z toho, že váš život nefunguje? Máte pocit, že vás někdo zdržuje, bere vám vaši svobodu, či nějak zapříčiňuje vaše problémy? Uvědomte si svou opravdovou sílu vytvořit si život, jaký chcete. 

     Vzpomeňte si na nějaké období, kdy jste se přestali cítit jako oběť, přestali jste obviňovat ze svého neštěstí druhé a něco jste podnikli proto, abyste si vytvořili, co jste chtěli. Vzpomeňte si, jak dobrý pocit jste ze sebe měli. Řekněte si, že máte sílu vytvořit jakoukoliv realitu, jakou chcete, a že jste ochotní převzít za to zodpovědnost a udělat to.

     Pomyslete na člověka, kterého jste si vybrali. Obviňovali jste ho za to, že váš vztah nefunguje nebo dokonce, že váš život nefunguje? Cítíte se v nějaké oblasti svého života jako oběť toho druhého? Pokud ne, blahopřejte si, že jste převzali zodpovědnost za svůj život. Pokud přece jen máte ve vztahu některé z těchto potíží, stimulujte skrytý bod, abyste zažívali vůli vaší duše milovat. Spojte se s duší a vyzařujte odpouštějící, jemnou a konzistentní lásku. Přeneste energii solárního plexu do svého srdečního centra a vzdejte se všech negativních pocitů, které vůči tomuto člověku máte. Prociťujte jas lásky a vyzařujte přijímající lásku.

     Můžete si vytvořit nějaké tvrzení, které si budete opakovat a které bude vyjádřením vaší víry ve svou vnitřní sílu, jako například: „Už tě neviním ze svého neštěstí ani z ničeho, z čeho jsem tě dřív vinil/a. Přebírám teď zodpovědnost za vytváření svého vlastního štěstí. Nesnažte se změnit druhé, aby váš život lépe fungoval. Spojte se se svou duší a potvrďte si svou sílu vytvořit si život a vztahy, jaké chcete, a začněte hned teď dělat kroky.které k tomu vedou.

     Pracujte se všemi podosobnostmi, které mají pocit, že nejste schopni vytvořit si vztah podle vašich představ, a posouvejte je. Objevujte, jestli v sobě nemáte hlasy, které se bojí mít vnitřní sílu, nebo nevěří, že je možné mít podporující láskyplný vztah.

     Kdykoliv se přistihnete, že se cítíte oslabení nebo jako oběť, posilte opět svou víru, že jste tvůrci své reality, a řekněte si: „Mohu si vybrat jakoukoliv realitu. Vybírám si být tady a zažívat tuto realitu/' Bez ohledu na to, co se děje, jak se k vám druzí chovají nebo jak malou cítíte sílu změnit svůj vztah, začněte tím, že si řeknete, že máte volbu a že to, co teď prožíváte, je to, co jste si vybrali. I když si nedovedete představit, jak je to možné, budete-li si říkat výše uvedenou myšlenku, pomůže vám to uvěřit, že vy jste tvůrci svého života. Udělejte si čas a najděte v sobě rozhodnutí, která vám vytvořila situaci, v níž jste. Nepotřebujete druhé k tomu, abyste měli, co chcete. Vy a vaše duše můžete vytvořit jakýkoliv život, jaký si dokážete představit.

Soustřeďte se raději na to, co chcete, než na to, co nechcete.

     Abyste si mohli ve vztahu vytvořit, co chcete, potřebujete vědět, co to je. Většina lidí ví, co nechtějí a je pro ně těžké přemýšlet o tom, co chtějí. Přestaňte věnovat pozornost tomu, co nemáte a stěžovat si na to. Neutápějte se v minulých zraněních a nevzpomínejte na to, kdy vás daný člověk zklamal. Raději si vzpomeňte, kdy jste se cítili milovaní a naplnění. Nemyslete na věci, které se vám na daném člověku nelíbí, a raději se dívejte na to, co na něm milujete a obdivujete. Vaše myšlenky a akce vám přitahují určité chování druhých lidí. Pokud neustále přemýšlíte o tom, jak vás druzí zraňují, přijmou vaše představy a budou se k vám tak chovat a vytvoří ještě více téhož. Kdykoliv se přistihnete při negativním přemýšlení, když se cítíte smutní, rozzlobení nebo od druhého vzdálení, protože vám nedává, co chcete, změňte svůj úhel pohledu. Soustřeďte se místo toho na to, co vám ve vztahu dobře funguje. Tak budete zažívat život z pohledu vaší duše, která vidí mír, dokonalost a krásu; která ví, že vše je v pořádku a je si jistá, že vesmír pracuje pro vás.

     Pomyslete na člověka, kterého jste si vybrali. Věnujte pozornost myšlenkám, které máte o vašem vztahu. Myslíte na to, co je mezi vámi špatné, nebo na to, jak nepěkně se k vám ten druhý člověk chová? Abyste si vytvořili vztah, jaký chcete, změňte tyto myšlenky. Nechte mezi svými srdečními centry obíhat energii a vstupte do vztahu lásky duše. Prociťujte své spojení s veškerou láskou ve vesmíru. Z tohoto láskyplného vztahu pak myslete na to, co ve vašem vztahu chcete, Místo: 

       „Nepřehlížej mě "/ říkejte raději: „Oceňuji, když mi nasloucháš a věnuješ mi pozornost/' Uznejte druhé lidi, kdykoliv jednají způsobem, který se vám líbí. Můžete-li, formulujte to, co chcete, jako esenci kvality lásky, například: „Chci zažívat více radosti, harmonie, lásky, jemnosti a podobně" Vyzařujte tyto kvality k druhému člověku, až se s ním budete spojovat na úrovni duše.

Jednání druhých lidí vnímejte jako své zrcadlo, Hledejte, co vám jejich chování říká o vás samotných.

     Velmi důležitým principem vztahů mezi lidmi je také to, že nelze změnit druhého člověka; můžete transformovat jedině sebe. Nemůžete druhé lidi nutit, aby jednali určitým způsobem. Když trestáte, nebo se snažíte druhé lidi přinutit k tomu, co chcete, jejich odpor jen zesílí. Svou sílu tak ztrácíte v druhých, protože v nich hledáte zdroj uspokojení vašich potřeb, místo abyste jej viděli v sobe. Nemůžete lidi přinutit, aby se změnili, můžete ale změnit svou reakci na ně. Můžete probudit svá srdeční centra a posunout své vnímání, víru a myšlenky Můžete opustit svou potřebu, aby se lidé chovali jinak, a místo toho je milovat a přijímat takové, jací jsou. Když pracujete tímto způsobem, můžete prožít tu největší svou sílu, abyste dali svůj život do pořádku: sílu změnit sebe sama.

     Chtěli jste po někom, aby jednal určitým, vám příjemným způsobem? Spojte se se svou duší a stimulujte skrytý bod ve vašem solárním plexu. Posilujte tak svou vůli milovat. Požádejte svou duši, aby vám pomohla najít ve vašem nitru více lásky, abyste mohli přijmout a milovat daného člověka, i když se jeho chování k vám nijak nezmění. Přeneste energii solárního plexu do svého srdce a pusťte všechny touhy nebo očekávání, která vůči tomuto člověku máte. Uvolněte také veškerý boj o moc, který jste možná prožívali, když jste se tohoto člověka snažili změnit. Položte své duši otázky jako: „Mohu vnímat jednání tohoto člověka jinak? V čem? Jak jinak na něj mohu reagovat?" Nechte do své mysli vstoupit vhledy a nové pochopení. Spojte se na úrovni duše a vyzařujte transparentní, zesilující a přijímací lásku. Rozhodněte se změnit sebe sama, a také svůj pohled na tento vztah. Prociťujte, jak vámi proudí síla, světlo a vůle vaší duše a dává vám vnitřní sílu a odvahu potřebnou k tomu, abyste udělali v sobě a ve svém životě změny, které potřebujete.

     Pomyslete na to, kdy jste už bezpodmínečně přijali něčí chování a výsledkem bylo, že láska mezi vámi vzrostla. Vzpomeňte si na vnitřní mír, který jste cítili, když jste přestali bojovat a snažit se toho druhého změnit. Když změníte svou odpověď na jednání lidí, změní se i vaše vztahy Chování druhých se možná změní, i když to nečekáte jako odměnu za svou lásku k druhým a jejich přijetí. Když přestanete potřebovat, aby druzí změnili své chování, osvobodíte je od odporu, který vůči vám možná cítí, a tak bude pro ně snadnější jednat láskyplněji. Vzdejte se také potřeby vidět konkrétní výsledky Změnit můžete jenom sebe. Když změníte své vnímání a chování, přirozeně se to odrazí ve vašich vztazích. Nicméně nechtějte předpovědět, jak přesně se váš vztah nebo ten druhý člověk změní.

     I když opustíte určitý vztah, stejně musíte změnit své reakce na tento druh jednání nebo si přitáhnete takové jednání ještě v silnější podobě v novém vztahu. Potřebujete změnit své vzorce, které vám tento typ jednání přitáhly. Možná potřebujete pracovat se svou duší, abyste mohli pustit svá přesvědčení, že jste obětí, abyste si mohli sami sebe více vážit, soustředit se spíše na esenci než na formu a následovat univerzální zákony vztahů. Pak si přitáhnete někoho, kdo se k vám bude chovat už jinak.

 

Změňte své vztahy změnou sebe sama.

     Jedním z principů vztahů je to, že lidé kolem vás odrážejí vaše vlastní vnitřní dramata. Chování druhých lidí vůči vám zrcadlí něco, co děláte sami sobě. Vytvořte si vztah, jaký si přejete, tím, že se budete dívat na vše, co se ve vašem vztahu děje, jako na zrcadlení toho, co se děje uvnitř vás samotných. Možná si myslíte, že kdyby ten druhý jednal jinak, váš vztah by se zlepšil. Když se naučíte vidět jednání druhých lidí jako zrcadlení svých vnitřních procesů, můžete dění ve vašich vztazích použít k tornu, abyste se dozvěděli více o sobě samých.

     Lidé se k vám chovají tak, jak se chováte sami k sobě. Když vás například někdo odmítá, můžete prozkoumat, jak v nějakém směru odmítáte nějakou část sebe sama nebo svou duši. Možná, že odmítáte své hlubší pohnutky nebo zatlačujete své pocity. Když váš protějšek staví ve vašem vztahu mezi vámi zdi, ptejte se, kde si stavíte vy sami bariéry ve svém životě. Pokud vás někdo ignoruje, přehlíží nebo kritizuje, najděte, v čem ignorujete, přehlížíte nebo kritizujete sebe sama.

     Zamyslete se nad tím, v čem byste chtěli, aby se změnilo chování druhého člověka k vám. Prolněte se se svou duší a ptejte se: „V čem odráží chování tohoto člověka ke mně mé vlastní chování k sobě samému? Jak zrcadlí přístup nebo chování toho druhého, které chci změnit, to, co potřebuji změnit v sobě samém?" Poděkujte druhému člověku, že vám poskytl příležitost dozvědět se více o sobě samém v této situaci. Spojte se se svou duší a prociťujte její vůli milovat, když aktivuje skrytý bod. Pozvedněte energii solárního plexu do svého srdečního centra a nechte odejít veškeré obviňování a zlobu. Spojte se s duší a vyzařujte jemnou, odpouštějící lásku. Rozhodněte se změnit svůj vzorec, který tento člověk zrcadlí. Když to uděláte, nebudete jeho zrcadlení už potřebovat a tím ho osvobodíte, aby mohl jednat nově. Pokud se tento člověk nezmění, rozhodnete se pravděpodobně trávit čas s lidmi, kteří budou zrcadlit vaše nové chování k sobě samým.

Uvědomujte si, jaká rozhodnutí v každé chvíli ve vašem vztahu děláte.

     V každém okamžiku děláte rozhodnutí, která určují, jestli projevíte lásku duše, či nikoliv, a která vám vytvářejí vztah, jaký chcete. I ta sebenepatrnější volba může věci změnit. Milování druhých začíná tím, že si budete více uvědomovat, jak se v každé chvíli rozhodujete, co děláte a co si volíte. Krásné vztahy nevznikají na základe nějaké velké události. Vznikají na základě mnoha drobných každodenních rozhodnutí být laskaví, milovat a odpouštět. Vytvořte harmonii tam, kde byla disharmonie. Používejte svá slova k tomu, abyste léčili a posilovali druhé. Můžete mít vztahy, které přinášejí radost do vašeho srdce a úsměv na vaši tvář. Můžete zažívat pohledy druhých plné lásky. Můžete si vytvořit vztahy, jaké chcete!

http://www.skola-esoteriky.cz/

 

Ivana „Geri“ Kutnarová: Dvojplameny a naprosté opuštění iluzí

Po setkání dvojplamenů a rozpoznání na úrovni duše, kdy zpravidla zažívají velmi intenzivní sblížení, dochází postupně k návratu do původních životních a partnerských vzorců, převzatých z dřívějších vztahů či okolí, rodiny nebo společnosti. To však přináší rozpory, jež i přes oboustrannou snahu nakonec vedou k nevyhnutelné odluce.

Vztah na těchto starých principech nemůže úspěšně pracovat. Vnitřní pouto oba přitahuje k sobě, avšak neshoda v praktických stránkách života jim nedovolí trvale spočívat vedle sebe v harmonii. 

Odloučení spouští zásadní proces přeměny, kdy jsou partneři ponoukáni k tomu, aby sami sebe uvedli do stavu, ve kterém se nacházeli v okamžiku prvotního rozdělení, při oddělení jejich fyzických schránek. V té chvíli jejich vnitřní uspořádání, vnímání i myšlení, bylo stejné, obsahovalo celou škálu možností jednoho sourodého celku obsahujícího vše. Putování v oddělených fyzických schránkách později přineslo změnu, jejich odlišení a nesoulad. Nyní nastává doba, kdy se vrací zpět, aby se kruh uzavřel. Dokončení přeměny tedy vyžaduje opětovné zahrnutí a ztotožnění se s veškerou možnou škálou všeobsahujícího celku. To znamená, že každý pochopí, osvojí si a připustí jakoukoli variantu života, jako jednu z možností, a to bez odsuzování, povyšování či zavrhování kterékoli.

Rozpory vedoucí k rozpadu vztahu po shledání a rozpoznání na úrovni duše, naznačují, na čem je potřeba u obou ještě pracovat, co pochopit, osvojit si a přijmout. Současně se také přetvářejí životní vzorce, odstraňují i vlastní životní překážky a omezení, dořešují se osobní záležitosti kořenící v minulosti, které nemusejí mít přímou souvislost s dvojplamenem. Pokud je vše osobní již zpracováno a dořešeno, nezbývá než odstranit rozpory, nesoulad v partnerství, které prozatím nedovolí plné a trvalé spočinutí obou vedle sebe v jejich společném praktickém konání. Jednou z posledních nesrovnalostí může být nevyrovnanost intuitivního a realistického pohledu, tedy toho, co člověk uvnitř sebe vnímá a toho, jak je schopen vyhodnocovat hmotnou skutečnost.

Odluku mezi dvojplameny zpravidla způsobuje i odlišné vnímání vztahu a života všeobecně, kdy ženský dvojplamen koná více pod vlivem svých citů – intuice. Stejně tak, na podkladu vnitřního pouta, nahlíží i na samotný vztah. Jeho převažující intuitivní složka jasně vnímá, že patří ke svému muži, a nabádá ke sblížení a spojení. Mužský dvojplamen se chová v souladu se svým rozumovým posouzením a vnějším pohledem, na vztah nahlíží ryze prakticky a funkčně. Jeho převažující racionální složka vyhodnocuje vztah jako neschopný harmonického fungování a velí k jeho ukončení.

V průběhu vlastního růstu a přeměny během doby odloučení, kdy se pomalu rozvíjí i opačné zaměření, u ženského více mužské, u mužského naopak, mohou být opakovány pokusy o sblížení, opětovné navázání vztahu. Dokud ovšem nejsou vnitřní citové i vnější realistické složky u obou z partnerů rozvinuty až do extrémní krajnosti, nedojde u nich k osvojení si celého spektra možností (schopnosti prožít, pochopit a zvládnout jakoukoli situaci), není možné docílit trvalé harmonie.

Osvojování si veškeré škály se děje při plném žití a prožívání, kdy člověk přijímá do života vše, co přichází, řeší předložené situace a učí se zaujímat postoje v souladu se sebou samým. Utváření střízlivého nahlížení se odehrává prostřednictvím někdy až velmi tvrdého prožitku nebo zkušenosti v reálném hmotném světě, pochopením vnějších jevů a dění.

Intuitivní, citové vnímání se rozvíjí ve vnitřním světě, ponořením se do vlastního nitra, pochopením někdy až opravdu velmi bolestných pocitů, tedy toho, co se uvnitř člověka děje.

K vyrovnání tedy dochází poznáním, prožitím a pochopením opačných extrémů. Pohlížel-li ženský dvojplamen v okamžiku, který vedl k odloučení, na dvojplamenný vztah intuitivně, musí v rámci vyrovnání polarit dospět k jeho jednoznačnému praktickému a funkčnímu posouzení, a to prostřednictvím naprostého opuštění vlastních iluzí, snů, představ a očekávání. Musí se umět dívat na vztah tak, jak se opravdu jeví ve hmotné skutečnosti – realitě. Opuštění iluzí neznamená ztrátu víry ve dvojplamenné spojení, ale pouze zanechání nereálných představ, které v dané přítomné chvíli a za aktuálního stavu věcí, není možné naplnit. V okamžiku, kdy je zcela propuštěna vize vlastních iluzí, je možné budovat realitu.

V období, kdy si žena postupně osvojuje pragmatický pohled, u mužského protějšku probíhá obdobný, ale zrcadlový proces. Žena si začíná uvědomovat nesmyslnost lpění a investování energie do vztahu, který nefunguje, ani v současné chvíli fungovat nemůže, a podle tohoto uvědomění se začíná i chovat. Současně se probouzí partnerovo intuitivní vnímání a schopnost otevřít se svým citům. Vede ho k citovému prožitku až do krajní hranice bolesti z nenaplnění a k pochopení dění v jeho nitru. To otevírá nejen nový pohled na vztah, ale i hledání a uskutečňování způsobů a možností, které by společné fungování umožnily.

Mohlo by se zdát, že postačí pouhý odmítavý postoj ženy vůči svému muži. Pokud by však toto bylo učiněno pouze na základě myšlenkového vyhodnocení situace bez vnitřního přesvědčení (logické posouzení a vnitřní cítění by bylo v rozporu), mohlo by se jednat pouze o účelovou manipulaci, která však u dvojplamenného vztahu neobstojí. K tomu, aby bylo docíleno úspěšné a trvalé změny, musí být člověk v myšlení (reálném vnějším pohledu) i cítění (vnitřním intuitivním pohledu) za jedno a konat v tomto směru naprosto automaticky. Dosahování takovéhoto stavu je postupné a vyžaduje dostatek času a životních prožitků. Mnohdy jsme již pevně přesvědčeni, že jsme dosáhli vysněné mety, či že se blížíme vytčenému cíli. Může to být však pouze naše zbožné přání, iluze, která je naprosto odlišná od reality. Říká se, že není dobré říkat hop, dokud už člověk nepřeskočil, neboť teprve ve chvíli, kdy pevně dopadne oběma nohama na zem, se záměr stává opravdovou skutečností.

Rozšíření i opačného pohledu a postoje neprobíhá pouze ve vztazích, ale i ve všech ostatních úrovních života, kde dříve vládl rozpor. Proměna probíhá tak dlouho, až je docíleno stavu, ve kterém se oba nacházeli v době prvotního rozdělení. Každý dvojplamenný pár je však jedinečný, proto se od sebe jednotlivé ucelené dvojice mohou velmi lišit svými schopnostmi i zaměřením. Každý pár má své specifické místo v celistvé mozaice nově budovaného prospívajícího společenství.

Autor kresby: Pavlína Kutnarová

Napsala dne 12.8.2017 Ivana „Geri“ Kutnarová https://dvojplameny.wordpress.com/ 

Varovné signály, že se nejedná o dvojplamene

Není všechno zlato, co se třpytí…

S rostoucím povědomím o dvojplamenech přibývá lidí, kteří věří, že právě jejich vztah je ten dvojplamenný. Ačkoliv počet dvojplamenných setkání přibývá, pořád je to jev velmi vzácný a ne všichni jsme předurčeni svůj dvojplamen potkat v tomto životě. Říkám schválně ‘předurčeni’, protože jsme si to před příchodem na tento svět naplánovali. Setkání s dvojplamenem se nikdy neděje pro nic za nic. Nejen že je naplánované, ale má i svůj důvod – svou misi.

Mnoho z těch, kdo touží po dvojplameni, ve skutečnosti touží spíše po vášnivém či romantickém vztahu, neobyčejném sexu nebo pseudo-duchovním partnerství, protože duchovno je tak nějak v módě a mít za partnera dvojplamen musí být cool, když se o tom na mnoha duchovních webech poslední dobou tolik mluví.

Pokud pochopíme skutečnou podstatu dvojplamenného vztahu a budeme podle toho žít, je jedno, zda jsme svůj dvojplamen potkali, nebo zda žijeme sami či s jiným partnerem. Čistá láska a duchovní osvícení je vždy pozitivní věc a nemůžeme nic ztratit, jen získat.

Problém ale nastává, když podstatu dvojplamenného vztahu nechápeme a místo hodnot, na kterých je dvojplamenný vztah založen se za každou cenu držíme vztahu, který je nefunkční, jen proto, že věříme, že je to náš dvojplamen. Takový omyl může být doslova osudový a místo slibovaného duchovního probouzení přijde jen kolotoč manipulace a sebedestruktivního chování.

Někteří autoři používají termín falešný dvojplamen. V zásadě ale nic takového neexistuje, ne ve smyslu, že bylo božím plánem vytvořit nějaká falešná dvojčata. Jde prostě o omyl v rámci naší svobodné vůle, kdy pod tíhou toho, co jsme kde četli a ve víru zamilovanosti odmítáme vidět pravou stránku vztahu, a roubujeme termín „dvojplamen“ na někoho, kdo je ve skutečnosti někdo úplně jiný, nejčastěji karmický vztah.

Přiznat si, že člověk naletěl své vlastní naivitě nebo intrikám partnera není vůbec snadné a chce to notnou dávku odvahy. Obzvlášť, když jste zamilovaní. Odhoďte na chvíli růžové brýle a buďte k sobě maximálně upřímní. Může vám to ušetřit mnoho starostí.

Po ovoci poznáte je…

1. Energie

Jedním z hlavních rozpoznávacích znamení je vzrůstající či klesající energie. Dvojplameny jsou jako dynamo – generují energii. Není to tak, že si vzájemně dávají svou energii, oni jeden v druhém podněcují jeho vlastní plamen a společně přímo srší energií. Stačí strávit s dvojplamenem několik minut, nebo s ním prohodit pár slov a vyzařujete radost a energii ještě několik dní. A to nemluvím o milostném spojení, tam je výsledek ještě markantnější, je to doslova omlazující kúra.

Nutno dodat, že každá zamilovanost funguje podobně prvních několik týdnů, možná měsíců. Dvojplamenná energie je taková ale pořád, i v době krize a po ní ještě roste.

Naopak pokud po období té největší zamilovanosti začnete energii ztrácet a za nějaký čas jste úplně na dně, neschopni si sebe vážit a mít své vlastní plány, aniž by vás partner “dobil” svou přízní, je to jeden velký červený vykřičník. Tím víc, pokud to trvá dlouhodobě. Zavání to vzájemnou nebo jednostrannou závislostí. Pokud nemáte sílu na nic jiného, než dokazovat mu svou lásku, a to dokazování vás ještě více vysiluje – toto není dvojplamenný vztah.

 

2. Bolest

Jedním z důvodů, proč si lidé pletou dvojplamenný vztah s karmickým, je ten, že oba vedou trním. Jak dvojplamen, tak karmický partner ve vás dříve nebo později uvolní negativní vzorce chování a poukáže na to, co nemáte vědomě zpracované. Mindráky z dětství, z předchozích vztahů, minulých životů…bolí to, spouští to kolotoč obviňování a sebelítosti.

Přesto je mezi těmito vztahy velký rozdíl. Dvojplamen vám nikdy neubližuje záměrně. A i když k němu můžete dočasně cítit vztek nebo výčitky, nikdy byste mu vědomě neublížili. Vaše duše vás vždycky včas zabrzdí, někde hluboko v sobě cítíte i přes ten vztek hlubokou lásku a úctu. Víte, že je to silnější, než váš vztek. Intuitivně vždy raději pohladíte, než bodnete. A hlavně – nakonec z toho máte dobrý pocit.Dvojplamenná bolest není nikdy samoúčelná, vede k osvobození se od starých vzorců a strachů. Časem je to zcela zřetelné.

Pokud ale dlouhodobě převažuje bolest nad radostí, a hlavně pokud z vašeho nitra (nikoliv z mysli) přímo tryská otázka, zda máte takové utrpení zapotřebí… pak ho nemáte zapotřebí – a velmi pravděpodobně se nejedná o dvojplamenný vztah a zasloužíte si něco lepšího.

3. Podpora

Další z velmi snadno viditelných znaků vztahu je způsob, jakým vás váš partner podporuje. Dvojplameny si pomáhají jen výjimečně – jen tehdy, když si ten druhý nedokáže pomoci sám a jen do té míry, aby si od okamžiku pomoci už dokázal pomoci sám – a to vše absolutně nezištně. Dvojplameny mají radost, když je ten druhý silný, soběstačný a dělá pokroky. Vítězství jednoho je radostí druhého.

Pokud vám váš partner pomáhá zejména tehdy, když jste na dně a nemáte jinou možnost než jeho pomoc přijmout, je silnější a udržuje vás v pozici slabšího, aby vám mohl pomáhat dál, a zajišťuje si tím vaši vděčnost a lásku, je to velký varovný signál! Obzvláště tehdy, když dává najevo, že ho vaše pokroky dráždí a nesnese, abyste byli silnější než on, nedej bože nezávislí na něm. A platí to samozřejmě i opačně – pokud tohle děláte jemu a vyhovuje vám, že mu pořád pomáháte a že je vám za to zavázán. Nebo se dobrovolně udržujete slabí, aby vás mohl zachraňovat jako nějaký princ. Takový vzorec vztahu je zcela nekompatibilní s dvojplamenem. Můžete si tím dočasně projít a vyměňovat si role, než se vaše energie ustálí, ale dlouhodobě nastavený vztah tímto způsobem bude jen těžko dvojplamenný.

4. Synchronicity

Synchronicity doprovázející dvojplamenný vztah jsou doslova šťastné náhody. Jako by se celý vesmír skláněl k vašim nohám, aby vám umetl cestičku k co nejlepšímu výsledku dané situace.Ne všechno je růžové, ale nelze si nevšimnout velmi neobvyklých „zásahů“ osudu, kdy se něco přihodí ve správný čas na správném místě a mnohem lépe, než byste čekali.

Naopak pokud svůj vztah udržujeme „dvojplamenný“ jen svou vírou, celý svět jako by se nám snažil otevřít oči. Bohužel to dost často nevidíme. Všímejte si proto, jaké synchronicity se kolem vás dějí. A to hlavně v souvislosti s vaším partnerem. Stávají se vám místo šťastných náhod spíše nehody? Všechno, co se týká vašeho partnera vám přináší smůlu? Špatné načasování, nedorozumění, zásahy vyšší moci, že nic nevyjde tak, jak má? Vysiluje vás to? Možná váš vztah neladí s vesmírným řádem. To ještě neznamená, že není dvojplamenný, může jít jen o dočasné zbloudění z pravé cesty. Ale rozhodně je to důvod k zamyšlení a k analýze ostatních varovných signálů. Obzvlášť pokud takové nehody provázejí váš vztah od začátku!

5. Duchovní pokrok

Dvojplameny přirozeně a bez námahy směřují k osvícení. Skrze bolest a nelehké situace – ale vede vás to samo. Nepotřebujete žádného guru, ani kouče a pokud jeho rady vyhledáte, pak většinou na začátku vztahu a brzy vám všechno začne docházet samo. Vaše vnitřní moudrost sílí, není to arogance, je to zdravá sebejistota a sebeláska. Informace se dostavují ve správnou chvíli ve správném množství.

Varovným znamením pak je – žádný, nebo minimální duchovní pokrokAť čtete, co čtete, chodíte na přednášky, meditujete, nemáte ze sebe pocit posunu, radosti, lehkosti a vlastní síly. Naopak, pořád hledáte více a více duchovna, ale realita je čím dál bolestnější a nepříjemnější. Váš vztah drží pohromadě jen jako vzdušný zámek, je vzpomínkou na dávnou Atlantidu nebo růžovým snem o budoucnosti, ale v realitě nejste schopni nic z vašich duchovních rovin vztahu realizovat. Sáhněte si do svědomí a zeptejte se sami sebe, jestli váš zájem o duchovno není jen únikem před realitou. Jestli nehledáte duchovní opium pro v realitě zcela nefunkční vztah. Pokud to drhne tady a teď, je problém tady a teď a lze vyřešit tady a teď. Myslím tím v realitě v tomto životě. Buď dvojplamennost vztahu cítíte nejen duchovně, ale i fyzicky, nebo dvojplamenný není.

Zní to absurdně, ale čím bude vaše láska opravdovější a skutečně „dvojplamenná“ tím méně „duchovna“ budete potřebovat. Váš duchovní pokrok se bude projevovat schopností žít ve hmotě, nikoliv z ní unikat.

Duchovní realita dvojplamenů splývá s jejich fyzickou realitou. Je totožná. Fyzicky žijí duchovní pravdu a duchovně prožívají fyzično. Je to jedno a totéž. A zdroj jejich duchovna je v jejich nitru, v srdci, v žádném konkrétním duchovním učení.

Váš vztah je tím, čím je, ať ho nazýváte jakkoliv: buď generuje radost a lásku, nebo bolest a závislost. Poznáte ho po ovoci…

Autor: Eidheann
Zdroj: http://divine-love.quicksnake.cz/

Článek je možné svobodně šířit pro nekomerční účely, se jménem autora a aktivním odkazem. Děkuji.

Koho si v lásce vybíráme a proč

V životě potkáváme spoustu různých, vzájemně si naprosto nepodobných lidí. Někdo nás zanechá lhostejnými, do jiného se bláznivě zamilujeme. Ve svém článku se nad tím zamýšlí autorka, která je psycholožkou s orientací na rodinu a její problémy.

Stejný obraz

Někdy je opravdu těžké říci, proč je pro nás zajímavý právě tenhle člověk, proč nás to k němu vůbec přitahuje. V našem výběru je velmi mnoho podvědomého, neuvědomělého. Každý z nás uchovává kdesi hluboko uvnitř obrazy lidí, kteří se podíleli na našem dospívání. Jsou to obrazy rodičů a jiných blízkých, kteří zanechali stopu v našem osudu.

Často se v těchto obrazech mísí realita s dětskou fantazií, avšak právě tyto obrazy jsou pro nás asociací lásky, takové, jak jsme ji chápali a jaké se nám dostávalo (nebo nedostávalo) v dětství. Pokud člověk, kterého jsme potkali, nějakým nepostižitelným způsobem do tohoto obrazu „zapadá“, jestliže v nás probouzí dřímající vzpomínku na první významné citové vztahy, nedokážeme ho lhostejně minout. Jsme očarováni, vzrušeni a velmi brzy zamilováni.

Rány z dětství

V psychologii panuje názor, že zvolený partner je vlastně „zdokonalený rodič“. To znamená, že v něčem se silně podobá našim rodičům (proto víme, jak s ním vzájemně působit) a v něčem se jim nepodobá vůbec, je zcela jiný a snad i lepší než oni.

 
Jestliže se nám v dětství ve vztazích s matkou a otcem něčeho silně nedostávalo, budeme se snažit tento výpadek (opět zcela podvědomě) nahradit ve svazku s milovanou osobou. Proto si jako životního druha nejčastěji vybíráme někoho, kdo nám podle našeho zdání pomůže vyléčit si rány z dětství, naplnit své psychologické potřeby, očekávání, naděje a sny a získat to všechno, o co jsme byli kdysi ošizeni: lásku, ochranu, uznání, obdiv a možná dokonce i nezávislost, pocit vlastní významnosti a bezchybnosti.

Velmi zajímavé je, že ve svém vyvoleném či vyvolené cítíme blízkou, nám v mnohém podobnou duši, zároveň nás ale v něčem jakoby doplňuje, „dokončuje“, protože vládne vlastnostmi a kvalitami, kterých se nám samým nedostává, nebo jsou u nás rozvinuty jen málo. My zase „dokončujeme“ toho druhého: je pevný a rozhodný a nám se naopak nedostává tvrdosti; je uvážlivý, zatímco my jsme spíše impulsivní; je zdrženlivý, zatímco v nás je spousta spontaneity; je nepružný a my se vyznačujeme flexibilitou.

Říkává se, že lidé se doplňují jako dílky ve skládačce. Kde je jeden vypouklý, má ten druhý prohlubeň.

Podobá se to divadelnímu nastudování. Se svou volbou se zastavíme u těch, kdo umějí hrát v našem představení, u koho cítíme souzvuk, kdo zná text své role, doplňující tu naši. Ovšem stejně jako v životě, ne vždy je představení zrovna lyrickou komedií se šťastným koncem. Někdy je to melodrama, jindy dokonce tragédie. Vše záleží na scénáři, který s partnerem píšeme společně.

Vzájemné objevování

Vztah dvou lidí je živým organismem, který se vyvíjí a někdy stůně. Může se uzdravit, může však také předčasně zemřít. V rozpuku vztahu, tam na počátku, kdy jsme zcela pohlceni city, nevidíme na partnerovi tu nejmenší chybičku. Zdá se nám nádherný. V podstatě se zamilováváme do někoho, koho vůbec neznáme. Když pak závoj první bouřlivé zamilovanosti opadne, stojí náhle před námi živý člověk, který se nám ani příliš nepodobá, se všemi svými slabostmi a nedostatky.
Nastávají dvě možnosti. Zklamaně se rozejít a vydat se hledat nový ideál. Nebo se naučit domluvit se, respektovat rozdíly, vzájemně akceptovat své nedokonalosti a uznat právo každého z těch dvou nebýt dokonalý. Velmi důležité přitom je nechtít svůj protějšek předělávat, nepřehlížet jeho silné stránky, o které se budeme moci v životě opřít, a které nás konec konců k němu kdysi přivedly.

Není nic cennějšího, než umět vidět ty partnerovy dobré vlastnosti, které nám samým chybějí. Na takovém základě je možno budovat svazek, v němž se lidé vzájemně podporují. A jako do kasičky společného života nesbírají křivdy a výhrady, ale schopnost poradit si s těžkostmi, milé vzpomínky a chvíle blízkosti, radosti a lásky.

Tajemstvím úspěšného, zdařilého svazku je dorozumění, komunikace – pohodové a bezpečné společné jednání a domluva (bez shazování, manipulací a napadání), oboustranné přání dohodnout se, ochota mluvit i těch nejbolavějších a sporných věcech, snaha nezamlčovat problémy a překonat negativní pocity (své i svého protějšku), umění žádat, přijímat i projevovat podporu, ale také právo odmítnout, co je pro nás nepřijatelné a respekt ke stejnému právu toho druhého.

I.Česnová 

KARMICKÉ VZTAHY MEZI PARTNERY...


"Povaha vztahu může zahrnovat mnoho rovin vědomé i podvědomé. Skryté motivace a karmické lekce se často ukrývají pod prahem vědomí, což způsobuje, že partneři tráví spoustu času a úsilí řešením a uhlazováním nesrovnalostí, jejichž kořeny nejsou vždy zřejmé.
 

Osobnost každého člověka má mnoho různých stránek, jež se mísí a splývají s vlastnostmi druhého a nakonec utvářejí podobu celkového, vztahu.

Lidé spolu vycházejí v určitých oblastech snadno, zatímco v jiných zažívají obrovské potíže.

Někdy se dají problémové oblasti postupně překonat, anebo je dokonce možné jednoduše si jich nevšímat, pokud je celkový vztah něčím vzácný a stojí za to. Astrologické aspekty symbolizují různé toky energií, které proudí mezi dvěma lidmi. Potom dle aspektů je možné najít důvod a smysl.

Víte, že člověk nepřichází na svět s prázdnou karmickou nádobou. Něco v ní je a jsou to právě ty nesprávné názory, které měl člověk v minulém životě. Během pobytu v jemnohmotném světě se zpravidla jeho názory nemění. A právě kvůli očišťování a kvůli duchovnímu růstu přicházejí lidé na náš svět. Přicházejí však s nesprávnými názory a Vyšší síly to dobře vědí. K nápravě tohoto stavu si Vyšší síly už předem naplánují situace, kde budou nesprávné názory ničit.

Standartních situací je rodinný život. Manželé se vzájemně vychovávají. Vyšší síly spojují dvojice tak, aby každý z manželů rozbíjel ty hodnoty, jimž ten druhý připisuje příliš velký význam (tedy idealizuje je).

Rozklad pozemských hodnot jednoho z manželů probíhá odmítáním jeho ideálů ze strany partnera.

Větší část lidí, idealizuje rodinné hodnoty

Manželská věrnost, starostlivost a hospodárnost, pořádek a čistota, dobrá životní úroveň, spokojený život a další stránky úspěšného manželského života jsou bližší a pochopitelnější ženské polovině lidstva. Především ženy připisují těmto hodnotám příliš velký význam. Když tedy ženy tyto hodnoty idealizují, nezbývá mužům než je ničit. Muži jsou prostě nuceni víc pít, chodit na ryby nebo na hon, navazovat mimomanželské vztahy a utrácet za ně peníze, trávit spoustu času v práci nebo s kamarády atd. To znamená, že při plnění karmického úkolu – rozbíjení manželčina hodnotového systému.

Jednají v rozporu s veřejným míněním a morálkou a jejich činy jsou pokládány za negativní. Jak už bylo řečeno, morálka a karmické úkoly nebývají totožné. Projevuje se to jako žárlivost, snaha kontrolovat chování manželky a dětí, vést rozpočet a plánovat materiální zajištění rodiny.

Tyto hodnoty podléhají destrukci, na níž se zase v rámci svých možností podílejí ženy. Hledají mimomanželské vztahy, rozhazují peníze, zanedbávají domácnost atd. Tedy manželé se vzájemně v plném rozsahu vychovávají. A protože nechápou, cítí se uraženi a často se rozvádějí.

K utvoření dvojice s protichůdnou hodnotou orientací využívají Vyšší síly metodu, jíž zbaví lidi rozumu. Takovou metodou je láska. Lásku můžeme pokládat za způsob ohlupování člověka na období, kdy musí uzavřít manželství se svým karmickým protikladem.

Vyšší síly udělaly z lásky nesmírně příjemný pocit, jemuž se lidé oddávají s velkým potěšením, a to ne jenom jednou. Proto bývají manželství z lásky obvykle manželstvími karmicky protikladných lidí. Tedy takových, kteří idealizují protikladné hodnoty.

Láska trvá půl roku, rok, dva, potom okouzlení pomine a člověk si začne na svém partnerovi všímat, že se chová úplně jinak, než je třeba. Tedy z jeho hlediska. Vzniká nespokojenost, pocit křivdy, agresivita, hádky. Spustil se mechanismu karmické výchovy. Tak je tomu ve většině rodin. Aby takové léčení moc rychle neskončilo, narodí se dítě, a ne jen jedno. Dítě je obvykle spojovací článek, který dvojicím brání, aby se rychle rozešly. Do karmické výchovy je zapojeno i dítě a destruuje hodnotu jednoho, někdy i obou rodičů.

VĚDOMÁ VOLBA PARTNERA

Když se někdo dokázal vyhnout milostnému omámení a neuzavřel manželství z lásky anebo se poté, co kouzlo pominulo, se svým karmickým partnerem rozvedl, takový člověk si na základě předešlé negativní zkušenosti často vědomě vybírá dalšího životního partnera. Strážce už mu těžko vnutí partnera s protihodnotovou orientací. Takový člověk si sám vybere partnera, který má podobné zájmy a vyhovující povahové vlastnosti. Znamená to, že výchova končí? Bohužel naprosto ne.

Vyšší síly začnou vychovávat oba. Rozsah výchovných prostředků se však v takovém případě zmenšuje. Eventuální způsoby destrukce idealizací obou manželů:

- prostřednictvím společného dítěte, jež bude ignorovat hodnoty, které vyznávají oba rodiče

- odnímáním věcí, které jsou jejich společným majetkem (chata, auto, peníze atd.)

- nemocemi, které budou vyžadovat vynaložení sil a pozornost obou manželů.

Například destrukce idealizace stupně materiálního zajištění se může stát odnětím peněz a jiných materiálních hodnot. Nejdřív to může být ztráta peněz, menší automobilové nehody, drobné krádeže atd. Když to nepomůže, zapojí se těžké dělostřelectvo. Vykradou vám byt, auto havaruje, chata shoří atd. Vaše dítě bude pohrdat materiálními statky a bude se je snažit rozdat svým přátelům, známým atd. To jsou nejjednodušší a nejrozšířenější výchovné varianty. 

KARMA

“Karma je starý způsob, jak se očistit ze svých chyb a najít novou cestu ke šťastnému a novému životu, který bude lepší než ten předešlý a takový bude i ten další a další. Jsou životy, které se nezmění, ale i takové, které se změní a které se budou stále lepšit, až bude duše očištěna a stane se andělem a bude se zajímat jen o dobro lidí a o to, aby dávala více a více Lásky k lidem.

K tomu je karma, aby očistila život duše a dala jí šanci se znovu narodit a nebýt zlá a pokroucená duše.” (konchedras)

Jak si neudělat karmický dluh

- radit se svým srdcem a ne s myšlenkami nakaženými zlem. Neměli bychom plánovat žádné úskočné plány a nechtít jen škodit,

- karma je neúprosná a má smysl v tom, že bude se trápit a zkoušet ten, kdo trápil a ubližoval a chtěl škodit.

“Neumím si představit bolest druhého, když neznám svoji, ale budu tě trápit tak dlouho, až to poznám.”

Takto by se dalo zjednodušeně říci - vše, čím já ublížím, to vše poznám, neboť karma mne postaví do téže situace, jen změnou v tom, že nyní bude stejně ublíženo mně!

Máme tři možnost:

- Buď se naučíme dávat dobro a Lásku, budeme šťastní.

- Nebo budeme zlí a sobečtí a budeme se trápit tím, co nás postihlo.

- Nebo budeme mít radost ze všeho, co přináší svět i život, z dobra i zla, ale naše duše bude stále hledat štěstí a bude se trápit o to více, že není zkažená, a bolest bude větší, protože máme radost i z dobra a nedokážeme se vzepřít zlu v nás, a to bolí nejvíc.

Pokud chceme žít šťastně, musíme se naučit žít jako andělé a ne jako člověk bez srdce, který škodí druhým. Tak se nám podaří jen udělat si negativní karmu, která se obrátí proti nám, a budeme se divit, jak to, co děláme, se děje nám. A to není vše, budeme se divit, jak se nám může něco takového přihodit, když nic špatného neděláme. A když bychom chtěli, aby se nám dařilo, a ono se nám nedaří, protože sami nepřejeme a přitom se divíme, proč máme tak málo a ostatní mají vše.

Občas se musíme pozastavit a vyčistit si karmu, abychom mohli jít dál a neposlouchali slova toho zlého."
 
(Konchedras 2.9. 2009)
http:// elizabehtin.wordpress.com

   

Ivana Valová: Co a kdo je dvojplamen

http://www.priznakytransformace.cz/index.php/dvojplameny/1120-co-a-kdo-je-dvojplamen

 

Vztahy – chrámy uzdravování

chrámy uzdravování, návštěvami v ordinaci božího doktora. Jak nám může doktor pomoci, pokud mu neukážeme svá zranění? 

Musíme odhalit místa bolavá strachem, teprve pak mohou být uzdravena. Kurz zázraků nás učí, že temnota musí být přivedena ke světlu, nikoli světlo k temnotě. Pokud nám vztah umožňuje vyhýbat se neléčeným místům, pak se v něm neléčíme, ale schováváme. To vesmír podporovat nebude.

Podle ega je dokonalý takový vztah, ve kterém si lidé ukazují svou dokonalou podobu. Ale tak tomu být nemusí, protože ne vždy jsme ve své síle upřímní. Ne vždycky se jevíme takoví, jací jsme. Když předstírám, že to mám v určité oblasti Duchovní vývoj je jako detoxikace. Špína musí vyjít na povrch, abychom se ji mohli zbavit. V okamžiku, kdy požádáme o uzdravení, začnou vyplouvat na povrch naše neléčená zranění. Ve vztahu není naše neschopnost milovat potlačována ani popírána, je vynesena na povrch do našeho vědomí. Tehdy vidíme svůj problém jasně – a když jsme připraveni, můžeme požádat Boha, aby nám ukázal jinou cestu. 

Vztahy jsou srovnané, i když opak je pravdou, pak o sobě pěstuji iluzi. Jediným důvodem k tomu může být strach – strach, že když poznáš, jaká jsem, odmítneš mě. 

Boží představa “dobrého vztahu” a představa ega jsou naprosto rozdílné. Podle ega je dobrý vztah takový, ve kterém se partner chová v podstatě tak, jak si přejeme, a nikdy nás neprovokuje, nikdy nepřekračuje hranice našeho strachu. Ale má-li nás vztah podporovat v růstu, pak by měl dělat právě to, pokoušet naši omezenou trpělivost a neschopnost bezpodmínečně milovat. Dokud nedovolíme ostatním, aby si dělali co chtějí, aniž by to narušovalo náš vnitřní klid, nejsme zajedno s Duchem svatým. Naše vztahové neurózy většinou pramení z očekávání, že se partner i celý vztah budou vyvíjet podle našich představ. Neměli bychom se snažit modelovat vztah do nějaké zdánlivě ideální podoby. Pokud se k nám někdo nechová dostatečně romanticky, nemá možná hrát roli našeho milostného partnera. To z něj ještě nedělá špatného člověka. Ne všechny vztahy musí vyústit ve věčnou romanci, pokud vlak nezastaví ve vaši stanici, prostě to není váš vlak.

Marianne Williamson

                                                   

Promluva Doreen Virtue o tom, jak se vypořádat se složitými vztahy


ahoj, já jsem Doreen Virtue a jsem moc ráda, že jste se k nám připojili v této sérii, která vám má pomoci prolomit nekonečný kruh škodlivých vztahů, dramat a stresu. Moc vám děkuji za všechny komentáře, které jste mi zanechali u první promluvy - velmi mnoho pro mě znamenají a jsem moc ráda, že vám promluvy pomáhají. V té dnešní bych chtěla pohovořit o pěti způsobech, jak se vypořádat se složitými vztahy.

Jako psychoterapeutka se tímto tématem zabývám už dlouho. Dělala jsem i zvláštní studii o tom, jaký vliv na nás mají prožitá traumata. Dotklo se to mého vlastního života a vašeho možná také. Trauma je pronikavé. Traumata jsem poznala jak z první ruky, tak i klinicky. Mám tři univerzitní tituly z oborů poradenství a psychologie a byla jsem ředitelkou ambulantních i hospitalizačních oddělení traumatizovaných pacientů, včetně jednoho určeného výhradně pro ženy. Traumata jsem studovala ještě dále a napsala přes sedmdesát knih.
Dnes je trauma definováno jako jakýkoli prožitek, který otřásl vaším pocitem bezpečí a bezpečnosti. Co je pro jednoho člověka traumatické a co otřese jeho pocitem bezpečí, může na jiného člověka zapůsobit úplně jinak, a tk může mít stejný prožitek na dvě různé osoby odlišný vliv. Ze studií však vyplývá, že dnes již životy téměř všech lidí byly zasaženy nějakým druhem traumatu a výsledkem je, že se mění jejich osobnosti, mění se jejich fyziologie a dokonce se mění i naše struktura mozku, jsme-li traumatem zasaženi. Lidé, se kterými máte těžké vztahy, jsou pravděpodobně těmi, kdo přežili nějaké trauma, ale nevyléčili se z toho hrozného strachu a stresu, kterým prošli. Tím samozřejmě nijak neomlouváme jejich chování, ale je to důležitá součást cesty k porozumění tomu, odkud to všechno vychází.

Začíná to u fyziologických reakcí, které máme při traumatických zážitcích. Už jste pravděpodobně slyšeli o reakci "bojuj nebo uteč". Jsou to zcela skutečné reakce, které projevujeme při náhlém traumatickém zážitku.

Bojuj: znamená odporovat traumatu silou, kdy se snažíte proti tomu, co vám trauma způsobuje, bojovat, odolávat tomu silou např. křiku nebo svým tělem.

Uteč: znamená doslovný útěk z děsivé situace.
Díky vědě však nyní známe ještě další dvě reakce, které zahrnují:

 

Zmrznutí: to je doslova reakce "srnky před reflektory auta", kdy člověk, který čelí traumatické situaci, zkrátka zmrzne a zastaví se. Problém je však v tom, že v něm zamrzne i všechen ten strach, který v něm traumatická situace vyvolala, a uloží se v jeho bunečné paměti, odkud buňky začne ovlivňovat - o tom si ještě povíme.

 

Čtvrtou reakcí, kterou lidé vůči traumatickým zážitkům projevují, je tzv.

Podlézání: při kterém se snažíte usmířit si někoho nebo se zavděčit někomu, kdo vás zneužívá, a i to se promítá do vaší osobnosti a fyziologie.

Ti složití lidé, s nimiž se potýkáte, mohou jistě spadat do jedné z těchto kategorií kvůli traumatům, kterými prošli a která si dosud neuvědomili nebo je ještě nevyléčili.

1. Pokud máte tu čest s lidmi, kteří na traumatický zážitek odpověděli bojem:
Jestliže toto trauma nevyléčili, pak se tito lidé stávají v budoucnu narcisty. Narcisté jsou lidé, kterým jde výhradně jen o sebe, nedokážou se spojit s potřebami či pocity jiných lidí, a zneužívají druhé lidi jako objekty, které slouží pouze k jejich uspokojení, potěšení a pohodlí. Narcisté jsou sobečtí do takové míry, která je až pro lidi v jejich okolí až bolestivá. Narcisté v sobě mají hluboko uložený strach z opuštění, takže zatímco se snaží druhé kontrolovat a manipulovat s nimi, to, co se přitom děje hluboko pod povrchem, je to, že mají obrovský strach, že je opustíte.

2. Pokud člověk, s nímž se potýkáte, zareagoval útěkem:
Jestliže člověk od traumatu utekl a nevyléčil ho, pak pravděpodobně trpí obsesivně-kompulzivní poruchou. To znamená, že mají obrovský strach z toho, že nebudou mít něco pod kontrolou, a aby se cítili bezpečně, dělají určité věci a rituály stále dokola. Známe to například od lidí, kteří si pořád dokola umývají ruce, ale může to mít nespočet různých podob, jako třeba opakované kontrolování zámku, zda je opravdu zamčený, zda jsou světla opravdu zhasnutá, zda je trouba opravdu vypnutá. Jsou to lidé, kteří musí mít určitým způsobem ustlanou postel a jak mají urovnané polštáře. Obsesivně-kompulzivní osoby mají velkou potřebu mít kontrolu nad svým okolním prostředím, aby se cítily bezpečně. A když uděláte něco, co jejich rituál z jejich pohledu naruší, jako že třeba dáte polštářek jinam než tam, kde byl, pak oni o celé to bezpečí přijdou, upadnou do paniky a krizové reakce, protože se jim tím spustí to, čemu říkáme "emoční flashback" a vrací se jim traumatický zážitek, který dříve nevyléčili.

3. Pokud se potýkáte s člověkem, který na tramatický zážitek zareagoval zmrznutím:
Jestliže toto trauma nevyléčil, pak si pravděpodobně rozvinul stav rozštěpení. Je to stav, kdy se kognitivně nebo energeticky oddělili - jejich tělo je přítomno, ale jejich mysl ne. Víte, že máte tu čest s touto osobou, vykazuje-li tzv. mělkou odezvu, kdy neprojevuje žádné emoce a může být až chladná či nezúčastněná. Zdá se, jako by jim na ničem nezáleželo a jako by nic necítili. Ale oni cítí - všichni jsme lidé a cítíme - ale v nich je to hluboko uvnitř zamčené. Když mluvíte s člověkem ve stavu rozštěpení, vypadá, že vám naslouchá, ale jeho oči jsou zamlžené. Jsou také velmi zapomnětliví a působí, jako by byli neuzemnění - protože jsou.

4. Pokud člověk na trauma reaguje podlézáním:
Jestliže člověk zareagoval na trauma podlézáním a nevyléčil ho, pak si může rozvinout spoluzávislost. Spoluzávislí jste, když se necítíte v bezpečí, jsou-li lidé kolem vás naštvaní nebo nešťastní, protože jste možná v minulosti museli předvídat situace, zda se rodiče vrátí domů nahněvaní nebo opilí, a tak jste se naučili naladit se na pocity druhých více než na své vlastní. Naučili jste se chodit opatrně po špičkách, hrát bezpečně, udržovat si ostatní zadobře a ovládat jejich pocity, tak aby se cítili šťastně nebo aby se nezlobili, abyste se vy sami mohli cítit bezpečně.
Je-li spoluzávislost neléčená, vyúsťuje pak v případy, kdy se přátelíme nebo si bereme za muže či ženy lidi, kteří vyžadují hodně pomoci, ale ve skutečnosti nic měnit nechtějí. Klasický případ spoluzávislých je, že si berou drogově závislé, alkoholiky nebo jiné závislé osoby, a mají pocit, že je jejich úkolem napravovat a měnit lidi.

Zde vám nabízím pět možností, jak se s takovýmito vztahy vypořádat, ať už jsou to vztahy osobní a nebo profesní.

1. Mějte soucit
Každý člověk, který si prošel traumatem, bojuje s nevyléčenými pocity, myšenkami a dokonce i změnou fyziologie, které v něm trauma vyvolalo.

2. Neberte si jejich chování osobně
Vězte, že se tato osoba chová úplně stejně i ke všem ostatním. Není to o tom, že vy se jim nelíbíte.

3. Dobře se o sebe starejte
Dobře se starejte sami o sebe. Nemusíte snášet žádné zneužívání! Pokud vás daná osoba zneužívá, ať už slovně - nějakými urážkami či ponižováním - a nebo nešťastně i fyzicky, nebo na vás používá citovou manipulaci skrze pocity viny nebo něco jiného, je to vztah založený na zneužívání a součástí péče o sebe samé je i vyhledání pomoci a podpory, ať už u terapeuta, podpůrné skupiny nebo azylu pro oběti zneužívání, kde se vám dostane síly a informací potřebných k vypořádání se s tímto vztahem.

4. Vězte, že není na vás je napravovat nebo měnit
I když jim můžete být natolik blízcí, že na ně můžete mít vliv, kterým byste je mohli napravovat či měn

it, nemáte žádnou magickou formuli, kterou byste je jednoduše mohli probudit a zázračně je změnit na lepší lidi. Pusťte se toho. A zaměřte se na sebe.

5. Buďte pozitivním příkladem
Místo abyste se zaměřovali na napravování či měnění všech ostatních a řízení jejich nálad, soustřeďte se na to, abyste vy sami byli šťastní. Starete se o sebe! Na tom není nic sobeckého! Je to nezbytná potřeba! A ta má pak navíc efekt vlnění. Řekněme, že si prostě dopřejete nějaký čas na meditaci nebo jógu, změníte stravu nebo si uděláte čas na své priority, na to, co milujete, na své životní poslání. Jak se budete cítit? Budete zářit! A co se stane? Lidé kolem vás, včetně těch, se kterými je to tak složité, si toho všimnou. Ze začátku možná nedají nic najevo, ale s tím, jak začnete zářit, protože se o sebe dobře staráte, se vás začnou ptát, jak to děláte, že vypadáte tak dobře. Neshodili jste? Nezměnili jste barvu vlasů? Ne, tím tajemstvím je, že se o sebe dobře staráte, a proto jste tak zářiví. A to je ten nejlepší způsob, jakým můžete druhým pomáhat. Můžete se za ně modlit, můžete jim dát knížku, ale vždy je to hlavně o tom, že NÁSLEDUJETE SVÁ SLOVA ČINY a žijete svou pravdu.

Doufám, že tyto kroky vyzkoušíte - jsou opravdu efektivní - a že pomohou nejen vašim vztahům, ale i vám samým. Příště si povíme o tom, jak se můžete něžně léčit z traumat, kterými jste si v životě prošli. Těším se na vás!

* * *
zdroj: http://www.learn.hayhouseu.com/dramadetox-video2-difficultpeople

 

překlad: Magda Techetová

Facebook Svět zázraků

Je ten muž pro mě skutečně tím pravým?

Často se dva dospělí dají dohromady a jenom donekonečna přehrávají svá dětská dramata. Poměrně běžná hra vášní je na programu tehdy, když se muž, který nikdy opravdu nedospěl, zamiluje do ženy, která si myslí, že z něj možná dokáže "udělat dospělého člověka".

Žena, která se pokouší vykonat mužovu emocionální práci za něj, se rozhodla hrát roli jeho matky. Myšlenka, že udělá ve vztahu všechnu partnerovu duševní práci, může být pro ženu velmi lákavá, dokud ovšem nezjistí, že to za prvé nejde, a za druhé, i kdyby to šlo, pokud by byla sama dospělá, rozhodně by to dělat nechtěla. Hýčkáním muže samozřejmě potlačujeme jeho mužství a posilujeme jeho dysfunkci. Neschopnost dospělého muže odpovídat za vlastní myšlenky, pocity a činy je totiž projevem neurózy a žena, která se snaží vyvážit jeho nedostatky tím, že mu bude ještě více pomáhat, se chová stejně neuroticky jako on.

Jestliže jej jeho matka neuvolnila z vazby na sebe ve chvíli, kdy měla, nevyřešíte to tím, že ho budete vodit za ručičku vy. Řešení spočívá v tom, že ho teď musí někdo pustit. Dokud se muž nerozloučí zásadním způsobem s dětstvím, nebude mít sílu na skutečné mužství ani skutečnou lásku. Nebude vědět, jak se natáhnout dostatečně daleko, aby dosáhl na lásku, a ženy kolem něj to bude zase pořád svádět k tomu, aby mu příliš vycházely vstříc. To bude pro obě strany znamenat emocionální pohromu.

Žena nemůže vyhrát tím, že bude o muže pečovat, protože muž nechce spát s vlastní matkou. Žena, která za muže příliš emocionálně dře, jej vždycky nakonec ztratí.

“Ale když to za něj neudělám – když mu nezavolám, jakmile přestane volat on, když ho nedonutím, aby mluvil o svých pocitech, a neukážu mu, co způsobuje, když mu nevysvětlím, co dělá ve vztahu špatně, protože on o tom nemá samozřejmě ani páru – pak se ten vztah rozpadne! Pak bude konec!” říkají některé ženy. A i když je to možná smutné, přesně o to jde. Když vám muž, kterého chcete, nevychází vstříc, pak možná nastal čas truchlit, ale rozhodně ne tahat ho za klopy zpátky. Nevychází vám vstříc z jednoho prostého důvodu: protože nechce. Když jej svádíte, když s ním manipulujete, když strategizujete nebo se jinak snažíte dosáhnout něčeho, co by on sám ze sebe neinicioval, pak dojde k jedné z těchto věcí: Za prvé, neuspějete, takže se nakonec budete cítit ponížená, odmítnutá, zostuzená. Také budete ještě více šetřit odvahou ve chvílích, kdy byste odvážná být měla, protože bude nutné uklidit nepořádek, který vám tento vztah nadělá ve vztazích, jež teprve přijdou. Nebo, za druhé, uspějete, ale určitě to bude Pyrrhovo vítězství. Jednoho dne mu dojde, co jste udělala, a to mezi vámi zničí nezbytnou důvěru. Pokud mu to dojde na vědomé úrovni, rozzlobí se a odejde. Pokud to, co se stalo, zaznamená pouze na nevědomé úrovni, bude také naštvaný, ale nebude vědět proč- a opustí vás citově.

Neboť v tom případě k vám nepřišel dobrovolně, jako muž, ale jen se podvoloval vaší umíněnosti. neodevzdal vám své srdce doopravdy. Nezískala jste jeho lásku; jen jste jej dočasně přechytračila. Když si to uvědomí, dá si srdce zpátky do kapsy a je dost nepravděpodobné, že by vám je ještě někdy svěřil do rukou.

Proč se žena pokouší přesvědčit muže, aby ji miloval? V podstatě proto, že je zoufalá. Chce prožít v životě velkou, vášnivou lásku, což chceme všichni, tato možnost je vtisknuta v našich duších a každý z nás bloudí po zemi a hledá ji ode dne, kdy se narodil. Na tomto přání není nic špatného. Špatné je ale podvádět, abychom dosáhli jejího naplnění. Lásku nám zadarmo poskytuje vesmír, ale dobrý vztah si musíme zasloužit. Láska sama o sobě je volně plynoucí energií, ale vztah je její pozemskou nádobou. Vztah musí být vybudován z poctivosti, spravedlnosti a soucitu, jinak se tato energie mění v destruktivní. Poškození sebe nebo druhých vesmír zaznamenává a ihned s karmickou přesností posílá zpátky odesílateli.

Psychologický imperativ pro muže, který se zajímá o nějakou ženu, je naprosto odlišný od toho, jak se má chovat žena zajímající se o nějakého muže. Pokud vás žena nezarazí, je vhodné jí připomínat, jak jste zavěsil měsíc na oblohu a jak vkusně jste na ni pověsil hvězdy. Většině žen zní v hlavě refrén z My Fair Lady: “Jestli mě miluješ, projev mi to.”

Ale zamilovaná žena se musí vyvarovat pokušení chovat se jako muž. Snaha přesvědčit muže, že jste ženou jeho snů, nefunguje. Flirtovat, to ano; ale intrikovat ne. Když žena intrikuje, ještě nepochopila, že pokud vlak nezastaví v její stanici, jednoduše to není její vlak. Zběsile mává na strojvedoucího a snaží se ho přesvědčit, aby zastavil, i když mu jeho mapa říká, že by měl jet dál. Tato žena bohužel nechápe, že se k ní snaží dostat jiný vlak, který ale nemůže vjet do stanice, protože v ní uvízl nesprávný vlak, zadržovaný její úporností.

Někdy vám muž nevychází vstříc ne proto, že vás nemiluje, ale protože neví jak. Nebo je příliš bázlivý. To může být tím pravým a smutným důvodem; ale pokud máte být jeho partnerkou, nemůžete být jeho opatrovnicí. Rozhodujícím faktorem v lásce není to, zda vás někdo miluje, ale zda si vás vybere. Druhou největší chybou – hned po chování připomínajícím mužovu matku – je chovat se jako jeho učitelka. Když v lásce vytvoříme posvátné, uctivé a ohleduplné prostředí, pak skutečně můžeme přijmout různé role, které dohromady tvoří všechny aspekty lásky. Rodič, učitel, milenec a přítel mohou být všichni součástí jedné citové mozaiky lásky. Ale pokud se všechny tyto role projeví příliš brzy, mohou způsobit zmatek a oslabit sílu lásky. Dominantní psychická komunikace dvou lidí je stanovena hned na začátku vztahu, a i když snad role otce a učitele mohla v raných fázích vztahu někoho přitahovat, později jej bude zcela jistě odpuzovat.

Koho poučujeme, vychováváme nebo komu příliš pomáháme, toho zdánlivě ovládáme. To je jeden z důvodů, proč jsou tyto role tak lákavé pro ty z nás, kteří se sami bojí skutečné intimity.Pokud ale podlehneme tomuto pokušení, je jisté, že se to jednoho dne obrátí proti vám – dopadnete jako profesor Higgins, od kterého se Eliza nakonec také nakonec odpoutala. přirozený řád věcí zaručuje, že všichni nakonec dospějeme a nalezneme svou vlastní sílu.

Naše duše jsou ve vztahu proto, aby rostly, ne aby se růstu vyhýbaly. Něco v nás všech to ví a přeje si tento růst víc než cokoli jiného. Právě proto nás nakonec nejvíc přitahují lidé, kteří s námi nebudou hrát naše hry.

Mužský princip iniciuje a ženský přijímá. Ženy i muži v sobě mají mužskou i ženskou energii, ale ve vztahu platí, že tu či onu roli hraje hlavně jeden z partnerů. Mužské a ženské se nevědomě přitahuje, ale dva ženské principy – stejně jako dva mužské – se navzájem anulují. To platí jak v homosexuálních, tak v heterosexuálních vztazích.

Pokud hraje žena ve vztahu roli iniciátora – mužskou agresivní roli – pak muži nezbývá, než na úkor vlastního mužství operovat v prostoru, který mu vymezila. Pokud podlehne jejím psychologickým požadavkům, začne hrát ženský protějšek k její mužské roli. I když je ochoten přizpůsobit se, aby jí vyhověl, žena si většinou muže, který přihopsal k jejím dveřím jako oddané štěně, příliš neváží.

Když se vám podaří ulovit muže, pak ten, koho získáte, není chlap, ale chlapec. Jen žena, která odmítá i pouhý pokus chytit jej do lasa, je ta jediná, která má skutečně šanci někdy jej získat.Není moc pravděpodobné, že by se jí pak zeptal: “Proč jsi nezatáhla, když jsem upustil svůj kus provazu? Jsem zvyklý, že mi ženy pomáhají!” Odpověď od té ženy by zněla: “Protože jsem nechtěla. Já hraji jen s dospělými muži.”

V této chvíli si některé ženy možná pomyslí: “Ano, ale můj muž neví, jak být mužem!” Přesně tak! Jen žena, která má vysoké požadavky a nezajímá ji nic jiného než ta nejdospělejší interakce mezi mužem a ženou, může inspirovat partnera k tomu, aby se naučil chovat se jako chlap. Muže nebude přitahovat – nebo alespoň ne dlouhodobě – žena, která se emocionálně snaží vykonat jeho práci za něj, protože to, po čem ve svém srdci nejvíce touží, je prožít pocit vlastního mužství. Podvědomě hledá zasvěcení do nových sfér mužské síly a žádná žena, která toleruje jeho dětinské chování, mu nemůže toto zasvěcení zprostředkovat.

To, co nakonec muže i ženy přitahuje nejvíce, je oheň zasvěcení, nevědomé kouzlo situace, která přestavuje další stádium našeho osobního růstu. Ale učit ostatní můžeme jedině tak, že se budeme v jejich přítomnosti snažit svědomitě pochopit své vlastní lekce. Nalézt a žít svou vlastní pravdu – ne říkat ostatním, jaká by měla být ta jejich – je ten největší dar, který můžeme druhým dát. Z psychologického hlediska je důležité, abychom se ve vztahu drželi na své straně sítě, dělali svou vlastní práci a soustředili se na to, jak sami reagujeme. Jestliže k nám ten druhý nenatáhne ruku, musíme se smířit s tím, že tu ve skutečnosti o žádnou hru nejde. Muž, který vás právě teď nechce, pro vás právě teď není tím vhodným mužem. Snaha přetvořit ho, aby se jím stal, vytváří ve vztahu negativní smyčku. A jak se z ní dostat? Jedině tak, že se ji rozhodnete přetnout. Uvědomte si, že vaše negativní myšlenky a emoce jsou návykovými schématy, založenými spíše na dětských dramatech než na realitě nynějšího okamžiku. Nepodceňujte moc vaší sebenenávisti a její zákeřné schopnosti stáhnout vás do temnoty, od níž se tolik chcete osvobodit. Padněte na kolena. Požádejte Boha, aby vám pomohl.

Zkušený doktor dokáže rychleji diagnostikovat chorobu, se kterou se už setkal. Pokud muž ze začátku vztahu projevuje silný zájem – ale stáhne se hned, jakmile ucítí, že dostává to, co chtěl – dává najevo, že ještě není připravený na lásku. Oznamte mu, že vy připravena jste, ne tím, že mu budete nedůstojně vysvětlovat to, čemu nerozumí, nebo že se ho budete snažit znovu vzrušit a zaujmout. Dejte vesmíru najevo, že jste připravena na dospělejší vztah, ne však tak, že se budete zlobit na někoho, kdo se jako dospělý ještě nechová. Zlobit se na muže, že se ve věcech lásky chová jako chlapec, je stejně pošetilé jako se zlobit na šestileté dítě za to, že si neumí zavázat kravatu.

Nechovala jste se snad sama dětinsky, když jste přispěchala se srdcem na dlani ještě předtím, než jste si ověřila, že se jedná o duševně a citově vyspělou situaci? Vždycky je dobré uvědomit si, že naše těla dospívají velice brzy, ale naše srdce, mysl a duše mohou pokulhávat daleko za nimi. Jeden můj přítel kdysi poznamenal: “Ženy chtějí lásku jako životní styl, ale muži ji chtějí jako dovolenou.” Rozhodně si nemyslím, že to platí pro všechny muže, ale přesto je to zajímavý výrok. Mnohokrát jsou muži obviňováni z toho, že nepodnikli výlet, na který se přitom vůbec nepřihlásili.

Muži obvykle nelžou, pokud jsme jim ovšem neukázaly, že v nás pravda probouzí hysterii. Když se muže zeptáte, co od vztahu chce, nastane překvapivá věc: většinou vám to poví. A pokud to, co řekne, znamená přibližně: “Nic moc, jen se trochu pobavit,” často si pomyslíme: ” On to tak ve skutečnosti nemyslí,” nebo “To můžu změnit”.

Kdepak. Pravděpodobně to tak myslel.

Jak úžasná je to příležitost, aby se dva lidé poučili. On začne vyrůstat ze situací, v nichž se nechoval natolik dospěle, a přijme to, co sám způsobil, a postupně se vyléčí z chronického návyku něco naznačovat a pak zbaběle vyklidit pole. Ona začne přijímat zodpovědnost za svůj zlozvyk dávat srdce mužům, kteří nikdy opravdu neřekli, že o ně stojí.

Málokdy se své lekce naučíme od lidí, kteří nás kritizují nebo obviňují. Když se například muž citově přiblížil k ženě, ale nedokázal mít respekt k hloubce jejich společného prožitku, pak mu ženina zloba nijak nepomůže pochopit, v čem se zachoval špatně. Ale velmi jasně pochopí svou lekci od ženy, která jej nepovažuje ani tak za prevíta, jako spíše řekněme za slabocha. To, že je v lásce tak nezralý, jí možná přijde trochu mrzuté, ale nakonec vlastně spíš legrační. Ouvej! Taková žena může muže něco naučit – ne proto, že by se o to snažila, ale jednoduše proto, že se sama o čemsi poučila. Každý muž podvědomě hledá další fázi zasvěcení. Žena, která toleruje, nebo dokonce trestá jeho dětinské chování, mu ji zprostředkovat nemůže.

Určité lekce se naučíme jedině tak, že něco provedeme, a když pochopíme, co jsme udělali, hluboce se zastydíme. Pak začneme objevovat zcela novou úroveň pokory a posléze i dospělosti.

Marianne Williamson – z knihy Kouzelná láska

Zdroj: http://www.silna-zena.cz   

 

 Marie Magdalena prostřednictvím Pamely Kribbe - rovnováha mezi muži a ženami


Drazí přátelé, já jsem Marie Magdaléna. Všechny vás s radostí v srdci vroucně zdravím. Jste mi známí a blízcí. Jsme spřízněné duše, neboť všichni jdeme po stejné cestě společně, jen každý svým vlastním jedinečným způsobem.


Dnes bych ráda hovořila o ženské energii, jak může v tomto čase vzkvétat, neboť pro změnu vědomí je to zásadní, kterou lidstvo jako celek potřebuje, aby se posunulo kupředu. Existuje potřeba rovnováhy mezi mužskými a ženskými energiemi, jak ve světě jako celku, tak v životě jednotlivců. Ženská energie byla dlouho potlačována, ničena a zraňována a to vedlo k  jednostranné dominanci mužské energie.


Na první pohled se může zdát, že rovnováha již byla projevena: ženy v mnoha zemích mají doslova stejná práva jako muži. V těchto částech světa se může žena projevovat svobodně jako muž, užívat si vzdělávání, kariéru, moc postavení a je schopná hromadit bohatství. Přesto na hlubší úrovni něco schází a je vyvedeno z rovnováhy. Co se ve skutečnosti děje, když ženy usilují takovým způsobem po rovnosti, je to, že si přisvojují mužskenergii dominance a kontroly a začínají ji používat pro své vlastní zájmy a ambice. To není samo o sobě špatné. Otázkou však zůstává, zda toto konání hluboce naplňuje ženskou duši. Další otázkou pak také je, zda je mužská duše shromažďováním moci a dominancí naplňována.


V tomto čase stále více lidí hledá hluboké naplnění. Chce žít z inspirace a spojení se Zemí a bližními, chce důvěřovat svému srdci, namísto reagování na strach. To jsou ideály, které se nyní dotýkají srdcí mladých lidí. Stará mužská energie kontroly a nátlaku již přežila své věky, staré směřování. Je tu nová generace, která přemýšlí a cítí jinak. V tom leží příležitost pro skutečné znovuvzkříšení ženské energie, která nezahrnuje jen obnovu sociálních a politických práv a svobody pro ženy, avšak skutečné léčení hlubokých vnitřních zranění, která byla ženské duši způsobena.


Co se ženské energii v minulosti přihodilo? Byla mnoha způsoby ponížena – jak mentálním tak fyzickým násilím. Tato historie byla zaznamenána, nemusím se tomu tedy nyní věnovat. Moje pozornost je zaměřena primárně na to, jak byla vnitřní ženská energie tímto násilím ovlivněna. Když se podíváte na kolektivní ženskou auru, jak je ilustrována v energetickém poli průměrné ženy, uvidíte zranění, díru v oblasti břicha. Tato oblast nižších energetických center – kořen, pupík a čakra solar plexus se oslabila a vyprázdnila. U mnoha žen v těchto centrech existují, a obvykle jen s polovičním vědomím, pocity zahanbení, strachu a nejistoty.


Původní ženská síla břicha je vitální a zakotvená. Ženy jsou svou podstatou spojeny se Zemí, s rytmy ročních období a moudrost v jejich srdcích je založena na přirozeném pocitu sebe-hodnoty. Bohužel, během věků se to vytratilo a bez této základny, této přirozené síly v břiše, se ženy nemohou spojit vyváženou cestou se světem kolem sebe. Snadno ze sebe dávají druhým příliš a v tomto dávání ztrácí samy sebe a nejsou si schopny ponechat svůj osobní prostor a stanovit hranice.


Když jste byly zraněny do samotného jádra prostřednictvím odmítnutí, (sexuálního) násilí a ponížení, vyskytla se změna ve vašem energetickém poli: vaše vědomí opustilo břicho, které je sídlem emocí, spojení a intimity. Pokud je příliš bolestivé být přítomné v této oblasti těla, oddělujete se od sebe a stahujete své vědomí z břicha pryč. Vaše vědomí pak vystupuje nahoru a zabydluje se ve vyšší části vaší aury. Výsledkem je, že se city otupí a může se zde usídlit deprese nebo pocity vyčerpání bez plného přístupu k vaší energii. Navíc k tomuto odehrávajícímu se traumatu z násilí a hlubokému emocionálnímu zmatku, přistupuje nyní také smutek a prázdnota ze ztráty sebe sama.


To se ve zkratce stalo ženské duši. Přestože ne všechny ženy projevují tento vzor stejnou měrou, stále se jedná o obecný trend, který se dá shrnout následovně:


Břicho, které je sídlem emocí, sexuality a intimity a je přirozeně a silně spojené se Zemí, je relativně prázdné. Cítí se tu být ohrožené, ať z bolesti, která zde setrvává formou vzpomínek, a také proto, že je děsivé střetnout se se silou, která tu leží skrytá. Výsledkem ustupující tendence je propast v energetickém poli mezi nižšími a vyššími energetickými centry, mezi oblastí srdce a oblastí břicha. Energie srdce, centrum inspirace a lásky se nemůže vyjádřit, proudit ven a přirozeně se spojit se světem a dalšími lidmi. Tento proud je blokován jak z přílišného strachu a nejistoty, tak z potřeby spojit se tak silně s druhými, že se v této osobě ztrácíte a stáváte se na něm emocionálně závislí.

Ženy, které ve svých životech nikdy nezažili násilí – mentální, fyzické, sexuální – mohou také často projevovat tyto reakční vzorce. Jelikož staré vzorce mohou být neseny z předešlých životů, v minulosti mohly být přivozeny vaší ženské energii újmy, které se pořád potřebují v této inkarnaci dostatečně uzdravit. Kromě toho jako ženy jste ovlivňovány celkovou ženskou duší, převažujícím obrazem ženy a kolektivní zkušeností minulosti. Každá žena se musí vypořádat s tím, co tu popisuji. Pro žádnou ženu není jednoduché, či přirozené vlastnit sílu svého břicha a být skutečně přítomna ze srdce ukotveným a sebevědomým způsobem.


Jelikož je nyní čas transformace vědomí, stalo se o to víc nezbytné léčit toto energetické zranění v břiše. Pokud jdete vyvíjející se spirituální cestou a vnímáte naléhavost žít ze srdce a žít vaši nejupřímnější inspiraci, objevíte, že vy, jako žena, čelíte hluboce uloženým strachům. Chcete-li vystoupit, stát se důležitější a vstoupit do konfliktů, nepřichází to snadno a znamená to čelit tváří v tvář těžkým otázkám o sebeúctě a být pravdivá vůči sobě. V jiném smyslu jste jako ženy žádány, abyste transformovaly část kolektivní bolesti všech žen. A tak v léčení vaší vlastní bolesti vytváříte nové cesty pro zvyšování kolektivního vědomí.


Spirituální vývoj je široce vnímán jako otevírání srdce, spojování se s druhými prostřednictvím lásky a propouštění ega. Nicméně pro ženy, které se potřebují vyrovnat s nedostatkem síly ve svém břiše, je právě toto místo, kde číhá množství nástrah. Když se spojíte s druhými bez toho, aniž byste zůstaly přítomny ve svém břiše, ve svém centru, spojené se svými potřebami a svojí pravdou, pak spojení s druhými může rychle vést ke ztrátě sebe sama a dokonce k vyčerpání.


Pokud jste vysoce citlivá osoba s otevřenou srdeční čakrou, která snadno vnímá nálady a emoce druhých lidí, budete těžit z tohoto pevného pocitu svých vlastních omezení, a proto potřebujete silné ego. A „silným egem“ mám na mysli potřebu jasného smyslu toho kde končíte a kde začíná druhá osoba. Tento smysl vám umožňuje být si toho vědoma, pokud dáváte příliš třeba právě proto, že chcete, aby vás měli rádi, a neodvažujete se říci „ne“. To, co zdravé ego umožňuje, je cítit jasně a přesně, co se s vámi během interakce s druhými lidmi děje. Slovo ego se překroutilo a symbolizuje vše, co je nižší a mělo by být propuštěno, avšak pro ženy je tato forma uvědomění a ustanovení hranic extrémně důležitá.


Pro muže je proces vývoje přece jen odlišný. Muži byli vychováváni s jiným druhem morálkyJako chlapci byli podporováni, aby se odlišili, aby soutěžili a vynikliPro muže, kteří se v tom necítí, kteří jsou přirozeně citliví, ohleduplní nebo tišší, to může být opravdu bolestivé. V každém případě jsou muži méně podporováni v dávání, zatímco ambice a agresivita jsou hodnoceny pozitivně. V mužích taktéž existuje energetické zranění způsobené minulými prožitky. Muži se oddělili od své vlastní ženské energie, svých pocitů a intuice, a prožívají to jako ztrátu radosti, emocí a spojení. V jejich srdci je prázdnota – natož v jejich břiše – a tato prázdnota trápí muže stejně tak, jako trápí ženy jejich prázdné místo v břiše. Obě pohlaví byla poškozena tradicemi, které žijete, a obě pohlaví byla mnoha způsoby zraněna, a tak znovu získání celistvosti vyžaduje u obou pohlaví odlišné prostředky.


Pro muže, je zdůraznění otevírání srdce obecně prospěšné. Spojit se se svými pocity, dovolit ukázat svou zranitelnost a vzít na vědomí ženskou energii v sobě, jsou základní způsoby k vašemu léčení. Pro ženy je to však do jisté míry naopak. Pro vás ženy znamená cesta k sebe-léčení být vůči sobě pravdivé, udržovat jasné hranice, uznat svou mužskou energii a rozpoznat a projevit její jedinečné dary. Energeticky to znamená, že berete energii ze svého srdce, své duše celou cestou dolů do úrovně břicha. Znamená to sestoupit hlouběji do pánevní dutiny, která symbolizuje primární sílu ženské energie.


Jeden ze způsobů, jak se můžete vy ženy vrátit ke svým kořenům, je vědomější zacházení s hněvem, který je v nich uložen. Mnoho žen potlačuje emoce vzteku nebo zklamání, protože vztek vyvolává strach nebo je oslabuje. Vztek je hrozivý, neboť vás může přivést do konfliktu s druhými, a když cítíte, že nejste schopná stoupnout si sama za sebe a vyjádřit svůj hněv, cítíte se oslabená. Pak se hněv může proměnit v depresi, pasivitu nebo cynismus.


Je však možné začít se dívat na vztek jako na cenný signál, kdy něco nebo někdo porušuje vaše hranice a vy se tak cítíte zraněné. Signál, který můžete použít k vytváření pozitivní změny ve svém životě. Tím, že přivítáte vztek, berete samy sebe vážně, což znamená, že síla obsažená ve vzteku, může být vyjádřena pozitivním způsobem. Prvním krokem není vnímat vztek jako něco špatného nebo se za něj odsuzovat. Pro ženy je to těžší než pro muže, protože jsou zvyklejší popírat samy sebe a dávat svůj prostor spíše druhým, než si nárokovat přirozené hranice.


To je důvod, proč bych chtěla oslovit vysoce citlivé ženy, které jsou na spirituální cestě: starejte se o sílu svého břicha, vlastněte ji, dopřejte si jasné hranice a odvažte se za ně postavit. Máte tendenci spojovat spiritualitu s láskou, světlem a spojením a to jsou důležité atributy. Rovnovážné spojení se světem kolem vás však závisí na vaší schopnosti rozlišit mezi tím, co je pro vás správné a co špatné. Oddělit a odpojit to, co je třeba, místo přehnaného spojování a zapojováníProto potřebujete plně ocenit samy sebe, vaše vlastní potřeby, vaše talenty a všechny vlastní emoce.


Žila jsem v dobách, kdy svobodné vyjádření žen nebylo akceptováno, natož ceněno. Cítila jsem silné spojení s poselstvím Jeshuy Ben Josepha a s esencí Kristovské energie. Byla jsem dotčena slovy, jeho charismatem a v onom životě jsem šla hlouběji a hlouběji dovnitř, abych si vzpomněla na to, kdo jsem. Také ve mě žil hněv související se silami, které mi zakazovaly být tím, kým jsem byla: nezávislou, silnou a svéhlavou. Byla jsem pravidelně vržena zpět do sebe a bojovala jsem s pocity bezmoci a hněvu. Mé břicho zadržovalo energii frustrace a pod touto vrstvou byl skrytý pocit podřízenosti a sebepochybností. Bylo mým posláním povolit svůj nedostatek sebevědomí a propustit soudy druhých lidí.


To je výzva pro všechny ženy. Když nejsou ženy plně přítomny v oblasti svého břicha, mají tendenci dávat ze svého srdce druhým příliš, vyčerpat se ve vztazích s druhými jako jsou vztahy s milovanými, s dětmi, partnery či přáteli. Ztratit se v druhé osobě je často znamením, že nejste samy sebou, že nejste ve své vlastní základně. Pokud zde převládá pocit prázdnoty či oddělení, je lákavé natáhnout se k druhému, abychom tento pocit zmírnily. Děláte to zdánlivě z lásky, ale další motiv se skrývá v tomtopotřebujete druhé, abyste se cítily přijímané a dobré. Nicméně skutečný spirituální růst znamená naučit se ptát – z jakého motivu se spojuji se světem kolem mě, s mými milovanými, mými přáteli, mými dětmi, mými rodiči?


Nyní si vyberte jeden z těchto vztahů a zaměřte pozornost na své břicho. Vnímejte z této úrovně, kolik místa zabíráte v tomto vztahu nebo jak moc přijímáte. Například si představte vašeho milovaného a zeptejte se uvnitř: „Cítím se plně přijímána v jeho přítomnosti v oblasti mého břicha?“ Dýchejte hluboko do vašeho centra, jak na něho myslíte a vnímejte odpověď. Vnímáte, že vás něco blokuje či vám brání v dýchání? Experimentujte s tím jako s řízenou meditací. To stejné mohou udělat muži se svou přítelkyní.


Klíčová otázka zní: může být vaše břicho ve vztahu uvolněné? Cítíte se přijímané a máte svobodu být samy sebouNebo cítíte, že musíte vyvíjet snahu a zaujmout nějaký postoj nepřirozeným způsobem? Možná se cítíte energeticky vyčerpané, když jste s druhou osobou. Pak vaše vědomí vystupuje směrem k hlavě a opouští vaši základnu, vaše břicho. Když se tak stane, neodsuzujte se, ale místo toho se na svůj strach být opravdové podívejte s milující upřímností a převezměte své právoplatné místo. Tím, že rozpoznáte svůj vlastní strach, ho transformujete. Neděláte to jen pro sebe. Mění se kolektivní energetické pole žen. To, co dáváte sobě, obohacuje druhé a naopak.

© Pamela Kribbe
www.jeshua.net


Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

OSMNÁCT TIPŮ K VYLÉČENÍ ÚZKOSTI Z NEZDRAVÝCH VZTAHŮ - DOREEN VIRTUE

Doreen VirtueMít vztah, který je bezpečný a v němž vládne vzájemná Mít vztah, který je bezpečný a v němž vládne vzájemná úcta, je normální lidská touha a my všichni si zasloužíme tyto vlastnosti ve svých vztazích mít. Bohužel se však až příliš často obviňujeme za vztahové problémy, spíše než abychom si přiznali, že jsou nezdravé či dysfunkční, a posoudili, zda je vůbec možné je zachránit. Zde je 18 tipů k vyléčení úzkosti způsobené nezdravými vztahy:

 


 

1. Nesoustřeďujte se na to, zda vás někdo má rád nebo nemá

Namísto toho, abyste si dělali starosti o to, zda vás někdo má nebo nemá rád a soustřeďovali se na to, jak vám buší srdce nebo zda máte motýlky v břiše, když ho nebo ji potkáte, se spíše ptejte, zda spíše necítíte vzrušení z toho, že reagujete na setkání s další dysfunkční osobou. Dívejte se, zda má tato osoba většinu, pokud vůbec nějaké, vlastností, které si ve vztahu přejete.

2. Buďte si sami nejlepšími přáteli

Jedním z důvodů, proč lidé setrvávají v nezdravých vztazích, je jejich strach být sami. Tento strach přitom máte jen proto, že jste si ještě nevybudovali nejlepší vztah sami se sebou. Pokuste se dosáhnout stavu, ve kterém si budete opravdu užívat svou vlastní společnost. A pokud to nepomůže, vězte, že být sami je zdravější a mnohem lepší než váznout v nezdravém vztahu plném nepřátelských dramat.

Přestaňte čekat, že někdo jiný vyřeší vaše problémy

Vy sami jste zodpovědní za vše, co potřebujete ve svém životě napravit, ať už jsou to vaše finanční dluhy, vaše kariéra, péče o vaše tělo atd., nikoli váš partner nebo partnerka, nejlepší přítel či přítelkyně, nebo vaši rodiče. Když převezmete zodpovědnost sami za sebe, budete mít sami ze sebe mnohem lepší pocit a vaše sebedůvěra bude velmi přitažlivá.

4. Poznejte své hranice a stůjte si za nimi

My sami druhým lidem neustále vysíláme náznaky o tom, jak si přejeme, aby se k nám chovali. Říká se jim „hranice“ a jsou tím, co určuje, co budete nebo naopak nebudete akceptovat. To, jak důležitá je pro vás upřímnost, úcta a spolehlivost, je stejně tak důležité jako potřeba osobního prostoru, času o samotě nebo množství fyzických projevů lásky, které vyžadujete. Když dostojíte svým hranicím, nedovolíte druhým, aby s vámi manipulovali, vyvolávali ve vás pocity viny nebo vás ovládali, a vaše vnitřní já vám za to poděkuje.

5. Naplňte svůj život pozitivními lidmi

Navažte přátelství s někým, kdo již vědomě zlepšuje svůj život. Pobývejte s lidmi, kteří dosahují svých snů a kteří vás vezmou na svou cestu s sebou. Bojíte se, že vás nebudou chtít mít mezi sebou? Zamyslete se nad tím znovu: úspěšní lidé milují učit druhé a pomáhat jim, jsou-li jim za to druzí vděční a váží-li si toho. Mít takovou osobu ve svém životě vám pomůže osvětlit oblasti vašeho současného vztahu, na kterých potřebujete zapracovat.

6. Udělejte si seznam oblíbených rysů osobnosti

Sepsání žádoucích rysů je nápomocné k usměrnění vašeho soustředění, když potkáte nové lidi, a také nebudete tolik ochotní upadat do starých vztahových vzorců. Kterých pět rysů byste si přáli vidět ve svých vztazích? Může to být například upřímnost, dobrý posluchač, spolehlivost, věrnost, láska ke zvířatům nebo oceňování. Když se sjednotíte svými prioritami, snáze rozlišíte, na kterých konkrétních oblastech potřebujete zapracovat ve všech svých dosavadních vztazích.

http://www.zdravi4u.cz/images/stories/duse-psycho/doreen-virtue-uzkost-delfin.jpg

7. Buďte dobrými přáteli k udržení si dobrých přátel

Průzkumy ukazují, že blízká přátelství jsou mnohem více v souladu s životním štěstím než manželství, a tak jsou tyto vztahy velmi důležité pro naše zdraví. Základní vlastnosti dobrého přítele zahrnují:

Důvěryhodnost – dodržování slibů a život v integritě.
Ochrana – bránit své přátele, když o nich slyšíte nějaké pomluvy, a pomoci jim, když to potřebují.
Důvěrnictví – nikdy nepomlouvat své přátele ani odkrývat jejich tajemství druhým.
Nesoutěžení – snaha být „lepší“ než náš přítel vnáší do vztahu nátlak.
Vzájemnost – rozhovory poskytují oběma lidem potřebný čas i pozornost. Přátelé jeden druhému naslouchají.
Dostupnost – my všichni jsme vytížení, ale dobří přátelé si jeden na druhého udělají čas.

Ta nejúspěšnější přátelství, nebo v podstatě vztahy jakéhokoli druhu, budou obsahovat všechny tyto vlastnosti. Možná se budete potřebovat pozdržet (dočasně či trvale) stranou od lidí, kteří tyto základní zásady silného přátelství nerespektují.

8. Důvěřujte svým vnitřním varovným signálům

Vaše tělo je od narození citlivé vůči energiím a záměrům jiných lidí. Všímejte si svých vlastních vnitřních varovných signálů, které vám dávají najevo, že se potýkáte s nezdravou či na dramatech závislou osobou. Některé varovné známky mohou být například:

- Cítíte se být využíváni, protože vztah je jednostranný a vy jste ti, kteří pouze dávají.
- Cítíte se provinile, jako byste druhé osobě něco dlužili.
- Jste nahněvaní na druhou osobu i na sebe samé.
- Poté, co druhá osoba odejde, se cítíte vyčerpaní a unavení.
- Přejete si se této osobě vyhýbat.

Důvěřujte v tomto své intuici. Ve zdravém vztahu byste tyto pocity neměli.

9. Napište dopis člověku, s nímž máte problém

Každý zdravý vztah čas od času narazí na tvrdou skálu. V takových okamžicích často pomáhá napsat dané osobě dopis. Vyjádřete své pocity a nedržte se zpátky. Pak tento dopis obřadně spalte. Také můžete dotyčné osobě poslat zdrženlivější skutečný dopis poté, co počkáte den či dva, abyste „vychládli“. Takto bude váš dopis vyjadřovat vaše trvalé pocity namísto reaktivních emocí. To může být počátek vzájemně prospěšného rozhovoru, který vás přivede zpět k sobě.

10. Zastavte neustálé přerušovatele

Pokud vás někdo neustále přerušuje, když mluvíte, zastavte je zavčasu pevným „Promiň, ještě jsem neskončil/a.“ Pokud se zároveň dotknete paže druhého člověka, účinek bude ještě větší. Pokud je přerušení zároveň pokusem o opravu toho, co jste řekli, můžete říci „Někdy mi připadá, že jsi spíš můj učitel než přítel. Byl/a bych radši, kdybychom během našich rozhovorů prostě sdíleli svoje pocity.“ Pokud vás jejich způsoby otravují, jistě to otravuje i mnohé další, takže jim tím prokážete laskavost.

11. Říkejte prostě „Ne“ žádostem založeným na pocitech viny

Pokud cítíte, že je s vámi manipulováno a nemáte na výběr, než se podřídit, zůstaňte pevní. Mohou plakat, vyhrožovat, že si ublíží, říkat, že je nikdo nemiluje, nebo vám připomínat časy, kdy vám pomohli. Ale když těmto vyvolávačům viny řeknete Ne bez výčitek nebo omluv, najdou si jinou oběť nebo si uvědomí, že jejich metoda není dobrá ani účinná.

12. Neustupujte tiše vzteklým lidem

Pokud někdo projevuje svůj hněv fyzicky, OKAMŽITĚ ODEJDĚTE. A pokud je to někdo, kdo prostě vyletí při nejmenším podnětu a přitom za sebe nebere zodpovědnost, pak se vzdejte fantazie, že jednoho dne najdete vítězné řešení, které je konečně učiní šťastnými a míruplnými. S největší pravděpodobností totiž budou potřebovat odbornou pomoc. Chození po špičkách, dokud se neuklidní, nikomu nepomůže.

13. Dejte nespolehlivým lidem jasné pokyny

Až si s vámi nespolehlivý člověk domluví další schůzku, vysvětlete mu, že váš čas je cenný a že pokud tam nebude do 15 minut po domluveném čase, budete muset jít. Pak to opravdu dodržte a odejděte, protože pak, když se objeví pozdě, jim obsah sdělení dojde.

14. Stůjte si za svým

Obviňující lidé vždy vyhledávají souboje. Řekněte jim jasně, že se ve svých obviněních mýlí, ale nepouštějte se s nimi do hádek ani bludných debat. Nenechte se zatáhnout do války obvinění, jinak budete bojovat donekonečna.

15. Přestaňte se snažit zachraňovat typy Oběť-Mučedník

Protože ať už jim dáte jakoukoli radu, pravděpodobně vám odvětí „To už jsem zkusil/a a nefungovalo to.“ Je lepší nevěnovat příliš mnoho času snaze poskytnout jim řešení na jejich problém. Jakmile oběti-mučedníci vycítí, že nemáte ponětí, jak jim pomoci, půjdou o dům dál a vykládat někomu jinému o tom, jaký mají problém.

16. Buďte upřímní ohledně zraňujících slov

Když někdo řekne něco, co vás zraní, je důležité jim o tom dát vědět. Můžete říci „Nemyslím si, že jsi měl chtěl/a zranit slovy, která sis zvolil/a, ale stalo se.“ Nebo, jakmile dotyčná osoba řekne něco zraňujícího, můžete okamžitě upřímně říci: „Au! To bolelo!“ Daná osoba může vysvětlit, že tím myslela něco úplně jiného, než co jste slyšeli, ale také může být v budoucnu více taktní.

17. Udržte si svou dospělou identitu během rodinných návštěv

Pokud máte pocit, že jsou vaše rodinné vztahy opakujícími se nočními můrami, je to s největší pravděpodobností proto, že bojujete s fragmenty minulosti. Hádky letí na autopilota a nikdo není skutečně přítomen nebo si vědom současného okamžiku. Pamatujte, že nejde o to změnit druhou osobu nebo ji nutit k tomu, aby se omluvila. Jde o to, abyste se vyrovnali s rodinnou dynamikou zdravými způsoby. Nemůžeme ovládat reakce druhých lidí, ale své vlastní reakce na ně.

Ujistěte se, že s sebou budete mít nějaký předmět, který vám bude připomínat současnost a pomůže vám cítit se silní a hrdí na to, čeho jste dosáhli. Může to být něco, co je spojeno s vaší profesí nebo zálibou. To vám pomůže předejít tomu, abyste upadli do svého dvanáctiletého starého já při prvních známkách hádek s rodinou.

Máte na výběr z mnoha možností, jak se vyrovnat se zraněnými pocity, včetně odstupu a prohlášení „No, to je jejich problém“; nebo soucítění s nimi, protože oni pravděpodobně konflikty nechtějí o nic víc než vy.

18. Odejděte ze vztahu, jakmile zahlédnete červenou vlajku

Dopřejte si čas na to, abyste člověka poznali, než se zavážete ke vztahu. Při první červené vlajce, jako je například neúcta k věrnosti nebo nedostatek úcty, okamžitě ze vztahu odejděte, ještě než do něj zabřednete více.

Jako soucitná duše s otevřeným srdcem toužíte dávat. Je vaší přirozeností pečovat o druhé a zajišťovat jejich zdraví a štěstí. Příležitostně však mohou druzí lidé využívat vaší laskavosti, což je důvod, proč je důležité důsledně dodržovat své hranice ve všech svých vztazích.

Může vám být nepříjemné začít tato pravidla uplatňovat, může vám to připadat jako podmiňování pomoci druhým, ale pokud to odmítnete udělat, velice rychle přijdete o všechny rezervy své energie. Všechno to směřuje k úctě. Pokud na vás druhým lidem skutečně záleží, budou vaše rozhodnutí respektovat.

Autor: Doreen Virtue
Zdroj: http://www.angeltherapy.com/blog/18-tips-healing-anxiety-toxic-relationships
Překlad: Magda Techetová

  Ženy vs. muži = vztah

Než se opět sáhodlouze rozepíšu (a není vyloučené pokračování) podotýkám, že vztahy mezi ženami i muži nejsou složité,

jak si neustále mnozí připouštějí, jsou jednodušší a princip je stejný. Principem je svoboda, důvěra a láska. A teď se dostaneme jednotlivě k oběma pohlavím.

ŽENY

Přestaňte fňukat a vyhlížet z okna svého vysněného prince v nablýskaném bouráku, s kilem gelu na hlavě, postavou rovnající se Orlando Bloomovi, Bradovi Pittovi a dalším. Zvedněte své ctěné pozadí, jděte k zrcadlu a podívejte se na sebe, kdo že to tam vlastně stojí. Je to sebevědomá žena, s cíli, vizemi, nápady, spokojená se svou postavou, vlasy, zadečkem, správně oholená na všech místech, nebo jen ubohá troska sledující romantické seriály a vtělující se do hlavních hrdinek, čtoucí časopisy Rytmus života, Chvilka pro Tebe (i když ji nemáte, protože si ji nedokážete dovolit), Žena a život a podobné nesmysly, neustále pobýhající kolem svých dvou ratolestí, chystající večeři pro svého muže (protože on není schopen si to nachystat sám) atd.
byly jste vychovávány dogmatickými názory vašich matek, žijete v zaběhnutých rodinných modelech, že žena má o svého muže pečovat, snášet mu modré z nebe, být mu pradlenou, milenkou, kuchtou, švadlenou i děvkou. pak se ale nedivte, že čím dříve to danému muži naservírujete na zlatém podnose, o to dříve o vás muž ztratí zájem a vaše sebevědomí navíc s ještě přibývajícími kily po dětech rapidně klesá. 
Vztah se nebuduje na závislosti nebo touze, nebuduje se ani na finančním zajištění (pokud nemáte miliardáře), nebuduje se ani na tom, že chlapovi podržíte, když se vrátí nametenej z hospody a jeho promile dosahuje 2.6, ale tím, že jste sama sebou, tím, že ho dokážete pochválit (i když to neudělá podle vašich představ), že jste mu oporou, když mu není nejlíp, necháváte mu chvíli pro sebe, své kamarády a nezasypáváte ho tím, co jste za celý den prožila v okamžení, kdy otevře dveře vašeho bytu.
Sebevědomí získáte pochopením, že nikdo nikdy nemůže nikoho vlastnit, poutat ho k sobě, citově vydírat přes slzy, že si ve vztahu s mužem nastavujete zrcadla, odhalujete si navzájem svá traumata i emoce, že jste tu jeden pro druhého aby jste se navzájem posouvali, že se vaše cesty neprotli náhodou, ale že je tak dáno vašimi minulými životy, že nemá cenu utíkat k milenci, protože vám to v posteli neklape, vy nemáte orgasmus, on zase erekci...
zamakejte na sobě, přijměte se také jaké jste ve skutečnosti, obnažte se sami před sebou, přestaňte fňukat, doufat a hledat..Tím si jen zvyšujete očekávání toho "PANA BOŽSKÉHO", začněte věřit sami v sebe, vnímejte to bolestné jako přínosné proto, abyste stejné chyby nedělaly opakovaně znovu a znovu... To že se Frantovi nelí

bí vaše povislá prsa neznamená, že Jarda je nebude mít za božské a přímo úchvatné. nedivte se, že budete trpět výtoky nebo záněty, pokud budete spát s muži bez lásky, ale jen k uspokojení vaší momentální potřeby nebo proto, že vás přestalo bavit si hrát sama se sebou a robertek vás v ruce brní. Přestaňte mít divný pocit ze svých pomerančových stehen, protože to co vyjadřuje skutečnou ženu, je zcela někde jinde. Jakákoliv anomálie, nesrovnalost na vašem těle je jen odrazem stavu vaší mysli, jak se vnímáte, jak k sobě přistupujete. Přestaňte si na zrcadlo malovat rtěnkou srdíčka, pálit přáníčka na partnera přijměte se ve své svobodě a nezávislosti. jedině tak vaše sebevědomí, sebedůvěra bude pozvolna narůstat a až se opět jednoho dne postavíte před své oblíbené zrcadlo, tak zjistíte, že 50x šedá popelka lehla popelem, ale namísto ní je tu krásná labuť, vědoma si své hrdosti, vyjadřující své skutečné pocity, nezahořklá a neházející všechny muže do jednoho pytle, vědoma si krásy svého těla, vědoma si krásy sama sebe.

MUŽI

i vy pánové ve vztazích k sobě i k ženám značně pokulháváte stejně tak jako ony zdegenerováni postoji a modely u svých otců, kteří v tvrdosti, hrubosti, násilí a vzteku viděli svou nadřazenou roli. Přesto jste ale ve svém nitru stejně ušlápnutými, méněcennými a nejistými jako poslední trpaslík Šmudla. Ale jen se snažíte svou tvrdou slupkou kokosového ořechu dát najevo, že vy jste pány vztahů. Své ego si lechtáte jen na ženách nebo jedincům, kteří jsou slabšími než vy sami. Používáte otřepané fráze typu: ona mě musí poslouchat, já ji dám čúze, ji srovnám na tři doby a podobné výplody vaší přebujelé fantazie. Pokud se ale objeví sebevědomější žena, než jste vy sami, prcháte s holými zadky a svěšeným bimbasem jak připosraní válečníci při prvním ostrém útoku. vaše ego ale stoupá na stupnici nejlépe u televize, v hospodách nebo ve skupinách stejně smýšlejících chudáků. Tam jste silnými, tam se stáváte skutečnými muži.
Přestaňte si honit svaly v posilovnách jen proto, že díky tomu ulovíte lepší modelku, kterou vám za chvíli ale stejně sebere ještě namakanější bores, přestaňte si plácat tuny gelu na své hlavy, protože vám to stejně na rozumu nepřidá. Skutečným mužem se stanete jen tehdy, pokud pochopíte nitro a potřeby ženy jako takové, pokud se na ni přestanete dívat jen jako na věc, která se dá snadno přefiknout. Začněte být zodpovědní především sami k sobě, nenechávejte se obskakovat, protože pak zpohodlníte, ztratíte motivaci a stejně tak jak vy smýšlíte o ženách, začnou ony smýšlet o vás. Tam kde byla vášeň, nastoupí odpor...tam kde byla komunikace nastoupí mlčenlivost. Přestaňte se zbytečně ptát co ti je, i když to víte, překvapujte své ženy nečekaně a spontánně, dávejte jim pocit lásky způsobem, který nečekají.. Přestaňte očekávat, že najdete lepší, protože to nejlepší jste už našli, ale nevidíte to. Obecně o vztazích platí to stejné k mužům jako k ženám. Vaše sebevědomí nenaroste ani 10 půllitry piv, vaše přízemnost a omezenost nevymizí, pokud si neustále budete něco dokazovat. nenabydete moudrosti jen tím, že čtete hory knih, nebo sledujete Youtube...
Své sebevědomí získáte tím, že budete naprosto nenucení, nebudete mít potřebu za každou cenu upoutat ženu, nebudete hořekovat na obědem, že vaše maminka by to uvařila líp. Motivujte ženu, protože tím motivujete i sebe. 
Být skutečným mužem znamená být nablízku, i když tam zrovna nejste, být tím kdo je oporou, být tím kdo má pochopení, být tím, kdo dokáže neverbálně komunikovat (rozuměj pohledem očí, mimikou). Přestaňte si lechtat ega jen proto, protože váš otec to dokázal násilím, vzdorem nebo vztekem, zesměšňováním a srážením. Své sebevědomí a moudrost naleznete především v sobě samých, buďte upřímní, naslouchejte, pomáhejte, obdarovávejte ale pamatujte, že čím větší je snaha, tím rychlejší je konec...

Ve vztazích mužů a žen má panovat především nezávislost, nepřipoutanost, nelpění jednoho na druhém, ale to co tam především chybí je vzájemná důvěra, pochopení a přijetí toho druhého jako svého učitele, jako toho, kdo nás má posunout... Každého, kdo vám vstoupí do cesty vnímejte jako dar, nepodléhejte iluzím, že na sexu se dá postavit vztah, že právě ona nebo on jsou těmi, kteří vás mají posunout, odhalit vaše stíny, bloky, nevykřičené a potlačené emoce strachu, nejistoty, nedostatku....

Rozhovor s Danielou Hanna o vztazích, jak se pozná v horoskopu

https://www.youtube.com/watch?v=NM2BtiLiK5Y&feature=em-upload_owner

Proč muži utíkají od svého dvojplamene

Celkově vzato jsou ženy mnohem duchovně uvědomělejší než muži (díky intuici) a proto je pro ně snazší věřit tomuto spojení, protože vychází ze srdce. Muži se naopak mnohem více řídí logikou, což je ještě prohloubeno skutečností, že společnost odmítá přijímat muže jako emocionální bytost. Muži jsou po celý život vychováváni, aby své emoce potlačovali, takže není divu, že dvojplamen-muž svým citům nerozumí, narozdíl od ženy, pro kterou je to poměrně snadné. Proto je pro muže tolik obtížné důvěřovat spojení, které je založeno čistě na citu.

Muž nedůvěřuje citu v tom smyslu, že by cit měl být to jediné, díky čemu pozná, že je to ta “pravá” a že něco jako dvojplameny vůbec existuje. Zatímco žena ví na 100 %, že jí city neklamou, protože důvěřuje své intuici, muže to ještě více znervózňuje: jak má důvěřovat ženě, která si je jistá svými city jen proto, že to tak cítí, aniž by vůbec použila logiku, obzvlášť když logika říká, že se sotva znají? Není tedy zas tak těžké pochopit, proč muž často dojde k závěru, že ženu do vztahu žene zoufalost, neboť není vidět žádný jiný logický důvod či důkaz, proč by ho chtěla, kromě citu, který muž nepovažuje za relevantní. A proto se muž dává na útěk: protože si onu rychlou schopnost ženy milovat otevřeně a bez zábran z celého srdce vysvětluje jako bezhlavost, jako potřebu se na něho vázat, jako neschopnost být nezávislá. Myslí si: “Ona je prostě zoufalá, když si myslí, že jsem ten pravý, protože k tomu, aby si to myslela nemá vůbec žádný rozumný důkaz. Chce po mě, abych naplnil její bezednou studnu potřeb, a tomuto jejímu očekávání prostě nejsem schopen vyhovět”. A proto utíká.

A protože se muž zdá být tolik pomalý v tom, než pochopí, jak významné spojení mezi dvojplameny je, ujímá se často žena vedení a snaží se muže k tomuto pochopení přimět. Což má za následek ještě větší úprk muže, protože cítí, že ho chce žena ovládat a manipulovat. Ženina schopnost a přirozená vlastnost “pečovat” se snadno mění v příliš mateřské chování vůči muži, který se tím cítí zbaven mužnosti. To je další důvod, proč se v její přítomnosti necítí dobře a vyhýbá se její blízkosti.

On jednoduše potřebuje prostor, aby si sám uvědomil, co pro něho toto pouto znamená, aniž by do něho byl vnucen, protože jakákoliv násilná snaha toto pochopení uspíšit nikdy nefunguje, naopak působí tak, že žena vypadá zoufalá, i když ve skutečnosti možná není. Úkolem ženy není přimět muže “pochopit”. On se k tomu dopracuje svým vlastním tempem, až bude připravený. JEDNOU k tomu dojde, protože v běhu na dlouhou trať nikdy nemůže vyhrát ego nad duší. PRAVDA vyjde najevo, ale až přijde čas. Buďte trpěliví a věřte, že všechno má své božské načasování.

Autor článku: Kathleen

Přeložila: Eidheann

Převzato z: http://www.twinflamerunner.com/

Zdroj: http://divine-love.quicksnake.cz/

 

Když jsme ve vztazích jak ve vězení

Před pár dny jsem sama byla přímo aktérem jedné vyhrocené situace. Ovládly mě emoce. Ta situace byla jednou z těch, kterými je mi opakovaně zviditelňováno jedno moje velké omezení (jedna má velká neláska), které tu mám zpracovat. Avšak již několik let (od doby, co se mi zviditelňuje) se s ním potýkám. Jedná se o mé přijímání sebe jako ženy a s tím spojené přijetí ženské síly (energie), která se projevuje v bezpodmínečném pečování, vyživování, soucitné komunikaci a ve veliké trpělivosti a pochopení. To je ta skutečná síla nás všech žen, do které se tak toužíme (vědomě či nevědomě) navrátit a v současné době nás to tlačí všemi možnými způsoby. Avšak, my se často cpeme do mužské síly a chceme si vše organizovat, zařizovat samy, mít vše pod kontrolou, vše pojistit a zabezpečit. Tlačí nás do toho záměrně systém, lidé, naši partneři a situace. A navíc, v naprosté většině případů jsme to neviděly nikdy jinak, jelikož ani naši rodiče (od kterých v dětství přebíráme jejich pojetí muže a ženy jako dogma) nebyli většinou ve své síle. A my se učíme, jak to mezi muži a ženami chodí právě od svých rodičů (byť nevědomě).

Muži jsou na tom podobně, jen u nich se jejich mužská síla projevuje právě v organizaci a zařizování. Tedy, rovněž v pečování, avšak ve směru z venku dovnitř (u žen je to obráceně ve směru zevnitř ven). Jenže ani většina mužů není ve své síle, a tak se neumí podvolit přání ženy a vytvořit pro ni podmínky, které ona potřebuje právě pro tu péči o něj, děti, a vše kolem. A ani my ženy to mužům neulehčujeme (neumožňujeme) právě v důsledku naší snahy ovládat něco, co nám nepřísluší. Stejně jako muži ani většina žen, se neumí podvolit muži – pustit kontrolu nad tím, jak a kdy to ten muž zařídí, aby ona měla ty podmínky pro péči. O co víc ženy tlačí, před jinými dávají najevo, jak muž nebo obecně muži jsou neschopní, o to víc jim ubírají sílu, aby zrealizovali jejich potřeby, které pro realizaci péče ony potřebují. A tak se muži a ženy ve vztazích točí neustále v kruhu.

Muž, který není ve své síle, se tak neumí podřídit obsahu, který udává žena, a do vytváření obsahu se i na úkor ženy tlačí (ze strachu, co kdyby náhodou neměl věci pod kontrolou). A stejně tak žena, která není ve své síle, se neumí odevzdat muži a nechat jej vytvořit formu pro obsah jí nastolený. A tak se tyto ženy tlačí do vytváření formy toho obsahu, které však náleží mužské síle. Výsledkem je, že ani muž a ani žena nejsou ve vztahu naplněni, necítí svoji hodnotu, možná si připadají k ničemu a neschopní a ve vztahu jako ti horší. A z toho pak pramení spousta dalších následků.

Já si toto své omezení (ten svůj strach) plně se odevzdat svému muži a vzdát se tak kontroly nad tím jak se ty podmínky, které potřebuji pro svůj vývoj v ženském těle, zařídí, několik let uvědomuji. Ovšem někdy i přes toto vědění si nemůžu pomoct a podvolím se svému egu a získám tak krátký pocit úlevy (ego je uspokojeno). Avšak daň, kterou za to pokaždé zaplatím, je čím dál tím vyšší. Sama na sobě mám vyzkoušeno, že čím člověk víc ví, myšleno, že na základě svých prožitků má víc informací - ví (věří, je slabé slovo), kde se v jeho životě prosazuje ego na místo lásky, tím intenzivnější odezva přijde. Ta odezva může být jak příjemná (když namísto strachu zareaguji srdcem), tak nepříjemná (když dám přednost zdánlivě snadnější reakci a podvolím se strachu). Mně se tato nerovnováha v posledních měsících velmi výrazně odráží na mém těle.

Shora zmíněnou vyhrocenou situaci aktivoval můj strach (uložen v daném zmíněném bloku), který byl vyvolán jiným, vnějším, podnětem a já měla možnost volby a zareagovat ženskou silou nebo iluzorní nápodobou mužské síly (ze strachu), která mi nepřísluší a nikdy ji tak ani ve skutečnosti nemohu mít. Já si tentokrát zvolila strach, strhly mě emoce a já začala na daného muže tlačit, stěžovat si a vyčítat, že tu není ještě realizace toho mnou chtěného (začala jsem se plést do tvoření formy a chtěla ji mít vytvořenou nejlépe hned a podle své představy. Slušně řečeno, byla jsem velmi netrpělivá).

Dotčený muž na to reagoval velmi emotivně, že se cítí zmáčknutý, jak ve vězení. V tom mi opětovně došlo, že daný muž tím utiskováním měl na mysli, že mu chybí má péče, síla ženy, která pečuje, laskavě komunikuje, trpělivě naslouchá a trpělivě čeká. Opětovně jsem si uvědomila, že tím, že toho muže tlačím, mu beru důvěru v něho, jeho mužskou roli, jeho svobodný projev formy mého obsahu. Tím mu tak bráním převzít odpovědnost za mužskou část věci, bráním mu v jeho mužské síle, ve svobodě. Nadto, aby se vyrovnala energie, kterou jsem svým neláskyplným jednáním vyslala, druhý den se mi kolem pusy vysázel bolestivý bolák.

Vše se vším souvisí. Nic se nám neděje jen tak. Vše je pomoc. Kdybychom byli jen tělo, jen ta osoba, se kterou se identifikujeme, pak nám možná stačí, že z hlediska vnějšího světa máme zdravou rodinu, střechu nad hlavou, stabilní zaměstnání, letitá stará dobrá přátelství a baví nás celý život to samé. Tedy, stačilo by nám, když bychom období, ve kterém nám daná oblast života pasuje, zakonzervovali. Jenže my jsme mnohem víc než tělo, a TO NĚCO neskutečné velké, co jsme, se chce vyvíjet, učit se a z toho ohraničeného prostoru, kterým tělo je, plně projevit svoji lásku (sílu).

www.jinypristup.cz 

 

Vztah dvojplamenů - karmických duchovních dvojčat

O konceptu dvojplamenů toho bylo napsáno hodně a koluje mnoho názorů a přesvědčení. Zdá se, že zájem o toto téma roste tím víc, čím víc se projevuje v realitě. Muži a ženy z celého světa se ocitají v situacích, kdy potkají své dvojče a nic už pak není jako dřív. Ale co je to vlastně dvojplamen?

Říká se, že dvojplameny, někdy také párové duše, jsou doslova druhou polovinou naší duše. Každé z dvojčat je ‚hotová – kompletní‘ duše sama za sebe; a to natolik, nakolik jsme jen schopni popsat část celku jako ‚kompletní‘. Ale jsou-li pospolu, dohromady oba tvoří ještě něco víc.
Někteří věří, že každý máme jen jeden dvojplamen, od kterého jsme se dobrovolně oddělili a vydali se na vlastní cestu, inkarnovali se mnoho životů, posbírali celé spektrum lidských zkušeností a stále se přibližujeme k tomu, abychom vyzařovali více lásky, zatímco si začínáme vzpomínat, kdo ve skutečnosti jsme.

Říká se, že přijde čas, kdy síly stvoření vedené impulsem Života vyjádřit větší krásu a pravdu způsobí, aby se dvojplameny znovu spojily. Takové spojení je příslibem něčeho úžasného, co se vynoří díky síle a vášni, které reprezentují potenciál vztahu dvojplamenů. Toto znovuspojení jediné Duše na lidské úrovni zahrnuje uvědomění, rovnováhu a integraci našich mužských a ženských součástí a vzestup jednotlivých vědomí i sdíleného vědomí jako celku.

Také se říká, že dvojčata se spojují ve své poslední inkarnaci na planetě, takže mohou vzestoupit spolu.

Některé znaky sjednocení jsou u mnohých stejné: první setkání je naprosto neočekávané a nepředvídané a v mnoha případech nechtěné. Obě dvojčata bývají už v pevném vztahu, mnozí mají rodinu a zařízený život. Oba dvojplameny se vyvíjejí do chvíle, kdy jsou relativně šťastni sami se sebou a kdy si jsou jisti svým posláním. Obyčejně k takovému sjednocení dochází mezi dvěma relativně vyspělými dušemi. Nicméně když se setkají a poznají se, začíná proces, který je velkou výzvou a faktorem, který naruší jejich dosavadní život naprosto nepředstavitelně. Podle tradice, když k tomu došlo u domorodých kultur, měli lidé pro tento fenomén velké pochopení. Kmen, vesnice nebo komunita podporovaly obě rodiny tak, aby směřovaly k naplnění potenciálu – protože se věřilo, že je to něco, co v konečném výsledku pozitivně ovlivní každého. V dnešní společnosti však bohužel nemáme tolik uvědomění a soucitu a proces sbližování dvojplamenů je nahlížen jak v zásadě špatný a destruktivní.
Ale musíme si uvědomit, že hlavní podstatou tohoto vztahu je objevovat a vyjadřovat lásku způsobem, který bude inspirovat a vést ostatní k tomu, aby dělali totéž. Je to zkušenost, která zve dvojplameny a nabízí jim nevšední příležitost nalézt a vyjadřovat Lásku, která nezná mezí a hranic; Lásku, která dokáže každého, kdo cítí tu energii, vést k hlubšímu procítění lásky k sobě samému a k touze sloužit všemu Životu. Z toho vyplývá, že sdílejí osud, který je mnohem větší, než si dvojplameny sami dokážou vůbec představit.

Nejobtížnější částí procesu může být touha převést vztah do přednastavených struktur. V mnoha případech to totiž není možné. Jedno nebo obě dvojčata mohou cítit, že je to na ně moc, vzdají to a vrátí se ke svému předchozímu životu. Jindy zase oba dvojplameny odvážně bojují a s velkou vírou a představivostí budují život, který ctí pravdu toho, kým opravdu jsou jak pro svého partnera, tak i pro své závazky vůči rodině a komunitě. Nakonec, tento vztah je zrozen z Lásky a Láska ho pozvedá. A stejně jako všechno ostatní v lidském životě, stupeň obtížnosti a zakoušená a vyjádřená bolest je dokonalým odrazem našeho odporu (individuálního i kolektivního) k tomu, co JE, nebo co by mělo být. Až donedávna se věřilo, že setkání dvojplamenných párů, je na planetě velmi vzácným jevem. Nicméně se ukazuje, že přibývá lidí, kteří to prožívají, pravděpodobně je to nevyhnutelná součást stoupajícího duchovního uvědomění a pozvedání všeobecného vědomí v tomto důležitém čase planetární evoluce. Lidé jsou stále blíže této možnosti a na duševní úrovni se připravují tuto příležitost uskutečnit.

Je potřeba pochopit, že nehledě na to, jak se vztah jeví ostatním, je to především takový vztah, který zahrnuje duchovní službu ve jménu Velkého Odhalení (pravdy). To je hlavní důvod, proč se dvojplameny navzájem hledají a sjednocují, protože vztah vytváří ohromnou sílu tvořivé energie, která je použita nejen na jejich vlastní vývoj ale pro dobro všech. Vesmír podporuje tento duchovní potenciál a uskutečňuje skrz tyto vztahy. Je to rychlá a účinná pomoc při pozvedání vědomí planety.
Na lidské úrovni, kde hrají svou roli strach, zmatení a odpor, je někdy obtížné rozpoznat, zda jste potkali své dvojče, nebo jestli intenzita přitažlivosti kterou prožíváte je nějakou karmickou zápletkou. Neexistuje žádný test, jak jedno od druhého rozlišit, je to jen v hloubce pocitů a přitažlivosti na duševní a duchovní úrovni. Nelze to nijak smysluplně popsat jiným lidem, zůstává to posvátným tajemstvím, které existuje jen mezi dvojplameny samotnými.

I v případě, kdy jste si naprosto jistí, že jste potkali svůj dvojplamen, není absolutně žádná záruka, že budete oba schopni čelit intenzitě vztahu a ve zdraví ho přežít. Tato intenzita se projevuje především na úrovni duše, ale zasáhne a ovlivní všechny aspekty vaší bytosti. V takových případech se setkání s dvojčetem stává jakýmsi spouštěčem a zrychlením vědomého duchovního vývoje buď pro jedno, nebo obě dvojčata, což je může přivést k sobě blíže, aby byla schopna žít spolu i z praktického hlediska. V zásadě, schopnost být spolu a prožít ucelený plný život pospolu včetně láskyplného pozvednutí obou zúčastněných rodin závisí na síle, uvědomění na úrovni duše a především na oddanosti a službě Lásce.

Jeden základní element vztahu dvojplamenů je, že vaše dvojče vás zná lépe, než kdokoli jiný ve vesmíru, i přesto, že jste spolu byli jen velmi málo, nebo vůbec v tomto životě. Tato „znalost“ přesahuje zkušenosti, osobnost i naučené zvyky a působí jako impuls ke změně, která je rychlá a divoká. Všechno, co potřebuje uzdravit, se uzdraví, všechno, co je potřeba nechat jít, odchází. Pokud ne, dvojplameny to vědí a rychle pracují na co nejrychlejším řešení.

Protože mnoho dvojplamenů pochází z různých zemí, kultur a prostředí, mnohdy nemají ani společný jazyk. Přesto je mezi nimi hluboká podobnost nebo souznění, naprosto nepochybné ve svém výrazu a vyznění. Každé dvojče má své vlastní spojení s Duchem, ale společně se zdá jejich komunikace vylepšená a sladěná. Dvojplameny rychle vytvoří a začnou využívat telepatické spojení, které je velmi hluboké a často působí komicky. Když se na své dvojče podíváte, když ho držíte, políbíte, jste s ním, máte intenzivní pocit, že jste přišli DOMŮ. Čas strávený spolu je jako pobývání v oáze uprostřed pouště, nebo jako když spatříte Slunce po roce v temnotě. Všechny vztahy až do chvíle setkání s dvojplamenem slouží pro obě dvojčata jako příprava na to, co přijde.

Láska dvojplamenů se neprojevuje automaticky jako romantická láska, ačkoliv nastanou romantické chvíle. Není to ani výhradně silná sexuální přitažlivost, ačkoliv je toho často základní součástí. V zásadě, když potkáte svůj dvojplamen, začnete zažívat obrovský vnitřní otřes, duchovní revoluci, která předchází hlubšímu porozumění sobě samému a významu Božské Jednoty. Je to příležitost zažít a vyjadřovat bezpodmínečnou Lásku. To jsou ty největší dary, které vztah nabízí.

Na lidské úrovni je vztah dvojplamenů jakási kovářská výheň pro aktivitu srdce a pokračuje přes duchovní, emoční, mentální a fyzické zkoušky. Obě strany si vzájemně nabízejí šanci zbavit se starých vzorců a programů, které omezují lásku a posouvají se směrem k lásce mnohem hlubší a to ve všech částech svého života. Může dojít jen k minimální nebo žádné manipulaci, protože ten druhý to velmi silně cítí a okamžitě zastavuje. Vaše dvojče vás zve, abyste pohlédli do křišťálově čistého zrcadla krásy a pravdy, abyste se viděli tací, jací skutečně jste a ve stejném okamžiku tuto vizi pro vás upevňují, bez podmínek, bez pochybností a bez zaváhání.
Tento vztah bude jen vzácně „snadný“ a bude vás neustále překvapovat a mást, vyvolávat strach a pochybnosti a bude se šířit jako virus (což není automaticky špatná věc…) a bude napadat a ovlivňovat všechny ostatní, kteří krouží po oběžných drahách této „dvouhvězdy“. Bude to pro každého a na všech úrovních jedna velká výzva. Bude to popostrkovat každé z dvojčat, aby integrovali mužskou i ženskou součást sebe sama a posunuli se do větší sebelásky, což je schůdek k opravdové bezpodmínečné Lásce. Tento vztah v sobě skrývá potenciál zažít lásku, která překonává prostor i čas. Není vskutku jiná volba. Je to nádherná pravda. Je to kombinace Krásy a Pravdy, vyjádřená Láskou.

Nakonec je třeba pár slov jemného upozornění. Tím, jak se více lidí dozvídá o konceptu dvojplamenů, je tu i pochopitelný růst jejich touhy zažít takové spojení. To se může velmi rychle změnit v posedlost, která vytvoří velkou nerovnováhu v našem životě a v životě našich přátel a rodiny. Začínáme se na každého, koho potkáme dívat a posuzovat ho, vyhodnocovat setkání podle této naší snové vize, což ve výsledku nejen že může omezit naše učení se novým věcem, kvůli kterému tyto vztahy podstupujeme, ale také tím od sebe můžeme odstrčit právě tu zkušenost, po které pátráme.
Musíme se poddat takovému smýšlení, důvěřovat „Plánu“ a pociťovat vděčnost za každý sebemenší a přesto důležitý dar toho, že jsme naživu v tomto velmi bohatém čase. I když cítíme a jsme přesvědčeni, že jsme potkali svůj dvojplamen, co na tom ve skutečnosti záleží? Jinak řečeno, co se tím pro nás změní z lidského hlediska? Vztah bez ohledu na svůj „titul“ nebo nálepku bude stejně tak poskytovat příležitost růst a vyvíjet se, objevovat a vyjadřovat více lásky. Pamatujte, že je to všechno jen o tom, jak zažít a vytvořit více Lásky. Stojí za to zmínit, že i v nejbohatších zahradách, ne všechny květiny se otvírají a kvetou ve stejné době. Kdyby ano, nemohlo by dojít k žádnému vývoji, k žádným změnám a příležitostem vnímat krásu v každém okamžiku; a přitom se snažit o něco navíc. Podobně je tomu i u dvojplamenů, ne každý má potkat své dvojče v tomto životě, nebylo by to ani užitečné, když pomyslíme na vývoj vědomí planety. Na závěr dodejme, že vztah dvojplamenů je možné brát jako most k většímu pochopení a integraci Lásky. Vede to obě dvojčata a všechny, kdo jdou v jejich světle k vyššímu stavu bytí a vědomí. Dává jim to příležitost sloužit něčemu mnohem většímu, než bylo jejich předchozí vnímání, jsou obdarováni a požehnáni úkolem, který ovlivní všechen život na planetární úrovni i mnohem dál. Víc než na jednotlivcích uvnitř dvojice záleží na kombinaci jejich silných stránek a schopnosti milovat, které otevírají dveře k objevení lásky pro všechny.
Buďte otevření. Vyhledávejte příležitosti jak cítit a projevovat větší sebelásku. Připravujte se, aniž byste sami sebe spoutali. Bez ohledu na to, zda potkáte své dvojče nebo ne, budete se posouvat směrem k větší lásce a kráse v životě.
En Joy

Děkuji
Přeložila: Eidheann
Převzato z: http://www.beautyandtruth.org/ Zdroj: http://www.novoucestou.cz