... O vztazích..
Vztahy mezi "dvojplameny"-párovými, karmickými, spřátelenými
dušemi....rozdíly mezi karmickým a duchovním partnerem, falešný dvojplamen...muž a žena, koho
a proč si vybíráme a další...
Mnohdy
se setkáváte s lidmi, s nimiž máte ihned velmi silné pouto, jakoby jste se
znali odjakživa, i když se třeba setkáváte poprvé. A někdy se po krátkém
intenzivním setkání nebo několika setkáních ten druhý z vašeho života
vypaří. Lekne se, neustojí to. Není na takové setkání připraven. Má se
teprve rozpomenout. Někdy to trvá moc let. Ne rok, dva, často téměř i až
do konce života. Často se tak děje i když už jste ve vztahu s jiným
člověkem, často zasáhne ten druhý, co si myslí, že má na něj „právo“
a „papír“, a často je to pocit viny nebo nepatřičnosti, strachu z toho,
co se všecko může stát, když to včas neutnu, protože ta blízkost je tak
silná, že nemáte šanci se tomu ubránit......Přestože to oba dva velmi bolí
a přestože vědí, že to nechceme a ztrácíme část sama samých. A je
jedno, jestli jste opačného pohlaví, nebo stejného, jestli jste přátelé,
milenci nebo kolegové a kolegyně....najednou je prázdno. Cítíte se neúplní,
sami, bezmocní, bolí vás srdce a nemůžete si pomoct, abyste na toho druhého
nemysleli, aby vám nechyběl, abyste k němu necítili postupně zoufalství,
naštvání, vztek, uraženost, bezmoc, prázdnotu, pocit ztráty sebe samého.....
tento stav může trvat i roky...protože třeba měl ten druhý něco pro vás
udělat a on to vzdal, tak musí přijít přesmyčka a vyměnit se pásek ve
filmu vašeho života, abyste dokázali ten úkol splnit třeba jinak, s jiným,
nebo alespoň se o to pokusit...ty pocity, vnímání druhé své poloviny
dvojplamene, to přejde, utlumí se to, mnohdy ale až za mnoho let, avšak láska
i lety stále zůstává. I když si ji zakazujete, nic vám to není platné.
Je to něco, s čím si nevíte rady. Snažíte se být nad věcí a mít se pod
kontrolou a i žít s tím, co jste si ho pro život vybrali, a časem chybí
radost, časem nevíte, proč tu vlastně jste...záleží, jak silné je vaše
ego, jak moc si jste ochotni pocity připustit.... dosáhli jste všeho, co jste
si předsevzali, jste úspěšní, spokojení, máte všecko, co jste si přáli...a
přesto se cítíte zoufale prázdní. Přátelé, poznáváte se v těchto
řádcích? Ano, někteří tyto pocity známe důvěrně. Pokud nepochopíte a
především vnitřně nepřijmete, neprožijete, že jste stále spolu, i když
se fyzicky nevidíte. Když je vám nejhůř, ten druhý ví a přijde nějakým
způsobem na pomoc. Protože jste stále spojeni, cítí to v sobě, váš
neklid, obavy, nejistotu...a někdy hledá, kde se to bere, jestli jsou to jeho
pocity nebo čí..a když je vědomý, a když ví, tak pozná, že patří vám....
Někdy jen jeho energie, někdy ve
snu, někdy se „náhodně“ setkáte na mžik oka. A
pokud se opět setkáte, je to jako poprvé, bezmezná silná láska a přitažlivost,
chápaní a slyšení beze slov. Nic není kromě této síly. Není na světě
nic většího, než tato bezpodmínečná láska dvojplamenů. Nechápete a
nerozumíte, pokud nevíte nic o párových duších. Jedna duše, obě polarity
spojené spolu zády k sobě. Navždy.
Mohu
vás ujistit, že to není nic jednoduchého a že toho není každý schopen.
Často mají takové duše chápáno jen rozumem, nikoliv z pohledu duše,„těžké
učení“, protože často byli rozděleni i násilně v mnoha životech,
často si i ubližovali, často se nepoznali nebo pozdě, proto bolest této duše,
když nejsou spolu, je velmi hluboká. .Trvá to celý život, který ted žijete,
ale je to tak stejně od stvoření věků. Děje se to vyspělým duším, které
mají za sebou hodně podobných „ínkarnací“ a mají společný úkol,
proto se stále dokola setkávají. I se učí být spolu i bez sebe. A tak
poznat v sobě celý svět.
Když
se Vám to stane, berte to jako DAR. Protože je to vzácný dar. Pochopí jen
ten, který to prožil sám na sobě.
„
A tu jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco udělat už jenom tím, že
tu jsem a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho. Je to něco, pro
co lze žít. Erich Maria Remarque“
Protože se tímto někteří více hlouběji zabývají a píší o tom, najdete zde články, které to více a srozumitelně popisují. A protože vím, že říkají pravdu, sama ze své zkušenosti, tak si je zde dovolím sdílet. Ať vám pomohou má slova i jejich k pochopení vašeho života.
AA MICHAEL - MUŽSKO-ŽENSKÉ
PŘEMĚNY, ZODPOVĚDNOST ZA SPOLEČNÝ CÍL
Milovaní, čekají vás v oblasti vztahů dost náročné
časy.
Některé muže to doslova porazí, odzbrojí,
vykolejí Na druhou stranu, o to těžší, Přerody nitra, které se teď budou dít
a které pocítí nejvíce muži Skončila doba předskokanů. Jediní, kdo tedy budou A je o vás postaráno, o všechny, Já jsem archanděl Michael Pro všechny, kdo jsou na Cestě lásky
a za Osvobozením sebe sama, napsala a sdílí Renata Sabi. Tento text je
možné v nezkrácené a neupravené podobě dál kopírovat a rozšiřovat
nekomerčním způsobem, bude-li připojena celá tato poznámka, včetně
funkčních odkazů http://www.exmity.cz/ |
Vztah dvojplamenů a karmických duchovních dvojčat
https://www.youtube.com/watch?v=WysMpEXrDvQ
MILOVÁNÍ NA ÚROVNI DUŠÍ – ČEKÁ NÁS
ZMĚNA VE 2018
A jak to bude vlastně bude vypadat?
Něžné dotyky a polibky, několik hodin v objetí, kdy se
naše těla propojí na několika úrovních v dimenzích, které jsou k tomu určené.
Přijde to jako blesk z čistého nebe, kdy se s Vaším partnerem duše propojíte a najdete to, co jste vždy
hledali.
Bude to překrásné, dokonalé a vyjímečné.
Touha a láska v té nejčistší podobě budou pulzovat každou buňkou Vašeho
těla až do DNA. Najednou zjistíte, že jste tu jeden pro druhého. Najednou z
jistíte, že máte vedle sebe člověka, kterému můžete absolutně věřit.
Víte, že mu můžete svěřit do rukou svůj život a že jste v bezpečí.
Najednou cítíte, že jste doma. Cítíte tu překrásnou energii, která mezi
Vámi je. Je to dokonalá souhra Vašich energetických polí. Jsou tam
vlastnosti, které jste nikdy v životě u svých dosavadních partnerů neměli.
Je tam čistá bezpodmínečná láska, svoboda, touha, zodpovědnost, důvěra,
pochopení a zároveň absolutní odevzdání. Jeden druhého si vážíte a
jeden druhého milujete se vším, co k němu patří.
„MILOVÁNÍ
BEZPODMÍNEČNÉ, JE LÁSKA V TÉ NEJČISTŠÍ PODOBĚ“
Až
v roce 2017 dojde ke spojování partnerů duší, dojde i tomu, že Vás vesmír
naučí se vzájemně milovat na úplně jiných úrovních. I přesto, že bude toto milování gradovat i k
milování a spojení jako do teď. (tedy mám na mysli, že se dojde ke styku,
stejně jako nyní) to, co tomu bude předcházet, bude úplně jiné. Dokonalé
a láskyplné plnění touhy dvou duší. Bude se praktikovat Tantra ( teď mám
na mysli opravdovou tantru z vyšších dimenzí, ne přízemní tantru, kterou
najdete v mnoha pochybných podnicích). Tantra je dokonalé mazlení a hlazení
po celém těle. Spojené s masáží energetických center a bodů na těle.
Hlazení se navzájem pírky a dotýkáte se jeden druhého, tak, jak se Vás
nikdo nikdy nedotýkal. Bude to spojené i s naciťováním energií. Taková
telepatie, kdy budete přesně vědět a cítit v celém těle, co ten druhý
potřebuje, aniž by Vám to řekl.
Proč
Vám to ale všechno vyprávím :-)))
Protože
až potkáte partnera duše, okamžitě budete vědět, že on je ten pravý a
nebo ta pravá. Ucítíte úplně jiné energie. Pochopíte, že ty pocity, které
máte, ty silné emoce, že tento partner, je Vám naprosto oddaný, že mu můžete
věřit a že si ho vážíte, jsou ty prvotní signály, které povedou k Vašemu
postupnému sblížení. Tato partnerství – partnerství DVOU PLAMENŮ – je
úplně jiná úroveň lásky. Věřte mi, že jste to nikdy nezažili a pokud
to propásnete, budete toho do smrti litovat. Nebojte se, až k Vám přijde
partner duše. Přestaňte lpět na minulosti a otevřete se té nejkrásnější
budoucnosti, která Vás dva čeká.
Milujte
se a prožívejte každý den
LÁSKA
VÁS POVEDE, ZAPOMEŇTE NA STRACH A DOVOLTE LÁSCE, ABY K VÁM PŘIŠLA
DOVOLTE
SI KONEČNĚ POZNAT, JAKÉ TO JE, BÝT MILOVÁN OPRAVDU A BEZ PODMÍNEK.
Autor:
Kosmická svatba: Váš pravý
partner vám byl předem
vybrán
29.5.2017 by redakce 1
Comment
Jednou z nejvznešenějších otázek vesmíru je: „Máme vybranou
spřízněnou duši od narození?“ Lidé se o to zajímali již před
tisíci lety.
Co znamená kosmická svatba? Odpověď zní ano.
Na jakém principu funguje kosmická svatba?
Vesmír nebo kosmos nám již předem vybral naši spřízněnou duši. Ačkoli
se to může zdát trochu přitažené za vlasy, vesmír má pro nás velký plán
– včetně lidí v našem životě.
To je důvod, proč je takové nezbytné řídit se svými pocity ve střevech.
Ať už tomu rozumíme nebo ne, tento střevní pocit má potenciál vést k naší
spřízněné duši.
Zatímco má pro nás vesmír předem vybranou spřízněnou duši, lidé často
ignorují pocit ve střevech nebo si zvyknou na jiný druh osobních problémů.
To způsobuje, že nikdy nenaplní „proroctví lásky“, které jim bylo
stanoveno vesmírem.
Kosmická svatba zaručeně nejen uspěje, ale v průběhu času také rozkvete
do překrásné, milující a empatické sounáležitosti.
Avšak opak je také stejný. Pokud jsou dva lidé spolu – a vesmír to
nechtěl pro tuto věčnost – a vzali se, jejich manželství je předurčeno
k neúspěchu. Trocha kruté, nicméně je to jen způsob fungování vesmíru.
Pravděpodobně se zajímáte, proč vám vesmír někdy přinese tuto strašlivou
ex do vašeho života a neuvažujete nesprávné.
Bože, my všichni máme za sebou nějaké zlé bývalé vztahy. Nicméně,
náš vztah s minulými partnery vlastně nikdy nerozkvetl – lépe řečeno,
narazili jsme a spálili se – no stále jsme dostali vynikající lekce z
tohoto vztahu.
Navíc jsme po rozchodu získali pocit svobody. Víte, že je to pravda.
Svatba s pravým spojením srdce se v současné době stává více a více vzácnější.
Láska není taková, jak zobrazují všechny filmy,
s nimiž člověk ztrácí čas. Láska je bolestivá, bystrá, úzkostlivá,
vzrušující, působivá a změna sama o sobě.
Pokud nezažíváte chvějící se pocit ve střevech při vašem
partnerovi, je to v pořádku. Nikdy byste se neměli cítit vinni za cestu,
jakou vám vesmír předurčil.
Tam venku existuje někdo úžasný, nikdy se nezřeknete domova.
Muž poznává pravdu prostřednictvím
ženy
V listopadovém čísle opět pokračujeme v rozhovoru s Tomášem
Keltnerem. Položili jsme mu otázku, na kterou už delší dobu hledáme odpověď.
Proč
nám tak moc záleží na přijetí a požehnání od našich rodičů?
Je to potvrzení správnosti. Souvisí to se sebevědomím a
sebejistotou. Mluvili jsme o tom, že sebevědomí souvisí s tělem a
sebejistota s duší. Naši rodiče jsou první autorita, se kterou se tu na
zemi potkáváme. A proto od nich potřebujeme potvrzení naší správnosti, což
nám dodává sebejistotu. Ale neděje se to způsobem, že oni řeknou ,,Jsi tu
správně". K tomuto mentálnímu přenosu dochází až o hodně později.
Úplně na začátku od nich potřebujeme cítit správnost. Správnost
je bez pochybností, ale bohužel systém je nastavený právě skrz
pochybnosti. Nemáme víru, ale pochybnosti. Vymezujeme se konfliktem, určujeme
se přes pochybnost a ne přes víru.
Pochybnost je už v početí. Jestli partner se kterým jsme, je
ten pravý. Máme problém, že partnery si neumíme vybírat. Pochybnost v průběhu
těhotenství, prenatálního vývoje, porodu, první okamžiky života jsou také
v pochybnosti. Neustále všechno kontrolujeme, jestli je to v pořádku.
Kdybychom věřili, nemáme potřebu pořád něco kontrolova
Proč
si tak zoufale potřebujeme potvrdit svoji správnost?
Od počátku jsme přes nevědomé rodiče programování k
pochybnostem. V první řadě jsme naučeni pochybovat o sobě: ,,Jsem správně
a jsem tu správně?
Neměl bych být někde jinde, v jiné rodině s jinými lidmi?" A na tomto
stavíme vše ostatní a díky tomu má v sobě vše otisk pochybnosti a ne víry.
To v nás spouští obrovskou potřebu potvrzování od rodičů. Je to program,
který v sobě máme, aby nám nedovolil se osvobodit. Když potvrzení
nedostaneme od rodičů, chceme ho od někoho jiného. Partnera, společnosti,
vzdělávání... Přes toto všechno se snažíme najít a potvrdit si naši
správnost. Hluboko pod tímto vším je strach z nepřijetí, neustále se
opakující téma.
Takže
problém rodičovství spočívá ve špatném výběru partnera?
Přesně tak. Nebyly nám dány správné instrukce o tom, jak si
ho vybrat správně. My si ho vybereme vizuálně, což je mužský způsob.
Hlavou, rozumem a podle toho kdo se nám líbí, a to je zoufale málo. Nevnímáme,
kdo ten člověk skutečně je.
Moudrost vedení by v sobě měla obsahovat žena, ale
systematickým ničením žen se jejich sebevědomí změnilo a snížilo. Ženy
se teď pokoušejí podobat spíše mužům, takže si muže už nevybírají
podle toho co cítí, ale podle toho jestli se jim líbí. To je velký problém,
protože si nevyberou správně.
Rozumem se správný partner vybrat nedá. To se musí cítit. Základní rozdíl mezi mužem a ženou je, že muž myslí
a žena cítí. Jak se
žena snaží myslet, což se právě ve společnosti děje, je stavěná do
pozice rozbitého muže. Ona se pokouší opravit, přijmout standardy které
patří mužům a podle toho se chovat. A podle toho si vybírá i partnera, takže
nemůže vzniknout funkční vztah. To je důvod, proč je dnes tolik vztahů
nefunkčních. Začínají prostě na špatném základu.
Ženy neprocházejí zasvěcením, matky nezasvěcují své dcery
a ty potom hledají ženskost v mužích, což je nesmysl. Muž nemůže zasvětit
ženu a stejně tak žena nemůže zasvětit muže. Žena může muže obřezat,
vykastrovat, ale neudělá z chlapce chlapa.
A to se bohužel se vztazích velmi často děje. Když se muž
bojí tak zesměšňuje, což je velký problém. Zesměšňuje ženu, to co cítí
a ona, protože nemá jistotu a není zasvěcená, si postupem času řekne:
,,Není na tom něco, když muž který mě miluje (v podstatě to však není láska
ale vlastnění), o mně tohle tvrdí?"
Když muž ženu velmi dlouho zesměšňuje, úplně ji rozhází
a ona přestane vědět.
Je potřeba si uvědomit, že žena je Bohu blíže než muž.
Dokáže se sama kalibrovat (pozn.:
jinými slovy naladit na správnou ,,božskou" vlnu, rezonanci). Když je
sama tak zná pravdu a skutečnost. Protože pravda je jenom jedna, nejsou rozdílné
druhy pravd. Moje pravda, tvoje pravda, jejich pravda, objektivní pravda,
subjektivní pravda... to jsou pseudofilozofické nesmysly. Pravda je jen jedna
a to je skutečnost.
My jsme od skutečnosti velmi vzdálení. Největší propast
mezi námi a skutečností tvoří rozum. Žena je sama schopná vnímat skutečnost,
pravdu. Takže žená zná pravdu a muž by se pravdu měl dozvídat od ženy,
ne od jiného muže, nebo z nějakého systému, učení, či náboženství. To
jsou lidské plytké vědomosti. Žena pozná prapodstatu. Žena se sama dokáže
dostat do stavu stability, pozice kdy je vědomá.
Vědomá žena je v podstatě vědma. Vědomá žena je sama o
sobě zdrojem světla, ona je světlo. Proto žena nemůže být osvícená, to
je nesmyslný esoterický pojem. Ženy prahnou po osvícení a to je zoufalý
projev nepochopení a usídlení mužského principu v ženách. Osvícený může
být pouze muž a to právě svojí vědmou, ženou, jejím světlem.
Žena je skutečná
stabilita, kterou v ní nachází muž, ten je potom vnější stabilitou, o
kterou se následně ve vnějším světě opírá žena. Uvnitř je žena
spojená s Bohem, venku je spojená s mužem a muž skrze ženu poznává
pravdu.
Muži jsou skvělí učitelé a učitelé jsou velmi důležití,
ale pravda leží mimo učení. Učení je ruka ukazující na Měsíc a žena je
tímto měsícem. Je
sluncem, zdrojem toho světla. Ona to světlo nese. Ukazuje, kterým směrem se
dát.
Rozdíl mezi bytostí ženy a muže je ten, že žena je spojená
s Bohem a zná pravdu. Muž je sám, a rozhoduje se sám. To je velmi důležitá
pravda, která by měla být předávána v rámci mužského zasvěcení.
Muž nefunguje v mužských kruzích a nevyužívá ženskou
energii k nalezení sebe sama. Muž se rozhoduje sám. To dělá muže mužem a
je oddělený od Boha, spojuje se s ním prostřednictvím vědomé ženy.
Spojením muže a ženy může vzniknout nové dílo, reprodukce,
nový život, další generace. Od tohoto jsme se ale odklonili a vytváříme
vztahy, páry a rodiče dle zcela odlišných hodnot. Nedovolujeme ženám cítit,
nutíme je přmemýšlet, rozumově analyzovat, vybírat si partnera rozumovým
způsobem, ne podle toho, co žena cítí.
Chyba má vlastnost sněhové koule. Když se valí z kopce,
nabaluje se, nevyřeší se sama. Je to jako s rozbitým autem. Když ho nespravíme,
samo od sebe se to nezmění, a když ho budeme dále používat v tomto stavu,
rozbije se ještě víc. S chybou je to stejné, má tendenci se sama od sebe zvětšovat,
ne řešit. Když je na začátku špatné rozhodnutí, má tendenci se zhoršovat.
Chybí rovnováha. Je to rozbíhání dějů, které jsou defektní a obsahují
chyby.
V rodových liniích, ať už mužských či ženských se pak
musí najít někdo, kdo to všechno začne řešit. Žena by se měla v první
řadě zaměřovat na sebe a na to, co cítí. A věřit tomu, co cítí. To je
začátek trénování, kalibrování sebe samé. Problém je, když je
dohromady více žen. Jak se říká, když se potkají čtyři ženy, tři jsou
správně a jedna z nich ne, tak po rozchodě jsou čtyři špatně. Chybí jim
totiž mužský element.
Co
do toho mužský element přináší?
Vnější stabilitu, vnější pevnost, formu, a hranice. Téma
hranic je velmi důležité. Celá existence, celé stvoření je o tvaru a o
formě - a v podstatě o hranicích. Naše tělo je složené z buněk a buňku
definuje její hranice. Kdyby nebyly hranice, nebyl by tvar a ani život. Je
nesmysl se domnívat, že hranice jsou nesprávné a musí se rušit. Naopak,
hranice vymezují, odkud se kam něco děje. Tak je to v pořádku, tak to bylo
stvořené. My bychom jako tvůrcové - Bohu rovní - neměli měnit základní
nastavení této hry, této reality. A jedno ze základních nastavení jsou
hranice. Když nějaká buňka ztratí své hranice, zmizí a rozplyne se, pohltí
ji něco jiné, něco co je větší a silnější, co svoje hranice má. Něco,
co má svoji víru a nezáleží na tom, jestli si myslíme, že je dobrá nebo
špatná.
Můžeme
zjednodušeně říct, že když jsou v mém nitru pochybnosti, je velký předpoklad,
že mě pohltí něco větší, stanu se součástí nějakého systému nebo člověka,
který je silnější než já a já převezmu jeho zákony a pořádek?
Když jsou v člověku pochybnosti, tak ty pochybnosti naruší něco,
co bychom mohli nazývat imunitním systémem, obranyschopností, ,,sebetvořením".
Já ztrácím schopnost sebe-tvořit" a když ztrácím
schopnost tvořit sebe, tak se navazuji na silnější prvky, které tuto
schopnost mají a stávám se více méně jejich součástí, až úplně
zaniknu. Pochybnost je tma. Pochybnost je nepřítomnost víry. Je to nepřítomnost
pána v domě, vytváří to možnost, aby přišel někdo jiný a obsadil uvolněné
nehlídané místo. Ty dveře se nesmí otevřít.
Jak
pracovat s pochybností?
Jsou dva způsoby. Ženský
a mužský.
- Mužský jde přes informace, přes poznání. Je to cesta,
kterou v současné době této společnosti doporučuji, protože je v principu
mužská. Mužský element, mužský strach v tom hraje velkou roli.
- Žena to řeší prostřednictvím cítění, ona cítí jak to
ve skutečnosti je. Ona nemusí vědět jak nebo proč, to nebo ono, odkud
kam... Ona to cítí a co cítí, to je správné.
Muž tuto schopnost nemá. Když vedle sebe nemá vědomou ženu,
tak je to s jeho pravdivostí velmi pochybné. Nemá se přes koho stabilizovat
a vytváří se v něm strach. Ten následně plodí agresivitu. Toto můžeme
vidět u mužů, kteří jsou bez lásky. A v kulturách, kde láska po celé
generace chybí.
Žena je velmí důležitý, řekl bych i nejdůležitější
prvek stvoření. Co se týče tvorby stability. Svobodná a vědomá žena je základním
stavebním kamenem, skálou na které vše ostatní stojí. Na to, aby žena tou
skálou mohla být, potřebuje vedle sebe muže, který nemá strach. Znamená
to, že rozum muže tvoří víra a ne pochybnost.
Toto je funkční spojení: Vědomá žena s osvíceným mužem.
Mužem, který je osvícený ženou a oba společně tvoří frekvenci víry,
která dále tvoří.
Žena tvoří vnitřní stabilitu, muž tvoří vnější
stabilitu. Spolu
tvoří stabilní prvek, který ze sebe vysílá něco jako správně fungující
imunitní systém. Do takového spojení není možné zvenku žádným způsobem
vstoupit. Ani agresivitou, ani jemnohmotnou frekvencí, ani kouzly, ani sílou.
Takovou harmonickou dvojici není možné narušit. Když je takto postavený
celý národ, tak tento národ nebojuje, není šance ho ohrozit nějakým způsobem
zvenku. Dá se strašit a děsit, ale nedá se pokořit. Problém je, že něco
takového tu není, společnost je momentálně plná vyděšených mužů
hledajících svoji matku a zničených žen bez sebevědomí, které netvoří
své fyzické tělo, aby si zasloužily částečné přijetí od kohokoliv.
Ještě
bych se ráda vrátila zpět k ženskému způsobu práce s pochybností
Pochybnost v podstatě pochází z muže. Je to mužská záležitost
implementovaná do ženy. Žena neobsahuje pochybnost, ona ji netvoří, ani to
nedokáže. Žena je jediná bytost ve stvoření, která tvoří přijetí.
Nikdo jiný přijetí netvoří. To tvoří žena, pokud je svobodná.
Pochybnost je něco, co je do ženy implantováno zevnitř skrz
rozumovou část - mužský element. Pochybnost není součástí ženy. Když
se žena přestane soustředit na rozum a začne se soustředit na sebe, bude větší
váhu přikládat tomu co cítí a ne tomu co ví a myslí nebo říkají muži.
I kdyby je považovala za velkou autoritu.
Taková žena nemá pochybnosti. Pochybnost tu nemá místo,
neuchytí se na ženě. Žena je zdrojem světla a tma nemá možnost v přítomnosti
tohoto světla pravdy existovat. To je mužská záležitost, záležitost
hmoty. Tmu, respektive stín, vytváří hmota... Když se světlu do cesty
postaví hmota, vytváří se stín. To je to co tvoří muž, to je mužská práce.
Diavolo - symbol oddělení.
Není to ženská záležitost, jak je nám po celá tisíciletí předkládáno mužským systémem náboženství. To, že žena je prvotní problém a hřích, je ženská záležitost, je nesmysl. Žena je projeveným světlem, není možnost aby v ní existovala tma. To dokáže jedině muž. Ale je nutné dodat, že muži jsou produktem žen, každý muž je produktem své matky
Je
pravda, že když jsem ve spojení sama se sebou, pochybnost není.
Žena ví, protože je blíž k Bohu, je s ním v přímém
spojení. Ona zná pravdu, tu jedinou skutečnou. Žena je schopná skutečnost
cítit, ona nemusí poznávat, přemýšlet, analyzovat. To musí muž, protože
necítí.
Problém začíná tehdy, kdy se žena začne chovat jako muž, přebírá
mužské vzorce chování a ustrašený muž v ní pak necítí ženu, ale muže.
To znamená, že se stává soupeřem a začínají spolu bojovat. Bojují spolu
v podstatě dva muži, a ani jeden není úplně správně, ani jeden není úplný.
Jeden má mužské tělo, druhý má ženské tělo a mužského principu moc.
Výsledkem boje není prohra nebo výhra, výsledkem boje je
pouze boj. Je nesmírně destruktivní. Nemá smysl opravovat nefunkční
vztahy. V první řadě je potřeba začít od sebe.
Nastane-li problém, ptám se sebe: ,,Co se děje, jaký mám
problém?"
Neříkám: ,,Jaký ty máš problém, měl by sis ho vyřešit."
Žena je silnější než muž, co se týče vnitřní síly. Je
stabilizujícím prvkem společnosti. Když žena neplní svoji funkci
stabilizujícícho prvku, tak společnost která je mužská, se ztrácí a přechází
do destrukce. Čistě mužská společnost nebo kultura bez zásadního vlivu žen
má jen a pouze destruktivní charakter, což okolo sebe můžeme vidět v současné
době.
stránky
časopisu Vitalita: www.vitalitanet.sk
Potřebuji tě - ve vztahu
Zřejmě se množí vztahy, kde jeden z páru začne na sobě
více pracovat, duchovně se rozvíjí, hledá svoje chyby, karmické zátěže,
kdy a jak vznikly, chodí na různé semináře, konstelace, nechává se provést
při regresi svými minulými životy, aby zjistil ( pokud má nějaký problém
), kde „je zakopaný pes“ – a jejich partner to špatně nese. Za prvé
– je to změna z toho věčného stejnodenního programu, ale jen pro
partnera. Za druhé – je to změna partnera jako takového. Jeho osobnost se mění,
dostává se „jinam“, přestává mít strach, přestává být závislý
nejen na partnerovi, ale i na vztahu. Za třetí – je to příchod nového
vztahu, kdy jeden z partnerů už toho druhého nepotřebuje tak, jak tomu
bylo ještě před několika lety. Jeden z partnerů směřuje ke svému
osobnímu vnitřnímu klidu ( konečně ) a druhý partner se naopak dostává
do tlaku ze strachu, že ho partner už nebude potřebovat a že ho opustí.
Je to možné, protože když jsou dva lidé na jiné úrovni myšlení
a vnímání reality a mají jiné cíle, tak spolu mají málo společného. Je
to vývoj, ale lidé se naučili být ve vztahu od svatby do smrti. To ovšem
neznamená, že oba nutně stagnují. Někdy se to stane, že jsou na stejné úrovni
myšlení a mají stejné cíle po celý život, vyvíjí se buď minimálně a
nebo postupně spolu docházejí k novým poznatkům, spolupracují, takže
když se mění, tak oba a stále jim to klape. Jenže valná většina vztahů
je takových, že se dva poznají a zjistí, že se do vztahu hodí, že si
vyhovují, že se potřebují ve 20ti letech ( navíc jsou zamilovaní, že ) a
zůstanou spolu, ale jeden z nich třeba hodně čte nebo je více
intuitivní či se zajímá o duchovní vývoj jen tak a vtáhne ho to – a
rozvíjí se, zatímco druhý zůstává na původním standardu. Jejich vidění
světa a cíle se během 5 – 10ti let změní natolik, že pokud má co říct
jeden, druhého to nezajímá a pokud druhý chce, aby první s ním šel něco
vyzkoušet, aby pochopil něco zvláštního, tak ten nechce, nezajímá jej to
nebo se toho bojí, nedůvěřuje. Vyčítá partnerovi, že se děsně změnil.
Ano, vyčítá vyvíjejícímu se partnerovi, že se vyvinul, zatímco on
stagnuje. Každý to máme jinak. Ale pod nátlakem citového vydírání ( Já
jsem při tobě stál, když…. Já jsem ti tenkrát zachránil život… Kdyby
nebylo mě, tak nejsi tam, kde jsi… ) pokročilý partner, pokud ještě nemá
dostatek sebelásky, podlehne a zůstane ve vztahu. Ale začne se trápit, nemůže
být sám sebou, musí se snažit být takový, jako předtím a nebo jen s ohledem
na partnera se „svým koníčkům“ ( jak partner onu změnu většinou nazývá
) věnuje sporadicky. Časem na zapřenou a ještě později si stejně najde
jinde spřízněnou duši a partnera třeba podvádí. Pokud se takto sejdou dva
ze stejných vztahů, podvádějí oba, cítí se krásně a mizerně zároveň,
protože našli spřízněnou duši, ale zároveň podvádějí svého partnera.
Sebeláska není sobectví a pozná se to tak, že nic neděláte
na úkor někoho jiného. Když se rozloučím s partnerem, se kterým jsem
sice prožila mnoho hezkých ( později i nehezkých ) let, ale další život s ním
mě ubíjí – je to čestné. Nepodvádím jej. On sice nechápe, jak to, že
jsem se tak změnila, proč ho chci opustit, protože on je stejný a vidí svět
a život stejnýma očima. Pro něj je to rána a samozřejmě se snaží držet
se vztahu „zuby nehty“. Ale já neodcházím, abych na jeho úkor něčeho
dosáhla. Já odcházím, protože trpím v nerovném vztahu, kde cítím,
že mi není dovoleno se chovat přirozeně, jak to cítím, protože druhý to
tak necítí. Ale pokud se již nehodí on ke mně, nehodím se ani já k němu
– o čemž svědčí i to, že on poznal, že jsem se změnila a kvituje to s nelibostí.
Proč chce se mnou stále být, přestože se k sobě očividně již nehodíme?
Je to zvyk. Zvykli jsme si na vztah, na stereotypy v něm
vytvořené, na povahu druhého i s jeho chybami, nejen přednostmi. Člověk
nerad opouští zaběhnuté koleje, tento vztah je taková jistojistá jistota,
vím, co od něj můžu čekat. A to se jednomu partnerovi líbí, ale tomu druhému
už právě ne. Je to stejné, jako když jedou na dovolenou dva neplavci –
sluní se na břehu rybníka, nanejvýš se ráchají při břehu, kde dosáhnou
na dno. Jezdí sem, do toho klidného kouta rok co rok. A pak si jeden z nich
přečte, že voda ho udrží a může i plavat ve velké hloubce a neutopí se
– jen se to naučit v nějakém kurzu… Zaplatí si kurz, naučí se
plavat a pak se jede zase na dovolenou. Nadšený ze svého nového umění
plave tam a zpět od břehu ke břehu, pokřikuje na partnera nadšeně zprostřed
rybníka, láká ho, je šťastný a takový volnější, svobodnější. A
partner? Buď se zasnaží a také se naučí plavat a pak spolu pokračují v pohodě
oba. Nebo se bojí, je mu to protivné, argumentuje, že to k životu není
potřeba a kdesi cosi a zůstane neplavcem. Ještě příští rok jedou na totéž
místo, kde se situace opakuje a ani jednoho už celá dovolená nejen nebaví,
ale dokonce se rozhádají. Další rok chce partner-plavec jinam – na přehradu,
k moři.. kamkoliv, kde je víc vody, větší zážitky. Neplavec už
nechce ani k rybníku a raději zůstane doma. Plavec má z dovolené
nádherné zážitky, ale neplavec je ani nechce slyšet, akorát by se naštval…
A nakonec si plavec najde spřízněnou duši – plavce, se kterým bude sdílet
svůj život v novém rozměru a bude šťastný, zatímco neplavec si
najde opět neplavce, se kterým bude taky šťastný, dokud nenastane chvíle,
že si partner opět přečte něco o plavání a rozhodne se absolvovat kurz.
To se může opakovat mnohokrát, než se neplavec konečně odhodlá a plavat
se naučí také. Ale musí k tomu dojít sám, svým tempem, svojí
hlavou. Každý to máme v životě jinak. A proč se máme trápit ve
vztahu, který nám „začne být těsný“, pokud se začneme rozpínat a naše
duše okusí svobodu. Nikdo se nevrací rád do klece, pokud se naučil lítat.
Chce ten pocit zažívat už pořád, ne jen vzpomínat, jak si to jednou vyzkoušel
a jaké to bylo krásné.
Hodně štěstí všem, při setkání i rozcházení, protože obojí je součástí našeho života. Nedržte při sobě násilím partnera, který chce odejít. Škodíte tím nakonec sami sobě, protože on vás může začít obviňovat, že mu bráníte v rozletu a začne vás nesnášet, budete mít doma dusno – a nebo vám začne zahýbat. Ani jedno není hezká vyhlídka. A nebo se „vám obětuje“ a utrápí se po vašem boku. Vy si to pak pěkně vyzkoušíte také – v dalším životě, věřte tomu. Protože všichni zažijeme jednu i druhou stranu téže situace, dokonce více stran ( i děti trpí v takovém nerovném partnerství, jednou můžete být dítětem, které trpí hádkami rodičů a nakonec samo uteče z takového „domova“ ). Buďte sami k sobě láskyplní a dopřejte si to pohodlí vztahu, dokud vyhovuje oběma, ale jakmile něco budete muset již prosazovat přes obrovský odpor partnera, tak to za to nestojí – vemte si, že budete žít ještě 50 let, nebo „jen“ 20 let. To celou tu dobu chcete trpět tím, že budete vzájemně bojovat s partnerem o to, jestli má pravdu on nebo vy a budete se buď hádat nebo se trpně podřídíte a budete dělat to, co se od vás očekává? Kdo to očekává? Člověk, který vás zřejmě nemiluje nebo vůbec neuznává vaši osobnost, protože vám „nařizuje“ stát se jiným než jste. Stát se takovým, jakým on POTŘEBUJE abyste byl, aby on byl šťastný. Na vaše štěstí on z vysoka kašle. Uvědomujete si to vůbec?
DVOJPLAMEN - DOKONALÁ LÁSKA
Mnozí z nás hledají toho správného
partnera, se kterým budou šťastní, s nímž prožijí život s harmonii,
porozumění, souznění, a hluboké naplněné lásce. Říká se, že každý
máme někde svůj protějšek, své “druhé já”, svou polovinu, jejíž blízkost
nás naplnuje hlubokým štěstím klidem a radostí.
Tento článek vám ukazuje cestu, jak je do svého života přivolat. Nejprve
se ale musíme stát samostatnými, celistvými vyrovnanými bytostmi, abychom
takový dokonalý vztah dokázali žít.
Následující rozhovor je s angličankou Elizabeth Claire Prophet, která svůj
dvojpaprsek a naplněný partnerský vztah tady na Zemi nalezla
Jak lze podle vás zařídit, aby každý
potkal svou dokonalou lásku? Odkud vzešla tato osoba a jaký je její vztah k
nám?
ECP: Dvojpaprsek,
nebo také dvojplamen, božský dopňek, dokonalá láska, se zrodila z prvotního
útvaru vejcovitého tvaru naplněného bílým plamenem. Je to vajíčko světla,
v kterém jsi stvořen v Centrálním Slunci, té nejvyšší koncentraci čistého
Ducha ve vesmíru. Bůh vezme toto vajíčko a dá v něm vzniknout dvěma sférám
světla. Každá z těchto sfér vypadá jako kauzální tělo nejvyššího vyjádření
schématu vašeho skutečného Já.
Představte si toto schéma dvakrát. Při
sestupu z těchto světelných sfér do Hmoty, se pak rodí duše, které jsou
protějšky těchto sfér Ducha. Jsou označovány jako dvoupaprsky, protože
pocházejí z jediného prvotního světelného vajíčka. Elektronová
Přítomnost takové duše je přesným duplikátem té druhé. Když duše
sestupují do formy, jedna převezme kladnou, mužskou a druhá zápornou, ženskou
polaritu. Vajíčko obsahuje unikátní vzor, je to detailní elektronový plán,
který máš pouze ty a tvůj dvoupaprsek. Jsi Božím obrazem, protože
z něho jsi byl stvořen. Nikdo v celém vesmíru nemůže sdílet tuto jedinečnost
s tebou, protože ty jsi byl zrozen pouze jedenkrát, duchovně.
My všichni jsme začínali dávno, v
zlatých časech s dokonalou osobou, s naším dvoupaprskem, ale potom jsme si
začali vytvářet karmu. Jak jsme upadali do nižších vibrací, byli jsme odděleni
od našeho dvojpaprsku. Ztratili jsme fyzické vyjádření našeho božského
protějšku v ráji a začali jsme s vytvářením závazků k ostatním lidem. A
to je důvod, proč jsme si vtělení za vtělením volili různé partnery. Někteří
z nich mohou být partnery duše, jiné vztahy jsou karmické. Doufejme,
že děláme v těchto vztazích jen to nejlepší, rozvíjíme v nich lásku,
protože jen tak docílíme konkrétního účelu a také vyrovnáme karmu. Zákon
karmy vyžaduje, abychom nejprve splnili naše závazky z minulých vztahů. To
je vždy naše prvotní povinnost. A to vás může oddalovat od vašeho
dvojpaprsku po celé životy. Cílem je vyrovnat karmu, stát se čistým
na cestě Ducha Svatého a dosáhnout znovusjednocení s Bohem a se svým
dvoupaprskem. Šplhat nahoru po žebříku života zpět do Zdroje
odkud pocházíme. A je to dlouhý příběh o ztrátě na samém počátku bytí
až k opětovnému shledání.
Karma je energie/vědomí v akci; zákon
příčiny, následku a odplaty. Je také označován
jako zákon karmického kola, který nařizuje, že cokoli provedeme nás uzavře
do cyklického kruhu, dokud nedojde k jeho rozřešení. Pavel říká: „Co člověk
zaseje, to také sklidí.” Newton pozoroval, že pro každou akci existuje
rovnocenná, opozitní reakce. Zákon karmy vyžaduje reinkarnaci duše, dokud
není karmický cyklus vyrovnán. Takto život od života člověk určuje svůj
osud svými činy, nevyjímaje jeho myšlenky, pocity, slova a skutky.
Můžete objasnit rozdíl mezi
dvoupaprskem a partnerem duše? Pochopila jsem, že když se nemůžete
sjednotit se svým dvoupaprskem v tomto životě, můžete zatím najít
partnera duše. Původně jsem myslela, že tyto dva pojmy jsou pouze rozdílným
vyjádřením stejného konceptu.
ECP: Partner duše je osoba, s
kterou můžete pracovat po mnoho století na stejných misích nebo na stejných
iniciacích čaker – paralelní cesta vývoje duše. A ačkoli mohou být velmi přitahováni, pouta mezi partnery duše
můžete v podstatě definovat více jako bratrský/sesterský vztah. Partneři
duše mohou mít skvělá manželství i prožitek silného souznění v srdcích. Je
zde vnímán pocit jsme kamarádi, jsme poutníci na společné cestě a co děláme,
máme dělat společně.
Možná jste se sešli v mnoha životech
a možná cítíte silnou vazbu. Ale pokud skutečně meditujete na
niterné úrovni, víte, že tento vztah není nejvyšší nebo není tak hluboký
jako vztah s osobou, která je vaším přímým protějškem – dvoupaprskem,
kterého znáte jako vaše druhé Já od prvního momentu vašeho zrodu ve Velkém
Centrálním Slunci. Máte jenom jeden dvoupaprsek, ale můžete
spolupracovat s mnoha bratry a sestrami na různých místech. Řekněme, že si
v tomto životě zvolíte úkol ovládat hudbu. Pravděpodobně se dáte
dohromady s mnoha muzikanty a možná najdete někoho, s kým spolupracujete více,
kdo je váš přítel a s kterým nesdílíte pouze lásku k harmonii, ale také
skutečnou duševní komunikaci na stejné vlnové délce a vzájemně rozvíjíte
stejnou čakru jednoho ze sedmi paprsků. Vašemu úsilí přichází požehnání
z mocné Já Jsem Přítomnosti obou dvoupaprsků – tvého dvoupaprsku a
dvoupaprsku druhé osoby. Tak to znamená partner duše – někdo, koho můžeš
skutečně milovat, respektovat a sdílet s ním.
Vztah dvou partnerů duše má co dočinění
s čakrou „duchovního srdce” – která obsahuje více než prosté emoce.
Spojení je způsobeno spíše paralelním a vzájemným vývojem než stejným
původem. Je to požehnaná zkušenost mít někoho, kdo je přítel (někdo,
komu můžete důvěřovat a on zase vám) s kým sdílíte skutečnou oddanost
společným cílům, stejně tak jako starostlivou péči.
Je věk vodnáře dobou, kdy je více
pravděpodobné, že potkáme svůj dvoupaprsek? Je možnost spojení sil setkáním
s vlastním dvoupaprskem, které se stalo vám s Markem Prophetem, druh spojení,
která jsou teď prospěšná pro tento svět, aby přinesla více lásky do našich
životů?
ECP: Je velmi
příznivá doba pro setkání s vlastním dvoupaprskem, protože je to přáním
Velkého Bílého Bratrstva jako součást podpory našich duší na cestě za
jejím osvobozením, na které bys měl být spojen se svým protějškem k úžasné
realizaci opravdové svobody, být tím, kým jsi v Bohu – ve vašich společných
kauzálních tělech. Také, protože jsme v závěru věku ryb, předpokládá
se, že vyrovnáme naši karmu. A tak můžeme překonat karmická manželství
a manželství s partnery duše. Konec věku ryb je doba, kdy je možné
vyrovnat velké množství karmy, a to je také důvod proč lidé v předchozím
desetiletí radikálně změnily názor na partnerství – lidé měli potřebu
reagovat a vyřešit stará skóre a pokračovat v hledání nejvyššího doplňku
vyjádření jejich bytí na duchovní cestě.
O vztah dvoupaprsků je dnes zvýšený zájem,
protože to je vztah, který vám umožňuje naplnit velkou část našeho palčivého
osudu. Bůh to ví. Bůh podporuje opravdové vztahy dvoupaprsků a partnerů duše,
protože na začátku nás Bůh stvořil k tomu milovat jeden druhého, stejně
jako On miluje nás.
Co je tedy třeba podniknout, když
hluboce toužíme nalézt svůj dvoupaprsek?
ECP: Nejdříve
musíte sjednotit vaši Já Jsem Přítomnost a Kristovo vědomí. To je vnitřní
polarita. To je to nejúžasnější, nejintenzivnější a nejpožehnanější
sjednocení, které můžeme zažít. To je cíl Cesty. Když dosáhnete
sjednocení s vaší Božskou podstatou, vstupujete tím také do nejužšího
spojení s bílým plamenem v jádru vašeho bytí, skrz které naleznete toho
jednoho jediného, který s vámi byl na samém začátku. Váš vztah s vaším
dvoupaprskem začal nejprve v úžasném vajíčku z bílého plamene, který se
zdvojil ve dvě sféry Božské identity.
Nyní, můžete rozvinout polaritu v člověku
s vaším dvoupaprskem, s partnerem duše nebo s kýmkoli jiným. Měli jste zkušenosti
z mnoha životů, v kterých jste byli přitahováni lidmi, s kterými se můžete
setkávat i v tomto životě. Ale ta jediná polarita je z původního světelného
vajíčka, ta Elektronová Přítomnost, je ta z vašeho dvoupaprsku. Tímto způsobem
je hluboká opravdovost jedinečnosti dvoupaprsků zakořeněna velmi hluboko v
Božské podstatě. Tak je sjednocení s Bohem skutečnou cestou a skutečným
hledáním. Důvod, proč jsme rozděleni od našeho dvoupaprsku v čase
a prostoru je díky našim inkarnacím ve fyzické úrovni.
Odchýlili jsme se od naší původní
Jedinečnosti a zapletli se do dalších vztahů, další karmy. Tak se
možná cítíte dychtiví a osamělí v davu, protože polovina vašeho duchovního
bytí je neznámo kde. Ale chápejte, můžete sedět vedle svého dvoupaprsku a
nikdo o tom nemá ani tušení, protože jste byli rozděleni po mnoha tisíců
let a nepoznáte se díky závoji karmy. A pak je to tragédie hledání a hledání
a neuvědomování si, že dvoupaprsek je, mysticky myšleno, nalezení
sám sebe. Pokud člověk nenalezl vlastní spiritualitu, není
schopen rozeznat, že „Jediný samotný, jsem já sám,” jak píseň pokračuje.
Nyní, pokud je tvůj dvoupaprsek vzestoupen, už skutečně s jeho/její Já
Jsem Přítomností, tíhneš k tomu cítit se více celistvý, protože tvůj
dvoupaprsek dosáhl boží jednoty. Pokud je tvůj dvoupaprsek na stejné
úrovni ve znalostech a vtělení, můžete se vzájemně nalézt. Pokud
má dvoupaprsek méně znalostí a je více pozemsky vázán, možná v sobě
nalezneš velkou dichitonomii – miluješ Cestu, ale musíš se ponořit do
astrálního moře, protože někde v pozemských a iluzorních podmínkách je
tvoje druhá polovička, ke které cítíš oddanost zachránit ji a pozvednout.
Při hledání svého dvouparsku tedy
doporučujete neúčastnit se jiných vztahů? – Řekněme, že někoho potkám
a rozhodnu se společně strávit pouze omezený čas, protože vnímám, že to
není to pravé pro štastné partnerství. Doporučujete nezačínat takové
vztahy?
ECP: Myslím, že je to vaše individuální svobodná vůle, vaše osobní
rozhodnutí. Pokud zamýšlíte jít po Cestě a směřovat k Bohu a k více
trvalým věcem, musíte si uvědomit, že navázání takových vztahů bere čas
a energii a určité množství vašich osobních vstupů, protože každé přátelství
vyžaduje vklad sebe samého. Pro toto vtělení jste dostali pouze energii, čas
a prostor – je to jako bankovní účet. Každý se sám musí rozhodnout, jak
chce naložit se svým životem a životní silou – se svým bankovním účtem.
Můj názor je, že pokud jste vázáni nebo při nejmenším usazeni v nesprávném
vztahu, můžete svůj dvoupaprsek minout. Jeden z důvodů proč jsme
odděleni od našeho dvoupaprsku je fakt, že Zákon nás nutí manifestovat
nejprve celistvost našeho vlastního nitra. Celistvost je magnet a ta
magnetizuje naši celistvost. Takže pokud je naše vědomí
nekompletní nebo pokud máme v mysli ukryty záznamy smutku nebo bolesti nebo
smrt nebo umírání nebo problémy z neodpuštění k vašemu dvoupaprsku z
minulých životů, je to v nás samotných a blokuje to nalezení dokonalého
spojení. Tak můžeme strávit spoustu času přecházením ze
vztahu do vztahu a vlastně nikdy nedojít k sjednocení – sjednocení, po
kterém toužíme, které je první s naší milovanou Já Jsem Přítomností a
poté, skrze Světlo, s naším dvoupaprskem.
Slova Ježíše v tomto případě zní
skutečně pravdivě. Řekl: „ Hledejte nejdříve království Boha a jeho
spravedlivost a všechny tyto věci budou vám dány.” Tuto větu jsem se naučila,
když jsem byla ještě malé dítě a pomáhala mi po celá dlouhá léta. Předtím,
než jsem potkala svůj dvoupaprsek – kterým je Mark Prophet, jak víte –
dospěla jsem k závěru, vzhledem k tomu, že jsem na spirituální cestě, věřím
v Nanebevzestoupené Mistry, věřím v karmu a reinkarnaci, žádný muž mě vůbec
nebude chtít. Byla jsem definitivně přesvědčena, že budu svobodná po celý
zbytek mého života. A šla jsem přímo do srdce poznání Saint Germaina,
Mistrů, nalezení mé mise a služby. Během usilování o poznání co je má
mise, jsem narazila na osobu, která měla stejnou misi – Marka Propheta.
Nikdy bych ho nenalezla, pokud bych nejdříve nehledala uvědomění Boha a
jeho spravedlivost.
Nyní, když jste se setkali se svým
dvoupaprskem, ještě neznamená, že všechno bude nádherné. Můžeme
uniknout ze spojení kvůli konfliktní karmě, osobnosti a astrologickým vzorcům. Já jsem si připomněla minulé životy s Markem řady století předtím,
kdy upřednostňoval ostatní přede mnou a bylo to pro mě docela bolestivé čelit
těmto záznamům. Uvědomila jsem si, přestože jsem měla smysl pro lásku a
odpuštění, že zde zůstalo trochu pocitů záště a trápení. Uvědomila
jsem si, že to musím očistit fialovým plamenem, protože jinak by to
zasahovalo do našeho současného vztahu. A tak jsem se toho vzdala
a náš vztah byl vyléčen. To co zjišťujeme je, že můžeme stát tváří
tvář našemu dvoupaprsku, ale pokud nemáme touhu dát, milovat a obětovat,
nebude náš vztah úspěšný, nebudeme mít úspěšné manželství a
nebudeme zastupovat Otce/Matku Boha našim dětem, kteří v nás musí mít příklad
harmonie. Viděla jsem dvoupaprsky, kteří se navzájem nepoznali a šli dál
po svých rozdělených cestách, protože byli tak zahleděni do sebe a
zachyceni do svých vlastních problémů. Viděla jsem další manželství,
kde tvrdě bojovali, protože se nevzdali svého ega kvůli iluzi skvělejší a
vyšší lásky. To je tak destruktivní a tak zbytečné!
Říkáš, že dvoupaprsky se navzájem
nemusí poznat. V kterém bodu tedy dojde k sjednocení? Co můžeme dělat? Zdá
se nevyhnutelné, že v určitém bodu znovusjednocení nastane.
ECP: Můžete zavolat Boha,
„Ukaž mi, kdo je můj dvoupaprsek.” Ale rozvoj vašich
vnitřních schopností, vašeho vnitřního vědění, přichází skrze vzývání,
skrze používání fialového plamene (Chrám fialového plamene svobody –
Mistr Saint Germain – Vlastnosti: Svoboda a Proměna). Je to nejúčinnější
prostředek na planetě k spirituálnímu rozvoji. Bude to vrchol všech ostatních
duchovních cest, meditací, forem, asán, kterými projdete. Pokud budete používat
fialový plamen pilně, zaznamenáte to.
Samozřejmě, váš dvoupaprsek vás má
poznat také, to je další důležitý důvod k vzývání fialového plamene.
Protože mu můžete celý den říkat, „Ty jsi můj dvoupaprsek,” a on může
říci, „Ztracený, jak víš”. Nejrychlejší cesta, kterou znám, jak
toho dosáhnout, je vzývání. Věřte mi, když vám říkám, že zde není
nic skvělejšího než věda mluveného Slova. Přeji vám, abyste mě všichni
mohli vidět před 25 lety a akceleraci mého života a Boha ve mně jen díky vědě
mluveného Slova a požehnané podpoře Mistrů.
Ráda bych měla nějaké vodítko, jak
rozpoznat svůj dvoupaprsek od falešného. Nedávno jsem byla zasnoubená a uvědomila
jsem si, že přítel má nějaké vlastnosti, pro které bych s ním nemohla žít.
Nicméně měl také řadu dobrých vlastností. Bylo to velmi těžké se od něho
odloučit. Myslím, že jsem udělala moudré rozhodnutí, ale ráda bych měla
nějaké vodítko.
ECP: Většina
lidí má dobré i špatné vlastnosti. A obecně je rozhodnutí o našem
partnerství založeno na tom, zda jsme schopni za těchto podmínek s danou
osobou žít a za okolnosti, že nás pojí velká láska. Určit, kdo je náš
dvoupaprsek pomocí dobrých a špatných lidských vlastností není bezpečná
metoda, protože znalost dvoupapsrku je velmi niterná záležitost.
Téměř nejlepší je zavřít oči,
zvnitřnit se a sledovat plamen srdce. Někdy může být vnější testování
a analyzování chybné. To co můžeme udělat, je jít do srdce srdcí. Manželství je něco jako absolutní závazek, obzvláště pokud jste na
Cestě.
To opravňuje předcházející období samoty, motliteb, postění se, volání
k Archandělu Michaelovi, aby nás ochránil před tím, před čím nás varuje
svatý Pavel: „ Nebuďte nerovní spojeni dohromady…kvůli čemu spojovat světlo
s temnotou? ” a „Nezamotejte se opět do jařma otroctví.” Chápejte,
že známkou opravdové lásky je svoboda, ne omezování pravdy vaší nebo
druhých. A pak vám to Bůh řekne, tedy jestli mu dáte příležitost.
Pokud to nechcete vědět, protože toužíte po určité osobě víc, než
chcete znát Pravdu, pak se můžete dostat do potíží. Takže nechala jsi oči
otevřené, byla jsi poctivá – „Miluji tuto osobu, ale s těmito zlozvyky
opravdu nemůžu žít.” Pak to vypadá jako dobré rozhodnutí.
Díky akceleraci, o které jsme hovořili,
a konci věku Ryb, jsme předurčení setkat se s naším dvoupaprskem v tomto
životě?
ECP: Předně,
každý si musí uvědomit, že statisticky dáno a ze zákona pravděpodobnosti, ne
každého dvoupaprsek je v odpovídajícím věku, je volný, je vtělený a
nutně volající potom se stát někoho doplňkem. Váš dvoupaprsek může být
Vzestoupený Mistr, váš dvoupaprsek může být dítě, váš dvoupaprsek může
být v jiných oktávách světla čekající na opětovné zrození na Zem. A
tak doufáme, že náš dvoupaprsek může být zde, ale musíme být připraveni,
samozřejmě. Pro případ, že není našim osudem setkat se s ním v tomto životě,
i v tomto případě je stále hlavním cílem sjednocení s Bohem, následování
Ztraceného Učení Ježíše, který nás učil vedle Vzestoupených Mistrů,
pozvednutí a oslavování vlastního světla a svého dvoupaprsku, a to i
tehdy, když není s námi. Protože, jak jinak, realita dvoupaprsku není pouhé
maso a krev hmoty.
Dvoupaprsek je bytost, která se na vnitřní
úrovni, na úrovni kauzálního těla od nás nikdy neoddělila – ten, kdo je
vždy uvnitř našeho srdce. To, o čem
mluvíme, je pouze o vnějším oddělení. To je to, co je tak bolestivé. Když
už je zřejmé, že božím plánem není setkat se v tomto životě s vlastním
dvoupaprskem, neznamená to, že Bůh nám neposkytne partnera, druha,
manžela, manželku. Bude to možná partner duše, osoba, s kterou jste byli
velmi dobří přátele po dlouhou dobu. Někdo o koho se hluboce zajímáme, někdo
s kým můžeme dokončit zvolený úkol. Vztah, který je duševně
uspokojivý, protože je zaměřený na splnění určitého plánu. Je také možné,
že máte karmu, která nemůže být vyrovnána žádným jiným způsobem než
manželstvím. Takové manželství může být uspokojující díky lekcím,
kterým se v něm máte naučit skrze lásku, kterou v něm dáváte dětem a všem
ostatním. A tak kromě našeho volání po dvojpaprsku k tomu tedy potřebujeme
i soulad s Božím plánem. Jaký je náš boží plán? Kdo je nám předurčen
k založení rodiny nebo s kým máme obchodovat, dělat to nebo tamto?
Myslím si, že volání k Bohu a vzývání
na Cestě jsou tou nejlepší pojistkou pro nejlepší možný výsledek za předpokladu,
že jsme se dostali z vlivu předchozích kol. Nyní už nikdy
nezaujmete osobu takových stejných kvalit, jako když jsme měli bloky,
strachy a všechny druhy různých schizmat v duši, protože zaujmete pouze
takové osoby, jako jsme my sami. Pak budete dva na rozřešení problémů.
Myslím si, že byste se měli uvolnit a radovat se, protože se můžete
radovat v Bohu.
Vadí to, pokud se neshledáme se svým
dvoupaprskem? Je to něco, co je nezbytné? Myslím to v tom smyslu, pokud se
neshledáme, zda to zpomalí náš vývoj?
ECP: Jak víte,
naše životní plány jsou velmi spletité. Sestoupili jsme do vtělení
s určitým úkolem. Máme vyrovnat mnoho účtů a přijmout zodpovědnosti,
které jsme předtím prostě vypustili. Někdy je třeba dostat se přes
mnoho záležitostí ještě před tím, než přijde na řadu setkání s naším
dvoupaprskem. Může to být chlapec odvedle, kterého známe celý svůj život.
Ale nejdříve je třeba odstranit z cesty všechno ostatní. To je pro každého
rozdílné. Někdy je naprosto nezbytné, abyste nalezli svůj dvoupaprsek, ale
někdy to pro tento život není v plánu.
Chápejte, co musíte pochopit je, že Ježíš
řekl, dny budou zkráceny kvůli volbě a zkrácení dnů znamená akceleraci
cyklů. Více cyklů z minulosti znamená více podnětů, které jste si
stanovili dokončit (přeměnit nebo vyřešit) a tím více podnětů, které
mohou vlastně urychlit tvůj život. Jinými slovy, v tomto životě můžeš
udělat víc s použitím fialového plamene, než jsi mohl za normálních podmínek
v předchozích životech. Ve vašem životě se nic nezmění bez svatého ohně.
Doporučuji si přečíst knihu „The Science of the Spoken Word” od Marka
Propheta a mě – skvělé, máš jednu! Je to kniha pro dvoupaprsky, protože
ti dává každodenní nástroj k přeměně karmy fialovým plamenem v souladu
s tvojí službou životu. Můžete psát dopisy Bohu. Fungují. Napište je,
založte do své Bible a pak na svůj osobní oltář, kde se modlíte nebo
meditujete. Potom požádejte Boha, pokud je to Jeho vůle a v souladu s
božím plánem, aby vás potěšil a odhalil, kdo je váš dvoupaprsek a jak můžete
spolupracovat na vnitřních nebo vnějších úrovních s touto osobou.
Je možné říci, že pokud se
inkarnujete jako žena, tak napříč všemi inkarnacemi budete vždy žena?
ECP: Ne. Měníme mužské i ženské inkarnace. Polarita Ducha je jedna věc,
ale v této oktávě bytí je naší zkouškou rozvinutí obou, tedy mužských
i ženských charakteristik.
Musíš si vzít někoho, s kým máš
společnou karmu? A co je to vlastně karmické manželství?
ECP: Nemusíš si někoho vzít, jen abys
vyrovnala karmu, pokud to zvládáš jinak. Můžeš mít karmu, která
manželství nařizuje, to je pak karmické manželství, ale máš také karmu
s mnoha jinými lidmi, které si nemusíš brát, aby byla karma vyrovnána. Nyní,
když se vdáš – a já osobně věřím, že vztah by měl být v manželství
naplněn, pokud manželé hodlají být trpěliví – vezmeš na sebe karmu někoho
jiného. A to je skutečný význam slibu před oltářem: „V nemoci a ve
zdraví” myšleno v karmických cyklech.
To je tedy závažnost manželského
slibu a důvod proč se lidé mohou manželství bránit. Odtud vzešla fráze
„Líbánky skončily”. Když se na někoho podíváš, poté co jsi
vše ostatní promyslela, musíš si říct, „Chci sdílet karmu tohoto člověka?”
Karma je okolnost. Typ osoby, problémy které řeší nebo záležitosti, ve
kterých se angažují, dokonce jejich profese, je jejich karmou. Možná
potkáte v životě lidi, s kterými jsme byli manželé v předchozích životech.
Karmická pouta, hluboká emocionální pouta a nevyřešené vztahy, to vše
obvykle křižuje naši cestu v tomto daném životě. To, s čím se musíme v
tomto životě vypořádat, rozhodla Svatá Kristova Přítomnost a Karmická
rada. Nejlepší způsob jak se s nimi vypořádat, je používat často fialový
plamen a modlit se, aby byla naše karma vyrovnána a vrátit zpět
do proudu života – našim duším, našim kauzálním tělům – dar lásky
z naší Já Jsem Přítomnosti, aby byly zaplaceny všechny dluhy. Karma
ti brání nalézt dokonalého druha a měla bys vědět, že fialový plamen
vyvolaný ze svatého srdce Ježíše a Saint Germaina (Saint Joseph) je vše
pohlcující oheň Svatého Ducha, který vyrovnává karmu.
Co s tím, když jsme v karmickém manželství?
ECP: Žádný z nás skutečně neví, do
čeho vstupujeme a kdy vstoupíme do vztahu nebo manželství. Lidé rostou a
cyklus za cyklem a během let je karma přehrána. Věci, které jsme v lidech
neviděli, se mohou vynořit později. Vztah může přinést situace, které by
nikdo nikdy nečekal. Takže někdy je to pouto, které trvá a někdy je to
karmické manželství.
Co se vztahem, který nás odděluje od
našeho dvoupaprsku nebo slouží k vyrovnání karmy? Pokud je v něm spousty
problému, je dobré se rozejít?
ECP: Tak sem směřujeme. Rada zhrzeným milencům! Dobrá, možná ano nebo také
ne. Věřím v práci – v pilnou práci – v manželství. A věřím,
že bychom vždy měli milovat v každé osobě Boha. Jsme oddaní Bohu
nebo dvoupaprsku a všichni bychom se měli pokusit na našem manželství
zapracovat. A pokud nepracujeme, měli bychom být právě tak chytří, abychom
to poznali a modlit se za to a pochopit, že pokud to nepřekročíme a
vytvoříme si další karmu, plýtváme oběma životy, naším i partnera, zatímco
by jsme mohli vykonat hodně dobrého bez dalšího zatěžování vztahu,
které očividně nevede ani jednu stranu konstruktivním směrem.
Osobně si myslím, že v problémovém
vztahu, který je komplikovaný a zdánlivě bez šance, bysme měli dělat to,
co řekl Ježíš – modli se a posti se. A hovořím o postění se fialovým
plamenem, dynamickým vzýváním Svatého Ducha, stejně tak jako vodou s
trochou citrónové nebo jablečně nebo mrkvové šťávy po několik dní. Zatímco
si pročišťuješ svoji hlavu, nalaď se na Boha a opravdově hledej odpověď
na tvé otázky v duši.
Co je fialový plamen? Jak je schopný přeměnit
karmu? V čem je jeho síla? Je to živá bytost? Nebo jak to dělá?
ECP: Fialový plamen, který spravuje
archanděl Zadkiel a další bytosti byl přislíben
ve Starém i Novém Zákonu. Je to svatý oheň. Mojžíš
vypovídá jako očitý svědek. Říká, „ Bůh je pohlcující oheň.” A
Pavel říká, že se svatým ohněm by měl zkusit pracovat každý člověk.
Dobře, Bůh se zřejmě nechystá nás strávit, své děti, tak co tedy
stravuje se svým ohněm? Stravuje naše hříchy, naše konflikty, problémy,
naši karmu. Bůh řekl, že v tamtěch dnech „Nebudu si pamatovat jejich hříchy
více.” Je také prorokováno v Knize Zjevení, že jakmile sedmý anděl začne
znít, Bůh ukončí svá tajemství.
Sedmým andělem je Mistr Saint Germain,
představitel hierarchie ve věku vodnáře, ten který nám přináší fialový
plamen. Dar fialového plamene je výjimkou pro věk vodnáře. Je to
plamen svobody, odpuštění a alchymie. A když je plamen vzýván,
prochází skrz podvědomí a ve spojení s vaším plným vědomím, vaši láskou,
vaši dobrou prací Bohu a lidem, fialový plamen jako zprostředkovatel Svatého
Ducha spaluje všechny záznamy minulosti. Tímto způsobem
dosahujeme osvobození na Západě tohoto věku. Tomu odpovídá cesta, kterou učili
jogíni a avataři jako cestu k osvobození duše. Je správná doba vzývat
fialový plamen mantrou, kterou si všichni můžete zapamatovat velmi snadno:
„Já jsem bytost fialového plamene. Já jsem čistota, kterou Bůh žádá!”
Opakujme to všichni společně. Já jsem bytost fialového plamene! Já
jsem čistota, kterou Bůh žádá! (12x). Když použijete jméno Boha, Já
Jsem, používáte jméno, které Bůh předal Mojžíšovi. Je to síla svatého
jména, která uvolňuje světlo z tvého kauzálního těla. Protože váš
dvoupaprsek má kauzální tělo s identickým elektronovým vzorem –
blueprint (ačkoliv od okamžiku stvoření si každý sám vyvíjí
vlastní individualitu), můžeš také stáhnout fialový plamen z kauzálního
těla tvého dvoupaprsku. Nebo můžeš poskytnout fialový plamen svému
dvojpaprsku.
Pak říkej: „Můj dvoupaprsek je
bytost fialového plamene! Můj dvoupaprsek je čistota, kterou Bůh žádá!”
To je rozkaz, který můžete přikázat. Pak říkejte: Ve jménu Ježíše
Krista, Já volávám fialový plamen ze srdce Saint Germaina, Mistra sedmého
paprsku, Velkého Bílého Bratrstva a z našich kauzálních těl a v mém jménu
a jménu mého dvoupaprsku, kdekoliv milovaný může být v nekonečných světech.
Ve jménu Svatého Ducha, Já nařizuji: Můj dvoupaprsek je bytost fialového
plamene! Můj dvoupaprsek je čistota, kterou Bůh žádá! (řekněte to nejméně
devětkrát).
Příkaz nebo „mantra” je klíč,
který odemyká světlo vašeho kauzálního těla a způsobuje jeho sestup do
fyzické manifestace. Vy všichni máte své poklady
uchovávané v ráji. Vaše pozitivní skutky, pozitivní karma z minulých
životů – každé pozitivní momentum: všechno je zaznamenáno tam v těchto
duhových sférách světla. Ve fialové sféře je uchováno veškeré
momentum fialového plamene, který jsi kdy volal, společně s každou službou
a zasvěcení sedmému paprsku. Když vyvoláváte fialový plamen své momentum
fialového plamene vám také posílají Mistři fialového plamene, kteří
slouží Zemi a jejímu vývoji. Ve skutečnosti si můžete vizualizovat váš
božský doplněk planoucí fialovým plamenem, zatímco voláte toto: Můj
dvoupaprsek je bytost fialového plamene! Můj dvoupaprsek je čistota, kterou Bůh
žádá! (9x)
Existuje něco konkrétního, co můžeme
udělat, abychom ochránili náš dvoupaprsek?
ECP: Určitě.
Máte oprávnění, mimořádné oprávnění vzývat ochranu vašeho
dvoupaprsku, protože jste spojeni na zmíněné úrovni kauzálního těla. Můžete
říkat: „Ve jménu mé Mocné Já Jsem Přítomnosti, nyní já volám o vítězství
mého dvoupaprsku, o osvobození mého dvoupaprsku silou mocného modrého
plamene a mečem archanděla Michaela. Legie světla, vstupte do akce teď hned!
A kdekoli můj dvoupaprsek je, osvoboďte jej/ji a učiňte jej/ji volným.
Osvoboďte mě a učiňte mě volnou. Osvoboďte nás k naplnění Božího plánu
a k dosažení jednoty v úrovni Krista a v úrovni našich čaker. A jestliže
to je vůle Boží, sjednoťte nás v naší celoživotní službě. My děkujeme
vám a přijímáme to jako splněné v této hodině v plné síle podle Boží
vůle. Amen.”
Pak si vizualizujte modrý plamen a
archanděla Michaela a jeho modro-světelné anděle kolem sebe a vašeho
dvoupaprsku. Poté můžete následně 15-20 minut vzývat fialový plamen pro vás
i váš dvoupaprsek – k příčině a jádru všeho toho, co stojí mezi vámi
a vaší dokonalou láskou. A toto je něco, co můžete dělat
tak často, jak budete chtít. Jestliže tato vzývání a vizualizaci budete dělat
denně, vystavíte Momentum síly s anděly prvního a sedmého paprsku, kteří
vám a vašemu dvoupaprsku budou pomáhat ve všech možných směrech.
Vzývání může být užito na všechno.
Můžete zvolit jakékoliv vzývání a po úvodní formuli předat modlitbu Ježíši,
Bohu nebo vaší Mocné Já Jsem Přítomnosti a požadovat osvobození vašeho
dvoupaprsku, jestliže ten je ve fyzickém ztělesnění a jestliže to je vůle
Boží, že vy dva se máte setkat. Setkání, samozřejmě, není jediným cílem.
Cílem má být modlitba, aby váš dvoupaprsek nalezl Boha a dosáhnul
znovusjednocení s Bohem, protože to je skutečné místo setkání dvoupaprsků.
Tak určitá vzývání, která činíte,
budou pomáhat vašemu dvoupaprsku stejně tak, jako pomáhají vám – jestliže
vzýváte fialový plamen pro svobodu nebo modrý plamen pro ochranu nebo zelené
plameny pro léčení, zlatý plamen osvícení pro řešení problémů, a tak
dále. Pak svěřte udržování vaší lásky Bohu a jděte se věnovat službě
osvobodit celý život. Protože kde milujete, kde sloužíte, kde dáváte,
všechny vaše energie jsou také dostupné vašemu dvoupaprsku.
Tak všechno pozitivní co vy děláte,
právě tak pomůže vašemu dvoupaprsku a pomáhá vyrovnávat vaší
karmu – a tak můžete přijít k tomu bodu velkého znovuspojení, které je
pouze začátkem. Vy a váš dvoupaprsek jste předurčeni kráčet spolu celou věčností,
solárním světlem, stát se zodpovědnými jako kmotři životních proudů a
evolucí za tímto systémem světů. Tam, kde je nekonečno možností. A
jednou – jste volni bez řetězů karmy a bez kola znovuzrození, budete volni
k naplnění vašeho osudu – společně, světy bez konců…
z angl.originálu od Elizabeth Claire
Prophet – přeložila Hanka M.
přibližně 4 roky starý ale stále aktuální článek je převzat z webu cestyksobe.cz
Více zde: http://www.kvantova-astrologie.cz/news/dvojplamen-dokonala-laska/
část textu: Dvoupaprsek
a Dvojplamen , 2014 v Partner duše
Zdroj:www.unitingtwinflames.com
Z
anglického originálu pro www.kruhysvetla.blog.cz přeložila Lenka S.
Přichází doba, kdy mnozí z
nás jdou do konečných fází naší dlouhé, předlouhé duchovní pouti a je
nám umožněno setkat se se svým dvouplamenem…
Mocná Agapé volá je zpět,
oni reagují na její hlas a probouzejí se. Hledají cestu k sobě, k druhému
a naplňují pouto, které je celá tisíciletí posvátně spojovalo. Nesou
energii Nové země, rodí děti Nové země a vibračně pozvedají naší
planetu. A jejich úkol? Jsou! Jen tím že se setkají, spojí, konají, je
jejich síla zažehnuta, velká síla, rovna přílivu. Zažehávají svůj
plamen života, zapalují posvátnou jiskru života v sobě a září…Nesou
sebou a v sobě energii Slunce i Měsíce a jejich Střed je střed Země. V
jejich a z jejich spojení vykvétají myrtové květy a svou vůní vábí i
uklidňují duše v okolí. Netouží po záchraně světa, oni ji nesou v sobě.
Neptají se co mají dělat, prostě to žijí. A slova jež vysloví, léčí
linie jejich předků i linie stejně energeticky laděných duší. Léčí
svou přítomností a probouzí touhu jít a hledat svou druhou část, svůj
plamen, jež pradávno byl od nás oddělen a my jsme slíbili, že jednou se opět
setkáme a spojíme. A Bůh ví, jestli je to romantické, láskyplné, kouzelné?
Je i není. Hloubka tohoto spojení překračuje hranice našeho chápání a
otevírá světy okolo jen tím, že se mu otevíráme. Mizí zamilovanost, mizí
hranice našich běžných vztahů a vnímané pocity se vymykají naší slovní
zásobě. Tak mnohdy místo slov a díků za tuto krásu jen mlčíme a cítíme
slzy, které nám stékají po tváři a ani ty slzy vlastně nejsou fyzicky naše.
Jsou to slzy naší duše, která ví a cítí, že tohle je pro ni, právě pro
ni, to nejkrásnější a nejdůležitější co měla prožít. K čemu se měla
vrátit, s čím splynout. Nenechá nás vykoupat v těchto kapičkách vděčnosti
a my se v nocích probouzíme vděčností za tohle všechno, co smíme, nebo
jsme směli prožít…
Netoužíme zachytit jeden druhého
do svých sítí a pevně jej svázat. Vnímáme jen vlnu, která nás spojuje i
odděluje a souzníme s ní. Ve chvílích společného střetnutí cítíme
sebe, druhého a Zemi. Cítíme a slyšíme náš dech, náš společný dech,
který se v některých chvílích sjednotí… a to je skutečné posvátné
spojení… To je to, co tolik potřebuje naše Země, naše planeta. To je část
jednoty, kterou můžeme zažít, prožít a vrátit k nám na Zemi…
A je to opravdu tak důležité?
Není to jen představa? Rozdíl je v tom, že to žijete. Že vnímáte otevřeně,
s důvěrou impulsy, které k vám přichází a prožíváte je. Zároveň vnímáte
i ten přesah, tu sílu z vašeho spojení a s úctou ji přijímáte. Nehledáte,
už vše máte. Otevíráte své srdce s takovou důvěrou jen proto, protože
ten druhý jej má stejně tak otevřeno. Stejně tak cítí a vidí to, co přichází
a přitom tomu nemusí rozumět. Jen ví, že takto je to v pořádku… Takto
to má být…
A každý okamžik našich setkání,
každá minuta našich prožitků je posvátná. Přináší lék pro tolik zraněných
duší a nese naději pro ty, kdož hledají a touží zapálit ten plamen a žít
jej. Tak, jak jej chceme žít my, od věky věků…
PARTNERSTVÍ - SJEDNOCENÍ DVOJPLAMENŮ
Hledáte spojení se svým pravým
partnerem, svým Dvojplamenem, člověka, který je pravým odrazem Bohem stvořené
druhé poloviny vaší bytosti? Jste ochotní s Boží pomocí otevřít své
srdce? Tyto stránky, UnitingTwinFlames (Sjednocení Dvojplamenů) byly vytvořeny
pod vedením Boha, aby probudily Lásku spřízněných partnerů na Zemi tak,
aby každá bytost mohla zažívat opravdovou Lásku a extázi.
Bůh slíbil, že ty, kdo jsou
ochotni opravdově otevřít svá srdce, spojí s jejich Dvojplameny – nejdříve
v jejich vědomí a skrze jejich srdce a poté ve hmotném světě. Láska
Dvojplamenů je přesně tím, čím jak bylo míněno, mají partnerské vztahy
být. Je to právě tato Láska, která může uzdravit náš svět
Yael Powell, mystička a
jasnovidka, společně se svým Dvojplamenem, manželem Dougem, dostává
Poselství od Boha během svých denních meditací již více než 35 let. Tato
neobyčejná poselství jsou podrobně popsána na našich sesterských webových
stránkách http://www.circleoflight.net. Skrze tato Poselství Bůh odhaluje,
že každý z nás má svůj Dvojplamen, spřízněnou duši – druhou polovinu
naší bytosti.
Každý
člověk byl v okamžiku Stvoření Bohem stvořen se svým Dvojplamenem, druhou
polovinou sebe. Každý pár Dvojplamenů (“dva, kteří jsou jedním”) je
jedinečnou a individuální buňkou v Božím Srdci se svojí vlastní vibrační
signaturou. Každý pár je jednou bytostí avšak se dvěma proudy vědomí –
Posvátným Mužstvím a Posvátným Ženstvím. Není to o pohlavích v pozemských
lidských tělech (ani nezbytně o tělech na Zemi), ale o velkolepých silách
či elektrických proudech Stvoření.
Váš Dvojplamen je nedílnou a
celistvou součástí vašeho vlastního energetického pole, který je a vždy
byl společně vámi. Nikdy jste nebyli oddělení od svého Dvojplamene, ani
byste nemohli být. Byli jste stvořeni společně a jste tou stejnou energií.
Tady na Zemi většina z nás ztratila vědomí o tomto našem Dvojčeti, ale naše
srdce se nyní otevírají během transformace, která se nyní v našem světě
uskutečňuje a my pociťujeme dychtivou touhu nikoli pouze po vztahu na Zemi,
ale i po znovusjednocení s druhou částí nás samých.
Bůh vám skrze tyto webové
stránky pomůže najít čistou reflexi vašeho Dvojplamene, který je vždy s
vámi. Bůh nás vede, abychom se nejdříve rozhodli vstoupit do úrovně srdce
a sjednotit se s božským pociťováním našeho Dvojplamene v hlubokých úrovních
našeho vědomí předtím než začnete usilovat o vaše setkání ve hmotném
světě. Silná přitažlivost této opravdové Lásky v rovině ducha vám přitáhne
svůj zrcadlový obraz do hmotné reality. Jestliže s někým nyní jste, Bůh
vám ukáže, jak otevřít své srdce a umožnit tak svému Dvojplameni, aby se
mohl plně projevovat skrze člověka, se kterým jste. Někteří se možná
rozhodnou vyživovat svůj vztah svým Dvojplamenem na úrovni vědomí, bez
jeho odrazu ve hmotném světě. Jestliže jste ve svém srdci pravdiví, cokoli
si přejete se může projevit ve vašem životě.
* Bůh se nachází za
hranicemi slov, čistá, vědomá, všezahrnující Láska. Bůh se nachází za
hranicemi pohlaví, přesto však v sobě zahrnuje Božské mužství a Božské
ženství. Proto vás vybízíme, abyste používali jakékoli slovo, které je
vám příjemné zatímco budete číst nebo naslouchat těmto Poselstvím. Vězte,
že ctíme všechna slova označující Boha. Rovněž přijímáme s otevřenou
náručí všechny, kteří kdy dokonale ztělesňovali Boží Lásku na Zemi.
Vlastnosti Dvojplamenů
♥ Když jste otevřeli své srdce energii vašeho
Dvojplamene, cítíte Lásku, jakou jste nikdy předtím nezažili.
♥ Objevují se pocity důvěrnosti
a něčeho známého, které jsou naprosto nepopíratelné. On nebo ona je vaším
dokonalým zrcadlem!
♥ Tento pocit
“zamilovanosti” prožíváte neustále, a proudí vámi vlny extáze a blaženosti.
♥ Vaším srdcem proudí Láska
k vašemu Dvojplameni a odevzdání se vašemu Dvojplameni se stává tou nejdůležitější
věcí ve vašem životě.
adminČer 17, 2015 v Partner duše
Duševní dvojčata jsou poslední rozdělení duše. Jsou to poslední
podjednotky ze společného základu. Při konečném rozdělení si slíbili,
že se znovu sjednotí, až splní své povinnosti na Zemi před tím, než překročí
hranice duchovního světa a vzestoupí zpět ke zdroji. Dokud byli ještě
spolu, v jednotě, každý z nich byl androgynní, nikoliv mužská a
ženská část. Pouze při konečném rozdělení na jednotlivce na sebe berou
buď mužskou, nebo ženskou podobu. Tato základní genderová polarizace s nimi
zůstává po všechny inkarnace na Zemi, dokud se znovu nesetkají a nesjednotí.
Jakmile se sjednotí, znovu se stanou androgynními.
Po dobu, kdy jsou sami, ať už na Zemi, nebo v duchovní sféře, ačkoliv
jsou buď mužského nebo ženského rodu, oba obsahují aspekty jin i jang. Jinými
slovy, každý z nich má v sobě jak ženské tak mužské vlastnosti
a každý z nich je musí vyvážit pokaždé, když sestupuje do
inkarnace, podle sexuální orientace v dané inkarnaci. Dvojče, které je
původně mužského rodu, si do své psýché nastaví více z elementu
jang. Ženské dvojče bude mít v ženské inkarnaci více jin. Pokud chce
mužské dvojče sestoupit do ženského těla, může tak učinit, protože má
ve výbavě éterického a jemnohmnotného těla i jin elementy.
Jedním z ukazatelů, že máme v sobě oba genderové elementy, je
období adolescence. Mladý chlapec, který dorůstá v muže, může mít
homosexuální tendence typu zbožňování jiného muže, například nějakého
hrdiny. Jakmile překoná traumatické dospívání, stává se opět
plnohodnotným mužem. To samé platí o dospívání v ženu.
Máme mnoho spřízněných duší, ale jen jedno duševní dvojče. Duševní
dvojče je plně vybaveno být samostatným jedincem. Není to jen polovina duše.
Avšak protože spolu se svým dvojčetem byli jeden celek než sestoupili až
do fyzické reality na Zemi, toto pouto a touha po svém dvojčeti zůstávají
podvědomě přítomny. Neustálé pulsování oné touhy po svém dvojčeti není
nijak hluboko v podvědomí. Stává se více a více vědomým, čím víc
se jedinec blíží stavu osvícení. To znamená, že od chvíle, kdy jsme se
stali člověkem, pracovali jsme a usilovali o znovunavrácení se do stavu, kdy
můžeme znovu splynout se svým dvojčetem. To ovšem může trvat stovky tisíc
inkarnací. Protože jsou si zpočátku obě dvojčata tak podobná, musí projít
mnoha koly inkarnací, aby, až se znovu sjednotí, obohatili se navzájem. Po
splynutí už však nebudou dvojicí, ale trojicí! Podle Omraama Mikhaela
Ivanhova „člověk potkává své dvojče celkem dvanáctkrát během všech
inkarnací na Zemi.“ Před posledním setkáním jsou některé z inkarnací
plné utrpení, jako Romeo a Julie. To znamená, že setkání nutně neznamená
šťastné manželství. Bolest a utrpení sužují obě dvojčata, ale jejich
vzájemná láska je vždycky silnější. Věřím, že poslední inkarnace je
odlišná. V tomto posledním životě obě dvojčata pracují na misi ku
prospěchu lidstva a tento poslední život by měl být prost problémů se
zdravím a s hmotným zabezpečením. Mohu se v tomto mýlit, ale předpokládám,
že tomu nějak takto bude. Jinak by měli problém svou misi dobře plnit.
Edgar Cayce a jeho duševní dvojče Glynn Davis jsou toho dobrým příkladem.
Oba byli zdraví, dokud nezemřeli. Glynn zemřela o mnoho později a byla to
ona, kdo pracoval na Edgarově díle, dokud nezemřela. Glynn Davis byla
Edgarova sekretářka po mnoho let. Pracovala tvrdě a odhodlaně a metodicky a
nahrála všechny Edgarovy přednášky pro další generace. Obě duševní
dvojčata byla oddaná stejné službě lidstvu.
Jak se na naše dvojče připravit?
Připravujeme se tím, že duchovně rosteme a stáváme se celistvými a
nezávislými. Musíme zvýšit svoje vibrace tím, že se zbavíme chamtivosti,
chtíče a zloby. Z obvyklé sebestřednosti se postupně staneme nezištnými.
Tím nejtěžším úkolem je uskromnit se, protože pýcha nás činí slepými
vůči našemu dvojčeti. Pak přichází na řadu fáze božské
nespokojenosti, které se lze zbavit odpuštěním. Nejprve odpusťte sami sobě
a pak ostatním. Pak se naučte milovat sami sebe a potom ostatní. V životě,
který předchází tomu, kdy máme potkat své dvojče, bychom měli být
dostatečně duchovně vyspělí, znát svou misi a následovat svůj životní
plán s odhodláním a radostí. Je potřeba sebe-disciplíny. Jedno z dvojčat
může být zaneprázdněno prací natolik, že si nevšimne přítomnosti druhého.
A přesto jedno dvojče pomáhá druhému skrze energetickou výměnu. Tento
proces není vždy rozpoznán oběma. Nejlepší způsob jak zvýšit svůj
duchovní status je ponořit se do sebe. Shrneme si to do několika bodů:
- Duchovní disciplína:
Naučte se duchovní disciplíně, která zahrnuje meditaci. Je potřeba naučit
se dosáhnout tichosti a klidu bez jakýchkoli myšlenek. V tomto tichu
a klidu se vynoří tichý hlásek, který nám prozradí, jaké další
kroky máme podniknout. Tato disciplína nám také pomůže zbavit se chtíče,
chamtivosti, zloby, sobectví a pýchy. Je to samozřejmě pomalý proces,
ale s pomocí meditace je to rychlejší než jakákoliv jiná metoda.
V hloubce oné prázdnoty a klidu se automaticky vynoří blaženost, a
pokud si dokážeme tuto blaženost udržet, radost a štěstí nás budou
provázet každý den. „Zklidni se a věz, že já jsem Bůh.“
- Uvolnění: Jakmile se
rozhodnete kráčet po této cestě, je vaším základním cílem nechat věci
plynout. Musíte se naučit být spokojeni s takovým materiálním
komfortem, jaký je k dispozici. „Všeho s mírou“ mělo by být
vaše moto. Ve vyspělých a rozvojových zemích visí ve vzduchu strašák
takzvaných 5 „C“. Všichni prahnou po autech (cars), vlastním bytu (condominium),
kreditních kartách (credit cars), kariéře (career), a klubech (clubs)
– členství v nějaké skupině. Jakoby nikomu nedocházelo, že nic
z toho si na onen svět nemůžeme vzít. Jeden příběh pro
ilustraci: Mladý student cestuje za oceán, aby se zdokonalil v určitých
dovednostech. Země za mořem má však přísně střežené finance – žádné
peníze se nesmí přivézt do země ani být vyvezeny ven. Nicméně
student si zde může vydělávat na živobytí a pokrytí svých potřeb.
Studium trvá 10 let. Najde si tedy práci na částečný úvazek, kterou může
vykonávat, zatímco studuje dovednosti, kvůli jejichž zdokonalení přijel.
Je v té práci však natolik úspěšný, že za dva roky ji vezme na
plný úvazek. Koupí si byt, auto a v peněžence má několik kreditních
karet. Stane se členem několika prestižních klubů v této zemi a z lukrativní
práce udělá svou kariéru, přičemž nadobro zapomene, co vlastně přijel
studovat – měl se zdokonalit v soucitu, moudrosti a bezpodmínečné
lásce. Na všechno zapomněl. Za deset let, když přijde čas jeho návratu
domů, neumí vůbec nic. A co je nejhorší, nemůže si vzít domů vůbec
nic ze svého bohatství, které získal, protože země, ve které
studoval, nedovoluje vývoz své měny a hlavně, jeho domovská země vůbec
nepoužívá peníze. Měnou jeho vlasti je karma a zásluhy. Přesně
toto se stává nám všem s tím rozdílem, že délka studia trvá průměrně
50-80 let, nikoliv 10. A ona zámořská země je planeta Země. Naším
domovem je duchovní svět.
- Naše cesta a
dovednosti: Všichni jsme obdaření určitými dovednostmi, které si
neseme z předchozích životů. Následujeme svoje sklony a ten, který
nám přináší nejvíce radosti, by měl být co nejvíce rozvíjen a
uplatněn v podobě povolání či profese. Nemusí být vůbec
lukrativní, ale hlavní je, když je naplňující. Pokud je talent zároveň
povoláním, je člověk schopen nejen si vydělat na živobytí, ale i
posloužit lidstvu. To znamená, že pokud je zaměstnáním pomáhat
hendikepovaným lidem, starým lidem nebo mentálně postiženým dětem,
pak je toto povolání zároveň součástí duchovního růstu. Pokud je naší
prací učit mladé lidi, měli bychom rovněž dbát na to, abychom do toho
dávali srdce i duši a neučili jen proto, abychom si vydělali peníze. Učitel
by měl svým učením zároveň vštěpovat duchovní hodnoty.
- Příroda a výživa:
Při našem odpočinku bychom měli umět vychutnávat přírodu. Cvičit na
pláži nebo v lese mezi stromy je ideální. Měli bychom si dopřávat
procházky v lesích, plavání v moři, práci na zahrádce s rostlinami
a keři. Další formy odpočinku by měli zahrnovat poslech klasické
hudby. Například Mozart, Brahms, Beethoven, Schubert nebo Mahler. Pokud
jste nic z toho dosud neposlouchali, zkuste tomu přijít na chuť.
Hlasité rockové hudbě, zvláště metalové bychom se měli za všech
okolností vyvarovat, protože tyto typy hudby nejen ohlušují, ale také
nevhodně stimulují naši třetí čakru. A neměli bychom zapomínat ani
na péči o mysl a tělo. Vhodné jídlo, zelenina a ryby, vyhýbání se
alkoholu, drogám a kouření vede ke zdravému životu. Dostatek odpočinku
ve formě spánku by běžnému člověku stačil, duchovně založení
jedinci by k němu měli rozhodně zařadit ještě meditaci.
- Předposlední krok:
Od této chvíle se musíme chovat, jako by každý vztah mohl být
dvojplamenný. Ona nebo on možná nebudou tím pravým, ale přinejmenším
se tím učíme jak se chovat, až nakonec potkáme své skutečné dvojče.
Pokaždé, když vstoupíme do nějakého vztahu, měli bychom se k partnerovi
chovat jako k našemu skutečnému dvojčeti. Štěstí toho druhého
musí být víc než naše vlastní. Starejte se o partnerovo štěstí a
bezpečí i za cenu vlastní újmy. Musíme si pamatovat, že v tomto předposledním
stádiu jsou obě dvojčata těsně před probuzením/osvícením a jejich
hledání je doprovázeno obdobími osamělosti a samoty. Tyto chvíle osamělosti
jsou falešným pocitem oddělení od naší duše. S tím nám velmi
pomůže meditace a znovupropojení s naším nitrem a s naším
skutečným já. Jakmile k tomu dojde, dostaví se blaženost. Osamělost
a smutek zmizí a duše se znovu rozzáří světlem.
Rozpoznání dvojčete
Duševní dvojčata mají stejné vibrace. Pochází ze stejného zdroje, ačkoliv
ne ze stejného lůna. Jsou jako jedna osoba ve dvou tělech, nikoliv ale duše
rozdělená ve dví. Proto i po milionech let oddělenosti, když se potkají,
instinktivně vědí, že jsou dvojčata. Jejich vize, pocity a poslání jsou
stejné, jakoby se dívali na svět ze stejného místa, nikoliv jako dvě různé
osoby každá svýma očima, které porovnávají svoje vize jeden s druhým.
Duševní dvojčata vidí totéž svým společným třetím okem. V obou
tato vize vyvolá totožné pocity i přesto, že každý má trochu odlišnou
osobnost – jejich pohledy jsou vlastně doplňující se navzájem. Proto se
poslední dobou potkávají vedeni společným cílem. Cit, který chovají
jeden k druhému, není nic menšího než božská láska. Bezpodmínečnost
jejich lásky je jako milovat svého bližního jako sebe samého. Jeden druhého
nemilují navzdory jeho chybám, ale s jeho chybami stejně jako s jeho
přednostmi.
Láska mezi duševními dvojčaty je ideál, který by měl být vzorem
ostatním. Harmonie a péče jeden o druhého nedovolují žádnou závist, podráždění
nebo vztek. Bolest a utrpení se nemá odkud vynořovat. Pokud k bolesti přece
jen dochází, je důsledkem nějakého opomenutí, nebo nedostatku bdělosti,
neboť ani jeden z nich nemá absolutně žádný záměr zraňovat.
První setkání
Jak zmínil Omraam Mikhael Ivanhov, duševní dvojčata se během svých všech
lidských inkarnací setkají dvanáctkrát. To znamená, že před tímto
posledním pobytem mohlo být až 11 předchozích setkání. Každé z nich
bylo dramatické, pamětihodné a elektrizující. Podle súfijského učení
jsou duševní dvojčata jako římské prstýnky propletené jeden s druhým.
Když spolu utvoří vztah během inkarnace, jsou si velice blízko, jako by se
ony prstýnky téměř překrývaly. Když jsou oddělení kvůli nedorozumění
nebo protože se inkarnovali v různých zemích, prstýnky se snaží oddělit,
ale nejde to. Zůstávají propojené jak v pozemských inkarnacích, tak v přestávkách
během pobytu v duchovní říši. Vždycky mají společný osobní
prostor v mezeře mezi prstýnky. Pokud jsou kdykoliv spolu, je toto pouto
až hypnoticky významné. Je to jako zvláštní pocit energie, která prochází
mezi nimi mimo jejich kontrolu. Tento proud energie je krásný i vzrušující
zároveň. Díky němu se dvojčata navzájem poznají, aniž by používali
intelekt. Sdílejí společný pocit, lásku stejné kvality a tím končí
jejich osamělost. Nicméně ne každé setkání duševních dvojčat končí
dobře. Některé spolu nemohou být. Někteří se dokonce rozvedou a zemřou,
aniž by došli naplnění. Samozřejmě to ale není případ jejich poslední
inkarnace.
Když dojde k jejich poslednímu setkání před vzestupem do duchovních
sfér, obě dvojčata jsou už buď osvícená, nebo těsně před tím. Proto v tomto
stádiu, je jejich rozpoznání vzájemné. Protože jsou tolik vyspělí,
jejich poslední inkarnace má společný cíl. Mají stejné aspirace, oba
budou pracovat pro dobro lidstva. Stejná intenzita lásky a soucitu je činí
odolnými v cestě za jejich cílem. Jeden z nich může být vůdce a
inovátor, zatímco ten druhý je neúnavný pracant. Oba by měli inklinovat
nejlépe buď k umění, nebo k vědě, aby se jejich snahy nedrobily,
pokud by byl jeden tam a druhý jinde. Ale to není zas až tak podstatné.
Jejich společný cíl je všeobecně pozvedat a upevňovat kvalitu lidství.
Nejlépe skrze léčení, umění apod. I v případě, že nepracují ve
stejném oboru, mají stejnou vizi a mohou se doplňovat, protože mají stejný
vkus a stejné záliby. Jejich duševní kapacita je stejného řádu. Jejich
chutě v jídle, hudbě a smyslu pro humor jsou stejné. Oba budou mít rádi
buď moře, nebo hory. Jejich rukopis je podobný stejně jako linie na dlaních.
V tomto stádiu vývoje mají oba vytříbený smysl pro humor a
nekonfliktní povahu. Člověk by je mohl poslouchat do nekonečna. Musíte
takový pár vidět na vlastní oči, abyste viděli, jak jsou sehraní. Samozřejmě
jsou to jen lidé a mají mezi sebou rozdíly stejně jako zdravou soutěživost.
Výsledkem je však vždy dobro pro lidstvo. To, co by se dalo nazvat bojem
nikdy netrvá dlouho a udobření je o to láskyplnější. Někdy se jim stává,
že dělají stejné věci ve stejnou dobu – například píší jeden druhému
dopis v tu samou chvíli.
Před setkáním obyčejně duševní dvojčata pociťují, že přichází
čas, kdy se mají setkat. Když k setkání dojde, pociťují tak
elektrizující a explozivní energii, že není pochyb, je to „ono“. Nicméně
to ještě není konec. Spíše to je začátek následného procesu, který má
proběhnout v této inkarnaci. Oba se musí ještě vyvinout a získat zkušenost.
Oba musí pokračovat v práci na sobě, dokud nejsou natolik blízko
dokonalosti, že je to opravňuje vstoupit do duchovních sfér navždy, aniž
by se museli znovu vrátit na Zemi.
Když se potkají, věkový rozdíl pro ně nehraje roli. Mohou být i 50
let od sebe, ale pro ně to není vůbec důležité. Nezkoušejí změnit jeden
druhého, přijímají druhého takového, jaký je. Oba jsou obyčejně ve
stejném zdravotním stavu, buď zdraví, nebo stejným způsobem zdravotně
omezeni. Oba mají silné telepatické propojení, a pokud je smutný jeden, pak
i ten druhý. Stejně tak i radost nakazí druhého velmi záhy, i přesto, že
jsou třeba vzdáleni tisíce mil. Oba mají také tendenci narodit se do podobných
sociálních podmínek, pokud ne, mohou vyvstat obtíže kvůli odlišnému
společenskému statusu.
Falešné dvojče
Někdy se stane, že v rámci svého nadšení vidíme dvojče i v někom,
kdo jím není. Pokud jde o radostný vztah, je to pochopitelné. Takový omyl
obyčejně trvá, dokud nejsou oba zraněni, snílek nejvíce. Náš pohled utkví
na našich podobnostech a vysní si je do fantastických rozměrů. Když pak
vztah odumírá, všichni to vidí, jen snílek se neustále drží své
fantazie, k jeho velké smůle.
Svůj životní plán připravujeme podle své karmy ještě před příchodem
na Zem. Náš plán může být však kdykoli změněn nebo upraven, protože máme
svobodu výběru. Na druhou stranu, co se našeho dvojčete týče, tady není
na výběr. Od chvíle kdy se individualizujeme, naše dvojče má v osudu
psáno, že se vrátí v poslední inkarnaci. Můžeme snít a přát si to
sebevíc, nic nemůže přimět naše dvojče přijít tehdy, kdy my chceme.
Když jsme osamělí, jsme zranitelní. Občas si vytvoříme iluzi a věříme
jí natolik, že nás od našeho pravého dvojčete ve skutečnosti odvádí pryč.
Takzvaní „guruové“, kteří tvrdí osamělé ženě, že je jejich dvojče,
mohou takovou iluzi vytvořit. Za nějakou dobu ho tato žena přestane bavit a
najde si jiné „dvojče“. Protože je to „guru“, žena mu bezmezně důvěřuje.
Jsou i tací, kteří tvrdí, že mají dvojčata dvě! Takový falešný guru
oslňuje své žáky svým světlem, protože oběť tomu chce věřit kvůli své
osamělosti a také proto, že jí připadá lepší mít dvojče, které je
guruem, než někoho obyčejného.
Čas setkání s naším dvojčetem je mimo naši kontrolu. Celé to záleží
na duchovním pokroku dvojčat. Po výše zmíněném varování bych rád skončil
trochu veselejší notou. Tím jak přecházíme do věku Vodnáře, bude setkání
dvojčat přibývat, bude jich mnohem víc, než bylo doposud. To jsou dobré
zprávy. Také to znamená, že taková sjednocená dvojice bude vyzařovat více
světla, než prostý součet dvou jedinců. A čím více takových dvojic bude
na Zemi vznikat, tím víc světla se bude šířit a to samo o sobě bude
pozvedat vědomí celé planety. Během vodnářského věku vstupujeme do věku
osvícení.
Sex duševních dvojčat
Když se dvojčata setkají, fyzický sex není to hlavní ani to největší
ze všech potěšení. Samozřejmě že si dovedou užít fyzické milování,
ale už to není jen o sexu. Je to láska nejen mezi dvěma těly ale hlavně
mezi dvěma dušemi. V této době velmi málo dvojčat dospělo ke
sjednocení v duchovní rovině. Nemusejí být fyzicky spolu. Mohou být
vzdáleni tisíce mil, ale v duchovní rovině se setkávají a radují se
spolu. Tato radost a potěšení jsou mnohem více uspokojivé, než fyzické
milování. Takový názor mají ti, kdo to zažili.
Obtíže
Když se dvojčata setkávají poprvé dokonce i ve své poslední
inkarnaci, mají mnozí rozdíly fyzického, emocionálního i intelektuálního
druhu, protože jsou dvěma různými osobnostmi. Jako první musí duše tyto
obtíže překonat sama v sobě. Teprve pak musí přizpůsobovat, co je
potřeba druhému dvojčeti. To znamená, že každý musí sám za sebe překonat
svoje fobie, potřeby, touhy a slabou vůli před tím, než se se svým dvojčetem
setká, aby byl sám za sebe plně šťastný jedinec. Měl by být připraven
sloužit druhému tím, že bude dávat přednost jeho potřebám před svými.
A naopak. Ten zápas se sebou samými i spolu dohromady rozhodně zvýrazní
pouto mezi dvojčaty. To proto, že mají různé psychologické pozadí a odlišné
osobnosti s různou emocionální výbavou. Když budou žít v blízkém
vztahu, budou mít mezi sebou i běžné konflikty, které budou ale vždycky
velmi rychle vyřešeny. To proto, že mají společný cíl. Pokud je to
emocionální konflikt, je téměř nesnesitelný, protože jsou dvojčata.
Proto, aby nemuseli vidět toho druhého trpět, snaží se vyřešit problém
tak rychle, jak je to jen možné.
Protože putovali inkarnacemi každý sám za sebe, získali každý svoji
dobrou a špatnou karmu. Jakmile se potkají a pracují společně, řeší i své
karmické dluhy společně. Stejně tak i požívají výhod dobré karmy společně.
Ve skutečnosti se karma tvoří na úrovni duše, takže se vzájemně nepatrně
ovlivňovali svou karmou po celou dobu.
U některých párů nepochybně dojde k velkému tlaku, který může
skončit i dočasným rozchodem. Některé páry budou muset trpět pospolu,
protože mají společnou karmu. Je tolik možností v bezpočtu kombinací
a permutací. V některém případě odlišné prostředí a karma svede
dohromady dva velmi odlišné jedince. Jim to ale vůbec nevadí. V tomto případě
se „protiklady přitahují“. Všechny odlišnosti jsou tu proto, aby se v jejich
životě doplňovaly. Takže rozdíly fyzického, emocionálního a psychologického
charakteru je nijak netrhají od sebe, protože jejich duše jsou spojené jako
siamská dvojčata. Kompatibilita je na duchovní úrovni, a ta rozhoduje,
nikoliv povrchní rozdíly.
Překážky
Překážky na osobní úrovni už by měli být v momentě setkání převážně
vyřešeny. Nicméně mohou se objevit nějaké vnější překážky. Jeden
nebo obě dvojčata mohou být už vdaní/ženatí. Tento věčný trojúhelník
obvykle mívají už téměř osvícení jedinci usmíření s existující
rodinou. Pokud byste slyšeli, že někdo opustil rodinu, aby mohl být se svým
dvojčetem, pak si můžete být jisti, že tento pár není ve své poslední
inkarnaci. Pokud je dvojče již ve vztahu, je příliš zodpovědné a udělá
všechno proto, aby ctilo již existující svazek. Dvojčata vědí příliš
dobře, že pro takovou překážku existuje velmi dobrý důvod. Buď je to
zkouška, nebo nevyřešená karma. Dvojčata tak zůstanou milujícími přáteli
nebo kolegy, aniž by se narušilo něčí manželství. Také proto, že je
nepohání vášnivý fyzický sex, neboť jejich láska je mu nadřazená.
Mohou se setkávat v noci na úrovni ducha, aby spolu pozvedli nějakou
společnou záležitost. Mohou se setkávat buď v astrálním světě,
nebo v mysli. Vědí, že jejich rozdělení je dočasné a nic na světě
jim nemůže zabránit v jejich konečném sjednocení. Samozřejmě se může
občas stát, že jejich setkání předchází rozpadu manželství, ale v takových
případech je manželství už na pokraji krachu. Tento rozpad může být výhodou
pro poškozené strany, aby mohli i oni začít nový vztah s novým
partnerem. Dvojčata, která se setkávají v poslední inkarnaci, pracují
na své věrnosti, radosti a důvěře a jejich svazek je pevný jako skála.
Může být však i několik případů, kdy jedna duše nedosáhla stejného
stupně vývoje, jako druhá. Jeden partner mohl toho druhého „přerůst“ a
v takovém případě může mít méně vyspělý partner někdy velmi
otravné požadavky na své duchovnější dvojče. Vyspělejší dvojče to však
musí ustát s velkou dávkou tolerance a trpělivosti, jinak celý vývoj
ustrne. V tomto klíčovém okamžiku by byla škoda, aby toto ustrnutí
odradilo od dalšího růstu. Například pokud jedna duše trpí neurotickou
poruchou, může to škodit oběma. Pečující partner proto musí obětovat svůj
dosud hladký pokrok, aby konfrontoval neurotického partnera s pravdou celé
obtížnosti. To může otřást manželstvím, ale musí se to stát. Nemá
cenu šetřit klacek, protože se bojíte ublížit zlobivému dítěti. Pokud
nezasáhnete hned, ublíží to dítěti později ještě mnohem více. Toto
sebeobětování musí být vytrvalé a pevné, jinak nebude fungovat, protože
mnoho neurotických poruch má kořeny v minulých životech. Ten pokus za
to stojí, protože je pro dobro obou dvojčat a odměnou je osvícení a konečné
sjednocení s dvojčetem. Pak už jen přejdete do vyšších duchovních
sfér a více se na Zemi nevrátíte.
Závěr
Každý člověk na Zemi se přibližuje blíž a blíž ke svému dvojčeti,
ať o tom ví, nebo ne, ať si to přeje, nebo ne. Cesta hledání se započala
v okamžiku, kdy jsme se osamostatnili před mnoha věky. V našich počátečních
stádiích jsme si této „honby za pokladem“ nebyli vědomi. Jen jsme
poslouchali naše instinkty a touhy. Ale teď, když přecházíme do věku Vodnáře,
začínáme si uvědomovat důvod této pouti. Začínáme cítit, jako by nás
něco popohánělo, abychom svou pouť dokončili, protože už se blížíme k cíli.
Kdy svoje dvojče potkáme, nemůžeme vědět. Může to být zítra, nebo v příštím
životě. Je to mystická cesta, kdy najdeme sebe sama v „temné noci duše“
a pochopíme, že nastal čas. V tomto stádiu vývoje je samota velice
intenzívní a bolestivá. Tato temnota smutku, utrpení a bolesti se zdá být
bez konce. Jakmile však potkáme své dvojče, rázem se ocitneme na opačném
konci stupnice! Může to být zdravotní sestra, doktor, nebo sociální
pracovnice. Možná, že své dvojče potkáte na shromáždění věřících,
které jste začali navštěvovat. Nikdy nevíte…ale ono se určitě objeví.
Pokud k tomu nedojde v tomto životě, možná v tom příštím.
Nezoufejte. Vaše dvojče přijde. V tomhle nemáte na výběr.
Autor: Dr. Tan Kheng Khoo
Zdroj: http://www.kktanhp.com/twin_souls.htm
Přeložila: Eidheann
Převzato: http://divine-love.quicksnake.cz
Znaky vztahu s dvojplamenem
- Měli jste sny či
vize o této osobě, nebo vztah na energetické úrovni před tím, než
jste se v tomto životě setkali.
- Setkání s vaším
partnerem bylo jako „návrat domů“ do známé a dávno ztracené
energie. Po vašem setkání se vám vracely vzpomínky na jiná místa a
chvíle spojené s touto osobou, které nebyly součástí vašeho současného
života.
- Váš partner vám
zrcadlí vaše vlastní problémy, zájmy a nesrovnalosti, ale stejně tak
se doplňujete ve svých dovednostech, talentech a schopnostech. Jste
dokonalým ztělesněním jin / jang.
- Přinejmenším jeden
z partnerů má vědomí na vyšší frekvenci – First Waver
(první vlna), Indigové/křišťálové dítě, nebo je s ním
geneticky příbuzný.
- Můžete být rozdílného
věku, stejného nebo opačného pohlaví, velice rozdílného původu,
„opačných“ náboženství či kultur, ale přesto cítíte neuvěřitelné
souznění a s ničím nesrovnatelný pocit jednoty se svým
partnerem.
- Cítíte příznaky
stavu toho druhého jako nemoci a emoce i když nejste spolu nebo spolu
nekomunikujete.
- Cítíte se oslabení
či hůře schopní fungování když jste od partnera odloučení. Když
nejste spolu je to pro vás psychicky i fyzicky bolestivé.
- Pokud můžete být
spolu a váš vztah je v harmonii, stáváte se silnější, mocnější
a schopnější než jste se kdy před tím cítili. Cítíte, že máte
společnou misi nebo že vás něco „volá“ ke službě lidstvu.
- Vaše bezpodmínečná
láska k vašemu partnerovi nezná mezí. Váš partner má pravděpodobně
nějaký zlozvyk, vlastnost nebo něco, co byste ve vztahu s jinou
osobou prostě nesnesli. Vy to však velkoryse přehlížíte, nebo se pilně
snažíte to napravit, bez ohledu nato kolik námahy vás to stojí.
- Potkali jste se za
okolností, kdy jste vy, váš partner nebo oba byli v jiném vztahu či
jakkoli jinak „nedosažitelní“. Je velice pravděpodobné, že jste se
potkali ve chvíli či v místě, kde jste to nejméně očekávali.
- Buď vy, nebo váš
partner jste se spojení s dvouplamenem báli a utekli ze vztahu,
abyste unikli pocitu ztráty kontroly nebo zranitelnosti. Mohou uplynout celé
roky, než budete oba plně připraveni oddat se tomuto vztahu.
- Partner, který ze
vztahu utekl se nakonec „probouzí“ a uvědomuje si jeho důležitost.
Jeho nebo její „aha“ moment přichází jako důsledek ztráty, nemoci
nebo jiné osobní katastrofy. On nebo ona si v té chvíli uvědomí,
že není v jeho/jejím životě nic důležitějšího, než být se
svým dvojplamenem.
- Nezáleží na tom,
kolikrát se rozejdete nebo budete odloučeni, zdá se, že vás nějaká síla
stále svolává zpátky dohromady. Vidíte znamení a připomínky vašeho
vzácného spojení všude, jako by vás hnaly zpět k sobě.
- Váš vztah je
charakterizován extrémy (nahoře i dole) včetně vášně i intenzivní
bolesti jaké jste pravděpodobně nikdy předtím nezažili.
- Ve snaze vyrovnat
karmu a sladit jeden druhého, se vzájemně popostrkujete až do krajních
mezí vašich možností tak jako to nedovede udělat nikdo jiný. Nicméně
extrémní výšky vašeho vztahu postupně stále rostou.
- Přátelé, rodina a
ostatní ve vašem okolí se s dramatem takového vztahu nedokáží smířit
a vždy se snaží vás přivést k někomu nebo něčemu jinému, co
se zdá logičtější a podle všeho pro vás lepší.
- Růst, který zažíváte,
lekce, které se učíte, a osoba, kterou se stáváte ve vztahu s dvojplamenem
jsou mnohem důležitější a dějí se mnohem rychleji, častěji a s větší
silou než jakékoliv jiné zkušenosti nebo období vašeho života.
- Uvědomujete si, že
vaše předchozí vztahy se spřízněnými dušemi či jiné vztahy vás připravovaly
na váš současný vztah s dvojplamenem. Váš partner může mít
mnoho vlastností či výjimečných schopností vašich předchozích
partnerů.
- Máte pocit, že jste
na tuto osobu čekali celý svůj život. Když se na svůj život podíváte
zpětně, vidíte, že nemoci či nepodařené vztahy nebo jiné situace se
přihodily, protože jste pořád čekali a hledali „toho pravého“.
- I přestože jste nevýslovně
unavení z této 3D existence na Zemi, uzdravujete, vyvíjíte se, dospíváte
a pokračujete v životě, jen abyste mohli být se svým dvojplamenem.
- Jste „stará duše“
a toto je vaše poslední inkarnace na Zemi.
- Čím více času trávíte
se svým dvojplamenem, tím více a rychleji se probouzíte do vyššího vědomí.
- V hloubi duše víte,
že váš partner je vaším osudem, nejen v tomto životě, ale také
poté až vzestoupíte, vrátíte se domů a budete spojeni navěky.
Zdroj Překlad:
Eidheann, http://divine-love.quicksnake.cz,/
Prevzaté z: http://cestaduse.wordpress.com/
Fáze vztahu dvojplamenů
Vztah dvojplamenů není vůbec dokonalý, jak by se mohlo zdát, obzvláště
ne na začátku (obyčejně to trvá několik let). Po tom, co si mnoho lidí
přečte o sjednocení dvojplamenů a jejich dokonale vyvážených energiích,
mylně se domnívají, že je to něco jako pohádka, něco jako: potkáš svůj
dvojplamen a budeš žít šťastně až na věky.
Není tomu tak. Je to sice dokonalý vztah, ale vyžaduje mnoho práce od
obou partnerů.
Poté co od sebe byli před miliony let odděleni, oba dvojplameny prošly
mnoha bolestmi a utrpeními…A nahromadily si v tomto procesu mnoho
negativních emocí. Proto chvíli trvá, než se vše dostane zpět do
rovnováhy. A může to být opravdu obtížné. Ale dostanete se z toho. Láska
vás povede. A nakonec se svět stane vaším plátnem a vy dvěma malíři…Spolu,
v lásce, harmonii a věčné blaženosti.
Podle mého názoru je pět hlavních fází ve vztahu dvojplamenů. Každý
tomuto vztahu rozumí odlišně… a není přesné schéma ani přesná období
pro žádnou z těchto fází. Každý vztah se liší. Chci se s vámi
podělit o tyto informace, abyste tomuto vztahu lépe porozuměli. Nejsou žádná
pravidla. Není žádný přesný vzorec, který by padl na míru všem vztahům
mezi dvojplameny. Každý vztah bude jedinečný, stejně jako je každý pár.
Tyto fáze však většinou nějakým způsobem rezonují se všemi
dvojplameny:
Fáze 1 – Příprava
Tato fáze předchází skutečnému setkání dvojplamenů. Ale počítám
ji jako jednu z fází, protože je nedílnou součástí každého vztahu.
Co se během této fáze děje?
- Karmické vztahy
Jeden nebo dva vážně zničující vztahy. Začínají silnými emocemi a
končí bolestně. Říká se jim karmické vztahy.
- Pocit prázdnoty a silná touha po „Tom pravém“
Poté, co si projdete karmickými vztahy, dostaví se touha najít „Toho
pravého/Tu pravou“
Budete chtít potkat vaši dokonalou lásku, jejíž obraz nosíte ve svých
představách (někdy i ve snech).
Tato představa odpovídá vašemu dvojplameni, ačkoli si to ještě neuvědomujete.
Děje se to, protože vaše duše ví, že váš dvojplamen přichází.
Fáze 2 – Setkání / Nahlédnutí do ráje
V této fázi se poprvé setkáváte se svým dvojplamenem (v této
inkarnaci).
Můžete se pokoušet odolat, ale stejně se zamilujete. Pak nastává krátké
období „dokonalosti“. To nazývám „Nahlédnutí do ráje“.
Co se děje v této fázi?
- První setkání
Potkáte svůj dvojplamen za neobvyklých okolností nebo na neobvyklém místě.
(Tam, kde byste nikdy nečekali, že potkáte svého životního partnera). Tato
osoba se vám bude zdát nějakým způsobem zvláštní. I přesto, že o něm
vůbec nemusíte uvažovat jako o partnerovi.
- Prvotní přitažlivost
Brzy zjistíte, že jste k němu přitahováni. Možná vůbec nejste připraveni
na vztah (protože možná procházíte karmickým vztahem) takže se pokusíte
této přitažlivosti odolat. Brzy ale stejně naprosto propadnete v hlubokou zamilovanost.
- Krátké období toho nejdokonalejšího vztahu jaký jste kdy zažili.
Po prvotní přitažlivosti zjistíte, že jste se ocitli v hluboce
romantickém vztahu. Bude se zdát ve všech ohledech dokonalý. Ve svém
partnerovi najdete všechno, co jste chtěli a mnohem víc.
Takhle má vztah dvojplamenů totiž ve skutečnosti vypadat. A takovým se
opravdu stane (pokud ne ještě lepším) potom, co si projdete všemi problémy
v nastávající fázi. Toto krátké období dokonalosti mezi vámi
obnovuje vzpomínky, které jste vždy nosili kdesi hluboko uvnitř sebe. A nutí
vás to projít skrz další fázi (která je poněkud tvrdá).
Je to jako filmová ukázka toho, co se odehraje ve čtvrté fázi, kdy
dojde k sjednocení.
Fáze 3 – Tanec – Srovnání karmy
Tohle je tvrdá fáze. Přichází na řadu, když už váš vztah nějakou
dobu trvá. V této fázi se začíná vynořovat na povrch všechna
nahromaděná negativita a nízké emoce. Z pohledu člověka se zdá velmi
těžké tím projít, ale ve skutečnosti se jedná a božský proces, ve kterém
se oba dvojplameny s pomocí toho druhého hluboce čistí. To jim pak pomáhá
dosáhnout vyšších stupňů energie, aby mohli společně vstoupit v blaženost.
V této fázi také dochází k tomu, že jsou oba dvojplameny
duchovně povzneseny… V této fázi začínají hledat a nacházet odpovědi
na otázky týkající se jejich spirituality. Pokud jste ve vztahu se svým
dvojplamenem, jste pravděpodobně v této fázi (protože právě touto
dobou hledáte informace).
Co se děje v této fázi?
- Hádky a soupeření
V této fázi dochází k mnoha hádkám a půtkám. To proto, že
negativita ukrytá v každém z nás (obvykle v nevědomí)
vyplouvá na povrch. Vaše dvojče vám to bude zrcadlit, takže si budete
myslet, že je to v něm, zatímco ve skutečnosti je to ve vás. Tím začíná
hluboce očistný proces.
- Hra viny
Každý z dvojplamenů vidí v tom druhém svou vlastní
negativitu a nepořádek. Stejně tak vyplouvají na povrch ty nejhlubší
strachy a frustrace. Myslíte, že je to v tom druhém a začnete se navzájem
obviňovat. Možná si to neuvědomíte na vědomé úrovni, ale je to čistící
proces, což je velice prospěšná věc.
- Uprchlík a pronásledovatel
Hádky a obviňování způsobí mnoho zmatků (protože spirituální
proces obyčejně není pochopen rozumem, neboť jsme zvyklí důvěřovat
logice více než pocitům.)
Jeden z dvojplamenů, se v tomto okamžiku dostává do role
uprchlíka (což je obyčejně muž). Uprchlík se snaží vyhýbat partnerovi a
utéci ze vztahu. To proto, že uprchlík nerozumí, o co tu jde a má pocit, že
ztrácí kontrolu.
Druhý z dvojpalmenů se stává takzvaným honičem/pronásledovatelem
(obyčejně žena).
Honič je duchovně více vědomý než uprchlík a snaží se dohonit
uprchlíka. Honič většinou touží po nějaké formě potvrzení či závazku.
Honič se chce většinou podvědomě i vědomě dostat co nejrychleji
skrz tuto těžkou fázi a dosáhnout sjednocení se svým dvojplamenem.
Honič je hluboce šokován a zraněn útěkem a neočekávaným chováním
uprchlíka. Protože tomu všemu chce přijít na kloub, začíná hledat
informace a číst o této problematice, což obyčejně vede k povznesení
honiče.
Uprchlík se rovněž dočká určitého duchovního povznesení, buď vědomou
snahou honiče, nebo tím, že zažije duševní šok, když to honič vzdá a
opustí svůj dvojplamen.
Fáze trvá tím déle, čím více uprchlík utíká. Nakonec se však
uprchlík vrátí a karma může být srovnána.
Fáze 4 – Sjednocení
Toto je fáze sjednocení. Rozdělené duše se znovu stávají jedinou. To
se nejdříve odehraje na úrovni duše a teprve potom fyzicky. (Ano, teď přichází
na řadu svatba, ačkoliv v některých vzácných případech nemusí být
součástí plánu)
K sjednocení dochází, když jsou si oba partneři plni vědomi spirituální
reality.
Fáze 5 – Věčná blaženost – Být láskou
Toto je fáze „šťastně až na věky“.
V tomto čase jsou oba dvojplameny plně duchovně vědomí a povznesení.
Dokonalá láska a harmonie. Užívají si své posvátné lásky a intimity a
mají moc tvořit, cokoliv si představí… Svět se stává pro ně plátnem a
oni malují barvami lásky.
A na konci své pouti na Zemi, společně vzestoupí…A pokračují v dalším
objevování. Tak, jako mnohokrát před tím. V jiných světech na jiných
planetách… V tomto vesmíru i mimo něj. Spolu, v lásce, radosti a míru,
spolu ve věčné blaženosti…
Autor: TheEternalBliss, Přeložila: Eidheann
Zdroj: http://divine-love.quicksnake.cz/
Pro
dvojpaprsky na cestě k sobě
Napsal Eidheann
Co je to dvojplamen?
Už dlouho jsem neměla vyloženě
"nutkání" něco napsat, ale ke konci roku mě nějak popadlo. Dlouho
jsem přemýšlela nad titulkem... jak do pár slov shrnout těžkosti, které
potkávají některé osoby na jejich (duchovní) cestě? Jak, když oni sami
tomu někdy nerozumí? Pokud nevíte, co jsou dvojpaprsky, doporučuji vám přečíst únorový
speciál zaměřený na toto téma. Dozvíte se tam vše potřebné
:-)
Tento článek je určen především
těm, kteří už své duchovní dvojče našli a katapultovalo je to
na cestu, která je občas k zešílení... Chci vám pomoci. Chci vám
říct věci, na které nejspíš časem sami přijdete, ale přečíst si je teď
vám může ubrat několik starostí a předejít spoustě bolesti. Ne, nestačí
si přečíst tento článek a vše nebude hned růžové, ale třeba vám to ukáže,
co je třeba dál dělat, aby došlo k dalšímu průlomu nebo zkrátka jakémukoli
zlepšení vaší současné situace. Vždy je to na vás, jestli si slova jen přečtete
a zapomenete nebo s tím i něco uděláte. A pokud se vás téma dvojpaprsků
netýká, můžete si článek přečíst také - spoustu věcí, které
zde budu zmiňovat, musí časem pochopit každý, i ten, kdo nastoupil
"duchovní cestu" dobrovolně. Poznání dvojpaprsku tento proces jen
urychluje a tak trochu i vynucuje :-)
Milí čtenáři, hledající, ztracení
i nacházející... chci vám, říct, že...
Vaše
intuice má pravdu
Je úplně jedno, co vám říká váš
rozum, rodina nebo přátelé a jak věci vypadají navenek. Když potkáte svůj
dvojpaprsek, vše, na čem záleží, je vaše srdce a vaše intuice. Co je mezi
vámi nedokáže lidský rozum nikdy plně pochopit. Poznáte toho druhého
spolehlivě, ale rozum může pochybovat. Můžou se objevit těžkosti,
rozejdete se, vypadá to, že je vše ztraceno... a uvnitř cítíte, že není,
že k sobě patříte. Tak kdo má teď pravdu? Ten pocit?
Rozum? Vždy vaše intuice a pokud pochybujete, pokud nevěříte sobě, ani lásce,
ani ničemu z těch krásných věcí, co jste zažili, je to pro vás lekce,
jak se naučit sebedůvěře. Protože budou chvíle, kdy to budete jen vy a vaše
pravda a celý svět proti vám... a tyto chvíle vás mají naučit, že nepotřebujete
ničí potvrzení ani souhlas, dokonce ani souhlas vlastního rozumu. Jen vaše
intuice má pravdu. Bez ohledu na to, co kdo říká, bez ohledu na váš rozum, ONA
má pravdu.
První věc, kterou se musíte naučit,
je důvěřovat sobě. Bez výjimek.
Naprosto a zcela. Můžete se zmýlit, každý se mýlí, ale nemůžete žít
podle čistého vědomí a svědomí někoho jiného. Budete muset
pochopit, že váš vztah s tím druhým - to, co k sobě cítíte - je naprosto
jedinečný. Není ani z tohoto světa. Budete muset pochopit, že všichni
ostatní se mýlí, protože posuzují dle zkušenosti s jinými vztahy - a tyto
zkušenosti se na váš vztah s dvojpaprskem nevztahují. Pravidla pro
jiné vztahy neplatí. Dokonce ani pravidla pro vztahy dvojpaprsků, o
kterých někteří píší, neplatí. Pravidla neexistují. Je to jen mezi vámi
dvěma a jediný návod máte v sobě, ve své intuici, ve svém srdci. Zapomeňte
na to, že máte zavolat až tři dny po schůzce, nesnažte se dělat lepšími,
než jste. Když se rozejdete, zahoďte všechna chytrá přísloví typu
"dvakrát do stejné řeky nevstoupíš". Doslova vyhoďte vše,
co víte o vztazích, z hlavy. Dokud si budete vybírat pravdu ostatních
před tou vaší, nemůžete svůj vnitřní boj vyhrát. Ta vaše se totiž
nikdy nepřestane ozývat - ani když ji budete vytrvale odmítat a zapírat, pořád
tady bude a vy budete trpět vnitřní rozervaností tak dlouho, než to konečně
pochopíte a začnete jí být věrní.
Vy
rozhodujete, jak to dopadne
V návaznosti na předchozí bod - ono všechno
souvisí se vším - je nutné zdůraznit, že nikdo neví, jak to mezi
vámi dopadne. Nikdo nemá patent na rozum. O tom rozhodujete jen vy.
Vy jste ten druhý a naopak. Máte společnou duši. Vše, co děláte, co si
myslíte, co cítíte ovlivňuje toho druhého.
We are stars
Fashioned in the flash and bone
We are islands
Excuses to remain alone
We are moons
through ourselves around each other
We are oceans
being controlled by the pull of another
The Pierces - We are stars
Pokud vaše intuice říká, že on/ona je ten pravý, ten, kdo k vám
patří, koho znáte celé věky a s kým cítíte věci, jaké jste mysleli, že
ani cítit nedokážete... vykašlete se na to, co říkají ostatní. To
vy rozhodujete, kdy je čas jít. Vy rozhodujete, jak to dopadne. A
jestli to má být nebo nemá - to je vaše rozhodnutí. Můžete si myslet, že
existuje osud, že už je vše stejně předpovězeno - ale není. Pravdou je,
že vaše duše si vybrala některé zkušenosti, rozhodla se prožít určité
věci - ale vy máte i tak svobodnou vůli. A pokud dokážete udělat
ve svém životě posun, jaký duše nečekala, tak svůj osud prostě změníte.
Je pravděpodobné, že už teď jste sešli z cesty alespoň v drobnostech a
vytvořili si vlastní osud. Nic není stoprocentně dané. Obzvlášť, pokud
na sobě pracujete, měníte své myšlení, poznáváte se a přijímáte - už
teď měníte věci. Karty vám mohou říct, že se řítíte do určité
budoucnosti - aktuálně - ale už za pár hodin se mohou věci změnit, jen
proto, že jste si díky kartám něco uvědomili, že jste našli novou
informaci, rozhodli se udělat něco, co jste do té doby odkládali - a vaše
budoucnost se změní.
I když teď věci třeba vypadají
beznadějně, nejste se svým dvojpaprskem, máte
pocit, že mu na vás nezáleží, cítíte se odmítnuti nebo vidíte nepřekonatelné
překážky... vše je možné překonat. Vy tvoříte překážky
a vy je dokážete i vymazat. Ne Bůh nebo andělé, ale vy. Vyžaduje to čas a
práci, protože ne vždy hned víme, jak jsme překážky vytvořili a jak je
smazat, ale jde to a vy to dokážete. Je to jen na vás. Na vás.
Je jedno, co teď dělá ten druhý. Působíte na sebe, na oba. Když se
posunete, posune se i on/a. Takže bez ohledu na to, jestli spolu mluvíte nebo
ne... nemusíte se snažit toho druhého "vylepšovat". Pracujte
na sobě a pomůže to oběma. Nemůžu si pomoci, ale připomíná mi
to lektvar ze Shreka 2. Stačí, když vypije jeden, a šťastní budou oba :-)
Ti dva jsou v mnoha věcech krásnou ukázkou spřízněných duší.
Zrcadlíte
nejen své problémy, ale i lásku
Možná už jste si všimli, že jste
jeden pro druhého zrcadlem. Nacházíte na druhém věci, které na sobě
milujete nebo které naopak nesnášíte, vyvolává ve vás vzpomínky na doby,
kdy jste cítili bolest, ale hlavně vám vždy ukazuje, jací jste vy
sami. Kdykoli chcete na druhém něco změnit, kdykoli vás na něm něco
rozčiluje, je na čase se zeptat: "Co mě rozčiluje na mně? Co chci změnit
na sobě? Co na sobě nesnáším? Nedělám někdy to samé, co teď dělá
on/a?" Někdy je těžké si nebrat osobně, co vám ten druhý provádí
svým odmítáním, chladem, hádkami, apod., ale jelikož on/a je vy, vždy
nakonec zjistíte, že jen odráží něco, co je už ve vás. Dokonce i vaši lásku
k sobě. Když vidíte na druhém vlastnost, kterou milujete - a máte ji taky -
pomáhá vám to milovat více sebe. A tím vám pomáhá. Stejně
tak vám dvojpaprske podvědomě pomáhá zjistit, co vám působí
bolest, co v sobě nemáte vyřešené, co na obě odmítáte, nesnášíte,
co ignorujete a před čím utíkáte. Vytahuje na světlo všechno. A ano,
někdy to dost bolí, ale kdyby to nebolelo, tak bychom se tím přece nezabývali.
This is how you remind me... of who I
really am. - Nickelback
Na druhou stranu je dobré vědět - obzvlášť, když nejste spolu a vše vypadá
beznadějně a ten druhý je odtažitý nebo vás ignoruje - že k vám
cítí to samé, co vy k němu. Nejde to jinak, byli jste tak vytvoření,
neodolatelní jeden pro druhého, neschopní se nenávidět - protože byste nenáviděli
akorát tak sebe a to stejně není k přežití. Věřte tomu, že kdykoli na
toho druhého myslíte s láskou, úctou, pochopením... kdykoli vzpomínáte na
to, jak vám spolu bylo dobře a co jste cítili... buďte si jisti, že ten
druhý cítí a cítil to samé. Také vás miluje, také vás
obdivuje, také má dojem, že jste to nejdokonalejší stvoření, jaké kdy
poznal - i když to tak nevypadá, je to tak. A vy to zjistíte, až se dáte
dohromady - pokud dát se dohromady je to, co si přejete a pro co se
rozhodnete. Do té doby tomu potřebujete uvěřit, protože vám to pomůže zmírnit
bolest z odloučení a vypořádat se s pocitem, že nejste dost dobří.
Šance totiž jsou, že pokud vás odmítla vaše spřízněná duše, budete mít
pocit, že musíte být totálně vadní, jinak by to neudělala. Ale vadní
nejste a tato lekce vám pomůže to časem pochopit.
Nezapomínejte také na to, že ten
druhý je pořád s vámi. Vaše duše nikdy nemůže být úplně rozdělená,
nejste dvě půlky, jste jako dva paprsky jednoho světla a to světlo je pořád
s vámi. I když nemůžete s tím druhým přímo mluvit, můžete mu posílat
myšlenky, pocity, můžete se na něj vědomě naladit a cítit ho, třeba když
večer usínáte. Můžete si představovat, jak je vedle vás a jelikož mozek
se nechá snadno ošálit, pokud to bude dost živá představa, budete se cítit
i jako byste byli spolu - a to vám uleví od bolesti z odloučení. Ostatně,
není to až tak úplně iluze. Nikdy nejste rozdělení a nikdy
nebudete. V každém okamžiku, i když to nevnímáte, jste duševně spolu
a jste si oporou a ovlivňujete se. A pokud chcete tomu druhému pomáhat a nemůžete
s ním ani mluvit, pořád mu můžete posílat lásku a pochopení na dálku. A
on to ucítí.
Nejprve
se postarejte o sebe
Učte se milovat sebe stejně, jako
milujete toho druhého. Učte se o sebe starat, být si oporou,
obejmout se, když je vám mizerně, dopřát si útěchu, mluvte se sebou v
duchu hezky, nevyčítejte si, nesuďte se. Učte se nejprve lásce k sobě a
když nevíte jak, představte si, že by na vašem místě byl ten druhý. Křičeli
byste na něj za to, za co v duchu křičíte na sebe? Nesnažte se měnit,
abyste se komukoli zalíbili. Neobětujte své štěstí a svou pravdu
pro nic na světě. Jděte za svými sny, i když s vámi ten druhý teď
není. Prostě pracujte na sobě. A hlavně se přijměte. Přijměte své dobré
i špatné stránky stejně, jako přijímáte toho druhého. Naučte se
obdivovat vlastnosti, které milujete na druhých, i u sebe. Naučte se
cítit dobře ve své společnosti. Je to dlouhá cesta a ne vždy víme, jak si
tím projít, ale zvládnete to. Pokud v něco věříte, můžete to požádat
o pomoc, pomodlit se... A jinak se prostě držte své intuice, poslouchejte, co
říká, všímejte si znamení kolem a buďte rozhodnutí. Vždy je hlavní se
rozhodnout.
Rozhodněte se, že se začnete přijmat. Rozhodněte se něco naučit
a naučíte se to. Příležitosti se ukáží. A představujte si toho druhého
na svém místě a co byste k němu cítili. To vám hodně pomůže cítit to
samé k sobě :-) Možná si na cestě k sebe-lásce a sebe-přijetí projdete různými
osobnostními testy, duchovními články, cvičeními, meditacemi, ... to je v
pořádku. Nevěřte ale slepě všemu. To pravé by ve vás mělo vyvolat nadšení.
Možná trochu nervozitu, ale v zásadě pozitivní pocity. Měli byste cítit
"páni, to je ono!". A když to necítíte... tak to možná pro vás
není to pravé. A druhá věc - vytrvejte. Stává se často, že objevíme skvělou
knihu, cvičení, zkusíme to jednou, přečteme jednou, a pak na to zapomeneme.
Přečíst nestačí. Vše je třeba aplikovat prakticky a hlavně to
hned nevzdat - pokud cítíte, že je to dobré a pomáhá, pak lenost
nepouštějte do cesty.
Je
v pořádku cítit vše, co cítíte
Ať už cítíte hroznou bolest z odloučení
nebo nádherné pocity lásky, je to v pořádku,
je to dobře, je to jedno... je to, jak to je. Časem pochopíte, že vaše
emoce jsou cenné, ať už jsou jakékoli. Když je vám zle, přijměte to. Plačte.
Klidně plačte celé hodiny. Rozum třeba řekne, že je to hloupost, brečet
pro někoho, kdo na vás kašle. Nevadí. Brečte. Stýská se vám? Nevadí.
Toužíte po tom druhém? Nevadí. Možná něco říká, že je to špatně.
Rozum, přátelé, ... Možná byste neměli chtít někoho, kdo je zadaný nebo
s vámi nemluví. Ale víte co? Ať už to je nebo není váš dvojpaprsek, ať
jsou věci jakkoli, máte plné právo na své pocity. Můžete být
smutní, stýskat si, brečet nebo se radovat z kdejaké hlouposti kdykoli
chcete. Můžete, i když nechcete. Přijmout své pocity je součástí přijetí
sebe. Cokoli cítíte, přijměte to. Nesuďte se. Neřešte,
co byste měli. Prociťte to. A pak se můžete ptát. Můžete se ptát, proč
cítíte zrovna tohle a co s tím můžete udělat. Ne proto, abyste to přestali
cítit a byli zase "hodní". Prostě jen z lásky k sobě, ze snahy
vyslechnout své emoce a jednat podle nich. Emoce totiž pomáhají. Říkají,
co rozum nechce slyšet, ale co slyšet potřebujete. Říkají, kdy je
vám s někým dobře a kdy není. Kdy vám něco slouží a neslouží.
Nelze dostatečně zdůraznit, jak je důležité dělat to, co vám působí
radost a nedělat to, co vás ničí. Někdy vás ničí jen myšlenky.
Někdy vás neničí někoho milovat - ničí vás pochybovat o tom, že on
miluje vás. A jindy vás ničí žít v iluzi o lásce někoho, kdo vás
nemiluje. Vaše intuice a pocity vám řeknou, kdy je to tak a kdy jinak. Ale
musíte je poslouchat. A stát si za tím i před ostatními. Možná vás
odsoudí, možná vás nepochopí, ale pokud se chcete posunout, musíte si věřit,
své intuici a svým pocitům, a musíte si za nimi stát bez ohledu na vše.
Pokud vy sebe nebudete bránit, tak kdo? Ostatní to s vámi mohou myslet dobře,
ale přesto se mýlit, protože nemají vaše pocity a neví, co je dobré pro vás.
Poděkujte jim za rady, ale stůjte si za tím, že vy víte, co je pro vás
nejlepší - věřte sobě a lidé začnou věřit vám a
respektovat váše pocity stejně, jako je respektujete vy. Možná jim
dokonce budete vzorem v tom, jak mají jednat sami se sebou.
Nikdy
se do ničeho nenuťte
Poslední bod souvisí s prvním a mým
doporučením zahodit všechna pravidla. Dokonce i ta duchovní. Jsou
chvíle, kdy je třeba odpustit, pustit se, vzdát věci a dát je do rukou vyšších
sil a jsou chvíle, kdy to není ten nejlepší nápad. Pokud zrovna cítíte,
že nedokážete odpustit, nenuťte se do toho. Pokud cítíte silný odpor, když
se snažíte nechat něco nebo někoho jít, tak to nedělejte. Vaše tělo,
intuice a pocity ví lépe, co je pro vás nejlepší, než jakýkoli článek
nebo doporučení. Do ničeho se nenuťte. Nenuťte se přestat milovat, začít
nenávidět, nenuťte se přejít křivdu nebo nic necítit. To pravé
pro vás nebude vyžadovat sebezapření. Na jednu stranu je dobré
pustit všechno to negativní, co cítíte k tomu druhému, nechat minulost za
sebou, pustit strach z dalších zranění, ale... někdy to prostě hned nejde.
Tak se do toho nenuťte. A pokud to opravdu chcete, tak se jen rozhodněte. Řekněte
si: Chci odpustit. A počkejte, co se stane. Pokud to opravdu chcete, dostanete
šanci. Najdete nějaký způsob, nějakou informaci, která vám s tím pomůže.
Nechtějte od sebe všechno hned. Buďte na sebe hodní. Stejně
to platí se vším, nejen s odpouštěním. Možná teď není ta pravá chvíle
pro utěšování vnitřního dítěte, možná teď nevíte jak. Možná to přijde
později. Možná máte udělat něco jiného. Ale věřte sobě. A
vše bude v pořádku.
Shrnutí
Na začátku jsem psala, že nestačí věci
číst, ale je třeba je také aplikovat. Pokud jste tedy článek dočetli až
sem, přináším vám stručné shrnutí článku, zkrátka ty nejdůležitější
myšlenky v několika bodech a doporučení, jak podle
nich jednat.
- Důvěřujte své intuici a svým pocitům. Pokud
cítíte, že ten druhý je ten pravý, stůjte si za tím.
- Nikdo neví, co je pro vás teď nejlepší, víte
to jen vy. Ptejte se ostatních na jejich názor nebo rady jen tehdy, když
cítíte, že vám mohou opravdu prospět. V opačném případě se učte
ustát nesouhlas. Když vám někdo říká nebo radí něco, co jde proti
vaší intuici, poděkujte za upřímný zájem a snahu pomoci, ale řekněte,
že si myslíte něco jiného. Nepřesvědčujte, nehádejte se. Oni mají
právo na svůj názor a vy také. Nemusí s vámi souhlasit.
- Je normální mít občas pochybnosti. Je rozumné
je prošetřit. Ale pokud jsou to pochybnosti rozumu tam, kde si je srdce už
jisté, zbytečně se jimi déle nezabývejte, nevyhledávejte důkazy toho,
že má rozum pravdu - naopak se zaměřujte na to, co prospívá vašemu
srdci. Jinak se dostanete do smyčky bolesti a snahy vyřešit, co nemá řešení.
- Zahoďte všechna vztahová pravidla. Nečtěte články,
které ve vás vyvolávají jen bolest. Netýrejte se tím, co byste měli.
Dělejte to, co cítíte jako správné. Čtěte články, které ve vás
vyvolávají upřímný zájem, nadšení, pocit, že tohle je
"ono" a pomůže to k nějakému posunu.
- Poznávejte, kdo jste a buďte sami sebou. Nesnažte
se měnit, abyste se komukoli zalíbili.
- Přijměte své emoce. Berte je jako důležité
vodítko ke zjišťování, na čem je třeba zapracovat, aby vám bylo líp.
- Pěstujte v sobě víru. Hledejte připomínky
toho, že vás ten druhý miluje, že je jako vy a cítí to, co vy.
- Vy rozhodujete, jestli budete spolu. Nebuďte závislí
na kartách, přdpovědích budoucnosti ani trhání sedmikrásek. Rozhodněte
se být s tím druhým a veřte tomu, že máte vše potřebné k tomu, aby
se to stalo. Jak? Postupně. Pokud máte slabou sebedůvěru, dávejte si
nejprve malé a postupně těžší úkoly a plňte je. Tím se naučíte věřit,
že dokážete splnit, co jste si předsevzali - ať už je to posekat trávník,
přitáhnout si myšlenkami kafe nebo napsat písničku.
- Možná teď vidíte jen překážky, ale nezapomínejte
na to, že i ty jsou jen dočasné. Vše se může kdykoli změnit. Nemusíte
vědět jak. Myslete na to, jak chcete, aby vám bylo - fyzicky, psychicky,
... až vše bude tak, jak chcete.
- Věřte. Sněte. Sepište si, jak chcete, aby věci
byly. Soustřeďte se na lásku a na hezké vzpomínky.
- A konejte, kdykoli cítíte nutkání - ať už udělat
něco pro sebe nebo kontaktovat toho druhého. Nebe to za vás neudělá. Vy
jste tvůrci svého života.
- Soustřeďte se na sebe, jděte za svými cíli,
milujte a přijímejte sebe a toho druhého to ovlivní také.
- Buďte na sebe hodní. Nenuťte se do ničeho.
Nenuťte se být hned strašně vyspělí, vše odpustit, nic nechtít,
nikdy nežárlit, ... vykašlete se na to. Buďte k sobě soucitní a zacházejte
se sebou jako s dítětem, které potřebuje lásku, péči a čas. Také
byste nebili prvňáčka za to, že neumí spočítat kvadratickou rovnici.
Nebijte (slovně a pocitově) ani sebe. Vše zvládnete, až přijde ten
pravý čas, svým tempem, svým způsobem. Možná vůbec nemáte dělat
to, co říkají jiní. Dělejte to, co je správné pro vás. To je ostatně
celé tajemství, které potřebujete znát.
Autor článku: Nerisa
Zdroj: http://tajemne.blog.cz/1701/pro-dvojpaprsky-na-ceste-k-sobe
Klíčem k tajemství božské lásky je
vidět lásku takovou, jaká je, a ne takovou, jakou si ji vysníte, nebo vymyslíte.
Příčinou většiny neštěstí
na zemi je, že muž a žena zapomněli jak se fyzicky milovat. To je ta největší
tragédie. A toto zapomnění trvá už mnoho tisíc let, a pomalu se zhoršuje,
takže dnes je to tragédie celého lidstva. Není možné ji vyřešit v masovém
měřítku. Na to je problém příliš osobní a příliš hluboký. Musíme to
udělat každý sám – a každá sama – jiná cesta není.
Základní neštěstí ženy
– její věčná nespokojenost – pramení z toho, že muž přestal být
schopen se jí opravdově přiblížit, dotknout se jí na fyzické úrovni. Její
přemíra emocí, deprese, plačtivá frustrace, dokonce i premenstruační
tenze – a okolnosti vedoucí k hysterektomii a dalším nemocem dělohy pramení
v sexuálním selhání muže, v tom, že on není schopen při milování
uvolnit její nejkrásnější, nejhlubší ženské energie. Tyto neobyčejně
krásné božské energie jsou velmi intenzivní a vyjmečné. Pokud v ženě zůstávají
nedotčeny a nevyužity, jak je tomu ve většině případů, degenerují v duševní
a emoční poruchy a časem vykrystalizují do fyzických potíží. Lůno je
matkou všech věcí.
Základní neštěstí muže
– jeho věčný neklid – existuje, protože zapomněl, jak se milovat, a tím
ztratil a opustil svoji božskou autoritu a sexuální vládu nad sebou samým.
Jeho emoční a duševní úpadek se projevuje jako posedlost sexem. Všichni muži
bez výjimky jsou posedlí sexem. To znamená nutkavé sexuální fantazie,
chronická masturbace (i když žijí s partnerkou), sexuální potlačování
vedoucí k hněvu a násilí, všeobecné symptomy honby za bohatstvím a hledání
zapomnění v práci. Zaneprázdněnost a shromažďování majetku jsou
kompenzací – kompenzují neschopnost být dobrým milencem a ( u obou pohlaví)
jsou to zástěrky neschopnosti milovat nebo strachu z lásky.
Kvůli zanedbávání lásky a
zanedbávání ženy muž trpí předčasnou ejakulací, vinou, úzkostí,
sebepochybností, impotencí, odumíráním sexuální touhy, maskovaným jako
nezájem. Potlačený strach ze selhání se projevuje sexuální zdrženlivostí,
nebo sexuálním siláctvím a nedostatkem skutečné moudrosti. S tím vším
musí žít žena a prohlubuje se tak její hluboká nespokojenost a prohlubuje
se i základní neklid muže. Bez ohledu na to, jak moc žena miluje svého muže,
jak moc mu chce dát svou lásku, nemůže se pro něj vzdát svých božských
energií, pokud on není sám sebou, celistvý, pokud nežije v souladu s láskou.
A protože jen málo mužů je samo sebou, propast nespokojenosti mezi mužem a
ženou se zvětšuje. Aby se muž stal úplným, musí do svého těla vstřebat
božské ženské energie, které může žena v sobě uvolnit jen skrze opravdu
dobré fyzické milování. Ale k tomu muž musí být skutečně mužem. Musí
být schopen ženu skutečně milovat, to znamená milovat ji nesobecky během
fyzického milování. Musí být schopen přijmout a vyjádřit dostatek lásky
svým tělem, aby se mohl dotknout té nejvyšší části ženy, musí milovat
natolik, aby uvolnil božské energie z jejího nejhlubšího středu. Být
schopen milovat tímto způsobem je jediná autorita, kterou muž nad ženou může
mít – a tu ztratil.
Tato schopnost vyžaduje čistou
lásku. Nezávisí na technice. Muž může rozvinout svoji sexuální techniku,
ale ta nestačí k božskému milování. Vzrušující pocity jsou jistě velmi
uspokojující a dávají mu určitou autoritu, ale nejsou tou láskou, po které
žena touží. Může ji to uspokojit, tak jako dobré jídlo. Ale brzy bude
znovu hladová a za nějaký čas zanevře na svůj apetit, nebo na sebe sama,
protože bude vědět, že není milována. Muž zklamal v těchto staletích ve
službě lásce, zklamal fyzicky ve službě ženě, která je zosobněním lásky.
Trestem pro muže je její tyranizující emocionalita. Jednoho dne jej omráčí,
šokuje a někdy také zničí.Pro muže jsou silné emoce ženy velmi těžce
zvladatelné a pochopitelné. Je to ta část ženy, které nerozumí a neumí
ji zvládat. Muž má z ženských emocí hrůzu. Snaží se pro celou situaci
najít alibi, vykřičet se na různých úrovních, ale nakonec často ve
vztahu zestárne a vzdá to, aby měl klid. A tak společně zestárnou v pocitu
bezpečí a jistoty, ale jsou bez života a v kompromisu. Žena musí být milována.
Budoucnost lidstva závisí na tom, aby byla žena milována, protože pouze když
je žena skutečně milována, pak může muž být skutečně sám sebou a získat
ztracenou autoritu. Jedině tehdy zavládne na zemi klid a mír. Ale ženu, jaká
je teď, nemůže muž, jaký je teď, milovat dlouho. Spolu jsou uvězněni v
bludném kruhu, a pokud zůstanou ponecháni svým vlastním představám o lásce,
není pro ně cesty ven.
Žena se naučila, jak se
milovat, skrze muže, který neví, jak se milovat. To je důvod, proč milování
nestojí za nic. Od počátku věků byla žena manipulována a učena, že
nejvyšším vyjádřením její lásky je sexuálně uspokojit muže. Opak je
pravdou. Nejvyšším vyjádřením lásky je, když muž poskytuje ženě sexuální
rozkoš. A toho je muž schopen, jen když dokáže zapomenout na svou posedlost
orgasmem a dokáže být dostatečně nesobecký a přítomný v lásce, aby
pomohl ženě shromáždit její božské energie a aby je od ní mohl přijmout.
Ony jsou pro muže tím nejvyšším vyjádřením lásky.
Muž ženu po dlouhé věky učil,
aby ho uspokojila a byla mu po vůli. Tím ji naučil, aby po něm toužila, aby
promítala svoji touhu na něj, aby se snažila být pro něj atraktivní. Přivedl
ji k závislosti na emočním a fyzickém hladovění po jeho sexuální
pozornosti. Dokázal to tím, že zanedbával lásku k ní. Žena nedostávala
potvrzení lásky – své skutečné podstaty – protože nebylo muže, který
by ji opravdu dobře miloval. Spokojila se proto s pouhým pohlavním vzrušováním,
o kterém jí muž tvrdil, že je to láska. Muž ji naučil, že fyzické milování
nemá jiný účel, než dělání dětí nebo sobecké potěšení. Muž skrze
své sobectví naučil ženu být sobeckou. Naučil ji, aby ho vzrušovala, když
láska nebyla přítomná. Naučil ji sexuálně se předvádět svým oblečením,
líčením, pózováním pro jejich společnou zábavu. Povzbuzoval ji, aby se
nechala od něj vzrušovat (a aby on sám se mohl vzrušovat) až k orgasmu
skrze manuální dráždění klitorisu, místo aby miloval krásu celého jejího
těla.
Droga sexu bez lásky umrtvila
ženu, a tak jako všechny závislosti v sobě nese strach – strach ze ztráty
muže, ze ztráty jeho pozornosti, strach z jiných žen ve formě žárlivosti
a ženské konkurence. Pokud ho neuspokojí ona, udělá to brzy jiná žena. S
tím se pojí myšlenka, kterou do ní zaseli její sexuální partneři: když
nevyhoví, bude opuštěna. Jako reakci na tuto mužskou hanebnost objevila žena
moc svého pohlaví – kundí moc (pochází z pojmenování energie „kundalini“
) – svoji moc provokovat, vzrušovat, škádlit a manipulovat muže aniž by
mu z toho něco káplo, tím že mu odepře to, po čem touží. Ale kouzlo kundí
moci brzy přestane působit, poté co mu dovolí vstoupit do jejího těla,
protože ta moc je z velké části imaginární. Brzy jí bude unaven a uteče
za jinou.
Nevědomá závislost ženy na
proměnách mužova sexuálního zájmu určuje její volbu partnera. Buď si
vybírá vzrušujícího muže, o kterém si myslí, že ho bude mít pod
kontrolou, nebo příjemného a bezpečného partnera, kterého může nenápadně
ovládat. Oba typy vztahu obvykle končí – buďto katastrofou, nebo nudou a
nezájmem.
Mužská sexualita vstupuje do
ženy během pohlavního styku, a protože je hmotná, zůstává v ní. Důsledkem
je neustálý lehký stín deprese, kterou žena nemůže vysvětlit a pokládá
ji za normální. Zamlžuje její vnímavost, zanechává ji ve vleku emocí a s
pocitem, že není sama sebou. Tato mužská sexualita je aktivním, sobeckým
pudem, který ze světa učinil místo plné násilí, místo bez lásky. Tento
destruktivní stín muže, který zůstává v ženě, ovlivňuje její volbu
partnera. Tak, že si zřídka kdy vybere „toho pravého“. Stín muže v ní
je pochybnost. A je to ten stín, kdo si volí. Když chce mít žena právo
volby, musí si zvolit a pak žít s tímto stínem, s touto pochybností o muži
a o sobě.
Žena, je-li ve své přirozenosti,
není závislá na muži. Ona ho miluje. V lásce není přítomná závislost
ani strach ze ztráty. Žena je ze své podstaty pasivním, přitahujícím
principem. Je neodolatelným živoucím magnetem. Přitahuje k sobě skrze svoji
přirozenost takového muže, který je schopen milovat ji pravdivě a božsky.
Není to otázka volby. K tomu, aby se žena mohla vrátit do stavu své zářící
přirozenosti, stavu čisté lásky, bude potřebovat dost času. Ale protože
si už dost vytrpěla díky mužské sexualitě, pomalu se učí, jak nedělat
kompromisy, když nedostává dostatek lásky. A to k ní nakonec přivede muže,
který dokáže odstranit stín ze své lásky.
To, co ženu odvádí od její
pravé přirozenosti, je pouze mužův nedostatek lásky. Aby unikla jeho
sexualitě, oddává se svému snu o lásce. Její děti jsou pro ni náhražkou
jeho lásky. Na rozdíl od muže, skutečná žena může existovat bez pohlavního
styku a bez masturbace. Čeká na lásku, ne na sex. Žena je nadržená, jen
když se identifikuje s mužskou sexualitou, kterou on v ní povzbuzuje.
Nymfomanie je mužský vynález a projekce jeho fantazií, stejně jako sex-shopy,
pornografie a prostituce. Všechny jsou důsledkem mužské sexuality a
nedostatku lásky všech zúčastněných. Žena se stala obětí mužovy nadvlády.
Moderní žena je dnes pyšná na svůj pokrok v překonání mužské nadvlády
ve světě, ale neuvědomuje si, že je pořád svázaná jeho orgasmickou
sexualitou a klitorální náhražkou lásky. Její protesty se ve skutečnosti
týkají lásky, ne rovnoprávnosti – ale to není slyšet v hlučné mužské
aréně.
Tohle je mužský svět a je
postaven na síle sexuální agrese. Mužská nadvláda začala v sexu a v sexu
dál trvá v nezmenšené míře. To žena nezmění pochodováním s
transparenty, nebo vyhýbáním se sexu. Po staletí už zkouší všechno, co může.
Nic z toho nefungovalo a nebude fungovat. Řešením je, že se ujme vedení v lásce.
To neznamená ovládat muže. Znamená to hluboko uvnitř vědět co je správné
a pravdivé a držet se toho, i když to bude třeba znamenat, že ji muž opustí.
Žena je láska. Všechno, co musí udělat, je uvědomit si to a odhodit své
sebepochybnosti a strach.
***Z knihy: Barry Long -
”Sexual Love the Divine Way” přeložila Kateřina Kramolišová - www.zenskekruhy.cz
Zdroj - http://tantra.cz/svet/barrylong.html
Klíčem vztahu jsi vždycky ty
sám
Vztah mezi dvojplameny nejde "napasovat" do žádného tradičního
vzorce. Vztah mezi dvojplameny je něčím mnohem víc. Jeden z nejhezčích
popisů toho, o co v takovém vztahu jde jsem našla na stránce Dr. Divy Verdun.
Zde je překlad:
Vztah dvouplamenů není ani tolik o
vztahu mezi dvěma osobami jako o tom, že vás tento vztah přivede do vyšší
úrovně vědomí vztahu sama se sebou. Nemusíte mít se svým dvojplamenem
romantický vztah. Ten vztah je tím, čím je. Nesnažíte se ani vtáhnout svůj
dvojplamen do vztahu, jaký si představuje vaše ego. Prostě ho necháváte být
tím, kým je a milujete ho takového, jaký je. Není tu žádné hodnocení,
žádná potřeba kontroly. Pochopíte, že všechno, co prožíváte je ve
skutečnosti o vás! Je to o tom, že se stáváte více tím, kým opravdu
jste.
Pokud je ve hře vaše ego, pak nemůžete
být ve vztahu s dvojplamenem. Nejspíš se jen snažíte idealizovat si tu
osobu jako svůj dvojplamen, abyste posloužili svému egu, protože ten vztah může
být neplnohodnotný a disfunkční a vy nejste ochotni si připustit plnou
realitu.
Vztah s dvojplamenem vás vyvede z vašeho
ega do duchovního probuzení vás samotných na úrovni bezpodmínečné lásky,
která začne u vás a postupně se rozvine ke všem ostatním. Jakmile dosáhnete
tohoto stadia harmonie uvnitř vás samotných, váš vztah s dvojplamenem
se vyvine do vyšší úrovně, protože váš partner se probouzí na své
vlastní duchovní cestě stejně jako vy.
Vztah mezi dvojplameny není možné
konceptualizovat tím, co my nazýváme „běžným“ nebo „typickým“
romantickým vztahem. Tento vztah je tomuto pojetí natolik vzdálený, že vaše
duše pozná bez dalších otázek, když potkáte svůj dvojplamen. Není
pochyb ani otázek, pokud jde o to, co cítí vaše duše v takovém
vztahu. Když tuto osobu potkáte, zkrátka ve své duši víte, že je to ona a
ona to ví též. To však neznamená, že budete mít hollywoodský románek.
Znamená to pouze, že jste potkali druhou polovinu vaší duše, ale jste pořád
jedinečný a plně funkční člověk.
Pokud se do vztahu vy nebo váš partner
musíte nutit, pak to nemůže být vaše dvojče. Možná je to jen vaše spřízněná
duše, která vešla do vašeho života, aby vás něco naučila, něco vyléčila,
nebo povzbudila k růstu.
V určitém okamžiku, jakmile oba
dvojplameny dosáhnou odevzdání se, je vztah pozvednut na úroveň, která je
mimo oba zúčastněné. Stane se to více záležitostí komunity a zájmu o
ostatní. Je to harmonizující kreativní práce, kdy dvojplameny používají
sílu plamenu k rozdávání bezpodmínečné lásky ve velkém měřítku.
Pamatujte si, že dvojplameny byly odděleny, ale vždycky k sobě připoutány,
takže stádia, kterými si procházejí, nejsou totéž, jako udržování běžného
vztahu jaký známe. Tím, že si těmito stádii procházejí, pomáhá upevnit
vnitřní přesvědčení, že se jejich duše znají, ale všechna stadia jsou
především k tomu, aby došlo k probuzení vlastní duše na vyšším
stupni spirituality a bytí.
Fáze „uprchlíka“ není o tom, že
od tebe, nebo ze vztahu někdo utíká, tak jak by se tomu na první pohled
mohlo zdát. Je to o tom, že utíkáš před vlastním probuzením. Tvé ego
bojuje proti všemu, aby přežilo chybné ideologie, které tě poutaly k tradicionalismu
a stahovaly do negativních energií a myšlenek pohřbívajících mocnější
síly žijící uvnitř tebe. Fáze uprchlíka je o TOBĚ! Ne o tvém dvojčeti.
Pokud tvé dvojče utíká a ty to cítíš, posunul ses do vyššího stadia a
v tomto stadiu už máš utíkání za sebou a tvé ego se vzdalo a už se
dále nesnaží uvěznit druhou osobu tvými vlastními potřebami. Přijímáš
růst, který je se stádiem utíkání spojený a přijímáš smrt ega, což
je nezbytné k tomu, abys našel tu mocnou sílu sebepoznání na hlubší
úrovni.
Bolest, kterou cítíš v této fázi
utíkání, pochází z tvých dávných zranění a bolestí tím víc, čím
víc se ego snaží ochránit samo sebe před zraněním a připomenout ti tvé
hluboko uložené strachy z opuštění a odmítnutí. Protože si znovu
prožíváš minulé bolesti, může to vést k tomu, že se stáhneš zpátky
nebo přerušíš komunikaci, jak tě tvé ego ovládá, aby ochránilo samo
sebe před potenciální bolestí. A proto opakuji, fáze uprchlíka není fází
odsuzování tvého dvojčete, je to fáze tvého růstu.
Ono krásné požehnání vztahu mezi
dvojplameny je v tom, že je to pro tebe a tvou duši tak neuvěřitelně
jedinečný zážitek, že víš bez jakýchkoli pochyb, že tato osoba je součástí
tvé duše. Pravdou je, že neexistuje nic, co by tato osoba mohla udělat, aby
to poskvrnilo lásku, kterou k ní cítíš. NIC! Ta nejhlubší láska,
kterou můžeš zažít je bezpodmínečná na všech úrovních a nemá strach
z odmítnutí, opuštění, zranění nebo hanby. Není tu proto, aby někoho
kontrolovala nebo nutila do čehokoliv. Všechno na vztahu dvojplamenů se zdá,
že se vyvíjí podle svého, když uděláš krok zpět a dovolíš SÍLE
DUCHA, aby v tobě explodovala. Ta síla je LÁSKA ve své nejčistší
podobě a tato láska je láskou, která zrodí duši. Je to tato láska duší,
kterou sdílíš se svým dvojplamenem, která nemůže být zlomena, souzena,
zraněna nebo poškozena. JE PROSTĚ TÍM, ČÍM JE!
Jenom ty můžeš vědět, jestli je někdo
tvůj dvojplamen. Není to žádný neplnohodnotný, sociopatický, strádající,
střídavě horký a chladný vztah. Je to něco, co uvnitř své duše cítíš
jako dokonalost, i přesto, že se to v danou chvíli dokonalé nezdá.
Pravdou je, že jako celek je to v tvé duši a ve tvé mysli stále
dokonalé. V takovém vztahu se neobětuješ ani nevzdáváš sebe ani ničeho,
co ti patří. Místo toho rosteš k většímu poznání sebe sama a vědomí
vlastní síly.
Autorka: Dr. Diva Verdun
Přeložila: Eidheann
Prevzaté z: http://divine-love.quicksnake.cz/
OD KARMICKÉHO PARTNERA K PARTEROVI
DUŠE…
Je třeba pochopit, že naše duše, naše energie, je
bezpohlavní a bereme na sebe pouze kabát, tedy tělo, a v něm se posouváme dále
po naší karmické pouti. S příchodem na tento svět pak většinou zapomínáme,
s jakým úkolem jsme tady přišli. A pochopitelně se to týká i vztahů.
Spousta lidí řekne, že má smůlu na partnery.
Otázkou je, zda je to opravdu smůla nebo jen příležitost
k duchovnímu rozvoji. Co když si s těmi partnery máme pouze něco
dořešit z minulosti, něčemu se naučit, něco pochopit, odpustit si a jít dále?
Takovým vztahům můžeme říkat karmické.
Přesto stále doufáme, že potkáme pravou lásku.
Pak jsme zklamáni, že to tak není. V každém
životním období může být pro nás určitý partner ten pravý, ten správný
pro vývoj naší duše.
Důležité je pochopit, že to, co vyzařujeme, to i přitahujeme.
Většina žen i mužů sní o dokonalém partnerovi. Přitom
dokonalost neexistuje. Existuje rovnováha a ta je podstatná. Pokud nejsme v
rovnováze, jakého můžeme přitáhnout do svého života partnera? Opět v
nerovnováze.
Nový
vztah jako náplast.
Mnoho lidí skáče ze vztahu do vztahu, ve snaze nebýt
sám. Najít si další náplast na vztah předchozí, který nebyl naplňující.
Většinou se stane, že to, co jsme si s předchozím partnerem nedořešili a
neuzavřeli v pochopení, odpuštění a lásce, budeme opět řešit ve vztahu
novém. Týká se to pochopitelně i minulosti, tedy minulých životů.
Myslíme si, že milujeme a přitom zaměňujeme lásku
za vášeň a touhu.
Chceme mít, vlastnit a většinou žijeme v iluzi
dokonalého vztahu.
„Milujete-li něco, nechte to odejít, vrátí-li se
to, je to vaše, pokud ne, nikdy to vaše nebylo.“ Je jen na nás, zda jsme schopni opustit staré a nepotřebné,
v odpuštění, lásce a vytvořit prostor pro nové.
“Přestaň pořád řešit ty chlapy! Moc se na ně
upínáš.“
Přesně tak zněla slova jedné mé kamarádky, když
jsem opět před léty řešila zcela nefunkční vztah. Velice jsem se upnula
na svého partnera a nedělala jsem nic jiného, než se utvrzovala v tom,
zda mu na mně záleží a miluje mně.
Bojíme se samoty.
Nechceme být sami, protože nám společnost od malička
vštěpuje, že musíme mít partnera, manžela a žít ve svazcích.
Buď sama sebou. Postav sama sebe na pevné základy. Pak potkáš
partnera, který je také bude mít postavené. Co vysíláš, to přitahuješ.
Podívej se do svého nitra, co tam máš? Co můžeš tomu svému potenciálnímu
partnerovi nyní nabídnout?
Nauč se projevit svou ženskost a zranitelnost.
Přestaň si hrát na hrdinku a soběstačnou ženu.
Pak potkáváš muže, kteří tě jen využívají.
Nauč se přijímat pomoc. Nauč se i o ni požádat a
komunikuj!
Žena by se měla naučit muže žádat o pomoc a jasně
mu říct, co potřebuje. A není to žádná ostuda. Slušný a hodný muž, ženu,
kterou miluje, rád podpoří, splní jí její přání. Klidně bude i vysávat,
ale musí mu někdo říct, že to je to, po čem jeho žena touží.
Myslíme si, že si nezasloužíme jiného, lepšího
partnera.
Z toho vyplývá, že si nedůvěřujeme a považujeme
se za méněcenné. Nemáme se rádi. Příčiny, proč tomu je, jsou většinou
v minulosti…
Láska až za hrob.
Pokud svého partnera nezdravě milujeme, lpíme na něm
a tzv. ho stavíme nad Boha a nadevše, může se stát, že v dalším životě
nás týž partner může naopak nenávidět. A to proto, abychom se naučili
nevytvářet extrém a jednali v rovnováze.
Trpitelský komplex.
Někdy si naplánujeme tyrany nad sebou.
A příčina?
Pocit viny a sebeobviňování.
Jen ať mě trápí, zasloužím si to.
Přestat se vinit a litovat. Odpustit si!
Odpouštěcí
list a rituál
Zapalte si bílou svíčku, kterou pak nechejte dohořet
a napište odpouštěcí list. Vypište se ze svých emocí a na závěr udělejte
prohlášení, že se zříkáte veškeré viny a lítosti, od teď až navždy.
List pak spalte a nechte ho venku větrem rozfoukat. Pak si doma zatančete, jakýsi
svůj tanec radosti. Uvidíte, že vše z vás krásně opadne a budete se
cítit jako znovuzrozená. Pochopitelně si ten rituál můžete udělat zcela
po svém. To už je na vás, jak to cítíte.
Karmické vztahy bolí. Jsou provázány pouty minulosti a jejich
odstřihávání je náročné a bolestivé. Někdo jich má za sebou méně, někdo
více.
Nejsme schopni odejít.Někdy nejsme schopni ze vztahu odejít
napoprvé, i to se stává. Neustále se do něho vracíme. Může to být tím,
že spousta věcí zůstalo otevřených, nepochopených a nedořešených.
Už nikoho nepotkám. Jsem stará na lásku. Žádného
partnera už nechci. Kdo nic neudělá, nic nemá. Většinou chce být litován.
Naslouchejte svému nitru. Stovka lidí vám může říkat a radit,
co máte dělat a vy se stejně zařídíte po svém. Nechte promlouvat srdce.
Procházíte bolestným vztahovým očistcem? Odžíváte si s partnerem důležitý
příběh a útěk většinou nic neřeší. Pokud se mají dát věci do rovnováhy,
tak je řešení ku prospěchu věci.
Upnutí. Pokud se stále upínáte k jednomu partnerovi, třeba i v myšlenkách,
a nedáte šanci nikomu jinému, nikdo jiný ani přijít nemůže.
Každý z nás má v tomto okamžiku ideálního
partnera a to takového, který nám zrcadlí právě ty úkoly, které jsme
doposud nevyřídili. Není to sice příjemné, je to však správné.
Slovo tvoří
Tím, co říkáte, tvoříte vlastní realitu, svůj
vlastní život. Pozor na výroky: „MÁM TĚ STRAŠNĚ RÁDA“ anebo
„HROZNĚ TĚ MILUJI” Vy si myslíte, že říkáte něco hezkého, ale vy tím
v podstatě přivoláváte STRACH. Jak můžete tedy spojovat LÁSKU se
strachem? Vyslovili jste kletbu, ve které vzýváte strach a přivoláváte ho
do svého života, do svého vztahu.
Anebo v druhém případě vzýváte hrůzu a
rozpolcenost. Mějte na paměti, že vámi vyřčená slova, mohou stát nejen
za vašim ÚSPĚCHEM, ale i NEZDAREM. Tvoříte slovem, hřešíte slovem.
Zkuste to nedělat a budete překvapeni, jak se vám změní nejen život, ale i
vztahy.
Mnohdy žijeme v iluzi. Partner se kvůli mně určitě změní.
Ano, ovšem pokud je v jeho zájmu na sobě pracovat.
Domněnky
Nevolá, nepíše. Něco se mu stalo.
Nevolá, nepíše. Podvádí mně.
Vždy je všechno jinak. Je třeba nejednat ukvapeně a
nevynášet předem soudy.
Láska není jen nějaká zamilovanost do někoho nebo
něčeho.Rozhodně to
není synonymum partnerského vztahu. Láska je hluboké přijetí sebe sama se
vším, jak jsem a co dělám; s mými světlými i stinnými stránkami. Láska
je hluboké přijetí všech lidí se vším, jací jsou a co dělají. Láska
je hluboké přijetí reality takové, jaká je. Hluboká láska neříká: „mám
ho rád i přes jeho negativní vlastnosti“. Hluboká láska říká: „mám
ho rád i s jeho negativními vlastnostmi“. Tím je přijímá.
Kdo neumí ocenit sám sebe, těžko může čekat, že
jej ocení druzí. Kdo nemiluje sám sebe, těžko může čekat, že jej bude
milovat partner/ka. Nejdřív musí mít člověk lásku sám k sobě, pak
teprve může milovat druhé a realitu. Ale pozor, mít druhého člověka rád
neznamená jej vlastnit nebo ovládat.
Nebojte se vykročit do neznáma….
TŘEBA TAM NA VÁS ČEKÁ VÁŠ DUCHOVNÍ
PARTNER
Duchovní vztahy již přirozeně plynou, jsou založeny
na porozumění a důvěře a oba partneři již dosáhli určité úrovně.
Není v nich místo pro ego a pro touhu vlastnit a za
každou cenu mít jeden druhého. Tito partneři jdou ruku v ruce duchovním
rozvojem a posouvají se společně dále.
Jste jako párek ptáků. Nevadí jeden druhému při letu a
nezasahují si do prostoru, ale přesto o sobě ví, i když jsou od sebe na míle
daleko.
V duchovní lásce se o ničem nepochybuje, je
tady obdiv, úcta a důvěra, které společně vytvářejí obrovské dílo.
Oba již žijete přítomností. Neřešíte, co bude a
co bylo. Vychutnáváte si každý společný okamžik, a pokud se vaše cesty
rozejdou, nebolí to. Ba naopak. Budete oba považovat za přínosné vědomí,
že na každého z nás čeká něco nového a hezkého. Přejete jeden
druhému jen to nejlepší.
Pokud pochybujete o mužích a dáváte jim za vinu,
jací jsou, vězte, že za vším stojí žena a jedině žena může uzdravit
tento svět…
Je důležité, aby ženy vedly své syny k lásce,
soucitu a důvěře a učily je projevit své city a otevřít svá srdce! Tam
to všechno začíná a také končí. To žena utváří z muže, muže.
Článek je úryvek z knihy Vesmírná
sinusoida – Okno do mé duše
Autor: Ester Davidová
SPŘÍZNĚNÉ DUŠE
"Duše přechází z formy do formy a cíle její pouti jsou různé.Svá těla
svlékáš a skládáš jako šat. Pocházíš z věčného." (Hermes
Trismegistos)
Jedna z překážek, která nám brání v tom, abychom se o duši a jejím
duchovním světě dozvěděli více, je skutečnost, že naše vědomí je
neobyčejně omezené. V tomto lidském těle žijeme pomoci velmi úzkého pásma
smyslových vjemů.
Je ještě jeden důvod, proč si neuvědomujeme přirozenost svých duší- náš
mozek, který je rozdělen na pravou a levou hemisféru. Každá z nich má odlišné
funkce, ale obě jsou nezbytné pro výklad a pochopení hmotné i nehmotné
skutečnosti.
V pravé hemisféře máme zakotvenu vizi svého života. Umožňuje nám
ledacos si představit, snít, myslet intuitivně a mimo časem omezenou skutečnost.
Tento fakt souvisí s pochopením podstaty naší duše, protože duše k nám
promlouvá skrz naši pravou mysl.
Levá hemisféra- logická, rozumová část řeší veškeré detaily, aby naše
vize byly naplněny.
Pokud se naše obě hemisféry doplňují, je naše myšlení v rovnováze. Řídíme-li
se v životě jen suchým rozumem, pak věříme, že všechno má své hranice,
tedy začátek a konec. Pokud budeme nadšenci pouze pravé poloviny, budeme se
chovat lehkovážně bez pevné půdy pod nohama.
Duše je od nás vzdálena pouze jednu myšlenku. Je to zdroj našich nejhlubších
pocitů. Když něco cítíme hluboko uvnitř, když něco zkrátka víme, pak
jsme ve spojení se svou duší. Duše je k tělu připojena tím, čemu se říká
stříbrná nit. Když přijde čas, aby duše opustila tělo, nit se od těla
uvolní a duše se může vrátit zase domů.
Naše duše je zde na Zemi z určitého důvodu. Proto její magnetická část
k nám bude přitahovat lidi a situace, se kterými je třeba se setkat a
elektrická část bude zodpovědná za naše reakce. Co se nám protiví, s tím
se budeme setkávat. Neustále k sobě přitahujeme situace, ale naše reakce
ovládají naše děti citového a mentálního těla= naše pocity pod vedením
"ega".
Proč jsme zapomněli kdo doopravdy jsme? Proč si nepamatujeme odkud doopravdy
pocházíme?
Zapomnění bylo součástí plánu, protože kdybychom byli v neustálém
kontaktu s naší duší, pak bychom nemohli poznat lidský život úplně.
Když duše vstoupí do těla, nedostane možnost poznat své osobní archivy,
aby každý život mohla začít s čistým štítem. Amnézie je součástí
duchovní smlouvy. Dnešní děti jsou ale jiné. Patří mezi tzv. indigové a
křišťálové děti. Liší se od nás v určitých směrech, což jim ne vždy
ulehčuje život. Nechtějí přijmout určitá pravidla a omezení dnešní
společnosti. Není to chyba, protože jsou zde proto, aby nám pomohly vyřešit
věci rychle a důrazně. Jsou to děti, které si uvědomují, kým opravdu
jsou.
Kdo ale probudí nás? Odpověď zní: členové rodiny duší, s nimiž jsme v
silném spojení. Pravděpodobně nebudeme věnovat svou pozornost tomu, kdo na
nás nemá žádný vliv. Tito členové rodiny duší jsou s námi v kontaktu
po mnoho životů. Snaží se, abychom již přestali spát a probudili se. Jsou
to naše spřízněné duše.
My a naše spřízněná duše jsme spoustu inkarnací prožili společně a naše
pouto je proto silnější než s některými členy rodiny duší. Toto spojení
může být báječné nebo neobyčejně náročné.
Náročná spojení na nás mohou mít takový účinek jako drátěnka na připečené
zbytky v hrnci, zatímco ta báječná připomínají leštění překrásně
jemnou utěrkou. Obě jsou stejně důležité. Po kontaktu s drátěnkou se cítíme
zranitelní, odhalení, vzdorující, bránící se, oklamaní, bezmocní, rozhořčení,
provinilí, zahanbení, zrazení, ponížení nebo bezcenní, ale právě skrz
tato okna vytvořená z negativních pocitů uvidíme pravé opaky těchto emocí.
Než se ujmeme inkarnace, domluvíme s těmito členy rodiny duší a dalšími
dušemi v naší komunitě podmínky a zkušenosti života, které v dané
inkarnaci chceme zažít , které nám oni umožní- zprostředkují svým chováním.
Důležitost spřízněných duší spočívá v tom, že nám umožňují růst,
učit se a postoupit na vyšší úroveň vědomí, která leží mimo naše já
a naši osobnost.
Nejsilněji spřízněné duše na nás nejvíce naléhají a nutí nás tak překročit
naše dosud poznané hranice bezpečí a strachu. Od svých spřízněných duší
nemůžeme odejít a stejně tak nemůžeme ignorovat situace, které nám spřízněné
duše svou přítomností v našich životech vytvoří. Pokud odmítáme lekci
přijmout, dostaneme ji znovu, ale v jiné formě.
Důvody, proč se setkáváme se spřízněnými dušemi mohou být následující:
- Spřízněné duše nám pomáhají se zaměřit na téma rodiny našich duší.
- Existuje mezi námi nedořešená záležitost.
- Něco jim dlužíme nebo naopak něco dluží ony nám.
- Svazují nás sliby a prokletí, a proto je nutné sliby splnit a od prokletí
se
osvobodit.
- Toužíme ukončit karmický cyklus oko za oko- zub za zub.
Se svými spřízněnými dušemi jsme spojeni tzv. ladičkovým efektem. Mezi námi
bude existovat vzájemná rezonance, která může být buď obzvláště nepříjemná
nebo naopak připomínat lásku na první pohled. Tato rezonance pak vytvoří
spojení, díky němuž se budeme se svými spřízněnými dušemi neustále
objevovat v různých situacích.
Naše duše ví, čím je třeba se zabývat. Proto se za určitých okolností
objevíme na určitém místě s určitými lidmi. Z těchto setkání pak
vyplynou nová ponaučení a zkušenosti. Naše vzájemné vazby jsou cvičištěm
pro práci s duší. Právě díky tomuto vzájemnému působení poznáváme
svou ryzí povahu.
Existují některá témata, v nichž spřízněné duše hrají důležitější
roli než ostatní. V tématech jako vyhnanství, chudoba, onemocnění nebo ztráta
majetku se klíčový hráč nemusí vyskytovat, ale v následujících tématech
se spřízněnou duší zcela jistě setkáme: rodič- dítě, odpuštění -
pomsta, zrada, opuštění, moc, sexualita, svoboda-závazek, milostný trojúhelník,
láska- nenávist.
Spřízněná duše je ten, s nímž jsme v silném spojení. Tito kolegové se
v naší blízkosti nacházejí již celé věky a budou nás dále šťouchat
do žeber do té doby, než se probudíme. Budu nás hladit proti srsti a
nakonec vyleští naše srdce do plného lesku, kdy z nás láska bude přímo
vyzařovat.
"Pouze ve vztahu poznáte sami sebe,ne v odcizení, a už vůbec ne v
osamocení." (J. Krišnamurti)
***
Zpracováno dle: Co jsou to spřízněné duše- Sue Minns
copyright© 2009 Iva Radulayováhttp://www.amiresah.cz/art
by: Andrew
Vztah podle svých přání
si vytvoříte, když budete následovat univerzální zákony vztahů. Vnější
odráží vnitřní.
Když se
soustředíte na vyšší smysl vašeho vztahu, rozvíjíte si jeho vizi a zkoumáte
svá přesvědčení, tvoříte duchovní vztah. Dalším krokem je učení se a
následování univerzálních zákonů vztahů. Když jim porozumíte a následujete
tyto principy můžete si vytvořit vztah, jaký chcete.
Možná jste se snažili najít nebo si
vytvořit ve svém živote dokonalou lásku. Čistá, jasná, opravdová láska
existuje na úrovni duše mezi dušemi. I ten nejchápavější člověk nebude
vždycky schopen milovat vás tak, jak si to představuje vaše osobnost. Některé
vztahy se tomu blíží, ale vždycky se v nich najdou nějaké oblasti, v nichž
se necítíte zcela milováni, pochopeni nebo oceňováni. Když tohle víte,
dokážete lépe pochopit ostatní a odpustit jim, protože je vám jasné, že
není možné, aby vás zcela a beze zbytku uspokojili.
Můžete tedy přestat hledat dokonalého
člověka, kterého byste mohli milovat, nebo se snažit měnit lidi, s nimiž
žijete, aby vás víc uspokojovali. Místo toho se můžete podívat, jak vaše
prožitky ve vztahu odrážejí něco, co se děje uvnitř vás samotných.
Poznejte esencí toho, co chcete, jakmile znáte
esenci, můžete využít mnoha nejrůznějších forem.
Jeden z univerzálních zákonů ve vztazích říká,
že pro vytvoření vztahu, jaký chcete, se potřebujete soustředit více na
tvoření esence, než na specifickou formu. Co je tou esencí? Je to pocit,
duchovní kvalita; je to láska duše. Když chybí esence, nebude fungovat žádná
forma. Když je však přítomna, funguje mnoho forem. Esencí toho, co chcete,
může být například láskyplné spojení, kdy o sebe oba navzájem pečujete.
Možná si myslíte, že to prožijete, když půjdete ven a strávíte s druhým
člověkem nějaký čas — konkrétní forma. Jenže, když vás někdo pozve
ven a stejně s vámi nevytváří láskyplné spojení, pak vám daná konkrétní
forma — procházka — nepřinese to, co chcete. Ale když s vámi daný člověk
vytvoří báječné spojení plné lásky, zafunguje mnoho forem, dokonce i to,
že zůstanete doma.
Lidé mají často konkrétní představy co mají druzí
udělat, aby ukázali jejich lásku. Možná chcete, aby vám nějaký člověk
projevoval lásku určitým způsobem, aby vám například pozorně naslouchal,
byl k vám něžný nebo vás oceňoval. Po dětech možná chcete, aby vám
pomohli s drobnými úkoly, věnovali vám pozornost, řídili se vašimi doporučeními
a dělali to, co se vám líbí. Po přátelích byste chtěli, aby se s vámi
pravidelně setkávali, odpovídali na vaše telefony a byli vám k dispozici,
když s nimi chcete trávit čas. Po životním partnerovi zase můžete chtít,
aby vás více finančně podporoval nebo překvapoval různými dárky, bral vás
na krásná místa nebo aby vám pozorně naslouchal. Žádné vnější formy vám
nepřinesou trvalou radost. Osobnost není nikdy šťastná nadlouho. Když jsou
některá její přání naplněna, přijde se seznamem mnoha dalších! Když
se otevřete a budete přijímat esenci toho, co chcete, namísto očekávání
konkrétních forem, může k vám přijít láska od kohokoliv a ode všech. To
vám přinese opravdovou radost a trvalé štěstí.
Ptejte se sebe sama, jaké pocity, jaké kvality lásky
si přejete mít v tomto vztahu. Mohou to být pocity jasu, jemnosti, spojení
nebo harmonie. Spojte se se svou duší a přejte si od ní tyto pocity a
kvality lásky, když roznášíte energii mezi svými srdečními centry.
Nadechněte se a přeneste energii ze svého srdečního centra do svého hlavového
centra, abyste procítili jas a jednotu lásky. Vydechněte a pošlete světlo
ze svého hlavového centra do skrytého bodu, abyste posílili svou vůli
milovat. Znovu se nadechněte a vytáhněte energii solárního plexu do svého
srdečního centra, abyste se odevzdali lásce. Prociťujte všude kolem sebe
Univerzální Přítomnost Lásky, která zesílí vaši schopnost projevovat lásku.
Pomyslete na člověka, kterého jste si vybrali. Spojte se v rovině duše a
vyzařujte kvality lásky duše, které chcete zažívat ve vašem vztahu.
Požádejte svou duši, aby vám pomohla přijímat
vhledy týkající se nových možností, jak být spolu, které by vám pomohly
tyto kvality lásky prožívat. Když si budete představovat, jak se tyto
kvality objevují ve vašem spojení s tímto člověkem, dříve nebo později
k tomu dojde. Když si vytvoříte duchovní kvality lásky ve vašem vztahu,
odpovídající formy a Struktury se přirozeně rozvinou.
Nezůstávejte u konkrétní podoby, v jaké byste chtěli
od tohoto člověka dostávat lásku a podívejte se, jestli vám ji nenabízí
nějakým jiným způsobem, který jste si dříve třeba neuvědomovali. Lidé
vám obvykle neodpírají to, co chcete, protože by vás chtěli zraňovat nebo
zadržovat svou lásku. Dávají ji často způsobem, jakým ji sami dostávali
nebo jakým ji chtějí přijímat. I když je o to přímo požádáte, nemusí
být schopni projevit lásku tak, jak chcete, protože takové chování je jim
cizí. Může jim to připadat nepřirozené, anebo budou mít potíže vůbec
uvěřit, že to pro vás tolik znamená. Lidem se můžete přiblížit, když
se vzdáte potřeby přijímat lásku určitým způsobem a najdete mezi vámi
esenci lásky.
Rozpoznávejte všechny podoby, v nichž vám lidé dávají
esenci lásky, a to i ty kterých jste si doposud nevšimli nebo jste je neuznávali.
Poděkujte lidem za každý dar lásky, jenž vám nabídnou. Nespoléhejte se
na gesta nebo vnější projevy jako důkaz toho, že vás lidé milují. Spoléhejte
raději na pocit lásky, který mezi vámi je.
Věřte ve svou schopnost vytvořit si vztah, jaký chcete.
Důležitým principem při vytváření vztahu je věřit, že můžete
vytvořit, co chcete. Budete pro to potřebovat uvolnit jakékoliv pocity že
jste obětí, včetně sebelítosti, obviňování nebo myšlenek, že nemůžete
mít, co chcete proto, že vám v tom někdo brání. Máte ve svém životě někoho,
koho viníte z toho, že váš život nefunguje? Máte pocit, že vás někdo
zdržuje, bere vám vaši svobodu, či nějak zapříčiňuje vaše problémy?
Uvědomte si svou opravdovou sílu vytvořit si život, jaký chcete.
Vzpomeňte si na nějaké období, kdy jste se přestali
cítit jako oběť, přestali jste obviňovat ze svého neštěstí druhé a něco
jste podnikli proto, abyste si vytvořili, co jste chtěli. Vzpomeňte si, jak
dobrý pocit jste ze sebe měli. Řekněte si, že máte sílu vytvořit
jakoukoliv realitu, jakou chcete, a že jste ochotní převzít za to zodpovědnost
a udělat to.
Pomyslete na člověka, kterého jste si vybrali. Obviňovali
jste ho za to, že váš vztah nefunguje nebo dokonce, že váš život
nefunguje? Cítíte se v nějaké oblasti svého života jako oběť toho druhého?
Pokud ne, blahopřejte si, že jste převzali zodpovědnost za svůj život.
Pokud přece jen máte ve vztahu některé z těchto potíží, stimulujte skrytý
bod, abyste zažívali vůli vaší duše milovat. Spojte se s duší a vyzařujte
odpouštějící, jemnou a konzistentní lásku. Přeneste energii solárního
plexu do svého srdečního centra a vzdejte se všech negativních pocitů,
které vůči tomuto člověku máte. Prociťujte jas lásky a vyzařujte přijímající
lásku.
Můžete si vytvořit nějaké tvrzení, které si
budete opakovat a které bude vyjádřením vaší víry ve svou vnitřní sílu,
jako například: „Už tě neviním ze svého neštěstí ani z ničeho, z čeho
jsem tě dřív vinil/a. Přebírám teď zodpovědnost za vytváření svého
vlastního štěstí. Nesnažte se změnit druhé, aby váš život lépe
fungoval. Spojte se se svou duší a potvrďte si svou sílu vytvořit si život
a vztahy, jaké chcete, a začněte hned teď dělat kroky.které k tomu vedou.
Pracujte se všemi podosobnostmi, které mají pocit,
že nejste schopni vytvořit si vztah podle vašich představ, a posouvejte je.
Objevujte, jestli v sobě nemáte hlasy, které se bojí mít vnitřní sílu,
nebo nevěří, že je možné mít podporující láskyplný vztah.
Kdykoliv se přistihnete, že se cítíte oslabení
nebo jako oběť, posilte opět svou víru, že jste tvůrci své reality, a řekněte
si: „Mohu si vybrat jakoukoliv realitu. Vybírám si být tady a zažívat
tuto realitu/' Bez ohledu na to, co se děje, jak se k vám druzí chovají nebo
jak malou cítíte sílu změnit svůj vztah, začněte tím, že si řeknete,
že máte volbu a že to, co teď prožíváte, je to, co jste si vybrali. I když
si nedovedete představit, jak je to možné, budete-li si říkat výše
uvedenou myšlenku, pomůže vám to uvěřit, že vy jste tvůrci svého života.
Udělejte si čas a najděte v sobě rozhodnutí, která vám vytvořila
situaci, v níž jste. Nepotřebujete druhé k tomu, abyste měli, co chcete. Vy
a vaše duše můžete vytvořit jakýkoliv život, jaký si dokážete představit.
Soustřeďte se raději na to, co chcete, než na to, co nechcete.
Abyste si mohli ve vztahu vytvořit, co chcete, potřebujete
vědět, co to je. Většina lidí ví, co nechtějí a je pro ně těžké přemýšlet
o tom, co chtějí. Přestaňte věnovat pozornost tomu, co nemáte a stěžovat
si na to. Neutápějte se v minulých zraněních a nevzpomínejte na to, kdy vás
daný člověk zklamal. Raději si vzpomeňte, kdy jste se cítili milovaní a
naplnění. Nemyslete na věci, které se vám na daném člověku nelíbí, a
raději se dívejte na to, co na něm milujete a obdivujete. Vaše myšlenky a
akce vám přitahují určité chování druhých lidí. Pokud neustále přemýšlíte
o tom, jak vás druzí zraňují, přijmou vaše představy a budou se k vám
tak chovat a vytvoří ještě více téhož. Kdykoliv se přistihnete při
negativním přemýšlení, když se cítíte smutní, rozzlobení nebo od druhého
vzdálení, protože vám nedává, co chcete, změňte svůj úhel pohledu.
Soustřeďte se místo toho na to, co vám ve vztahu dobře funguje. Tak budete
zažívat život z pohledu vaší duše, která vidí mír, dokonalost a krásu;
která ví, že vše je v pořádku a je si jistá, že vesmír pracuje pro vás.
Pomyslete na člověka,
kterého jste si vybrali. Věnujte pozornost myšlenkám, které máte o vašem
vztahu. Myslíte na to, co je mezi vámi špatné, nebo na to, jak nepěkně se
k vám ten druhý člověk chová? Abyste si vytvořili vztah, jaký chcete, změňte
tyto myšlenky. Nechte mezi svými srdečními centry obíhat energii a vstupte
do vztahu lásky duše. Prociťujte své spojení s veškerou láskou ve vesmíru.
Z tohoto láskyplného vztahu pak myslete na to, co ve vašem vztahu chcete, Místo:
„Nepřehlížej mě "/ říkejte raději:
„Oceňuji, když mi nasloucháš a věnuješ mi pozornost/' Uznejte druhé
lidi, kdykoliv jednají způsobem, který se vám líbí. Můžete-li,
formulujte to, co chcete, jako esenci kvality lásky, například: „Chci zažívat
více radosti, harmonie, lásky, jemnosti a podobně" Vyzařujte tyto
kvality k druhému člověku, až se s ním budete spojovat na úrovni duše.
Jednání druhých lidí vnímejte jako své
zrcadlo, Hledejte, co vám jejich chování říká o vás samotných.
Velmi důležitým principem vztahů mezi lidmi je také
to, že nelze změnit druhého člověka; můžete transformovat jedině sebe.
Nemůžete druhé lidi nutit, aby jednali určitým způsobem. Když trestáte,
nebo se snažíte druhé lidi přinutit k tomu, co chcete, jejich odpor jen zesílí.
Svou sílu tak ztrácíte v druhých, protože v nich hledáte zdroj uspokojení
vašich potřeb, místo abyste jej viděli v sobe. Nemůžete lidi přinutit,
aby se změnili, můžete ale změnit svou reakci na ně. Můžete probudit svá
srdeční centra a posunout své vnímání, víru a myšlenky Můžete opustit
svou potřebu, aby se lidé chovali jinak, a místo toho je milovat a přijímat
takové, jací jsou. Když pracujete tímto způsobem, můžete prožít tu největší
svou sílu, abyste dali svůj život do pořádku: sílu změnit sebe sama.
Chtěli jste po někom, aby jednal určitým, vám příjemným
způsobem? Spojte se se svou duší a stimulujte skrytý bod ve vašem solárním
plexu. Posilujte tak svou vůli milovat. Požádejte svou duši, aby vám
pomohla najít ve vašem nitru více lásky, abyste mohli přijmout a milovat
daného člověka, i když se jeho chování k vám nijak nezmění. Přeneste
energii solárního plexu do svého srdce a pusťte všechny touhy nebo očekávání,
která vůči tomuto člověku máte. Uvolněte také veškerý boj o moc, který
jste možná prožívali, když jste se tohoto člověka snažili změnit. Položte
své duši otázky jako: „Mohu vnímat jednání tohoto člověka jinak? V čem?
Jak jinak na něj mohu reagovat?" Nechte do své mysli vstoupit vhledy a
nové pochopení. Spojte se na úrovni duše a vyzařujte transparentní,
zesilující a přijímací lásku. Rozhodněte se změnit sebe sama, a také svůj
pohled na tento vztah. Prociťujte, jak vámi proudí síla, světlo a vůle vaší
duše a dává vám vnitřní sílu a odvahu potřebnou k tomu, abyste udělali
v sobě a ve svém životě změny, které potřebujete.
Pomyslete na to, kdy jste už bezpodmínečně přijali
něčí chování a výsledkem bylo, že láska mezi vámi vzrostla. Vzpomeňte
si na vnitřní mír, který jste cítili, když jste přestali bojovat a snažit
se toho druhého změnit. Když změníte svou odpověď na jednání lidí, změní
se i vaše vztahy Chování druhých se možná změní, i když to nečekáte
jako odměnu za svou lásku k druhým a jejich přijetí. Když přestanete potřebovat,
aby druzí změnili své chování, osvobodíte je od odporu, který vůči vám
možná cítí, a tak bude pro ně snadnější jednat láskyplněji. Vzdejte se
také potřeby vidět konkrétní výsledky Změnit můžete jenom sebe. Když
změníte své vnímání a chování, přirozeně se to odrazí ve vašich
vztazích. Nicméně nechtějte předpovědět, jak přesně se váš vztah nebo
ten druhý člověk změní.
I když opustíte určitý vztah, stejně musíte změnit
své reakce na tento druh jednání nebo si přitáhnete takové jednání ještě
v silnější podobě v novém vztahu. Potřebujete změnit své vzorce, které
vám tento typ jednání přitáhly. Možná potřebujete pracovat se svou duší,
abyste mohli pustit svá přesvědčení, že jste obětí, abyste si mohli sami
sebe více vážit, soustředit se spíše na esenci než na formu a následovat
univerzální zákony vztahů. Pak si přitáhnete někoho, kdo se k vám bude
chovat už jinak.
Změňte své vztahy změnou sebe sama.
Jedním z principů vztahů je to, že lidé kolem vás
odrážejí vaše vlastní vnitřní dramata. Chování druhých lidí vůči vám
zrcadlí něco, co děláte sami sobě. Vytvořte si vztah, jaký si přejete, tím,
že se budete dívat na vše, co se ve vašem vztahu děje, jako na zrcadlení
toho, co se děje uvnitř vás samotných. Možná si myslíte, že kdyby ten
druhý jednal jinak, váš vztah by se zlepšil. Když se naučíte vidět jednání
druhých lidí jako zrcadlení svých vnitřních procesů, můžete dění ve
vašich vztazích použít k tornu, abyste se dozvěděli více o sobě samých.
Lidé se k vám chovají tak, jak se chováte sami k
sobě. Když vás například někdo odmítá, můžete prozkoumat, jak v nějakém
směru odmítáte nějakou část sebe sama nebo svou duši. Možná, že odmítáte
své hlubší pohnutky nebo zatlačujete své pocity. Když váš protějšek
staví ve vašem vztahu mezi vámi zdi, ptejte se, kde si stavíte vy sami bariéry
ve svém životě. Pokud vás někdo ignoruje, přehlíží nebo kritizuje, najděte,
v čem ignorujete, přehlížíte nebo kritizujete sebe sama.
Zamyslete se nad tím, v čem byste chtěli, aby se změnilo
chování druhého člověka k vám. Prolněte se se svou duší a ptejte se:
„V čem odráží chování tohoto člověka ke mně mé vlastní chování k
sobě samému? Jak zrcadlí přístup nebo chování toho druhého, které chci
změnit, to, co potřebuji změnit v sobě samém?" Poděkujte druhému člověku,
že vám poskytl příležitost dozvědět se více o sobě samém v této
situaci. Spojte se se svou duší a prociťujte její vůli milovat, když
aktivuje skrytý bod. Pozvedněte energii solárního plexu do svého srdečního
centra a nechte odejít veškeré obviňování a zlobu. Spojte se s duší a
vyzařujte jemnou, odpouštějící lásku. Rozhodněte se změnit svůj vzorec,
který tento člověk zrcadlí. Když to uděláte, nebudete jeho zrcadlení už
potřebovat a tím ho osvobodíte, aby mohl jednat nově. Pokud se tento člověk
nezmění, rozhodnete se pravděpodobně trávit čas s lidmi, kteří budou
zrcadlit vaše nové chování k sobě samým.
Uvědomujte si, jaká rozhodnutí v každé chvíli ve vašem vztahu děláte.
V každém okamžiku děláte rozhodnutí, která určují,
jestli projevíte lásku duše, či nikoliv, a která vám vytvářejí vztah,
jaký chcete. I ta sebenepatrnější volba může věci změnit. Milování
druhých začíná tím, že si budete více uvědomovat, jak se v každé chvíli
rozhodujete, co děláte a co si volíte. Krásné vztahy nevznikají na základe
nějaké velké události. Vznikají na základě mnoha drobných každodenních
rozhodnutí být laskaví, milovat a odpouštět. Vytvořte harmonii tam, kde
byla disharmonie. Používejte svá slova k tomu, abyste léčili a posilovali
druhé. Můžete mít vztahy, které přinášejí radost do vašeho srdce a úsměv
na vaši tvář. Můžete zažívat pohledy druhých plné lásky. Můžete si
vytvořit vztahy, jaké chcete!
http://www.skola-esoteriky.cz/
Ivana „Geri“ Kutnarová: Dvojplameny a naprosté
opuštění iluzí
Po setkání dvojplamenů a rozpoznání na úrovni duše,
kdy zpravidla zažívají velmi intenzivní sblížení, dochází postupně k návratu
do původních životních a partnerských vzorců, převzatých z dřívějších
vztahů či okolí, rodiny nebo společnosti. To však přináší rozpory, jež
i přes oboustrannou snahu nakonec vedou k nevyhnutelné odluce.
Vztah na těchto starých principech nemůže
úspěšně pracovat. Vnitřní pouto oba přitahuje k sobě, avšak
neshoda v praktických stránkách života jim nedovolí trvale spočívat
vedle sebe v harmonii.
Odloučení spouští zásadní proces přeměny, kdy
jsou partneři ponoukáni k tomu, aby sami sebe uvedli do stavu, ve kterém
se nacházeli v okamžiku prvotního rozdělení, při oddělení jejich
fyzických schránek. V té chvíli jejich vnitřní uspořádání, vnímání
i myšlení, bylo stejné, obsahovalo celou škálu možností jednoho sourodého
celku obsahujícího vše. Putování v oddělených fyzických schránkách
později přineslo změnu, jejich odlišení a nesoulad. Nyní nastává doba,
kdy se vrací zpět, aby se kruh uzavřel. Dokončení přeměny tedy vyžaduje
opětovné zahrnutí a ztotožnění se s veškerou možnou škálou všeobsahujícího
celku. To znamená, že každý pochopí, osvojí si a připustí jakoukoli
variantu života, jako jednu z možností, a to bez odsuzování, povyšování
či zavrhování kterékoli.
Rozpory vedoucí k rozpadu vztahu po shledání a
rozpoznání na úrovni duše, naznačují, na čem je potřeba u obou ještě
pracovat, co pochopit, osvojit si a přijmout. Současně se také přetvářejí
životní vzorce, odstraňují i vlastní životní překážky a omezení, dořešují
se osobní záležitosti kořenící v minulosti, které nemusejí mít přímou
souvislost s dvojplamenem. Pokud je vše osobní již zpracováno a dořešeno,
nezbývá než odstranit rozpory, nesoulad v partnerství, které prozatím
nedovolí plné a trvalé spočinutí obou vedle sebe v jejich společném
praktickém konání. Jednou z posledních nesrovnalostí může být
nevyrovnanost intuitivního a realistického pohledu, tedy toho, co člověk
uvnitř sebe vnímá a toho, jak je schopen vyhodnocovat hmotnou skutečnost.
Odluku mezi dvojplameny zpravidla způsobuje
i odlišné vnímání vztahu a života všeobecně, kdy ženský dvojplamen koná
více pod vlivem svých citů – intuice. Stejně tak, na podkladu vnitřního
pouta, nahlíží i na samotný vztah. Jeho převažující intuitivní složka
jasně vnímá, že patří ke svému muži, a nabádá ke sblížení a spojení.
Mužský dvojplamen se chová v souladu se svým rozumovým posouzením a
vnějším pohledem, na vztah nahlíží ryze prakticky a funkčně. Jeho převažující
racionální složka vyhodnocuje vztah jako neschopný harmonického fungování
a velí k jeho ukončení.
V průběhu vlastního růstu a přeměny během doby
odloučení, kdy se pomalu rozvíjí i opačné zaměření, u ženského více
mužské, u mužského naopak, mohou být opakovány pokusy o sblížení, opětovné
navázání vztahu. Dokud ovšem nejsou vnitřní citové i vnější realistické
složky u obou z partnerů rozvinuty až do extrémní krajnosti, nedojde u
nich k osvojení si celého spektra možností (schopnosti prožít,
pochopit a zvládnout jakoukoli situaci), není možné docílit trvalé
harmonie.
Osvojování si veškeré škály se děje při plném
žití a prožívání, kdy člověk přijímá do života vše, co přichází,
řeší předložené situace a učí se zaujímat postoje v souladu se
sebou samým. Utváření střízlivého nahlížení se odehrává prostřednictvím
někdy až velmi tvrdého prožitku nebo zkušenosti v reálném hmotném
světě, pochopením vnějších jevů a dění.
Intuitivní, citové vnímání se rozvíjí
ve vnitřním světě, ponořením se do vlastního nitra, pochopením někdy až
opravdu velmi bolestných pocitů, tedy toho, co se uvnitř člověka děje.
K vyrovnání tedy dochází poznáním, prožitím
a pochopením opačných extrémů. Pohlížel-li ženský dvojplamen v okamžiku,
který vedl k odloučení, na dvojplamenný vztah intuitivně, musí v rámci
vyrovnání polarit dospět k jeho jednoznačnému praktickému a funkčnímu
posouzení, a to prostřednictvím naprostého opuštění vlastních iluzí, snů,
představ a očekávání. Musí se umět dívat na vztah tak, jak se opravdu
jeví ve hmotné skutečnosti – realitě. Opuštění iluzí neznamená ztrátu
víry ve dvojplamenné spojení, ale pouze zanechání nereálných představ,
které v dané přítomné chvíli a za aktuálního stavu věcí, není možné
naplnit. V okamžiku, kdy je zcela propuštěna vize vlastních iluzí, je možné
budovat realitu.
V období, kdy si žena postupně
osvojuje pragmatický pohled, u mužského protějšku probíhá obdobný, ale
zrcadlový proces. Žena si začíná uvědomovat nesmyslnost lpění a investování
energie do vztahu, který nefunguje, ani v současné chvíli fungovat nemůže,
a podle tohoto uvědomění se začíná i chovat. Současně se probouzí
partnerovo intuitivní vnímání a schopnost otevřít se svým citům. Vede ho
k citovému prožitku až do krajní hranice bolesti z nenaplnění a k pochopení
dění v jeho nitru. To otevírá nejen nový pohled na vztah, ale i hledání
a uskutečňování způsobů a možností, které by společné fungování umožnily.
Mohlo by se zdát, že postačí pouhý odmítavý
postoj ženy vůči svému muži. Pokud by však toto bylo učiněno pouze na základě
myšlenkového vyhodnocení situace bez vnitřního přesvědčení (logické
posouzení a vnitřní cítění by bylo v rozporu), mohlo by se jednat
pouze o účelovou manipulaci, která však u dvojplamenného vztahu neobstojí.
K tomu, aby bylo docíleno úspěšné a trvalé změny, musí být člověk
v myšlení (reálném vnějším pohledu) i cítění (vnitřním
intuitivním pohledu) za jedno a konat v tomto směru naprosto automaticky.
Dosahování takovéhoto stavu je postupné a vyžaduje dostatek času a životních
prožitků. Mnohdy jsme již pevně přesvědčeni, že jsme dosáhli vysněné
mety, či že se blížíme vytčenému cíli. Může to být však pouze naše
zbožné přání, iluze, která je naprosto odlišná od reality. Říká se,
že není dobré říkat hop, dokud už člověk nepřeskočil, neboť teprve ve
chvíli, kdy pevně dopadne oběma nohama na zem, se záměr stává opravdovou
skutečností.
Rozšíření i opačného pohledu a postoje neprobíhá
pouze ve vztazích, ale i ve všech ostatních úrovních života, kde dříve
vládl rozpor. Proměna probíhá tak dlouho, až je docíleno stavu, ve kterém
se oba nacházeli v době prvotního rozdělení. Každý dvojplamenný pár
je však jedinečný, proto se od sebe jednotlivé ucelené dvojice mohou velmi
lišit svými schopnostmi i zaměřením. Každý pár má své specifické místo
v celistvé mozaice nově budovaného prospívajícího společenství.
Autor kresby: Pavlína Kutnarová
Napsala dne 12.8.2017 Ivana „Geri“
Kutnarová https://dvojplameny.wordpress.com/
Varovné signály,
že se nejedná o dvojplamene
Není všechno zlato,
co se třpytí…
S rostoucím
povědomím o dvojplamenech přibývá lidí, kteří věří, že právě
jejich vztah je ten dvojplamenný. Ačkoliv počet dvojplamenných setkání přibývá,
pořád je to jev velmi vzácný a ne všichni jsme předurčeni svůj
dvojplamen potkat v tomto životě. Říkám schválně ‘předurčeni’,
protože jsme si to před příchodem na tento svět naplánovali. Setkání s dvojplamenem se nikdy neděje pro
nic za nic. Nejen že je naplánované, ale má i svůj důvod – svou misi.
Mnoho z těch,
kdo touží po dvojplameni, ve skutečnosti touží spíše po vášnivém či
romantickém vztahu, neobyčejném sexu nebo pseudo-duchovním partnerství,
protože duchovno je tak nějak v módě a mít za partnera dvojplamen musí být
cool, když se o tom na mnoha duchovních webech poslední dobou tolik mluví.
Pokud pochopíme skutečnou
podstatu dvojplamenného vztahu a budeme podle toho žít, je jedno, zda jsme svůj
dvojplamen potkali, nebo zda žijeme sami či s jiným partnerem. Čistá
láska a duchovní osvícení je vždy pozitivní věc a nemůžeme nic ztratit,
jen získat.
Problém ale
nastává, když podstatu dvojplamenného vztahu nechápeme a místo
hodnot, na kterých je dvojplamenný vztah založen se za každou cenu držíme
vztahu, který je nefunkční, jen proto, že věříme, že je to náš
dvojplamen. Takový omyl může být doslova osudový a místo
slibovaného duchovního probouzení přijde jen kolotoč manipulace a
sebedestruktivního chování.
Někteří
autoři používají termín falešný dvojplamen. V zásadě ale nic takového
neexistuje, ne ve smyslu, že bylo božím plánem vytvořit nějaká falešná
dvojčata. Jde prostě o omyl v rámci naší svobodné vůle, kdy pod tíhou
toho, co jsme kde četli a ve víru zamilovanosti odmítáme vidět pravou stránku
vztahu, a roubujeme termín „dvojplamen“ na někoho, kdo je ve skutečnosti
někdo úplně jiný, nejčastěji karmický vztah.
Přiznat si,
že člověk naletěl své vlastní naivitě nebo intrikám partnera není vůbec
snadné a chce to notnou dávku odvahy. Obzvlášť, když jste zamilovaní.
Odhoďte na chvíli růžové brýle a buďte k sobě maximálně upřímní. Může
vám to ušetřit mnoho starostí.
Po ovoci poznáte je…
1.
Energie
Jedním z
hlavních rozpoznávacích znamení je vzrůstající či klesající
energie. Dvojplameny jsou jako dynamo – generují energii. Není to tak, že
si vzájemně dávají svou energii, oni jeden v druhém podněcují jeho vlastní
plamen a společně přímo srší energií. Stačí strávit s
dvojplamenem několik minut, nebo s ním prohodit pár slov a vyzařujete radost
a energii ještě několik dní. A to nemluvím o milostném spojení, tam je výsledek
ještě markantnější, je to doslova omlazující kúra.
Nutno dodat,
že každá zamilovanost funguje podobně prvních několik týdnů, možná měsíců. Dvojplamenná energie je taková ale pořád, i v době krize a po ní ještě roste.
Naopak pokud
po období té největší zamilovanosti začnete energii ztrácet a za nějaký
čas jste úplně na dně, neschopni si sebe vážit a mít své vlastní plány,
aniž by vás partner “dobil” svou přízní, je to jeden velký červený
vykřičník. Tím víc, pokud to trvá dlouhodobě. Zavání to vzájemnou nebo
jednostrannou závislostí. Pokud nemáte sílu na nic jiného, než
dokazovat mu svou lásku, a to dokazování vás ještě více vysiluje – toto
není dvojplamenný vztah.
2.
Bolest
Jedním z důvodů,
proč si lidé pletou dvojplamenný vztah s karmickým, je ten, že oba vedou
trním. Jak dvojplamen, tak karmický partner ve vás dříve nebo později
uvolní negativní vzorce chování a poukáže na to, co nemáte vědomě
zpracované. Mindráky z dětství, z předchozích vztahů,
minulých životů…bolí to, spouští to kolotoč obviňování a sebelítosti.
Přesto je
mezi těmito vztahy velký rozdíl. Dvojplamen vám nikdy neubližuje záměrně.
A i když k němu můžete dočasně cítit vztek nebo výčitky, nikdy byste mu
vědomě neublížili. Vaše duše vás vždycky včas zabrzdí, někde hluboko
v sobě cítíte i přes ten vztek hlubokou lásku a úctu. Víte, že je to
silnější, než váš vztek. Intuitivně vždy raději pohladíte, než
bodnete. A hlavně – nakonec z toho máte dobrý
pocit.Dvojplamenná bolest není nikdy samoúčelná, vede k osvobození se od
starých vzorců a strachů. Časem je to zcela zřetelné.
Pokud ale
dlouhodobě převažuje bolest nad radostí, a hlavně pokud z vašeho nitra
(nikoliv z mysli) přímo tryská otázka, zda máte takové utrpení zapotřebí… pak ho nemáte zapotřebí – a velmi pravděpodobně se nejedná
o dvojplamenný vztah a zasloužíte si něco lepšího.
3.
Podpora
Další z
velmi snadno viditelných znaků vztahu je způsob, jakým vás váš partner
podporuje. Dvojplameny si pomáhají jen výjimečně – jen tehdy, když si
ten druhý nedokáže pomoci sám a jen do té míry, aby si od okamžiku pomoci
už dokázal pomoci sám – a to vše absolutně nezištně. Dvojplameny mají
radost, když je ten druhý silný, soběstačný a dělá pokroky. Vítězství
jednoho je radostí druhého.
Pokud vám váš
partner pomáhá zejména tehdy, když jste na dně a nemáte jinou možnost než
jeho pomoc přijmout, je silnější a udržuje vás v pozici slabšího,
aby vám mohl pomáhat dál, a zajišťuje si tím vaši vděčnost a lásku, je
to velký varovný signál! Obzvláště tehdy, když dává najevo, že ho vaše
pokroky dráždí a nesnese, abyste byli silnější než on, nedej bože nezávislí
na něm. A platí to samozřejmě i opačně – pokud tohle děláte jemu a
vyhovuje vám, že mu pořád pomáháte a že je vám za to zavázán. Nebo se
dobrovolně udržujete slabí, aby vás mohl zachraňovat jako nějaký princ.
Takový vzorec vztahu je zcela nekompatibilní s dvojplamenem. Můžete si tím
dočasně projít a vyměňovat si role, než se vaše energie ustálí, ale
dlouhodobě nastavený vztah tímto způsobem bude jen těžko dvojplamenný.
4.
Synchronicity
Synchronicity doprovázející
dvojplamenný vztah jsou doslova šťastné náhody. Jako by se celý vesmír
skláněl k vašim nohám, aby vám umetl cestičku k co nejlepšímu výsledku
dané situace.Ne všechno je růžové, ale nelze si nevšimnout velmi neobvyklých „zásahů“
osudu, kdy se něco přihodí ve správný čas na správném místě a mnohem lépe,
než byste čekali.
Naopak pokud
svůj vztah udržujeme „dvojplamenný“ jen svou vírou, celý svět jako by
se nám snažil otevřít oči. Bohužel to dost často nevidíme. Všímejte si proto, jaké
synchronicity se kolem vás dějí. A to hlavně v souvislosti s vaším
partnerem. Stávají se vám místo šťastných náhod spíše
nehody? Všechno, co se týká vašeho partnera vám přináší smůlu? Špatné
načasování, nedorozumění, zásahy vyšší moci, že nic nevyjde tak, jak má?
Vysiluje vás to? Možná váš vztah neladí s vesmírným řádem. To ještě
neznamená, že není dvojplamenný, může jít jen o dočasné zbloudění z
pravé cesty. Ale rozhodně je to důvod k zamyšlení a k analýze ostatních
varovných signálů. Obzvlášť pokud takové nehody provázejí váš vztah
od začátku!
5.
Duchovní pokrok
Dvojplameny přirozeně
a bez námahy směřují k osvícení. Skrze bolest a nelehké situace – ale
vede vás to samo. Nepotřebujete žádného guru, ani kouče a pokud jeho rady
vyhledáte, pak většinou na začátku vztahu a brzy vám všechno začne docházet
samo. Vaše vnitřní moudrost sílí, není to arogance, je to zdravá
sebejistota a sebeláska. Informace se dostavují ve správnou chvíli ve správném
množství.
Varovným
znamením pak je – žádný, nebo minimální duchovní pokrok. Ať čtete, co čtete, chodíte na přednášky, meditujete, nemáte
ze sebe pocit posunu, radosti, lehkosti a vlastní síly. Naopak, pořád hledáte
více a více duchovna, ale realita je čím dál bolestnější a nepříjemnější. Váš
vztah drží pohromadě jen jako vzdušný zámek, je vzpomínkou na dávnou
Atlantidu nebo růžovým snem o budoucnosti, ale v realitě nejste schopni nic
z vašich duchovních rovin vztahu realizovat. Sáhněte si do svědomí a
zeptejte se sami sebe, jestli váš zájem o duchovno není jen únikem před
realitou. Jestli nehledáte duchovní opium pro v realitě zcela nefunkční
vztah. Pokud to drhne tady a teď, je problém tady a teď a lze vyřešit tady
a teď. Myslím tím v realitě v tomto životě. Buď dvojplamennost vztahu cítíte
nejen duchovně, ale i fyzicky, nebo dvojplamenný není.
Zní to absurdně, ale
čím bude vaše láska opravdovější a skutečně „dvojplamenná“ tím méně
„duchovna“ budete potřebovat. Váš duchovní pokrok se bude projevovat
schopností žít ve hmotě, nikoliv z ní unikat.
Duchovní realita
dvojplamenů splývá s jejich fyzickou realitou. Je totožná. Fyzicky žijí
duchovní pravdu a duchovně prožívají fyzično. Je to jedno a totéž. A
zdroj jejich duchovna je v jejich nitru, v srdci, v žádném konkrétním
duchovním učení.
Váš vztah
je tím, čím je, ať ho nazýváte jakkoliv: buď generuje radost a lásku,
nebo bolest a závislost. Poznáte ho po ovoci…
Autor:
Eidheann
Zdroj: http://divine-love.quicksnake.cz/
Článek je možné
svobodně šířit pro nekomerční účely, se jménem autora a aktivním
odkazem. Děkuji.
Koho
si v lásce vybíráme a proč
V životě potkáváme spoustu různých,
vzájemně si naprosto nepodobných lidí. Někdo nás zanechá lhostejnými, do
jiného se bláznivě zamilujeme. Ve svém článku se nad tím zamýšlí
autorka, která je psycholožkou s orientací na rodinu a její problémy.
Stejný
obraz
Někdy je opravdu těžké říci, proč je
pro nás zajímavý právě tenhle člověk, proč nás to k němu vůbec přitahuje.
V našem výběru je velmi mnoho podvědomého, neuvědomělého. Každý z nás
uchovává kdesi hluboko uvnitř obrazy lidí, kteří se podíleli na našem
dospívání. Jsou to obrazy rodičů a jiných blízkých, kteří zanechali
stopu v našem osudu.
Často se v těchto obrazech mísí realita
s dětskou fantazií, avšak právě tyto obrazy jsou
pro nás asociací lásky, takové, jak jsme ji chápali a jaké se nám dostávalo
(nebo nedostávalo) v dětství. Pokud člověk, kterého jsme potkali, nějakým
nepostižitelným způsobem do tohoto obrazu „zapadá“, jestliže v nás
probouzí dřímající vzpomínku na první významné citové vztahy, nedokážeme
ho lhostejně minout. Jsme očarováni, vzrušeni a velmi brzy zamilováni.
Rány z
dětství
V psychologii panuje názor, že zvolený
partner je vlastně „zdokonalený rodič“. To znamená, že v něčem se
silně podobá našim rodičům (proto víme, jak s ním vzájemně působit) a
v něčem se jim nepodobá vůbec, je zcela jiný a snad i lepší než oni.
Jestliže se nám v dětství ve vztazích s matkou a otcem něčeho
silně nedostávalo, budeme se snažit tento výpadek (opět zcela podvědomě)
nahradit ve svazku s milovanou osobou. Proto si jako životního
druha nejčastěji vybíráme někoho, kdo nám podle našeho zdání pomůže
vyléčit si rány z dětství, naplnit své psychologické potřeby, očekávání,
naděje a sny a získat to všechno, o co jsme byli kdysi ošizeni: lásku,
ochranu, uznání, obdiv a možná dokonce i nezávislost, pocit vlastní významnosti
a bezchybnosti.
Velmi zajímavé je, že ve svém vyvoleném
či vyvolené cítíme blízkou, nám v mnohém podobnou duši, zároveň nás
ale v něčem jakoby doplňuje, „dokončuje“, protože vládne vlastnostmi a
kvalitami, kterých se nám samým nedostává, nebo jsou u nás rozvinuty jen málo.
My zase „dokončujeme“ toho druhého: je pevný a rozhodný a nám se naopak
nedostává tvrdosti; je uvážlivý, zatímco my jsme spíše impulsivní; je
zdrženlivý, zatímco v nás je spousta spontaneity; je nepružný a my se
vyznačujeme flexibilitou.
Říkává se, že lidé se doplňují jako
dílky ve skládačce. Kde je jeden vypouklý, má ten druhý prohlubeň.
Podobá se to divadelnímu nastudování.
Se svou volbou se zastavíme u těch, kdo umějí hrát v našem představení,
u koho cítíme souzvuk, kdo zná text své role, doplňující tu naši. Ovšem
stejně jako v životě, ne vždy je představení zrovna lyrickou komedií se
šťastným koncem. Někdy je to melodrama, jindy dokonce tragédie. Vše záleží
na scénáři, který s partnerem píšeme společně.
Vzájemné
objevování
Vztah dvou lidí je živým organismem,
který se vyvíjí a někdy stůně. Může se uzdravit, může však také předčasně
zemřít. V rozpuku vztahu, tam na počátku, kdy jsme zcela pohlceni city, nevidíme
na partnerovi tu nejmenší chybičku. Zdá se nám nádherný. V podstatě se
zamilováváme do někoho, koho vůbec neznáme. Když pak závoj první bouřlivé
zamilovanosti opadne, stojí náhle před námi živý člověk, který se nám
ani příliš nepodobá, se všemi svými slabostmi a nedostatky.
Nastávají dvě možnosti. Zklamaně se rozejít a vydat se hledat
nový ideál. Nebo se naučit domluvit se, respektovat rozdíly, vzájemně
akceptovat své nedokonalosti a uznat právo každého z těch dvou nebýt
dokonalý. Velmi důležité přitom je nechtít svůj protějšek předělávat,
nepřehlížet jeho silné stránky, o které se budeme moci v životě opřít,
a které nás konec konců k němu kdysi přivedly.
Není nic cennějšího, než umět vidět
ty partnerovy dobré vlastnosti, které nám samým chybějí. Na takovém základě
je možno budovat svazek, v němž se lidé vzájemně podporují. A jako do
kasičky společného života nesbírají křivdy a výhrady, ale schopnost
poradit si s těžkostmi, milé vzpomínky a chvíle blízkosti, radosti a lásky.
Tajemstvím úspěšného, zdařilého
svazku je dorozumění, komunikace – pohodové a bezpečné společné jednání
a domluva (bez shazování, manipulací a napadání), oboustranné přání
dohodnout se, ochota mluvit i těch nejbolavějších a sporných věcech, snaha
nezamlčovat problémy a překonat negativní pocity (své i svého protějšku),
umění žádat, přijímat i projevovat podporu, ale také právo odmítnout,
co je pro nás nepřijatelné a respekt ke stejnému právu toho druhého.
I.Česnová
KARMICKÉ VZTAHY MEZI PARTNERY...
"Povaha vztahu může zahrnovat mnoho rovin vědomé i podvědomé. Skryté
motivace a karmické lekce se často ukrývají pod prahem vědomí, což způsobuje,
že partneři tráví spoustu času a úsilí řešením a uhlazováním
nesrovnalostí, jejichž kořeny nejsou vždy zřejmé.
Osobnost každého člověka má mnoho různých stránek, jež se mísí a splývají
s vlastnostmi druhého a nakonec utvářejí podobu celkového, vztahu.
Lidé spolu vycházejí v určitých oblastech snadno, zatímco v jiných zažívají
obrovské potíže.
Někdy se dají problémové oblasti postupně překonat, anebo je dokonce možné
jednoduše si jich nevšímat, pokud je celkový vztah něčím vzácný a stojí
za to. Astrologické aspekty symbolizují různé toky energií, které proudí
mezi dvěma lidmi. Potom dle aspektů je možné najít důvod a smysl.
Víte, že člověk nepřichází na svět s prázdnou karmickou nádobou. Něco
v ní je a jsou to právě ty nesprávné názory, které měl člověk v minulém
životě. Během pobytu v jemnohmotném světě se zpravidla jeho názory nemění.
A právě kvůli očišťování a kvůli duchovnímu růstu přicházejí lidé
na náš svět. Přicházejí však s nesprávnými názory a Vyšší síly to
dobře vědí. K nápravě tohoto stavu si Vyšší síly už předem naplánují
situace, kde budou nesprávné názory ničit.
Standartních situací je rodinný život. Manželé se vzájemně vychovávají.
Vyšší síly spojují dvojice tak, aby každý z manželů rozbíjel ty
hodnoty, jimž ten druhý připisuje příliš velký význam (tedy idealizuje
je).
Rozklad pozemských hodnot jednoho z manželů probíhá odmítáním jeho ideálů
ze strany partnera.
Větší část lidí, idealizuje rodinné hodnoty
Manželská věrnost, starostlivost a hospodárnost, pořádek a čistota, dobrá
životní úroveň, spokojený život a další stránky úspěšného manželského
života jsou bližší a pochopitelnější ženské polovině lidstva. Především
ženy připisují těmto hodnotám příliš velký význam. Když tedy ženy
tyto hodnoty idealizují, nezbývá mužům než je ničit. Muži jsou prostě
nuceni víc pít, chodit na ryby nebo na hon, navazovat mimomanželské vztahy a
utrácet za ně peníze, trávit spoustu času v práci nebo s kamarády atd. To
znamená, že při plnění karmického úkolu – rozbíjení manželčina
hodnotového systému.
Jednají v rozporu s veřejným míněním a morálkou a jejich činy jsou pokládány
za negativní. Jak už bylo řečeno, morálka a karmické úkoly nebývají
totožné. Projevuje se to jako žárlivost, snaha kontrolovat chování manželky
a dětí, vést rozpočet a plánovat materiální zajištění rodiny.
Tyto hodnoty podléhají destrukci, na níž se zase v rámci svých možností
podílejí ženy. Hledají mimomanželské vztahy, rozhazují peníze, zanedbávají
domácnost atd. Tedy manželé se vzájemně v plném rozsahu vychovávají. A
protože nechápou, cítí se uraženi a často se rozvádějí.
K utvoření dvojice s protichůdnou hodnotou orientací využívají Vyšší síly
metodu, jíž zbaví lidi rozumu. Takovou metodou je láska. Lásku můžeme
pokládat za způsob ohlupování člověka na období, kdy musí uzavřít manželství
se svým karmickým protikladem.
Vyšší síly udělaly z lásky nesmírně příjemný pocit, jemuž se lidé
oddávají s velkým potěšením, a to ne jenom jednou. Proto bývají manželství
z lásky obvykle manželstvími karmicky protikladných lidí. Tedy takových,
kteří idealizují protikladné hodnoty.
Láska trvá půl roku, rok, dva, potom okouzlení pomine a člověk si začne
na svém partnerovi všímat, že se chová úplně jinak, než je třeba. Tedy
z jeho hlediska. Vzniká nespokojenost, pocit křivdy, agresivita, hádky.
Spustil se mechanismu karmické výchovy. Tak je tomu ve většině rodin. Aby
takové léčení moc rychle neskončilo, narodí se dítě, a ne jen jedno. Dítě
je obvykle spojovací článek, který dvojicím brání, aby se rychle rozešly.
Do karmické výchovy je zapojeno i dítě a destruuje hodnotu jednoho, někdy i
obou rodičů.
VĚDOMÁ VOLBA PARTNERA
Když se někdo dokázal vyhnout milostnému omámení a neuzavřel manželství
z lásky anebo se poté, co kouzlo pominulo, se svým karmickým partnerem
rozvedl, takový člověk si na základě předešlé negativní zkušenosti často
vědomě vybírá dalšího životního partnera. Strážce už mu těžko vnutí
partnera s protihodnotovou orientací. Takový člověk si sám vybere partnera,
který má podobné zájmy a vyhovující povahové vlastnosti. Znamená to, že
výchova končí? Bohužel naprosto ne.
Vyšší síly začnou vychovávat oba. Rozsah výchovných prostředků se však
v takovém případě zmenšuje. Eventuální způsoby destrukce idealizací
obou manželů:
- prostřednictvím společného dítěte, jež bude ignorovat hodnoty, které
vyznávají oba rodiče
- odnímáním věcí, které jsou jejich společným majetkem (chata, auto, peníze
atd.)
- nemocemi, které budou vyžadovat vynaložení sil a pozornost obou manželů.
Například destrukce idealizace stupně materiálního zajištění se může
stát odnětím peněz a jiných materiálních hodnot. Nejdřív to může být
ztráta peněz, menší automobilové nehody, drobné krádeže atd. Když to
nepomůže, zapojí se těžké dělostřelectvo. Vykradou vám byt, auto
havaruje, chata shoří atd. Vaše dítě bude pohrdat materiálními statky a
bude se je snažit rozdat svým přátelům, známým atd. To jsou nejjednodušší
a nejrozšířenější výchovné varianty.
KARMA
“Karma je starý způsob, jak se očistit ze svých chyb a najít novou cestu
ke šťastnému a novému životu, který bude lepší než ten předešlý a
takový bude i ten další a další. Jsou životy, které se nezmění, ale i
takové, které se změní a které se budou stále lepšit, až bude duše očištěna
a stane se andělem a bude se zajímat jen o dobro lidí a o to, aby dávala více
a více Lásky k lidem.
K tomu je karma, aby očistila život duše a dala jí šanci se znovu narodit a
nebýt zlá a pokroucená duše.” (konchedras)
Jak si neudělat karmický dluh
- radit se svým srdcem a ne s myšlenkami nakaženými zlem. Neměli bychom plánovat
žádné úskočné plány a nechtít jen škodit,
- karma je neúprosná a má smysl v tom, že bude se trápit a zkoušet ten,
kdo trápil a ubližoval a chtěl škodit.
“Neumím si představit bolest druhého, když neznám svoji, ale budu tě trápit
tak dlouho, až to poznám.”
Takto by se dalo zjednodušeně říci - vše, čím já ublížím, to vše
poznám, neboť karma mne postaví do téže situace, jen změnou v tom, že nyní
bude stejně ublíženo mně!
Máme tři možnost:
- Buď se naučíme dávat dobro a Lásku, budeme šťastní.
- Nebo budeme zlí a sobečtí a budeme se trápit tím, co nás postihlo.
- Nebo budeme mít radost ze všeho, co přináší svět i život, z dobra i
zla, ale naše duše bude stále hledat štěstí a bude se trápit o to více,
že není zkažená, a bolest bude větší, protože máme radost i z dobra a
nedokážeme se vzepřít zlu v nás, a to bolí nejvíc.
Pokud chceme žít šťastně, musíme se naučit žít jako andělé a ne jako
člověk bez srdce, který škodí druhým. Tak se nám podaří jen udělat si
negativní karmu, která se obrátí proti nám, a budeme se divit, jak to, co děláme,
se děje nám. A to není vše, budeme se divit, jak se nám může něco takového
přihodit, když nic špatného neděláme. A když bychom chtěli, aby se nám
dařilo, a ono se nám nedaří, protože sami nepřejeme a přitom se divíme,
proč máme tak málo a ostatní mají vše.
Občas se musíme pozastavit a vyčistit si karmu, abychom mohli jít dál a
neposlouchali slova toho zlého." ♥
(Konchedras 2.9. 2009)
http:// elizabehtin.wordpress.com
Ivana
Valová: Co a kdo je dvojplamen
http://www.priznakytransformace.cz/index.php/dvojplameny/1120-co-a-kdo-je-dvojplamen
Vztahy – chrámy uzdravování
chrámy uzdravování,
návštěvami v ordinaci božího doktora. Jak nám může doktor pomoci, pokud
mu neukážeme svá zranění?
Musíme odhalit místa
bolavá strachem, teprve pak mohou být uzdravena. Kurz zázraků nás
učí, že temnota musí být přivedena ke světlu, nikoli světlo k temnotě.
Pokud nám vztah umožňuje vyhýbat se neléčeným místům, pak se v něm neléčíme,
ale schováváme. To vesmír podporovat nebude.
Podle ega je dokonalý
takový vztah, ve kterém si lidé ukazují svou dokonalou podobu. Ale tak tomu
být nemusí, protože ne vždy jsme ve své síle upřímní. Ne vždycky se
jevíme takoví, jací jsme. Když předstírám, že to mám v určité oblasti
Duchovní vývoj je jako detoxikace. Špína musí vyjít na
povrch, abychom se ji mohli zbavit. V okamžiku, kdy požádáme o uzdravení,
začnou vyplouvat na povrch naše neléčená zranění. Ve vztahu není naše
neschopnost milovat potlačována ani popírána, je vynesena na povrch do našeho
vědomí. Tehdy vidíme svůj problém jasně – a když jsme připraveni,
můžeme požádat Boha, aby nám ukázal jinou cestu.
Vztahy jsou srovnané, i když opak
je pravdou, pak o sobě pěstuji iluzi. Jediným důvodem k tomu může být
strach – strach, že když poznáš, jaká jsem, odmítneš mě.
Boží představa
“dobrého vztahu” a představa ega jsou naprosto rozdílné. Podle ega je
dobrý vztah takový, ve kterém se partner chová v podstatě tak, jak si přejeme,
a nikdy nás neprovokuje, nikdy nepřekračuje hranice našeho strachu. Ale má-li
nás vztah podporovat v růstu, pak by měl dělat právě to, pokoušet naši
omezenou trpělivost a neschopnost bezpodmínečně milovat. Dokud
nedovolíme ostatním, aby si dělali co chtějí, aniž by to narušovalo náš
vnitřní klid, nejsme zajedno s Duchem svatým. Naše vztahové neurózy většinou
pramení z očekávání, že se partner i celý vztah budou vyvíjet podle našich
představ. Neměli bychom se snažit modelovat vztah do nějaké zdánlivě ideální
podoby. Pokud se k nám někdo nechová dostatečně romanticky, nemá možná
hrát roli našeho milostného partnera. To z něj ještě nedělá špatného
člověka. Ne všechny vztahy musí vyústit ve věčnou romanci, pokud vlak
nezastaví ve vaši stanici, prostě to není váš vlak.
Marianne Williamson
Promluva Doreen Virtue o tom, jak se vypořádat
se složitými vztahy
ahoj, já jsem Doreen Virtue a jsem moc ráda, že jste se k nám připojili v této
sérii, která vám má pomoci prolomit nekonečný kruh škodlivých vztahů,
dramat a stresu. Moc vám děkuji za všechny komentáře, které jste mi
zanechali u první promluvy - velmi mnoho pro mě znamenají a jsem moc ráda,
že vám promluvy pomáhají. V té dnešní bych chtěla pohovořit o pěti způsobech,
jak se vypořádat se složitými vztahy.
Jako psychoterapeutka se tímto tématem zabývám už dlouho. Dělala jsem i
zvláštní studii o tom, jaký vliv na nás mají prožitá traumata. Dotklo se
to mého vlastního života a vašeho možná také. Trauma je pronikavé.
Traumata jsem poznala jak z první ruky, tak i klinicky. Mám tři univerzitní
tituly z oborů poradenství a psychologie a byla jsem ředitelkou ambulantních
i hospitalizačních oddělení traumatizovaných pacientů, včetně jednoho určeného
výhradně pro ženy. Traumata jsem studovala ještě dále a napsala přes
sedmdesát knih.
Dnes je trauma definováno jako jakýkoli prožitek, který otřásl vaším
pocitem bezpečí a bezpečnosti. Co je pro jednoho člověka traumatické a co
otřese jeho pocitem bezpečí, může na jiného člověka zapůsobit úplně
jinak, a tk může mít stejný prožitek na dvě různé osoby odlišný vliv.
Ze studií však vyplývá, že dnes již životy téměř všech lidí byly
zasaženy nějakým druhem traumatu a výsledkem je, že se mění jejich
osobnosti, mění se jejich fyziologie a dokonce se mění i naše struktura
mozku, jsme-li traumatem zasaženi. Lidé, se kterými máte těžké vztahy,
jsou pravděpodobně těmi, kdo přežili nějaké trauma, ale nevyléčili se z
toho hrozného strachu a stresu, kterým prošli. Tím samozřejmě nijak
neomlouváme jejich chování, ale je to důležitá součást cesty k porozumění
tomu, odkud to všechno vychází.
Začíná to u fyziologických reakcí, které máme při traumatických zážitcích.
Už jste pravděpodobně slyšeli o reakci "bojuj nebo uteč". Jsou to
zcela skutečné reakce, které projevujeme při náhlém traumatickém zážitku.
Bojuj:
znamená odporovat traumatu silou, kdy se snažíte proti tomu, co vám trauma
způsobuje, bojovat, odolávat tomu silou např. křiku nebo svým tělem.
Uteč:
znamená doslovný útěk z děsivé situace.
Díky vědě však nyní známe ještě další dvě reakce, které zahrnují:
Zmrznutí: to je doslova reakce "srnky před reflektory
auta", kdy člověk, který čelí traumatické situaci, zkrátka zmrzne a
zastaví se. Problém je však v tom, že v něm zamrzne i všechen ten strach,
který v něm traumatická situace vyvolala, a uloží se v jeho bunečné paměti,
odkud buňky začne ovlivňovat - o tom si ještě povíme.
Čtvrtou
reakcí, kterou lidé vůči traumatickým zážitkům projevují, je tzv.
Podlézání: při kterém se snažíte usmířit si někoho nebo
se zavděčit někomu, kdo vás zneužívá, a i to se promítá do vaší
osobnosti a fyziologie.
Ti složití lidé, s nimiž se potýkáte, mohou jistě spadat do jedné z těchto
kategorií kvůli traumatům, kterými prošli a která si dosud neuvědomili
nebo je ještě nevyléčili.
1. Pokud
máte tu čest s lidmi, kteří na traumatický zážitek odpověděli bojem:
Jestliže toto trauma nevyléčili, pak se tito lidé stávají v budoucnu
narcisty. Narcisté jsou lidé, kterým jde výhradně jen o sebe, nedokážou
se spojit s potřebami či pocity jiných lidí, a zneužívají druhé lidi
jako objekty, které slouží pouze k jejich uspokojení, potěšení a pohodlí.
Narcisté jsou sobečtí do takové míry, která je až pro lidi v jejich okolí
až bolestivá. Narcisté v sobě mají hluboko uložený strach z opuštění,
takže zatímco se snaží druhé kontrolovat a manipulovat s nimi, to, co se přitom
děje hluboko pod povrchem, je to, že mají obrovský strach, že je opustíte.
2. Pokud
člověk, s nímž se potýkáte, zareagoval útěkem:
Jestliže člověk od traumatu utekl a nevyléčil ho, pak pravděpodobně trpí
obsesivně-kompulzivní poruchou. To znamená, že mají obrovský strach z
toho, že nebudou mít něco pod kontrolou, a aby se cítili bezpečně, dělají
určité věci a rituály stále dokola. Známe to například od lidí, kteří
si pořád dokola umývají ruce, ale může to mít nespočet různých podob,
jako třeba opakované kontrolování zámku, zda je opravdu zamčený, zda jsou
světla opravdu zhasnutá, zda je trouba opravdu vypnutá. Jsou to lidé, kteří
musí mít určitým způsobem ustlanou postel a jak mají urovnané polštáře.
Obsesivně-kompulzivní osoby mají velkou potřebu mít kontrolu nad svým
okolním prostředím, aby se cítily bezpečně. A když uděláte něco, co
jejich rituál z jejich pohledu naruší, jako že třeba dáte polštářek
jinam než tam, kde byl, pak oni o celé to bezpečí přijdou, upadnou do
paniky a krizové reakce, protože se jim tím spustí to, čemu říkáme
"emoční flashback" a vrací se jim traumatický zážitek, který dříve
nevyléčili.
3. Pokud
se potýkáte s člověkem, který na tramatický zážitek zareagoval zmrznutím:
Jestliže toto trauma nevyléčil, pak si pravděpodobně rozvinul stav rozštěpení.
Je to stav, kdy se kognitivně nebo energeticky oddělili - jejich tělo je přítomno,
ale jejich mysl ne. Víte, že máte tu čest s touto osobou, vykazuje-li tzv. mělkou
odezvu, kdy neprojevuje žádné emoce a může být až chladná či nezúčastněná.
Zdá se, jako by jim na ničem nezáleželo a jako by nic necítili. Ale oni cítí
- všichni jsme lidé a cítíme - ale v nich je to hluboko uvnitř zamčené.
Když mluvíte s člověkem ve stavu rozštěpení, vypadá, že vám naslouchá,
ale jeho oči jsou zamlžené. Jsou také velmi zapomnětliví a působí, jako
by byli neuzemnění - protože jsou.
4. Pokud
člověk na trauma reaguje podlézáním:
Jestliže člověk zareagoval na trauma podlézáním a nevyléčil ho, pak si může
rozvinout spoluzávislost. Spoluzávislí jste, když se necítíte v bezpečí,
jsou-li lidé kolem vás naštvaní nebo nešťastní, protože jste možná v
minulosti museli předvídat situace, zda se rodiče vrátí domů nahněvaní
nebo opilí, a tak jste se naučili naladit se na pocity druhých více než na
své vlastní. Naučili jste se chodit opatrně po špičkách, hrát bezpečně,
udržovat si ostatní zadobře a ovládat jejich pocity, tak aby se cítili šťastně
nebo aby se nezlobili, abyste se vy sami mohli cítit bezpečně.
Je-li spoluzávislost neléčená, vyúsťuje pak v případy, kdy se přátelíme
nebo si bereme za muže či ženy lidi, kteří vyžadují hodně pomoci, ale ve
skutečnosti nic měnit nechtějí. Klasický případ spoluzávislých je, že
si berou drogově závislé, alkoholiky nebo jiné závislé osoby, a mají
pocit, že je jejich úkolem napravovat a měnit lidi.
Zde vám nabízím pět možností, jak se s takovýmito vztahy vypořádat, ať
už jsou to vztahy osobní a nebo profesní.
1. Mějte soucit
Každý člověk, který si prošel traumatem, bojuje s nevyléčenými pocity,
myšenkami a dokonce i změnou fyziologie, které v něm trauma vyvolalo.
2. Neberte si jejich chování osobně
Vězte, že se tato osoba chová úplně stejně i ke všem ostatním. Není to
o tom, že vy se jim nelíbíte.
3. Dobře se o sebe starejte
Dobře se starejte sami o sebe. Nemusíte snášet žádné zneužívání!
Pokud vás daná osoba zneužívá, ať už slovně - nějakými urážkami či
ponižováním - a nebo nešťastně i fyzicky, nebo na vás používá citovou
manipulaci skrze pocity viny nebo něco jiného, je to vztah založený na zneužívání
a součástí péče o sebe samé je i vyhledání pomoci a podpory, ať už u
terapeuta, podpůrné skupiny nebo azylu pro oběti zneužívání, kde se vám
dostane síly a informací potřebných k vypořádání se s tímto vztahem.
4. Vězte, že není na vás je napravovat
nebo měnit
I když jim můžete být natolik blízcí, že na ně můžete mít vliv, kterým
byste je mohli napravovat či měn
it,
nemáte žádnou magickou formuli, kterou byste je jednoduše mohli probudit a zázračně
je změnit na lepší lidi. Pusťte se toho. A zaměřte se na sebe.
5. Buďte pozitivním příkladem
Místo abyste se zaměřovali na napravování či měnění všech ostatních a
řízení jejich nálad, soustřeďte se na to, abyste vy sami byli šťastní.
Starete se o sebe! Na tom není nic sobeckého! Je to nezbytná potřeba! A ta má
pak navíc efekt vlnění. Řekněme, že si prostě dopřejete nějaký čas na
meditaci nebo jógu, změníte stravu nebo si uděláte čas na své priority,
na to, co milujete, na své životní poslání. Jak se budete cítit? Budete zářit!
A co se stane? Lidé kolem vás, včetně těch, se kterými je to tak složité,
si toho všimnou. Ze začátku možná nedají nic najevo, ale s tím, jak začnete
zářit, protože se o sebe dobře staráte, se vás začnou ptát, jak to děláte,
že vypadáte tak dobře. Neshodili jste? Nezměnili jste barvu vlasů? Ne, tím
tajemstvím je, že se o sebe dobře staráte, a proto jste tak zářiví. A to
je ten nejlepší způsob, jakým můžete druhým pomáhat. Můžete se za ně
modlit, můžete jim dát knížku, ale vždy je to hlavně o tom, že NÁSLEDUJETE
SVÁ SLOVA ČINY a žijete svou pravdu.
Doufám, že tyto kroky vyzkoušíte - jsou opravdu efektivní - a že pomohou
nejen vašim vztahům, ale i vám samým. Příště si povíme o tom, jak se můžete
něžně léčit z traumat, kterými jste si v životě prošli. Těším se na
vás!
* * *
zdroj: http://www.learn.hayhouseu.com/dramadetox-video2-difficultpeople
překlad:
Magda Techetová
Facebook
Svět zázraků
Je
ten muž pro mě skutečně tím pravým?
Často se dva dospělí dají dohromady a
jenom donekonečna přehrávají svá dětská dramata. Poměrně běžná hra vášní
je na programu tehdy, když se muž, který nikdy opravdu nedospěl, zamiluje do
ženy, která si myslí, že z něj možná dokáže "udělat dospělého
člověka".
Žena, která
se pokouší vykonat mužovu emocionální práci za něj, se
rozhodla hrát roli jeho matky. Myšlenka, že udělá ve vztahu všechnu
partnerovu duševní práci, může být pro ženu velmi lákavá, dokud ovšem
nezjistí, že to za prvé nejde, a za druhé, i kdyby to šlo,
pokud by byla sama dospělá, rozhodně by to dělat nechtěla. Hýčkáním muže samozřejmě potlačujeme jeho mužství a posilujeme
jeho dysfunkci. Neschopnost dospělého muže odpovídat za vlastní myšlenky,
pocity a činy je totiž projevem neurózy a žena, která se snaží vyvážit
jeho nedostatky tím, že mu bude ještě více pomáhat, se chová stejně
neuroticky jako on.
Jestliže jej jeho matka neuvolnila z
vazby na sebe ve chvíli, kdy měla, nevyřešíte to tím, že ho budete vodit
za ručičku vy. Řešení spočívá v tom, že ho teď musí někdo
pustit. Dokud se muž nerozloučí zásadním způsobem s dětstvím, nebude mít
sílu na skutečné mužství ani skutečnou lásku. Nebude vědět,
jak se natáhnout dostatečně daleko, aby dosáhl na lásku, a ženy kolem něj
to bude zase pořád svádět k tomu, aby mu příliš vycházely vstříc. To
bude pro obě strany znamenat emocionální pohromu.
Žena nemůže
vyhrát tím, že bude o muže pečovat, protože muž nechce spát s vlastní
matkou. Žena, která za muže
příliš emocionálně dře, jej vždycky nakonec ztratí.
“Ale když to za něj neudělám –
když mu nezavolám, jakmile přestane volat on, když ho nedonutím, aby mluvil
o svých pocitech, a neukážu mu, co způsobuje, když mu nevysvětlím, co dělá
ve vztahu špatně, protože on o tom nemá samozřejmě ani páru – pak se
ten vztah rozpadne! Pak bude konec!” říkají některé ženy.
Neboť v tom
případě k vám nepřišel dobrovolně, jako muž, ale jen se podvoloval vaší
umíněnosti. neodevzdal vám své srdce doopravdy. Nezískala jste jeho lásku; jen
jste jej dočasně přechytračila. Když si to uvědomí, dá si srdce zpátky
do kapsy a je dost nepravděpodobné, že by vám je ještě někdy svěřil do
rukou.
Proč se žena
pokouší přesvědčit muže, aby ji miloval? V podstatě proto, že je zoufalá. Chce
prožít v životě velkou, vášnivou lásku, což chceme všichni, tato možnost
je vtisknuta v našich duších a každý z nás bloudí po zemi a hledá ji ode
dne, kdy se narodil. Na tomto přání není nic špatného. Špatné je ale
podvádět, abychom dosáhli jejího naplnění. Lásku nám zadarmo
poskytuje vesmír, ale dobrý vztah si musíme zasloužit. Láska sama o sobě
je volně plynoucí energií, ale vztah je její pozemskou nádobou. Vztah musí
být vybudován z poctivosti, spravedlnosti a soucitu, jinak se tato energie mění
v destruktivní. Poškození sebe nebo druhých vesmír zaznamenává a
ihned s karmickou přesností posílá zpátky odesílateli.
Psychologický imperativ pro muže, který
se zajímá o nějakou ženu, je naprosto odlišný od toho, jak se má chovat
žena zajímající se o nějakého muže. Pokud vás žena nezarazí, je vhodné
jí připomínat, jak jste zavěsil měsíc na oblohu a jak vkusně jste na ni
pověsil hvězdy. Většině žen zní v hlavě refrén z My Fair Lady:
“Jestli mě miluješ, projev mi to.”
Ale zamilovaná žena se musí vyvarovat
pokušení chovat se jako muž. Snaha přesvědčit muže,
že jste ženou jeho snů, nefunguje. Flirtovat, to ano; ale intrikovat
ne. Když žena intrikuje, ještě nepochopila, že pokud vlak nezastaví v její
stanici, jednoduše to není její vlak. Zběsile mává na strojvedoucího a
snaží se ho přesvědčit, aby zastavil, i když mu jeho mapa říká, že by
měl jet dál. Tato žena bohužel nechápe, že se k ní snaží dostat
jiný vlak, který ale nemůže vjet do stanice, protože v ní uvízl nesprávný
vlak, zadržovaný její úporností.
Někdy vám muž nevychází vstříc ne
proto, že vás nemiluje, ale protože neví jak. Nebo je příliš bázlivý.
To může být tím pravým a smutným důvodem; ale pokud máte být
jeho partnerkou, nemůžete být jeho opatrovnicí. Rozhodujícím faktorem
v lásce není to, zda vás někdo miluje, ale zda si vás vybere. Druhou
největší chybou – hned po chování připomínajícím mužovu matku – je
chovat se jako jeho učitelka. Když v lásce vytvoříme posvátné, uctivé a
ohleduplné prostředí, pak skutečně můžeme přijmout různé role, které
dohromady tvoří všechny aspekty lásky. Rodič, učitel, milenec a přítel
mohou být všichni součástí jedné citové mozaiky lásky. Ale pokud se všechny
tyto role projeví příliš brzy, mohou způsobit zmatek a oslabit sílu lásky.
Dominantní psychická komunikace dvou lidí je stanovena hned na začátku
vztahu, a i když snad role otce a učitele mohla v raných fázích vztahu někoho
přitahovat, později jej bude zcela jistě odpuzovat.
Koho poučujeme,
vychováváme nebo komu příliš pomáháme, toho zdánlivě ovládáme. To je
jeden z důvodů, proč jsou tyto role tak lákavé pro ty z nás, kteří se
sami bojí skutečné intimity.Pokud ale podlehneme tomuto pokušení, je jisté, že se to jednoho dne obrátí
proti vám – dopadnete jako profesor Higgins, od kterého se Eliza nakonec také
nakonec odpoutala. přirozený řád věcí zaručuje, že všichni
nakonec dospějeme a nalezneme svou vlastní sílu.
Naše duše
jsou ve vztahu proto, aby rostly, ne aby se růstu vyhýbaly. Něco
v nás všech to ví a přeje si tento růst víc než cokoli jiného. Právě
proto nás nakonec nejvíc přitahují lidé, kteří s námi nebudou hrát
naše hry.
Mužský princip iniciuje a ženský přijímá.
Ženy i muži v sobě mají mužskou i ženskou energii, ale ve vztahu platí,
že tu či onu roli hraje hlavně jeden z partnerů. Mužské a ženské se nevědomě
přitahuje, ale dva ženské principy – stejně jako dva mužské –
se navzájem anulují. To platí jak v homosexuálních, tak v
heterosexuálních vztazích.
Pokud hraje žena ve vztahu roli iniciátora
– mužskou agresivní roli – pak muži nezbývá, než na úkor vlastního
mužství operovat v prostoru, který mu vymezila. Pokud podlehne jejím
psychologickým požadavkům, začne hrát ženský protějšek k její mužské
roli. I když je ochoten přizpůsobit se, aby jí vyhověl, žena si většinou
muže, který přihopsal k jejím dveřím jako oddané štěně, příliš neváží.
Když se vám
podaří ulovit muže, pak ten, koho získáte, není chlap, ale chlapec. Jen
žena, která odmítá i pouhý pokus chytit jej do lasa, je ta jediná, která
má skutečně šanci někdy jej získat.Není moc pravděpodobné, že by
se jí pak zeptal: “Proč jsi nezatáhla, když jsem upustil svůj kus
provazu? Jsem zvyklý, že mi ženy pomáhají!” Odpověď od té ženy by zněla: “Protože
jsem nechtěla. Já hraji jen s dospělými muži.”
V této chvíli si některé ženy možná
pomyslí: “Ano, ale můj muž neví, jak být mužem!” Přesně
tak! Jen žena, která má vysoké požadavky a nezajímá ji nic
jiného než ta nejdospělejší interakce mezi mužem a ženou, může
inspirovat partnera k tomu, aby se naučil chovat se jako chlap. Muže
nebude přitahovat – nebo alespoň ne dlouhodobě – žena, která se emocionálně
snaží vykonat jeho práci za něj, protože to, po čem ve svém
srdci nejvíce touží, je prožít pocit vlastního mužství. Podvědomě
hledá zasvěcení do nových sfér mužské síly a žádná žena, která
toleruje jeho dětinské chování, mu nemůže toto zasvěcení zprostředkovat.
To, co nakonec muže i ženy přitahuje
nejvíce, je oheň zasvěcení, nevědomé kouzlo situace, která přestavuje
další stádium našeho osobního růstu. Ale učit ostatní můžeme jedině
tak, že se budeme v jejich přítomnosti snažit svědomitě pochopit své
vlastní lekce. Nalézt a žít svou vlastní pravdu – ne říkat
ostatním, jaká by měla být ta jejich – je ten největší dar, který můžeme
druhým dát. Z psychologického hlediska je důležité, abychom se
ve vztahu drželi na své straně sítě, dělali svou vlastní práci a soustředili
se na to, jak sami reagujeme. Jestliže k nám ten druhý nenatáhne
ruku, musíme se smířit s tím, že tu ve skutečnosti o žádnou hru nejde.
Zkušený doktor dokáže rychleji
diagnostikovat chorobu, se kterou se už setkal. Pokud muž ze začátku vztahu
projevuje silný zájem – ale stáhne se hned, jakmile ucítí, že dostává
to, co chtěl – dává najevo, že ještě není připravený na lásku. Oznamte
mu, že vy připravena jste, ne tím, že mu budete nedůstojně
vysvětlovat to, čemu nerozumí, nebo že se ho budete snažit znovu vzrušit a
zaujmout. Dejte vesmíru najevo, že jste připravena
na dospělejší vztah, ne však tak, že se budete zlobit na někoho, kdo se
jako dospělý ještě nechová. Zlobit se na muže, že se ve věcech
lásky chová jako chlapec, je stejně pošetilé jako se zlobit na šestileté
dítě za to, že si neumí zavázat kravatu.
Nechovala jste se snad sama dětinsky,
když jste přispěchala se srdcem na dlani ještě předtím, než jste si ověřila,
že se jedná o duševně a citově vyspělou situaci? Vždycky je dobré uvědomit
si, že naše těla dospívají velice brzy, ale naše srdce, mysl a duše mohou
pokulhávat daleko za nimi. Jeden můj přítel kdysi poznamenal: “Ženy chtějí
lásku jako životní styl, ale muži ji chtějí jako dovolenou.” Rozhodně
si nemyslím, že to platí pro všechny muže, ale přesto je to zajímavý výrok. Mnohokrát
jsou muži obviňováni z toho, že nepodnikli výlet, na který se přitom vůbec
nepřihlásili.
Muži obvykle
nelžou, pokud jsme jim ovšem neukázaly, že v nás pravda probouzí hysterii.
Když se muže zeptáte, co od vztahu chce, nastane překvapivá věc: většinou
vám to poví. A pokud
to, co řekne, znamená přibližně: “Nic moc, jen se trochu pobavit,” často
si pomyslíme: ” On to tak ve skutečnosti nemyslí,” nebo “To můžu změnit”.
Kdepak. Pravděpodobně
to tak myslel.
Jak úžasná
je to příležitost, aby se dva lidé poučili. On začne vyrůstat ze situací,
v nichž se nechoval natolik dospěle, a přijme to, co sám způsobil, a
postupně se vyléčí z chronického návyku něco naznačovat a pak zbaběle
vyklidit pole. Ona
začne přijímat zodpovědnost za svůj zlozvyk dávat srdce mužům, kteří
nikdy opravdu neřekli, že o ně stojí.
Málokdy se své lekce naučíme od lidí,
kteří nás kritizují nebo obviňují. Když se například muž citově přiblížil
k ženě, ale nedokázal mít respekt k hloubce jejich společného prožitku,
pak mu ženina zloba nijak nepomůže pochopit, v čem se zachoval špatně. Ale velmi jasně
pochopí svou lekci od ženy, která jej nepovažuje ani tak za prevíta, jako
spíše řekněme za slabocha. To, že je v lásce tak nezralý, jí možná přijde
trochu mrzuté, ale nakonec vlastně spíš legrační. Ouvej! Taková
žena může muže něco naučit – ne proto, že by se o to snažila, ale
jednoduše proto, že se sama o čemsi poučila. Každý muž podvědomě
hledá další fázi zasvěcení. Žena, která toleruje, nebo dokonce trestá
jeho dětinské chování, mu ji zprostředkovat nemůže.
Určité lekce se naučíme jedině tak,
že něco provedeme, a když pochopíme, co jsme udělali, hluboce se zastydíme.
Pak začneme objevovat zcela novou úroveň pokory a posléze i dospělosti.
Marianne
Williamson – z knihy Kouzelná láska
Zdroj: http://www.silna-zena.cz
Marie Magdalena prostřednictvím Pamely Kribbe -
rovnováha mezi muži a ženami
Drazí přátelé, já jsem Marie Magdaléna. Všechny vás s radostí v srdci
vroucně zdravím. Jste mi známí a blízcí. Jsme spřízněné duše, neboť
všichni jdeme po stejné cestě společně, jen každý svým vlastním jedinečným
způsobem.
Dnes bych ráda hovořila o ženské energii, jak může v tomto
čase vzkvétat, neboť pro změnu vědomí je to zásadní, kterou
lidstvo jako celek potřebuje, aby se posunulo kupředu. Existuje potřeba
rovnováhy mezi mužskými a ženskými energiemi, jak ve světě jako celku,
tak v životě jednotlivců. Ženská energie byla dlouho potlačována,
ničena a zraňována a to vedlo k jednostranné dominanci mužské
energie.
Na první pohled se může zdát, že rovnováha již byla projevena: ženy
v mnoha zemích mají doslova stejná práva jako muži. V těchto částech
světa se může žena projevovat svobodně jako muž, užívat si vzdělávání,
kariéru, moc postavení a je schopná hromadit bohatství. Přesto na
hlubší úrovni něco schází a je vyvedeno z rovnováhy. Co se
ve skutečnosti děje, když ženy usilují takovým způsobem po rovnosti, je
to, že si přisvojují mužskenergii dominance a kontroly a
začínají ji používat pro své vlastní zájmy a ambice. To není
samo o sobě špatné. Otázkou však zůstává, zda toto konání hluboce naplňuje
ženskou duši. Další otázkou pak také je, zda je mužská duše shromažďováním
moci a dominancí naplňována.
V tomto čase stále více lidí hledá hluboké naplnění. Chce
žít z inspirace a spojení se Zemí a bližními, chce důvěřovat svému
srdci, namísto reagování na strach. To jsou ideály, které se nyní dotýkají
srdcí mladých lidí. Stará mužská energie kontroly a nátlaku již přežila
své věky, staré směřování. Je tu nová generace, která přemýšlí
a cítí jinak. V tom leží příležitost pro skutečné znovuvzkříšení
ženské energie, která nezahrnuje jen obnovu sociálních a
politických práv a svobody pro ženy, avšak skutečné léčení hlubokých
vnitřních zranění, která byla ženské duši způsobena.
Co se ženské energii v minulosti přihodilo? Byla mnoha způsoby
ponížena – jak mentálním tak fyzickým násilím. Tato historie
byla zaznamenána, nemusím se tomu tedy nyní věnovat. Moje pozornost
je zaměřena primárně na to, jak byla vnitřní ženská energie tímto násilím
ovlivněna. Když se podíváte na kolektivní ženskou auru, jak je
ilustrována v energetickém poli průměrné ženy, uvidíte zranění,
díru v oblasti břicha. Tato oblast nižších energetických
center – kořen, pupík a čakra solar plexus se oslabila a vyprázdnila. U
mnoha žen v těchto centrech existují, a obvykle jen s polovičním
vědomím, pocity zahanbení, strachu a nejistoty.
Původní ženská síla břicha je vitální a zakotvená. Ženy jsou
svou podstatou spojeny se Zemí, s rytmy ročních období a moudrost v jejich
srdcích je založena na přirozeném pocitu sebe-hodnoty. Bohužel, během
věků se to vytratilo a bez této základny, této přirozené síly v břiše,
se ženy nemohou spojit vyváženou cestou se světem kolem sebe. Snadno ze sebe
dávají druhým příliš a v tomto dávání ztrácí samy sebe a nejsou
si schopny ponechat svůj osobní prostor a stanovit hranice.
Když jste byly zraněny do samotného jádra prostřednictvím odmítnutí,
(sexuálního) násilí a ponížení, vyskytla se změna ve vašem
energetickém poli: vaše vědomí opustilo břicho, které je sídlem
emocí, spojení a intimity. Pokud je příliš bolestivé být přítomné
v této oblasti těla, oddělujete se od sebe a stahujete své vědomí z břicha
pryč. Vaše vědomí pak vystupuje nahoru a zabydluje se ve vyšší části
vaší aury. Výsledkem je, že se city otupí a může se zde usídlit
deprese nebo pocity vyčerpání bez plného přístupu k vaší energii. Navíc
k tomuto odehrávajícímu se traumatu z násilí a hlubokému emocionálnímu
zmatku, přistupuje nyní také smutek a prázdnota ze ztráty sebe sama.
To se ve zkratce stalo ženské duši. Přestože ne všechny ženy projevují
tento vzor stejnou měrou, stále se jedná o obecný trend, který se dá
shrnout následovně:
Břicho, které je sídlem emocí, sexuality a intimity a je přirozeně a silně
spojené se Zemí, je relativně prázdné. Cítí se tu být ohrožené, ať z bolesti,
která zde setrvává formou vzpomínek, a také proto, že je
děsivé střetnout se se silou, která tu leží skrytá. Výsledkem ustupující
tendence je propast v energetickém poli mezi nižšími a vyššími
energetickými centry, mezi oblastí srdce a oblastí břicha. Energie srdce,
centrum inspirace a lásky se nemůže vyjádřit, proudit ven a přirozeně se
spojit se světem a dalšími lidmi. Tento proud je blokován jak z přílišného
strachu a nejistoty, tak z potřeby spojit se tak silně s druhými,
že se v této osobě ztrácíte a stáváte se na něm emocionálně závislí.
Ženy, které ve svých životech nikdy nezažili násilí – mentální,
fyzické, sexuální – mohou také často projevovat tyto reakční vzorce.
Jelikož staré vzorce mohou být neseny z předešlých životů,
v minulosti mohly být přivozeny vaší ženské energii újmy, které se
pořád potřebují v této inkarnaci dostatečně uzdravit. Kromě
toho jako ženy jste ovlivňovány celkovou ženskou duší, převažujícím
obrazem ženy a kolektivní zkušeností minulosti. Každá žena se
musí vypořádat s tím, co tu popisuji. Pro žádnou ženu
není jednoduché, či přirozené vlastnit sílu svého břicha a být skutečně
přítomna ze srdce ukotveným a sebevědomým způsobem.
Jelikož je nyní čas transformace vědomí, stalo se o to víc nezbytné léčit
toto energetické zranění v břiše. Pokud jdete vyvíjející se spirituální
cestou a vnímáte naléhavost žít ze srdce a žít vaši nejupřímnější
inspiraci, objevíte, že vy, jako žena, čelíte hluboce uloženým strachům. Chcete-li
vystoupit, stát se důležitější a vstoupit do konfliktů, nepřichází to
snadno a znamená to čelit tváří v tvář těžkým otázkám o sebeúctě
a být pravdivá vůči sobě. V jiném smyslu jste jako ženy žádány,
abyste transformovaly část kolektivní bolesti všech žen. A
tak v léčení vaší vlastní bolesti vytváříte nové cesty pro zvyšování
kolektivního vědomí.
Spirituální vývoj je široce vnímán jako otevírání srdce, spojování
se s druhými prostřednictvím lásky a propouštění ega. Nicméně
pro ženy, které se potřebují vyrovnat s nedostatkem síly ve svém břiše,
je právě toto místo, kde číhá množství nástrah. Když se spojíte
s druhými bez toho, aniž byste zůstaly přítomny ve svém břiše, ve
svém centru, spojené se svými potřebami a svojí pravdou, pak spojení
s druhými může rychle vést ke ztrátě sebe sama a dokonce k vyčerpání.
Pokud jste vysoce citlivá osoba s otevřenou srdeční čakrou, která
snadno vnímá nálady a emoce druhých lidí, budete těžit z tohoto pevného
pocitu svých vlastních omezení, a proto potřebujete silné ego. A
„silným egem“ mám na mysli potřebu jasného smyslu toho kde končíte
a kde začíná druhá osoba. Tento smysl vám umožňuje být si
toho vědoma, pokud dáváte příliš třeba právě proto, že chcete, aby vás
měli rádi, a neodvažujete se říci „ne“. To, co zdravé ego umožňuje,
je cítit jasně a přesně, co se s vámi během interakce s druhými
lidmi děje. Slovo ego se překroutilo a symbolizuje vše, co je nižší
a mělo by být propuštěno, avšak pro ženy je tato forma uvědomění a
ustanovení hranic extrémně důležitá.
Pro muže je proces vývoje přece jen odlišný. Muži byli vychováváni
s jiným druhem morálky. Jako chlapci byli podporováni, aby
se odlišili, aby soutěžili a vynikli. Pro muže, kteří se v tom
necítí, kteří jsou přirozeně citliví, ohleduplní nebo tišší, to může
být opravdu bolestivé. V každém případě jsou muži méně
podporováni v dávání, zatímco ambice a agresivita jsou hodnoceny
pozitivně. V mužích taktéž existuje energetické zranění způsobené
minulými prožitky. Muži se oddělili od své vlastní ženské energie, svých
pocitů a intuice, a prožívají to jako ztrátu radosti, emocí a spojení. V jejich
srdci je prázdnota – natož v jejich břiše – a tato prázdnota trápí
muže stejně tak, jako trápí ženy jejich prázdné místo v břiše. Obě
pohlaví byla poškozena tradicemi, které žijete, a obě pohlaví byla mnoha
způsoby zraněna, a tak znovu získání celistvosti vyžaduje u obou
pohlaví odlišné prostředky.
Pro muže, je zdůraznění otevírání srdce obecně prospěšné. Spojit
se se svými pocity, dovolit ukázat svou zranitelnost a vzít na vědomí ženskou
energii v sobě, jsou základní způsoby k vašemu léčení. Pro
ženy je to však do jisté míry naopak. Pro vás ženy znamená
cesta k sebe-léčení být vůči sobě pravdivé, udržovat jasné
hranice, uznat svou mužskou energii a rozpoznat a projevit její jedinečné
dary. Energeticky to znamená, že berete energii ze svého srdce, své
duše celou cestou dolů do úrovně břicha. Znamená to sestoupit
hlouběji do pánevní dutiny, která symbolizuje primární sílu ženské
energie.
Jeden ze způsobů, jak se můžete vy ženy vrátit ke svým kořenům, je
vědomější zacházení s hněvem, který je v nich uložen. Mnoho
žen potlačuje emoce vzteku nebo zklamání, protože vztek vyvolává strach
nebo je oslabuje. Vztek je hrozivý, neboť vás může přivést do
konfliktu s druhými, a když cítíte, že nejste schopná stoupnout si
sama za sebe a vyjádřit svůj hněv, cítíte se oslabená. Pak se hněv
může proměnit v depresi, pasivitu nebo cynismus.
Je však možné začít se dívat na vztek jako na cenný signál, kdy
něco nebo někdo porušuje vaše hranice a vy se tak cítíte zraněné. Signál,
který můžete použít k vytváření pozitivní změny ve svém životě. Tím,
že přivítáte vztek, berete samy sebe vážně, což znamená, že síla obsažená
ve vzteku, může být vyjádřena pozitivním způsobem. Prvním
krokem není vnímat vztek jako něco špatného nebo se za něj odsuzovat. Pro
ženy je to těžší než pro muže, protože jsou zvyklejší popírat samy
sebe a dávat svůj prostor spíše druhým, než si nárokovat přirozené
hranice.
To je důvod, proč bych chtěla oslovit vysoce citlivé ženy, které jsou na
spirituální cestě: starejte se o sílu svého břicha, vlastněte
ji, dopřejte si jasné hranice a odvažte se za ně postavit. Máte
tendenci spojovat spiritualitu s láskou, světlem a spojením a to jsou důležité
atributy. Rovnovážné spojení se světem kolem vás však závisí na vaší
schopnosti rozlišit mezi tím, co je pro vás správné a co špatné. Oddělit
a odpojit to, co je třeba, místo přehnaného spojování a zapojování. Proto
potřebujete plně ocenit samy sebe, vaše vlastní potřeby, vaše talenty a všechny
vlastní emoce.
Žila jsem v dobách, kdy svobodné vyjádření žen nebylo akceptováno,
natož ceněno. Cítila jsem silné spojení s poselstvím Jeshuy Ben
Josepha a s esencí Kristovské energie. Byla jsem dotčena slovy, jeho
charismatem a v onom životě jsem šla hlouběji a hlouběji dovnitř,
abych si vzpomněla na to, kdo jsem. Také ve mě žil hněv související se
silami, které mi zakazovaly být tím, kým jsem byla: nezávislou, silnou a svéhlavou.
Byla jsem pravidelně vržena zpět do sebe a bojovala jsem s pocity
bezmoci a hněvu. Mé břicho zadržovalo energii frustrace a pod touto vrstvou
byl skrytý pocit podřízenosti a sebepochybností. Bylo mým posláním
povolit svůj nedostatek sebevědomí a propustit soudy druhých lidí.
To je výzva pro všechny ženy. Když nejsou ženy plně přítomny v oblasti
svého břicha, mají tendenci dávat ze svého srdce druhým příliš, vyčerpat
se ve vztazích s druhými jako jsou vztahy s milovanými, s dětmi,
partnery či přáteli. Ztratit se v druhé osobě je často
znamením, že nejste samy sebou, že nejste ve své vlastní základně.
Pokud zde převládá pocit prázdnoty či oddělení, je lákavé natáhnout se
k druhému, abychom tento pocit zmírnily. Děláte to zdánlivě z lásky,
ale další motiv se skrývá v tomto: potřebujete druhé,
abyste se cítily přijímané a dobré. Nicméně skutečný
spirituální růst znamená naučit se ptát – z jakého
motivu se spojuji se světem kolem mě, s mými milovanými, mými přáteli,
mými dětmi, mými rodiči?
Nyní si vyberte jeden z těchto vztahů a zaměřte pozornost
na své břicho. Vnímejte z této úrovně, kolik místa zabíráte
v tomto vztahu nebo jak moc přijímáte. Například si představte vašeho
milovaného a zeptejte se uvnitř: „Cítím se plně přijímána v jeho
přítomnosti v oblasti mého břicha?“ Dýchejte hluboko do vašeho
centra, jak na něho myslíte a vnímejte odpověď. Vnímáte, že vás něco
blokuje či vám brání v dýchání? Experimentujte s tím jako s řízenou
meditací. To stejné mohou udělat muži se svou přítelkyní.
Klíčová otázka zní: může být vaše břicho ve vztahu uvolněné? Cítíte
se přijímané a máte svobodu být samy sebou? Nebo cítíte, že
musíte vyvíjet snahu a zaujmout nějaký postoj nepřirozeným způsobem?
Možná se cítíte energeticky vyčerpané, když jste s druhou osobou.
Pak vaše vědomí vystupuje směrem k hlavě a opouští vaši základnu,
vaše břicho. Když se tak stane, neodsuzujte se, ale místo toho se na
svůj strach být opravdové podívejte s milující upřímností a převezměte
své právoplatné místo. Tím, že rozpoznáte svůj vlastní
strach, ho transformujete. Neděláte to jen pro sebe. Mění se
kolektivní energetické pole žen. To, co dáváte sobě, obohacuje druhé a
naopak.
© Pamela Kribbe
www.jeshua.net
Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz
OSMNÁCT
TIPŮ K VYLÉČENÍ ÚZKOSTI Z NEZDRAVÝCH VZTAHŮ - DOREEN VIRTUE
Mít
vztah, který je bezpečný a v němž vládne vzájemná Mít vztah, který je
bezpečný a v němž vládne vzájemná úcta, je normální lidská touha a my
všichni si zasloužíme tyto vlastnosti ve svých vztazích mít. Bohužel se však
až příliš často obviňujeme za vztahové problémy, spíše než abychom si
přiznali, že jsou nezdravé či dysfunkční, a posoudili, zda je vůbec možné
je zachránit. Zde je 18 tipů k vyléčení úzkosti způsobené nezdravými
vztahy:
1. Nesoustřeďujte se
na to, zda vás někdo má rád nebo nemá
Namísto toho, abyste si dělali starosti o to,
zda vás někdo má nebo nemá rád a soustřeďovali se na to, jak vám buší
srdce nebo zda máte motýlky v břiše, když ho nebo ji potkáte, se spíše
ptejte, zda spíše necítíte vzrušení z toho, že reagujete na setkání s
další dysfunkční osobou. Dívejte se, zda má tato osoba většinu, pokud vůbec
nějaké, vlastností, které si ve vztahu přejete.
2. Buďte si sami
nejlepšími přáteli
Jedním z důvodů, proč lidé setrvávají v
nezdravých vztazích, je jejich strach být sami. Tento strach přitom máte
jen proto, že jste si ještě nevybudovali nejlepší vztah sami se sebou.
Pokuste se dosáhnout stavu, ve kterém si budete opravdu užívat svou vlastní
společnost. A pokud to nepomůže, vězte, že být sami je zdravější a
mnohem lepší než váznout v nezdravém vztahu plném nepřátelských dramat.
Přestaňte čekat, že
někdo jiný vyřeší vaše problémy
Vy sami jste zodpovědní za vše, co potřebujete
ve svém životě napravit, ať už jsou to vaše finanční dluhy, vaše kariéra,
péče o vaše tělo atd., nikoli váš partner nebo partnerka, nejlepší přítel
či přítelkyně, nebo vaši rodiče. Když převezmete zodpovědnost sami za
sebe, budete mít sami ze sebe mnohem lepší pocit a vaše sebedůvěra bude
velmi přitažlivá.
4. Poznejte své
hranice a stůjte si za nimi
My sami druhým lidem neustále vysíláme náznaky
o tom, jak si přejeme, aby se k nám chovali. Říká se jim „hranice“ a
jsou tím, co určuje, co budete nebo naopak nebudete akceptovat. To, jak důležitá
je pro vás upřímnost, úcta a spolehlivost, je stejně tak důležité jako
potřeba osobního prostoru, času o samotě nebo množství fyzických projevů
lásky, které vyžadujete. Když dostojíte svým hranicím, nedovolíte druhým,
aby s vámi manipulovali, vyvolávali ve vás pocity viny nebo vás ovládali, a
vaše vnitřní já vám za to poděkuje.
5. Naplňte svůj život
pozitivními lidmi
Navažte přátelství s někým, kdo již vědomě
zlepšuje svůj život. Pobývejte s lidmi, kteří dosahují svých snů a kteří
vás vezmou na svou cestu s sebou. Bojíte se, že vás nebudou chtít mít mezi
sebou? Zamyslete se nad tím znovu: úspěšní lidé milují učit druhé a pomáhat
jim, jsou-li jim za to druzí vděční a váží-li si toho. Mít takovou osobu
ve svém životě vám pomůže osvětlit oblasti vašeho současného vztahu,
na kterých potřebujete zapracovat.
6. Udělejte si seznam
oblíbených rysů osobnosti
Sepsání žádoucích rysů je nápomocné k usměrnění
vašeho soustředění, když potkáte nové lidi, a také nebudete tolik ochotní
upadat do starých vztahových vzorců. Kterých pět rysů byste si přáli vidět
ve svých vztazích? Může to být například upřímnost, dobrý posluchač,
spolehlivost, věrnost, láska ke zvířatům nebo oceňování. Když se
sjednotíte svými prioritami, snáze rozlišíte, na kterých konkrétních
oblastech potřebujete zapracovat ve všech svých dosavadních vztazích.
7. Buďte dobrými přáteli
k udržení si dobrých přátel
Průzkumy ukazují, že blízká přátelství
jsou mnohem více v souladu s životním štěstím než manželství, a tak
jsou tyto vztahy velmi důležité pro naše zdraví. Základní vlastnosti dobrého
přítele zahrnují:
Důvěryhodnost
– dodržování slibů a život v integritě.
Ochrana – bránit své přátele, když o nich slyšíte nějaké
pomluvy, a pomoci jim, když to potřebují.
Důvěrnictví – nikdy nepomlouvat své přátele ani odkrývat
jejich tajemství druhým.
Nesoutěžení – snaha být „lepší“ než náš přítel
vnáší do vztahu nátlak.
Vzájemnost – rozhovory poskytují oběma lidem potřebný čas
i pozornost. Přátelé jeden druhému naslouchají.
Dostupnost – my všichni jsme vytížení, ale dobří přátelé
si jeden na druhého udělají čas.
Ta nejúspěšnější přátelství, nebo v
podstatě vztahy jakéhokoli druhu, budou obsahovat všechny tyto vlastnosti. Možná
se budete potřebovat pozdržet (dočasně či trvale) stranou od lidí, kteří
tyto základní zásady silného přátelství nerespektují.
8. Důvěřujte svým
vnitřním varovným signálům
Vaše tělo je od narození citlivé vůči energiím
a záměrům jiných lidí. Všímejte si svých vlastních vnitřních varovných
signálů, které vám dávají najevo, že se potýkáte s nezdravou či na
dramatech závislou osobou. Některé varovné známky mohou být například:
- Cítíte se být využíváni, protože vztah je
jednostranný a vy jste ti, kteří pouze dávají.
- Cítíte se provinile, jako byste druhé osobě něco dlužili.
- Jste nahněvaní na druhou osobu i na sebe samé.
- Poté, co druhá osoba odejde, se cítíte vyčerpaní a unavení.
- Přejete si se této osobě vyhýbat.
Důvěřujte v tomto své intuici. Ve
zdravém vztahu byste tyto pocity neměli.
9. Napište dopis člověku,
s nímž máte problém
Každý zdravý vztah čas od času narazí na
tvrdou skálu. V takových okamžicích často pomáhá napsat dané osobě
dopis. Vyjádřete své pocity a nedržte se zpátky. Pak tento dopis obřadně
spalte. Také můžete dotyčné osobě poslat zdrženlivější skutečný
dopis poté, co počkáte den či dva, abyste „vychládli“. Takto bude váš
dopis vyjadřovat vaše trvalé pocity namísto reaktivních emocí. To může být
počátek vzájemně prospěšného rozhovoru, který vás přivede zpět k sobě.
10. Zastavte neustálé
přerušovatele
Pokud vás někdo neustále přerušuje, když
mluvíte, zastavte je zavčasu pevným „Promiň, ještě jsem neskončil/a.“
Pokud se zároveň dotknete paže druhého člověka, účinek bude ještě větší.
Pokud je přerušení zároveň pokusem o opravu toho, co jste řekli, můžete
říci „Někdy mi připadá, že jsi spíš můj učitel než přítel. Byl/a
bych radši, kdybychom během našich rozhovorů prostě sdíleli svoje
pocity.“ Pokud vás jejich způsoby otravují, jistě to otravuje i mnohé další,
takže jim tím prokážete laskavost.
11. Říkejte prostě
„Ne“ žádostem založeným na pocitech viny
Pokud cítíte, že je s vámi manipulováno a nemáte
na výběr, než se podřídit, zůstaňte pevní. Mohou plakat, vyhrožovat, že
si ublíží, říkat, že je nikdo nemiluje, nebo vám připomínat časy, kdy
vám pomohli. Ale když těmto vyvolávačům viny řeknete Ne bez výčitek
nebo omluv, najdou si jinou oběť nebo si uvědomí, že jejich metoda není
dobrá ani účinná.
12. Neustupujte tiše
vzteklým lidem
Pokud někdo projevuje svůj hněv fyzicky, OKAMŽITĚ
ODEJDĚTE. A pokud je to někdo, kdo prostě vyletí při nejmenším
podnětu a přitom za sebe nebere zodpovědnost, pak se vzdejte fantazie, že
jednoho dne najdete vítězné řešení, které je konečně učiní šťastnými
a míruplnými. S největší pravděpodobností totiž budou potřebovat
odbornou pomoc. Chození po špičkách, dokud se neuklidní, nikomu nepomůže.
13. Dejte nespolehlivým
lidem jasné pokyny
Až si s vámi nespolehlivý člověk domluví další
schůzku, vysvětlete mu, že váš čas je cenný a že pokud tam nebude do 15
minut po domluveném čase, budete muset jít. Pak to opravdu dodržte a odejděte,
protože pak, když se objeví pozdě, jim obsah sdělení dojde.
14. Stůjte si za svým
Obviňující lidé vždy vyhledávají souboje.
Řekněte jim jasně, že se ve svých obviněních mýlí, ale nepouštějte se
s nimi do hádek ani bludných debat. Nenechte se zatáhnout do války obvinění,
jinak budete bojovat donekonečna.
15. Přestaňte se snažit
zachraňovat typy Oběť-Mučedník
Protože ať už jim dáte jakoukoli radu, pravděpodobně
vám odvětí „To už jsem zkusil/a a nefungovalo to.“ Je lepší nevěnovat
příliš mnoho času snaze poskytnout jim řešení na jejich problém. Jakmile
oběti-mučedníci vycítí, že nemáte ponětí, jak jim pomoci, půjdou o dům
dál a vykládat někomu jinému o tom, jaký mají problém.
16. Buďte upřímní
ohledně zraňujících slov
Když někdo řekne něco, co vás zraní, je důležité
jim o tom dát vědět. Můžete říci „Nemyslím si, že jsi měl chtěl/a
zranit slovy, která sis zvolil/a, ale stalo se.“ Nebo, jakmile dotyčná
osoba řekne něco zraňujícího, můžete okamžitě upřímně říci: „Au!
To bolelo!“ Daná osoba může vysvětlit, že tím myslela něco úplně jiného,
než co jste slyšeli, ale také může být v budoucnu více taktní.
17. Udržte si svou
dospělou identitu během rodinných návštěv
Pokud máte pocit, že jsou vaše rodinné vztahy
opakujícími se nočními můrami, je to s největší pravděpodobností
proto, že bojujete s fragmenty minulosti. Hádky letí na autopilota a nikdo
není skutečně přítomen nebo si vědom současného okamžiku. Pamatujte, že
nejde o to změnit druhou osobu nebo ji nutit k tomu, aby se omluvila. Jde o to,
abyste se vyrovnali s rodinnou dynamikou zdravými způsoby. Nemůžeme ovládat
reakce druhých lidí, ale své vlastní reakce na ně.
Ujistěte se, že s sebou budete mít nějaký předmět,
který vám bude připomínat současnost a pomůže vám cítit se silní a hrdí
na to, čeho jste dosáhli. Může to být něco, co je spojeno s vaší profesí
nebo zálibou. To vám pomůže předejít tomu, abyste upadli do svého dvanáctiletého
starého já při prvních známkách hádek s rodinou.
Máte na výběr z mnoha možností, jak
se vyrovnat se zraněnými pocity, včetně odstupu a prohlášení „No, to je
jejich problém“; nebo soucítění s nimi, protože oni pravděpodobně
konflikty nechtějí o nic víc než vy.
18. Odejděte ze
vztahu, jakmile zahlédnete červenou vlajku
Dopřejte si čas na to, abyste člověka poznali,
než se zavážete ke vztahu. Při první červené vlajce, jako je například
neúcta k věrnosti nebo nedostatek úcty, okamžitě ze vztahu odejděte, ještě
než do něj zabřednete více.
Jako soucitná duše s otevřeným srdcem toužíte
dávat. Je vaší přirozeností pečovat o druhé a zajišťovat jejich zdraví
a štěstí. Příležitostně však mohou druzí lidé využívat vaší
laskavosti, což je důvod, proč je důležité důsledně dodržovat své
hranice ve všech svých vztazích.
Může vám být nepříjemné začít
tato pravidla uplatňovat, může vám to připadat jako podmiňování pomoci
druhým, ale pokud to odmítnete udělat, velice rychle přijdete o všechny
rezervy své energie. Všechno to směřuje k úctě. Pokud na vás druhým
lidem skutečně záleží, budou vaše rozhodnutí respektovat.
Autor:
Doreen Virtue
Zdroj: http://www.angeltherapy.com/blog/18-tips-healing-anxiety-toxic-relationships
Překlad: Magda Techetová
Než
se opět sáhodlouze rozepíšu (a není vyloučené pokračování) podotýkám,
že vztahy mezi ženami i muži nejsou složité,
jak si neustále mnozí
připouštějí, jsou jednodušší a princip je stejný. Principem je svoboda,
důvěra a láska. A teď se dostaneme jednotlivě k oběma pohlavím.
ŽENY
Přestaňte fňukat a
vyhlížet z okna svého vysněného prince v nablýskaném bouráku, s kilem
gelu na hlavě, postavou rovnající se Orlando Bloomovi, Bradovi Pittovi a dalším.
Zvedněte své ctěné pozadí, jděte k zrcadlu a podívejte se na sebe, kdo že
to tam vlastně stojí. Je to sebevědomá žena, s cíli, vizemi, nápady,
spokojená se svou postavou, vlasy, zadečkem, správně oholená na všech místech,
nebo jen ubohá troska sledující romantické seriály a vtělující se do
hlavních hrdinek, čtoucí časopisy Rytmus života, Chvilka pro Tebe (i když
ji nemáte, protože si ji nedokážete dovolit), Žena a život a podobné
nesmysly, neustále pobýhající kolem svých dvou ratolestí, chystající večeři
pro svého muže (protože on není schopen si to nachystat sám) atd.
byly jste vychovávány dogmatickými názory vašich matek, žijete v zaběhnutých
rodinných modelech, že žena má o svého muže pečovat, snášet mu modré z
nebe, být mu pradlenou, milenkou, kuchtou, švadlenou i děvkou. pak se ale
nedivte, že čím dříve to danému muži naservírujete na zlatém podnose, o
to dříve o vás muž ztratí zájem a vaše sebevědomí navíc s ještě přibývajícími
kily po dětech rapidně klesá.
Vztah se nebuduje na závislosti nebo touze, nebuduje se ani na finančním zajištění
(pokud nemáte miliardáře), nebuduje se ani na tom, že chlapovi podržíte,
když se vrátí nametenej z hospody a jeho promile dosahuje 2.6, ale tím, že
jste sama sebou, tím, že ho dokážete pochválit (i když to neudělá podle
vašich představ), že jste mu oporou, když mu není nejlíp, necháváte mu
chvíli pro sebe, své kamarády a nezasypáváte ho tím, co jste za celý den
prožila v okamžení, kdy otevře dveře vašeho bytu.
Sebevědomí získáte pochopením, že nikdo nikdy nemůže nikoho vlastnit,
poutat ho k sobě, citově vydírat přes slzy, že si ve vztahu s mužem
nastavujete zrcadla, odhalujete si navzájem svá traumata i emoce, že jste tu
jeden pro druhého aby jste se navzájem posouvali, že se vaše cesty neprotli
náhodou, ale že je tak dáno vašimi minulými životy, že nemá cenu utíkat
k milenci, protože vám to v posteli neklape, vy nemáte orgasmus, on zase
erekci...
zamakejte na sobě, přijměte se také jaké jste ve skutečnosti, obnažte se
sami před sebou, přestaňte fňukat, doufat a hledat..Tím si jen zvyšujete očekávání
toho "PANA BOŽSKÉHO", začněte věřit sami v sebe, vnímejte to
bolestné jako přínosné proto, abyste stejné chyby nedělaly opakovaně
znovu a znovu... To že se Frantovi nelí
bí vaše povislá prsa neznamená, že Jarda je nebude mít za božské a přímo úchvatné. nedivte se, že budete trpět výtoky nebo záněty, pokud budete spát s muži bez lásky, ale jen k uspokojení vaší momentální potřeby nebo proto, že vás přestalo bavit si hrát sama se sebou a robertek vás v ruce brní. Přestaňte mít divný pocit ze svých pomerančových stehen, protože to co vyjadřuje skutečnou ženu, je zcela někde jinde. Jakákoliv anomálie, nesrovnalost na vašem těle je jen odrazem stavu vaší mysli, jak se vnímáte, jak k sobě přistupujete. Přestaňte si na zrcadlo malovat rtěnkou srdíčka, pálit přáníčka na partnera přijměte se ve své svobodě a nezávislosti. jedině tak vaše sebevědomí, sebedůvěra bude pozvolna narůstat a až se opět jednoho dne postavíte před své oblíbené zrcadlo, tak zjistíte, že 50x šedá popelka lehla popelem, ale namísto ní je tu krásná labuť, vědoma si své hrdosti, vyjadřující své skutečné pocity, nezahořklá a neházející všechny muže do jednoho pytle, vědoma si krásy svého těla, vědoma si krásy sama sebe.
MUŽI
i vy pánové ve vztazích
k sobě i k ženám značně pokulháváte stejně tak jako ony zdegenerováni
postoji a modely u svých otců, kteří v tvrdosti, hrubosti, násilí a vzteku
viděli svou nadřazenou roli. Přesto jste ale ve svém nitru stejně ušlápnutými,
méněcennými a nejistými jako poslední trpaslík Šmudla. Ale jen se snažíte
svou tvrdou slupkou kokosového ořechu dát najevo, že vy jste pány vztahů.
Své ego si lechtáte jen na ženách nebo jedincům, kteří jsou slabšími než
vy sami. Používáte otřepané fráze typu: ona mě musí poslouchat, já ji dám
čúze, ji srovnám na tři doby a podobné výplody vaší přebujelé
fantazie. Pokud se ale objeví sebevědomější žena, než jste vy sami, prcháte
s holými zadky a svěšeným bimbasem jak připosraní válečníci při prvním
ostrém útoku. vaše ego ale stoupá na stupnici nejlépe u televize, v hospodách
nebo ve skupinách stejně smýšlejících chudáků. Tam jste silnými, tam se
stáváte skutečnými muži.
Přestaňte si honit svaly v posilovnách jen proto, že díky tomu ulovíte lepší
modelku, kterou vám za chvíli ale stejně sebere ještě namakanější bores,
přestaňte si plácat tuny gelu na své hlavy, protože vám to stejně na
rozumu nepřidá. Skutečným mužem se stanete jen tehdy, pokud pochopíte
nitro a potřeby ženy jako takové, pokud se na ni přestanete dívat jen jako
na věc, která se dá snadno přefiknout. Začněte být zodpovědní především
sami k sobě, nenechávejte se obskakovat, protože pak zpohodlníte, ztratíte
motivaci a stejně tak jak vy smýšlíte o ženách, začnou ony smýšlet o vás.
Tam kde byla vášeň, nastoupí odpor...tam kde byla komunikace nastoupí mlčenlivost.
Přestaňte se zbytečně ptát co ti je, i když to víte, překvapujte své ženy
nečekaně a spontánně, dávejte jim pocit lásky způsobem, který nečekají..
Přestaňte očekávat, že najdete lepší, protože to nejlepší jste už našli,
ale nevidíte to. Obecně o vztazích platí to stejné k mužům jako k ženám.
Vaše sebevědomí nenaroste ani 10 půllitry piv, vaše přízemnost a
omezenost nevymizí, pokud si neustále budete něco dokazovat. nenabydete
moudrosti jen tím, že čtete hory knih, nebo sledujete Youtube...
Své sebevědomí získáte tím, že budete naprosto nenucení, nebudete mít
potřebu za každou cenu upoutat ženu, nebudete hořekovat na obědem, že vaše
maminka by to uvařila líp. Motivujte ženu, protože tím motivujete i sebe.
Být skutečným mužem znamená být nablízku, i když tam zrovna nejste, být
tím kdo je oporou, být tím kdo má pochopení, být tím, kdo dokáže neverbálně
komunikovat (rozuměj pohledem očí, mimikou). Přestaňte si lechtat ega jen
proto, protože váš otec to dokázal násilím, vzdorem nebo vztekem, zesměšňováním
a srážením. Své sebevědomí a moudrost naleznete především v sobě samých,
buďte upřímní, naslouchejte, pomáhejte, obdarovávejte ale pamatujte, že
čím větší je snaha, tím rychlejší je konec...
Ve vztazích mužů a žen má panovat především nezávislost, nepřipoutanost,
nelpění jednoho na druhém, ale to co tam především chybí je vzájemná důvěra,
pochopení a přijetí toho druhého jako svého učitele, jako toho, kdo nás má
posunout... Každého, kdo vám vstoupí do cesty vnímejte jako dar, nepodléhejte
iluzím, že na sexu se dá postavit vztah, že právě ona nebo on jsou těmi,
kteří vás mají posunout, odhalit vaše stíny, bloky, nevykřičené a potlačené
emoce strachu, nejistoty, nedostatku....
Rozhovor s Danielou Hanna o vztazích, jak se pozná v
horoskopu
https://www.youtube.com/watch?v=NM2BtiLiK5Y&feature=em-upload_owner
Proč muži utíkají od svého dvojplamene
Celkově vzato jsou ženy mnohem duchovně uvědomělejší než muži (díky
intuici) a proto je pro ně snazší věřit tomuto spojení, protože vychází
ze srdce. Muži se naopak mnohem více řídí logikou, což je ještě
prohloubeno skutečností, že společnost odmítá přijímat muže jako
emocionální bytost. Muži jsou po celý život vychováváni, aby své emoce
potlačovali, takže není divu, že dvojplamen-muž svým citům nerozumí,
narozdíl od ženy, pro kterou je to poměrně snadné. Proto je pro muže tolik
obtížné důvěřovat spojení, které je založeno čistě na citu.
Muž nedůvěřuje citu v tom smyslu, že by cit měl být to jediné, díky
čemu pozná, že je to ta “pravá” a že něco jako dvojplameny vůbec
existuje. Zatímco žena ví na 100 %, že jí city neklamou, protože důvěřuje
své intuici, muže to ještě více znervózňuje: jak má důvěřovat ženě,
která si je jistá svými city jen proto, že to tak cítí, aniž by vůbec
použila logiku, obzvlášť když logika říká, že se sotva znají? Není
tedy zas tak těžké pochopit, proč muž často dojde k závěru, že ženu do
vztahu žene zoufalost, neboť není vidět žádný jiný logický důvod či důkaz,
proč by ho chtěla, kromě citu, který muž nepovažuje za relevantní. A
proto se muž dává na útěk: protože si onu rychlou schopnost ženy milovat
otevřeně a bez zábran z celého srdce vysvětluje jako bezhlavost, jako potřebu
se na něho vázat, jako neschopnost být nezávislá. Myslí si: “Ona je
prostě zoufalá, když si myslí, že jsem ten pravý, protože k tomu, aby si
to myslela nemá vůbec žádný rozumný důkaz. Chce po mě, abych naplnil její
bezednou studnu potřeb, a tomuto jejímu očekávání prostě nejsem schopen
vyhovět”. A proto utíká.
On jednoduše potřebuje prostor, aby si sám uvědomil, co pro něho toto
pouto znamená, aniž by do něho byl vnucen, protože jakákoliv násilná
snaha toto pochopení uspíšit nikdy nefunguje, naopak působí tak, že žena
vypadá zoufalá, i když ve skutečnosti možná není. Úkolem ženy není přimět
muže “pochopit”. On se k tomu dopracuje svým vlastním tempem, až bude připravený.
JEDNOU k tomu dojde, protože v běhu na dlouhou trať nikdy nemůže vyhrát
ego nad duší. PRAVDA vyjde najevo, ale až přijde čas. Buďte trpěliví a věřte,
že všechno má své božské načasování.
Autor článku: Kathleen
Přeložila: Eidheann
Převzato z: http://www.twinflamerunner.com/
Zdroj: http://divine-love.quicksnake.cz/
Když jsme
ve vztazích jak ve vězení
Před pár
dny jsem sama byla přímo aktérem jedné vyhrocené situace. Ovládly mě
emoce. Ta situace byla jednou z těch, kterými je mi opakovaně zviditelňováno
jedno moje velké omezení (jedna má velká neláska), které tu mám
zpracovat. Avšak již několik let (od doby, co se mi zviditelňuje) se s ním
potýkám. Jedná se o mé přijímání sebe jako ženy a s tím
spojené přijetí ženské síly (energie), která se projevuje v bezpodmínečném
pečování, vyživování, soucitné komunikaci a ve veliké trpělivosti
a pochopení. To je ta skutečná síla nás všech žen, do které se tak
toužíme (vědomě či nevědomě) navrátit a v současné době nás
to tlačí všemi možnými způsoby. Avšak, my se často cpeme do mužské síly
a chceme si vše organizovat, zařizovat samy, mít vše pod kontrolou, vše
pojistit a zabezpečit. Tlačí nás do toho záměrně systém, lidé, naši
partneři a situace. A navíc, v naprosté většině případů
jsme to neviděly nikdy jinak, jelikož ani naši rodiče (od kterých v dětství
přebíráme jejich pojetí muže a ženy jako dogma) nebyli většinou ve
své síle. A my se učíme, jak to mezi muži a ženami chodí právě
od svých rodičů (byť nevědomě).
Muži jsou na
tom podobně, jen u nich se jejich mužská síla projevuje právě v organizaci
a zařizování. Tedy, rovněž v pečování, avšak ve směru z venku
dovnitř (u žen je to obráceně ve směru zevnitř ven). Jenže ani většina
mužů není ve své síle, a tak se neumí podvolit přání ženy a vytvořit
pro ni podmínky, které ona potřebuje právě pro tu péči o něj, děti,
a vše kolem. A ani my ženy to mužům neulehčujeme (neumožňujeme)
právě v důsledku naší snahy ovládat něco, co nám nepřísluší.
Stejně jako muži ani většina žen, se neumí podvolit muži – pustit
kontrolu nad tím, jak a kdy to ten muž zařídí, aby ona měla ty podmínky
pro péči. O co víc ženy tlačí, před jinými dávají najevo, jak muž
nebo obecně muži jsou neschopní, o to víc jim ubírají sílu, aby
zrealizovali jejich potřeby, které pro realizaci péče ony potřebují. A tak
se muži a ženy ve vztazích točí neustále v kruhu.
Muž, který
není ve své síle, se tak neumí podřídit obsahu, který udává žena, a do
vytváření obsahu se i na úkor ženy tlačí (ze strachu, co kdyby náhodou
neměl věci pod kontrolou). A stejně tak žena, která není ve své síle,
se neumí odevzdat muži a nechat jej vytvořit formu pro obsah jí
nastolený. A tak se tyto ženy tlačí do vytváření formy toho obsahu,
které však náleží mužské síle. Výsledkem je, že ani muž a ani žena
nejsou ve vztahu naplněni, necítí svoji hodnotu, možná si připadají k ničemu
a neschopní a ve vztahu jako ti horší. A z toho pak
pramení spousta dalších následků.
Já si toto
své omezení (ten svůj strach) plně se odevzdat svému muži a vzdát se
tak kontroly nad tím jak se ty podmínky, které potřebuji pro svůj vývoj v ženském
těle, zařídí, několik let uvědomuji. Ovšem někdy i přes toto vědění
si nemůžu pomoct a podvolím se svému egu a získám tak krátký
pocit úlevy (ego je uspokojeno). Avšak daň, kterou za to pokaždé zaplatím,
je čím dál tím vyšší. Sama na sobě mám vyzkoušeno, že čím člověk
víc ví, myšleno, že na základě svých prožitků má víc informací - ví
(věří, je slabé slovo), kde se v jeho životě prosazuje ego na místo
lásky, tím intenzivnější odezva přijde. Ta odezva může být jak příjemná
(když namísto strachu zareaguji srdcem), tak nepříjemná (když dám přednost
zdánlivě snadnější reakci a podvolím se strachu). Mně se tato
nerovnováha v posledních měsících velmi výrazně odráží na mém těle.
Shora zmíněnou
vyhrocenou situaci aktivoval můj strach (uložen v daném zmíněném
bloku), který byl vyvolán jiným, vnějším, podnětem a já měla možnost
volby a zareagovat ženskou silou nebo iluzorní nápodobou mužské síly
(ze strachu), která mi nepřísluší a nikdy ji tak ani ve skutečnosti
nemohu mít. Já si tentokrát zvolila strach, strhly mě emoce a já začala
na daného muže tlačit, stěžovat si a vyčítat, že tu není ještě
realizace toho mnou chtěného (začala jsem se plést do tvoření formy a chtěla
ji mít vytvořenou nejlépe hned a podle své představy. Slušně řečeno,
byla jsem velmi netrpělivá).
Dotčený muž
na to reagoval velmi emotivně, že se cítí zmáčknutý, jak ve vězení. V tom
mi opětovně došlo, že daný muž tím utiskováním měl na mysli, že mu
chybí má péče, síla ženy, která pečuje, laskavě komunikuje, trpělivě
naslouchá a trpělivě čeká. Opětovně jsem si uvědomila, že tím, že
toho muže tlačím, mu beru důvěru v něho, jeho mužskou roli, jeho
svobodný projev formy mého obsahu. Tím mu tak bráním převzít odpovědnost
za mužskou část věci, bráním mu v jeho mužské síle, ve svobodě.
Nadto, aby se vyrovnala energie, kterou jsem svým neláskyplným jednáním
vyslala, druhý den se mi kolem pusy vysázel bolestivý bolák.
Vše se vším
souvisí. Nic se nám neděje jen tak. Vše je pomoc. Kdybychom byli jen tělo,
jen ta osoba, se kterou se identifikujeme, pak nám možná stačí, že z hlediska
vnějšího světa máme zdravou rodinu, střechu nad hlavou, stabilní zaměstnání,
letitá stará dobrá přátelství a baví nás celý život to samé.
Tedy, stačilo by nám, když bychom období, ve kterém nám daná oblast života
pasuje, zakonzervovali. Jenže my jsme mnohem víc než tělo, a TO NĚCO
neskutečné velké, co jsme, se chce vyvíjet, učit se a z toho
ohraničeného prostoru, kterým tělo je, plně projevit svoji lásku (sílu).
Vztah dvojplamenů -
karmických duchovních dvojčat
O konceptu dvojplamenů toho bylo napsáno hodně a koluje mnoho
názorů a přesvědčení. Zdá se, že zájem o toto téma roste tím víc, čím
víc se projevuje v realitě. Muži a ženy z celého světa se ocitají v
situacích, kdy potkají své dvojče a nic už pak není jako dřív. Ale co je
to vlastně dvojplamen?
Říká se, že dvojplameny, někdy také párové duše, jsou
doslova druhou polovinou naší duše. Každé z dvojčat je ‚hotová –
kompletní‘ duše sama za sebe; a to natolik, nakolik jsme jen schopni popsat
část celku jako ‚kompletní‘. Ale jsou-li pospolu, dohromady oba tvoří
ještě něco víc.
Někteří
věří, že každý máme jen jeden dvojplamen, od kterého jsme se dobrovolně
oddělili a vydali se na vlastní cestu, inkarnovali se mnoho životů, posbírali
celé spektrum lidských zkušeností a stále se přibližujeme k tomu, abychom
vyzařovali více lásky, zatímco si začínáme vzpomínat, kdo ve skutečnosti
jsme.
Říká
se, že přijde čas, kdy síly stvoření vedené impulsem Života vyjádřit větší
krásu a pravdu způsobí, aby se dvojplameny znovu spojily. Takové spojení je
příslibem něčeho úžasného, co se vynoří díky síle a vášni, které
reprezentují potenciál vztahu dvojplamenů. Toto znovuspojení jediné Duše
na lidské úrovni zahrnuje uvědomění, rovnováhu a integraci našich mužských
a ženských součástí a vzestup jednotlivých vědomí i sdíleného vědomí
jako celku.
Také se říká, že
dvojčata se spojují ve své poslední inkarnaci na planetě, takže mohou
vzestoupit spolu.
Některé
znaky sjednocení jsou u mnohých stejné: první setkání je naprosto neočekávané
a nepředvídané a v mnoha případech nechtěné. Obě dvojčata bývají už
v pevném vztahu, mnozí mají rodinu a zařízený život. Oba dvojplameny se
vyvíjejí do chvíle, kdy jsou relativně šťastni sami se sebou a kdy si jsou
jisti svým posláním. Obyčejně k takovému sjednocení dochází mezi dvěma
relativně vyspělými dušemi. Nicméně když se setkají a poznají se, začíná
proces, který je velkou výzvou a faktorem, který naruší jejich dosavadní
život naprosto nepředstavitelně. Podle tradice, když k tomu došlo u domorodých
kultur, měli lidé pro tento fenomén velké pochopení. Kmen, vesnice nebo
komunita podporovaly obě rodiny tak, aby směřovaly k naplnění potenciálu
– protože se věřilo, že je to něco, co v konečném výsledku pozitivně
ovlivní každého. V dnešní společnosti však bohužel nemáme tolik uvědomění
a soucitu a proces sbližování dvojplamenů je nahlížen jak v zásadě špatný
a destruktivní.
Ale musíme si uvědomit, že hlavní podstatou tohoto vztahu je objevovat a
vyjadřovat lásku způsobem, který bude inspirovat a vést ostatní k tomu,
aby dělali totéž. Je to zkušenost, která zve dvojplameny a nabízí jim nevšední
příležitost nalézt a vyjadřovat Lásku, která nezná mezí a hranic; Lásku,
která dokáže každého, kdo cítí tu energii, vést k hlubšímu procítění
lásky k sobě samému a k touze sloužit všemu Životu. Z toho vyplývá, že
sdílejí osud, který je mnohem větší, než si dvojplameny sami dokážou vůbec
představit.
Nejobtížnější
částí procesu může být touha převést vztah do přednastavených
struktur. V mnoha případech to totiž není možné. Jedno nebo obě dvojčata
mohou cítit, že je to na ně moc, vzdají to a vrátí se ke svému předchozímu
životu. Jindy zase oba dvojplameny odvážně bojují a s velkou vírou a představivostí
budují život, který ctí pravdu toho, kým opravdu jsou jak pro svého
partnera, tak i pro své závazky vůči rodině a komunitě. Nakonec, tento
vztah je zrozen z Lásky a Láska ho pozvedá. A stejně jako všechno ostatní
v lidském životě, stupeň obtížnosti a zakoušená a vyjádřená bolest je
dokonalým odrazem našeho odporu (individuálního i kolektivního) k tomu, co
JE, nebo co by mělo být. Až donedávna se věřilo, že setkání dvojplamenných
párů, je na planetě velmi vzácným jevem. Nicméně se ukazuje, že přibývá
lidí, kteří to prožívají, pravděpodobně je to nevyhnutelná součást
stoupajícího duchovního uvědomění a pozvedání všeobecného vědomí v
tomto důležitém čase planetární evoluce. Lidé jsou stále blíže této
možnosti a na duševní úrovni se připravují tuto příležitost uskutečnit.
Je
potřeba pochopit, že nehledě na to, jak se vztah jeví ostatním, je to především
takový vztah, který zahrnuje duchovní službu ve jménu Velkého Odhalení
(pravdy). To je hlavní důvod, proč se dvojplameny navzájem hledají a
sjednocují, protože vztah vytváří ohromnou sílu tvořivé energie, která
je použita nejen na jejich vlastní vývoj ale pro dobro všech. Vesmír
podporuje tento duchovní potenciál a uskutečňuje skrz tyto vztahy. Je to
rychlá a účinná pomoc při pozvedání vědomí planety.
Na lidské úrovni, kde hrají svou roli strach, zmatení a odpor, je někdy obtížné
rozpoznat, zda jste potkali své dvojče, nebo jestli intenzita přitažlivosti
kterou prožíváte je nějakou karmickou zápletkou. Neexistuje žádný test,
jak jedno od druhého rozlišit, je to jen v hloubce pocitů a přitažlivosti
na duševní a duchovní úrovni. Nelze to nijak smysluplně popsat jiným
lidem, zůstává to posvátným tajemstvím, které existuje jen mezi
dvojplameny samotnými.
I
v případě, kdy jste si naprosto jistí, že jste potkali svůj dvojplamen,
není absolutně žádná záruka, že budete oba schopni čelit intenzitě
vztahu a ve zdraví ho přežít. Tato intenzita se projevuje především na úrovni
duše, ale zasáhne a ovlivní všechny aspekty vaší bytosti. V takových případech
se setkání s dvojčetem stává jakýmsi spouštěčem a zrychlením vědomého
duchovního vývoje buď pro jedno, nebo obě dvojčata, což je může přivést
k sobě blíže, aby byla schopna žít spolu i z praktického hlediska. V zásadě,
schopnost být spolu a prožít ucelený plný život pospolu včetně láskyplného
pozvednutí obou zúčastněných rodin závisí na síle, uvědomění na úrovni
duše a především na oddanosti a službě Lásce.
Jeden základní
element vztahu dvojplamenů je, že vaše dvojče vás zná lépe, než kdokoli
jiný ve vesmíru, i přesto, že jste spolu byli jen velmi málo, nebo vůbec v
tomto životě. Tato „znalost“ přesahuje zkušenosti, osobnost i naučené
zvyky a působí jako impuls ke změně, která je rychlá a divoká. Všechno,
co potřebuje uzdravit, se uzdraví, všechno, co je potřeba nechat jít, odchází.
Pokud ne, dvojplameny to vědí a rychle pracují na co nejrychlejším řešení.
Protože
mnoho dvojplamenů pochází z různých zemí, kultur a prostředí, mnohdy
nemají ani společný jazyk. Přesto je mezi nimi hluboká podobnost nebo souznění,
naprosto nepochybné ve svém výrazu a vyznění. Každé dvojče má své
vlastní spojení s Duchem, ale společně se zdá jejich komunikace vylepšená
a sladěná. Dvojplameny rychle vytvoří a začnou využívat telepatické
spojení, které je velmi hluboké a často působí komicky. Když se na své
dvojče podíváte, když ho držíte, políbíte, jste s ním, máte intenzivní
pocit, že jste přišli DOMŮ. Čas strávený spolu je jako pobývání v oáze
uprostřed pouště, nebo jako když spatříte Slunce po roce v temnotě. Všechny
vztahy až do chvíle setkání s dvojplamenem slouží pro obě dvojčata jako
příprava na to, co přijde.
Láska dvojplamenů
se neprojevuje automaticky jako romantická láska, ačkoliv nastanou romantické
chvíle. Není to ani výhradně silná sexuální přitažlivost, ačkoliv je
toho často základní součástí. V zásadě, když potkáte svůj dvojplamen,
začnete zažívat obrovský vnitřní otřes, duchovní revoluci, která předchází
hlubšímu porozumění sobě samému a významu Božské Jednoty. Je to příležitost
zažít a vyjadřovat bezpodmínečnou Lásku. To jsou ty největší dary, které
vztah nabízí.
Na
lidské úrovni je vztah dvojplamenů jakási kovářská výheň pro aktivitu
srdce a pokračuje přes duchovní, emoční, mentální a fyzické zkoušky. Obě
strany si vzájemně nabízejí šanci zbavit se starých vzorců a programů,
které omezují lásku a posouvají se směrem k lásce mnohem hlubší a to ve
všech částech svého života. Může dojít jen k minimální nebo žádné
manipulaci, protože ten druhý to velmi silně cítí a okamžitě zastavuje.
Vaše dvojče vás zve, abyste pohlédli do křišťálově čistého zrcadla krásy
a pravdy, abyste se viděli tací, jací skutečně jste a ve stejném okamžiku
tuto vizi pro vás upevňují, bez podmínek, bez pochybností a bez zaváhání.
Tento vztah bude jen vzácně „snadný“ a bude vás neustále překvapovat a
mást, vyvolávat strach a pochybnosti a bude se šířit jako virus (což není
automaticky špatná věc…) a bude napadat a ovlivňovat všechny ostatní,
kteří krouží po oběžných drahách této „dvouhvězdy“. Bude to pro každého
a na všech úrovních jedna velká výzva. Bude to popostrkovat každé z dvojčat,
aby integrovali mužskou i ženskou součást sebe sama a posunuli se do větší
sebelásky, což je schůdek k opravdové bezpodmínečné Lásce. Tento vztah v
sobě skrývá potenciál zažít lásku, která překonává prostor i čas.
Není vskutku jiná volba. Je to nádherná pravda. Je to kombinace Krásy a
Pravdy, vyjádřená Láskou.
Nakonec
je třeba pár slov jemného upozornění. Tím, jak se více lidí dozvídá o
konceptu dvojplamenů, je tu i pochopitelný růst jejich touhy zažít takové
spojení. To se může velmi rychle změnit v posedlost, která vytvoří velkou
nerovnováhu v našem životě a v životě našich přátel a rodiny. Začínáme
se na každého, koho potkáme dívat a posuzovat ho, vyhodnocovat setkání
podle této naší snové vize, což ve výsledku nejen že může omezit naše
učení se novým věcem, kvůli kterému tyto vztahy podstupujeme, ale také tím
od sebe můžeme odstrčit právě tu zkušenost, po které pátráme.
Musíme se poddat takovému smýšlení, důvěřovat „Plánu“ a pociťovat
vděčnost za každý sebemenší a přesto důležitý dar toho, že jsme naživu
v tomto velmi bohatém čase. I když cítíme a jsme přesvědčeni, že jsme
potkali svůj dvojplamen, co na tom ve skutečnosti záleží? Jinak řečeno,
co se tím pro nás změní z lidského hlediska? Vztah bez ohledu na svůj
„titul“ nebo nálepku bude stejně tak poskytovat příležitost růst a vyvíjet
se, objevovat a vyjadřovat více lásky. Pamatujte, že je to všechno jen o
tom, jak zažít a vytvořit více Lásky. Stojí za to zmínit, že i v
nejbohatších zahradách, ne všechny květiny se otvírají a kvetou ve stejné
době. Kdyby ano, nemohlo by dojít k žádnému vývoji, k žádným změnám a
příležitostem vnímat krásu v každém okamžiku; a přitom se snažit o něco
navíc. Podobně je tomu i u dvojplamenů, ne každý má potkat své dvojče v
tomto životě, nebylo by to ani užitečné, když pomyslíme na vývoj vědomí
planety. Na závěr dodejme, že vztah dvojplamenů je možné brát jako most k
většímu pochopení a integraci Lásky. Vede to obě dvojčata a všechny, kdo
jdou v jejich světle k vyššímu stavu bytí a vědomí. Dává jim to příležitost
sloužit něčemu mnohem většímu, než bylo jejich předchozí vnímání,
jsou obdarováni a požehnáni úkolem, který ovlivní všechen život na
planetární úrovni i mnohem dál. Víc než na jednotlivcích uvnitř dvojice
záleží na kombinaci jejich silných stránek a schopnosti milovat, které
otevírají dveře k objevení lásky pro všechny.
Buďte
otevření. Vyhledávejte příležitosti jak cítit a projevovat větší sebelásku.
Připravujte se, aniž byste sami sebe spoutali. Bez ohledu na to, zda potkáte
své dvojče nebo ne, budete se posouvat směrem k větší lásce a kráse v životě.
En Joy
Děkuji
Přeložila: Eidheann
Převzato z: http://www.beautyandtruth.org/ Zdroj: http://www.novoucestou.cz