Události, co se nám dějí, jsou součástí vzestupu Země do vyšších a čistějších vibrací, do 5 D, domů. Vibrace nebo jiná dimenze znamená vyšší úroveň vědomí. Země se sjednocuje a jiné dimenze jsou všude kolem nás jako jiné reality, ale my to nemusíme vnímat.  Nelze se nikam schovat, je to součást Božího plánu, k němuž jsme se jako duše přihlásili, i když si to vědomě v mysli nepamatujeme. V této realitě neexistuje dualita a staneme se Jedním. Vše k tomu směřuje. Nevíme, jak dlouhý čas bude Země a lidstvo potřebovat ke zvládnutí plného vzestupu. Někteří se toho  možná v tomto životě ani nedočkáme. I když je předpovězeno,že se tak může stát do roku 2024. Tady budeme tvořit jen myšlenkou, záměrem, budeme dělat, co nás naplňuje, povznáší, co máme rádi a také budeme žít s partnery, s nimiž jsme se předem dohodli a kteří zvládnout svůj úkol. Nyní je potřeba se naučit vědomě tvořit myšlenkou, protože až zcela přejdeme, bude se nám vše okamžitě zhmotňovat. A už se to začíná dít. Tato cesta je cestou pravdy, cestou lásky, která je hybnou silou vesmíru. Proto opouštíme svá zaměstnání i partnery, přátele, protože už neodpovídají naší pravdě, naší vibraci. Učíme se vyjadřovat své vnitřní pocity. Pokud je duše již dostatečně připravena a očištěna, již nejméně od roku 2010 se setkávají duchovní partneři. Je třeba, abyste byli připraveni na to,  že jestliže se potkáte, potom nelze používat rozum, protože nemáte jinou volbu. A můžete být nepochopeni těmi, kteří takovou zkušenost nikdy nezažili. Pochopitelně je třeba být co nejvíce čestní a nikoho "nepoškodit" a co nejméně zranit, ale nebude moct si pomoct. Tato společná energie je natolik silná, že nelze jinak. Je ovšem také potřeba vědět, že ti úplně praví duchovní partneři jsou vlastně my sami v opačné polaritě. Tedy ti "skuteční" nemusejí být právě vtěleni zde na Zemi a podporovat nás shora jako součást nás samých, tedy potkáme jen toho, kdo je této duši nejblíže. Často jsou především našimi zrcadly a učíme se jako nikdy s nikým to, co nejvíce potřebujeme zažít a prožít :-). Většinou jsme v mnoha životech byli odděleni, mnohokrát jsme si vzájemně ubližovali, mnohokrát nás od sebe oddělili jiní, staré duše zažívaly mnoho příkoří a mnoho bolesti, takže setkání s párovou duší znamená také tohle všechno očistit a uvolnit. Většina těchto vztahů není procházka růžovým sadem. Často se setkáváme s bolestí. Ale mezi těmito dušemi existuje velká přitažlivost a velká silná povznášející bezpodmínečná láska. Porozumění beze slov. Mezi nimi neexistuje čas. Přestože můžeme být v tomto životě naprosto rozdílní jako den a noc.

My, terapeuti, můžeme udělat, co je v našich silách a co dokážeme a v souladu s vesmírnými zákony lásky, ale rozhodnutí o vašem uzdravení záleží na Vás. Také přijetí zodpovědnosti za svůj život. Pokud budete stále hledat další a další důvody, proč to nebo ono nejde, tak si uzdravení bud blokujete nebo oddalujete. Často Vás před koncem zbzdí strach. Upozorňuji, že je  nutné komunikovat. Když se mi něco vyplavuje, nerozumím tomu, necítím se dobře, je potřeba to řešit a ne zalézt a zamést to pod koberec a přerušit léčení a hledat vinu, kde není. Nemůžeme a nesmíme vás manipulovat a ani vás dovést do stavu, do něhož sami nemáte ochotu jít.Můžeme Vás jen k tomu přiblížit, ale ta cesta je již jen Vaše. A to třeba i když si to vědomě nepřipouštíte. Vždy je potřeba důkladně se podívat sami do sebe. Tam jsou všechny odpovědi :-). Vždy za každé situace je o nás postaráno. Je to opět zkouška naší víry a pokory, lásky srdce a duše. Je důležité věřit v dobro. Je nutné se snažit zbavit svých potíží a přežitých návyků a postojů, ale není možné se tím zříci své zodpovědnosti. Pokud se nepodíváte na důvody této vaší lekce a především nepochopíte, neodpustíte, protože často ani nevíte, proč se to stalo, že jsme si to vlastně sami vybrali jako učení, a následně nezměníte své chování, nepropustíte tu situaci, tak situaci nenapravíte. A abyste situaci změnili, beze zbytku je nejdříve nutné ji přijmout ať je jakákoliv! Jinak lekce se vám bude stále dokola vracet. Nejen proto, že je ukryta často v mnoha podobách a obměnách také na dalších, hlubších rovinách. Stejně platí potřeba přijmout do sebe svůj vlastní stín a chápat, že neexistuje zlo jakožto zlo, ale že je to vlastně jen nedostatek lásky. Není třeba bojovat s větrnými mlýny, ale ani sami se sebou a ovšem ani sami proti sobě. Ony ty zkratky jsou lehčí jen zdánlivě.

Nehledejme venku viníky, nic se nám neděje náhodou. Zjistěme, co za celým problémem, tedy učením stojí. Může se mi "vracet" učení pro duši, co jsem sám jiným způsobil, také se ptejme, kde jsem to komu a proč dovolil, aby se ke mně tak choval. Jakou energii si nesu někde hluboko v sobě, že na ni lidé takto reagují. Nejdříve musíme vždy hledat u sebe, protože tento život jsme si vybrali sami jako učení. Bez pochopení a bez přijetí a odpuštění sobě stejně jako jiným, bez toho nás dál nepustí, Bude to brát jako nesloženou zkoušku. Nejlepší radu si dáte sami sobě sami tím, že se budete poslouchat, svou intuici a svou duši, protože co je dobré pro jednoho, nemusí být to nejlepší pro jiného. Když to zafungovalo známým, nemusí to fungovat mně...Je třeba snažit se uvidět i věci z jiného úhlu, než jsme byli dosud zvyklí.

I tyto nevědomé emoce na úrovni buněčné paměti lze již terapií "vymazat" 

Nesuďte nikoho a ani ty všechny lidi, kteří se Vám snaží pomoci a ukázat cestu, někdy nelze pomoci každému, když o to vlastně nestojí a potřebuje být litován. Jen prostě potřebuje lásku, zájem. Každý strach, obava a nepřejícnost je jen nedostatek lásky. Když jeho ego ho hřeje na výslunní a nepřipustí si, že také je potřeba vydolovat i své programy a že mu nikdo nic nezpůsobil, ne tak světlo!, ne tak terapie, protože NIC SE NEMŮŽE STÁT, KDYŽ TU ENERGII NEPŘIJMU, KDYŽ NĚKDE NĚČÍM NA TO NEREAGUJI, nějakou svojí nevědomou částí, KDYŽ NĚKDE V NĚJAKÉ VRSTVĚ DUŠE NEMÁM PODOBNOU ZKUŠENOST JÁ SÁM. Potom tedy je to třeba pochopit a hledat a vyčistit, uvědomit si a přijmout. 

Je třeba učit se mít rádi a přijímat bezpodmínečně, ne za něco, za zásluhy, za zájem.. k lásce není nutné, aby ten druhý byl pořád u mě. To není láska, to je vlastnictví. Oni ti druzí nejsou tady proto, aby nás dělali šťastnými ani aby nám sloužili, zaplňovali život. Dejme jim i sobě svobodu. Dovolme si být otevření vůči sobě i vůči našim blízkým. Je to ale někdy velmi těžké. Co člověk nedá, to se mu nikdy nevrátí. Ne naopak. Nehledejme příčinu venku, ale v sobě. Co já dávám, jaké pocity chovám vůči druhému, to se mi od něj vrací. Usilujme o bezpodmínečné přijetí a lásku. A stejně by to mělo platit i v podnikání. Skrze službu jiným, užitek co přinášíme, skrze ten přichází naplnění, hojnost a spokojenost k nám. Každý jsme jedinečný v tom, co můžeme poskytnout, není proto třeba zabývat se konkurencí, hojnost není nijak omezena, je dost pro všechny. Každému vyhovuje jiná energie a tak jde tam, kde se cítí nejlépe anebo k tomu, kdo mu v té chvíli pomůže k lekci, kterou právě potřebuje prožít. Každý z nás může mít jinou pravdu, což neznamená, že je špatný nebo že jen ta má pravda je ta jediná. Každý věří něčemu jinému na základě toho, kam "dohlédne", takže "jeho" pravda odpovídá této vibraci. Pro někoho, kdo byl vychován v křesťanské bojácnosti v trestajícího Boha, je těžké s jinými poznatky souznít. Také se Vám může stát, že se kvůli názorům a síle světla ve Vašem nitru stanete terčem pomluv a útoků od lidí, kteří zatím nezpracovali svoje ego a Vaše světlo považují za něco, co nepřijímají a tudíž je to pro ně temné, protože nevidí než tu svoji realitu. Odpustěte jim. Nedávejte jim energii, oni ji nedokážou přijmout, ublížíte jen sami sobě. Často se naučíte ale o sobě, jak moc jste schopni opravdu bezpodmínečně přijímat druhé. 

Nelpěme na majetku, důležité je nitro. Bez vnitřního klidu stále s tím venku jen bojujeme. Buďme vděčni za to, co máme. Vděčnost je stupínkem výš. Zrovna tak ale platí, že dávání i braní musí být v rovnováze. Tedy pokud si "objednám" pomoc a  nejsem ochoten ji vyrovnat, ublížím nejvíc sám sobě, protože jsme všichni propojeni. 

Před každou změnou máme dojem, že je vše horší, ale to nás brzdí jen náš strach. Nevidíme ještě na druhý břeh a přesto je třeba vyplout, jen s pevnou vírou v srdci a velikou odvahou. ...můžeme si být však jisti, že v každé takové chvíli děláme to nejlepší, co udělat dokážeme. Dostáváme se jen do takových situací, které máme v té chvíli sílu zvládnout.

Buďme si však vědomi toho, že chceme-li něco změnit, nejdříve je nevyhnutelné situaci přijmout takovou, jaká je. Jinak se točíme stále dokolečka a nemáme východisko. Když situaci přijmeme, vystoupíme z bludného kruhu opakování a potom je ta doba na to učinit změnu, jakou si přejeme udělat. Když vystoupíme, podaří se nám uvidět věci z jiného úhlu pohledu, věci, které jsme do té chvíle ani vidět nemohli, protože jsme s tou situací stále jen bojovali. Naše ochota, připravenost řešit situaci se projevuje nejen našimi činy, ale především našimi myšlenkami. Mnohdy jejich síla může být veliká, větší než si uvědomujeme. Nic nepřitáhne jistěji potíže do našeho života, než strach, obavy, nejistota. Co si myslíme, to se stane. Neberte teď ale má slova doslova. Naše touhy a přání spolehlivě zabrzdí naše očekávání, lpění na výsledku, pochybnosti, polovičatost - chtít rozumem, ale srdce nebo duše říká ne. Anebo naopak. Nestačí si přát, nestačí chtít, nelpět, musíme mít uvnitř sebe jistotu.

Tak jako my si přejeme, aby nás ostatní brali takovými, jakými jsme, bez posuzování a s bezpodmínečnou láskou, tak i my bychom se měli v každé chvíli snažit si uvědomovat, že všichni hrajeme jen své role a že vědomě nevíme většinou o tom druhém a často ještě bohužel ani o sobě, co jsme se tou rolí měli naučit. Proto tu jsme. Abychom hráli dobře své role a zahráli je tak, že jejich opakování již nebude třeba.